Robert Jindra: "Já bych Verdiho a Wagnera nikdy nesrovnával. Oba byli geniální skladatelé, docílili vrcholu toho směru, který započali."

Již v minulém rozhovoru pro náš portál hovořil Robert Jindra o svém oblíbeném skladateli Richardu Wagnerovi (rozhovor si můžete přečíst ZDE). To bylo před více než dvěma lety. Od té doby se mnohé změnilo. Dnes je pan Jindra hudebním ředitelem ostravské opery. A opeře se v Ostravě skutečně daří. Svědčí o tom hostování světových umělců, zajímavý repertoár a také nedávný veleúspěšný galakoncert Ferruccia Furlanetta, který mají diváci stále v dobré paměti. S panem Jindrou jsem se sešla k milému povídání před nedávnem na téma, které začíná být více než aktuální. Blíží se totiž dvousté výročí od narození operních skladatelů, které nemusím nikomu dlouze představovat. Těmi jsou Richard Wagner a Giuseppe Verdi...

Není to tak dávno, co jste dirigoval Verdiho poslední operní dílo Falstaff. A to jak v Národním divadle v Praze, tak i navrácenou inscenaci v Ostravě. Dirigoval jste tedy dva orchestry ve dvou různých divadlech. Přistupoval jste k oběma nastudováním stejně nebo se pražské od ostravského nějak interpretačně lišilo?

V Praze jsem dirigoval Falstaffa jako druhý dirigent, vstupoval jsem tedy již do nastudovaného díla. Můj interpretační názor obou provedení je stejný. Na obnoveném nastudování v Ostravě jsem měl to štěstí, že daná inscenace byla v divadle stále k dispozici. Také jsem věděl, že mám fantastického Falstaffa. S Peterem Mikulášem jsme se na této roli domluvili během aranžovacích zkoušek na Cosí fan tute v Praze.

V době, kdy jsem věděl, že budu nastupovat do Ostravy jako hudební ředitel a budu také sestavovat dramaturgický plán, jsem se snažil vytvářet repertoár  především podle toho, jaké sólisty mám k dispozici. Domnívám se, že většina českých divadel to dělá právě naopak.

A toto byl jeden z příkladů. Vzpomínám, že mi pan Mikuláš jednou řekl, že mezi jeho nejoblíbenější role patří Falstaff a že by si právě tuto roli moc rád zazpíval. Když jsem mu prozradil, že bych právě toto dílo velice rád v Ostravě uvedl, byl nadšen a moji nabídku přijal.

V ostravském divadle probíhaly zkoušky poměrně hladce, v rychlém sledu. Vzhledem k tomu, že se opera hrála několik sezon předtím, nebylo to pro orchestr úplně nové dílo. Já osobně jsem do předchozího hudebního nastudování zasáhl, hudebně jsem měl trošku jiný náhled. Jak tempově, tak dynamicky. Obnovené nastudování bylo uvedeno pouze čtyřikrát. I přesto, že nejen já považuji Falstaffa za vrchol Verdiho operní tvorby, je tato opera vždycky divácky problematičtější. A to se potvrdilo i v Ostravě. Představení měla i tak velký úspěch a divákům se dílo líbilo. Stejně tak i v Praze byl Falstaff problematický titul, není to takzvaný „verdiovský trhák“, který chce každý vidět a slyšet. Je to veselé, zábavné dílo, které nakládá na inteprety poměrně dost velké nároky. Falstaff jako takový je velmi obtížná role, takzvaně ukecaná.

Je velice důležité nejprve poznat hlas, který doprovázíte. Ku příkladu Peter Milukáš je opravdový bas, který má velice mohutný témbr. Něco jiného je doprovázet Ivana Kusnjera, který je baryton.

Yvona Škvárová (Quickly) a Peter Mikuláš (Sir John Falstaff),  NDM 2011

V Ostravě, kde jste třetí sezonu hudebním ředitelem, máte v repertoáru Verdiho Nabucco, La Traviatu. Zmínili jsme také Falstaffa, který měl v minulé sezoně několik úspěšných repríz. Mohou se diváci a příznivci opery těšit na některý další Verdiho kousek v rámci skladatelova výročí?

