Včerejší koncert už je minulostí, ale neskutečně silný zážitek z něj ve mě bude ještě dlouho doznívat. Jonase Kaufmanna jsem sice v minulosti již několikrát zažila naživo na operních scénách, ale přesto mě včera naprosto ohromil především intenzitou svého hlasu, ale také umírněným, ale přesto velmi silným "prožitkem" přednesených árií. Jonas sice nemá takový dar bezprostředního navázání kontaktu s publikem, jako třeba Rolando Villazon, ale sotva vyjde na jeviště, člověk vnímá jeho naprosté ponoření se do sebe a koncentraci na přednes árie. A pak člověk sedí, poslouchá a málem ani nedýchá, jak úžasné tóny, sotva slyšitelná piana přecházející naprosto plynule a přirozeně do neuvěřitelné intenzity, se z jeviště linou.
Pro svůj první pražský koncert si zvolil Jonas Kaufmann především árie z italských a francouzských oper. Hned první árie - "Recondita armonia" z opery Tosca - mi živě připomněla moje první setkání s tímto pěvcem v r. 2009 v Curychu, a to právě v roli Cavaradossiho ( záznam této inscenace vyjde na DVD). Také v Carmen jsem Jonase již zažila, takže i árie "La fleur que tu mávais jetée" byla milým připomenutím úžasného zážitku v létě v Mnichově. A i když jsem Jonasův způsob interpretace obou árií již znala, byl zážitek z nich zblízka, při možnosti pozorovat i detaily pěvcovy mimiky, která zrcadlí jeho niterný prožitek, neuvěřitelně intenzivní.
To následující árie Werthera byla naopak teprve malou "ochutnávkou" před cestou do Vídně koncem ledna. První část koncertu pak uzavírala ukázka z mé milované opery Pagliacci "Vesti la giubba", která mě uchvátila už při poslechu na nejnovějším Jonasově CD a při živém poslechu jsem zadoufala, že i tuto roli jednou Jonas ztvární na jevišti.
Po přestávce zazněly ještě árie z oper La Gioconda, L´árlesiana a Cavalleria Rusticana a také čtyři přídavky, mezi nimiž mě osobně největší radost udělala árie "E lucevan le stelle" z Tosky. Zase jsem si připomněla Curych a můj tehdejší úžas z Jonasovy naprosto nevšední interpretace této árie. Její první část totiž Jonas zpívá téměř pianissimo a postupně přidává na intenzitě hlasu až do strhujícího finále. A k mé velké radosti ji přesně takto zazpíval i včera, zatímco třeba v létě v Mnichově ji zpíval spíše tradičně.
Jonase Kaufmanna doprovázel Symfonický orchestr hl.m.Prahy FOK, tedy stejný orchestr, který tak nepříjemně a rušivě zněl při nedávném koncertě Mariusze Kwiecena. Již po úvodní orchestrální skladbě však zmizely moje obavy. Hlavní zásluhu na tom má především sympatický německý dirigent Jochen Rieder, od r. 2006 hlavní dirigent curyšské opery, a také "dvorní" dirigent Jonase Kaufmanna. Naprostá symbiosa s pěvcem se promítla do citlivého vedení orchestru, který jakoby se v rukou tohoto dirigenta proměnil v naprosto jiné hudební těleso.
Celý koncert natáčelo několik kamer, jak jsem později zjistila, koncert natáčela pořádající agentura Panart ve své režii, v případě zájmu ze strany ČT o zakoupení vysílacích práv budeme mít možnost ho vidět v televizi. Doufejme, že televize zájem projeví, stejně tak jako projevila zájem o první koncert Josého Cury a Rolanda Villazona, pořádané a natáčené stejnou agenturou.
Při podobných koncertech v zahraničí, ale i některých u nás, bývá již vžitým pravidlem, že po koncertě je ponechán prostor pro setkání fanoušků s umělcem, někdy dokonce organizátor koncertu uspořádá malou neformální autogramiádu. Všichni pak odcházejí spokojeni, umělci jsou na to zvyklí a většinou s tím počítají. Bohužel po koncertech, pořádaných agenturou Panart čeká fanoušky zklamání a často i šok, protože umělec je doslova "odvlečen" na raut, pořádaný na počest hlavního sponzora akce, a jeho jakémukoliv kontaktu s fanoušky brání hrozivě vyhlížející zástup bodyguardů. Nejinak tomu bylo i včera, přesto se nás našlo asi 10 vytrvalců, kteří jsme zrovna nikam nespěchali, a tak se rozhodli zkusit své štěstí. A protože odvážnému štěstí přeje, tak jsme se dočkali, pravda, asi po 40 minutách a díky vlastní iniciativě Jonase Kaufmanna, který viděl, že tam na něj čekáme, takže nakonec za námi na chviličku z rautu odskočil na chodbu.