Opera Nabucco patří k navráceným inscenacím. Je to jeden z nejoblíbenějších operních titulů v repertoáru. Inscenace je divácky velice oblíbená, návštěvnost u tohoto titulu je většinou stoprocentní. Stejně tak La Traviata byla nasazena jako obnovená inscenace.

Během mého působení v Ostravě jsem žádnou další Verdiho operu do repertoáru nenasadil. Byl to jakýsi záměr. V rámci Verdiho výročí mám v plánu hned na úvod přespříští sezony v Ostravě uvést v Čechách méně známou operu, která se ale ve světě běžně uvádí. Tím dílem bude opera Ernani.

Podle informací, které jsem získal, byla opera Ernani naposledy v Čechách uvedena v roce 1961 v Opavě. Moc se na uvedení těším. Domnívám se, že toto dílo je skutečným diváckým titulem. Pro soubor to bude velká výzva, protože pěvecké party jsou opravdu velice náročné.  

Podle mého názoru převažuje obliba Verdiho nad Wagnerem u obecenstva proto, že na Verdiho si můžete jít do divadla téměř odpočinout, užít si dojemný či strhující příběh, slyšet krásnou hudbu a pokud možno i krásné provedení. Na Wagnera musíte jít s tím, že jdete na náročný, až filozofický večer. Není to odpočinek. Na Wagnerovu operu musíte jít jako na událost, na kterou jste připraveni. V tom je ten zásadní rozdíl. Opery Richarda Wagnera jsou filozofické a hluboké, nadčasové námětem i textem.

Která opera je podle Vás Verdiho veledílem a proč?

Můj jednoznačný favorit je Don Carlos, specificky francouzská verze. Podle mého názoru byl Verdi v této době pod vlivem Wagnera. V opeře se jednoznačně objevují leitmotivy. Bylo vidět, že Verdi psal toto dílo mimo Itálii, kde byl neustále pod dohledem cenzur, policejních a politických tlaků. Ve Francii se uvolnil. Já osobně mám pocit, že dílo napsal tak, jak jej cítil. Hudba je strhující, monumentální, plná melodiky a hudebního dramatu.

Ta úplně původní francouzská verze bez jediného škrtu byla uvedena ve Vídeňské státní opeře teprve před několika lety. Sám Verdi během zkoušek před premiérou začal samotné dílo upravovat, jednotlivá čísla škrtal a tak dále. Ve Vídni zazněla původní a neupravená verze před několika lety. Já osobně jsem ji vidět několikrát.

Ferruccio Furlanetto a Robert Jindra, ostravský galakoncert 2012

Ještě dnes si nejeden ostravský operní příznivec vzpomene na fantastický galakoncert světového basisty Ferruccia Furlanetta, který se uskutečnil 19. května 2012. S operním orchestrem Národního divadla moravskoslezského jste jej doprovodil v pestrém programu. Zaznělo několik předeher a také árií z Verdiho oper, které jsou řekla bych specialitou pana Furlanetta. Jak se Vám s panem Furlanettem spolupracovalo?

Ferruccia Furlanetta jsem slyšet jako divák Vídeňské státní opery v několika úžasných rolích od Mozarta až po Verdiho, pokaždé to byl fantastický zážitek. Když jsem dostal nabídku doprovázet jeho galakoncert v Ostravě, tak musím upřímně říci, že mi až přejel mráz po zádech. Když se mi poté dostal do rukou program koncertu, který si sám pan Furlanetto navrhl, tak jsem byl překvapen z toho, jak pestrý a náročný program si zvolil.

Nejprve bylo samozřejmě nutné seznámit orchestr z velice širokým repertoárem, který byl součástí koncertu. Na programu byla díla Mozarta, Verdiho, ruský repertoár nevyjímaje a tak dále. Zkoušky s panem Furlanettem probíhaly báječně, je radost doprovázet umělce jeho renomé, protože vás takzvaně sám vede.

Jako člověk na mne velice zapůsobil. Ze začátku byl velice distingovaný, strohý. Na první společné zkoušce byl ale velice srdečný, milý a přátelský. Potěšilo mne, jakým způsobem se s námi všemi po koncertě rozloučil. A to je známka naprostého profesionalismu.

árie Filipa z opery Don Carlo, ostravský galakoncert 2012

V roce 2005 jste se podílel na přípravách Wagnerova Prstenu, který měl v pražském Národním divadle veliký úspěch. Do jaké míry jste se účastnil příprav tohoto projektu?

V začátku příprav Wagnerova Prstenu jsem se s panem dirigentem Fiorem tolik neznal. Seznámili jsme se až v době příprav Siegfrieda. Na orchestrální zkoušky jsem chodil dost často. Uvedení Wagnerova Prstenu je jeden z největších počinů historie  Národního divadla. Já jsem byl samozřejmě zvědavý na to, jak se orchestr Národního divadla s tímto veledílem vypořádá. A vidět jednoho z renomovaných světových dirigentů byla pro mne velká výzva. On sám si mne všiml, protože jsem chodil pravidelně na jeho orchestrální zkoušky. Tak jsme se seznámili. Od té doby naše spolupráce pokračovala až dodnes.

Tehdejší šéf opery Jiří Nekvasil mne oslovil, jestli bych mohl dělat přednášky v Goethe- Institutu týkající se tohoto tématu. V rámci projektu se konaly také další doprovodné akce. Já jsem pro zájemce sestavil několik programů, ve kterých jsem hrál na klavír, hovořil o Wagnerově hudbě, byl jsem jakýmsi průvodcem pro diváky, kteří na tyto přednášky chodili. Musím říci, že na to rád vzpomínám, bylo to velice milé. Byl jsem překvapen, kolik lidí chodilo a jak na to reagovali. To byla v zásadě jediná spolupráce na projektu Wagnerova Prstenu v Národním divadle.

Ke zkoušení Wagnerova Prstenu jako takovému jsem se dostal jako dirigent až v Düsseldorfu, kde jsem společně s panem dirigentem Fiorem spolupracoval na nastudování Valkýry a  Siegfrieda.

Jak jste sám naznačil, Vaše profesní cesta vedla poté tedy do německého Düsseldorfu..

Ano, první pozvání do Düsseldorfu jsem dostal od Johna Fioreho na znovu obnovené nastudování Straussovy Elektry. Byla to moje první práce v cizině, poprvé jsem měl možnost zjistit, jak to funguje ve velkém operním domě. Byl to pro mne velký šok, protože jsem zjistil, že ne všechno doma je tak svaté a geniální, jak to vypadá. A to nejenom po kvalitativní stránce, ale především po té profesionální. Přístup, který jsem zažil v Německu od umělců, orchestru, sboru, od všech solistů, se diametrálně liší od toho, na co jsem byl zvyklý tady v Čechách. 

V Düsseldorfu jsem se seznámil s vynikající sopranistkou Nadine Secunde, která zaskakovala Elektru, protože měla původně zpívat paní Eva Marton a na poslední chvíli odřekla. Dále pak s umělci jako je John Wegner, Thereza Waldner. Byla to velice krátká spolupráce, která trvala měsíc. Přijel jsem do Prahy naprostou okouzlen a ovlivněn způsobem komunikace, práce.

Další rok jsem již dostal nabídku k obnovenému nastudování Její pastorkyně. Tam došlo k mému největšímu životnímu setkání s paní Evou Marton, která zpívala Kostelničku. Zjistil jsem, jak vlastně v zahraničí interpretují našeho skladatel, geniálního Janáčka. Ten přístup je trošičku jiný, v Německu nejsou zatíženi tradicemi. My jsme v Čechách stále trošku svázáni tradicí a tím, jak nastudoval opery pan dirigent Gregor nebo Krombholz. V Německu jsou tito dirigenti téměř neznámí. K interpretaci Janáčka proto přistupují velice otevřeně a nově.

V následující sezoně jsem dostal nabídku na zástupce šéf dirigenta Johna Fioreho. Díky tomu jsem měl možnost během jedné sezony spolupracovat na největším počtu operních titulů v různých operních stylech, jaké jsem nikdy předtím nepoznal. Byla to poslední sezona tehdejšího vedení. Ředitel Richter chtěl, aby se během jedné sezony odehrálo vše, co bylo za uplynulých deset let uvedeno. Během jedné sezony bylo uvedeno přes padesát operních titulů včetně pěti oper Leoše Janáčka!

Jestli jsem se někde naučil dělat Janáčka, tak to bylo v Německu. Možná se to někomu bude zdát zvláštní, ale je to tak. Musím říci, že jsem se až pýchou nadouval, když byl na úplný závěr operní sezony pětidenní operní maraton, kdy se každý den hrála jedna opera Leoše Janáčka! Pátý den byla uvedena opera Z mrtvého domu, lidé aplaudovali ve stoje.  A mne bylo tehdy tak trošku smutno nad tím, že němečtí diváci se nechali strhnout příběhy a Janáčkovou hudbou, zatímco v Čechách  se na Janáčka téměř nechodí. A nasazovat opery tohoto českého skladatele je téměř sebevražedná mise. A já si stále kladu otázku, kde je ta chyba. Proč naše publikum reaguje na naši českou hudbu spíše záporně než kladně…

Richard Wagner (1813 - 1883)

V plánu premiér na sezonu 2012/2013 má ostravská opera také jedno Wagnerovo dílo, kterým je opera Lohengrin. Proč jste se rozhodl zařadit do repertoáru právě tohle Wagnerovo dílo?

Wagnerova díla jsou velice rozsáhlá  a monumentální. Když jsem se s vedením divadla radil o tom, který titul bude v Ostravě uveden, musel jsem přemýšlet také poněkud pragmaticky. Původně jsme měli v plánu uvést Wagnerovu Valkýru. Orchestřiště v ostravském divadle není tak velké pro všechny hudebníky. Nesmíme zapomenout, že v partituře Valkýry jsou wagnerovské tuby,  které bychom museli pronajmout včetně hráčů. Musel jsem tedy zvažovat také to, která díla jsou v našem divadle prostorově proveditelná a zároveň která mohou diváky nějakým způsobem oslovit. Samozřejmě také díla, která nebyla dlouho uvedena. V Praze byl před dvěma lety uveden Parsifal, Bludný Holanďan byl v Ostravě na repertoáru celkem nedávno. Operu Tristan a Isolda bych velice rád uvedl, ale obávám se, že pro ostravského diváka by bylo toto dílo příliš zdlouhavé. Je to opera, která nakládá na diváka skutečně velké nároky.

My jsme hledali titul, který by obstál v abonentní řadě, byl ovšem Wagnerovým vrcholným dílem. Lohengrin je asi nejčastěji hraná opera. Je to krásné dílo, která je jakýmsi kompromisem mezitím, kam Wagner došel a tou cestou jak tam došel. Lohengrin je samozřejmě vrcholné dílo se vším všudy, opera je to ale mírnější, není tak živelná. Domnívám se, že příběh je divácky atraktivnější, není tak složitý a filozofický. Dohodli jsme se tedy na uvedení právě tohoto díla.

 

Giuseppe Verdi (1813 - 1901)

V příštím roce bude celý operní svět slavit 200 let od narození obou velikánů světové opery. Richarda Wagnera a Giuseppe Verdiho.  O obou bylo mnohé řečeno i napsáno. I to, že se vesměs neměli zrovna v lásce. Nikdy se vlastně osobně nesetkali. Co si o  vztahu Verdiho a Wagnera po hudební a interpretační stránce jako dirigent myslíte Vy?

Já se přiznám že mne nikdy nenapadlo tyto dva skladatele srovnávat. Vím, že se to dost často dělá. Po hudební stránce zde byly dva směry, jeden v Itálii a jeden v Německu. Oba dva muži v tom daném směru dokázali absolutní maximum.

Oba skladatelé došli také ke stejnému cíli, každý na to šel jinou cestou. Verdi na to šel umírněnější cestou, náměty hledal v populárních nebo historických pramenech, které nepřináší žádné takzvaně podmyšlenky. Wagner uvažoval ve filozofičtější rovině, na prvním místě měl hloubku díla, spojení všeho. Wagner byl filosof skladatel. Verdi byl na druhou stranu pragmatičtější.

Pravdou je, že žádný jiný skladatel na sebe neupoutal takovou pozornost jako Wagner. Kolik knih a diskuzí se vedlo o jeho životě. Bylo to či ono pravda nebo ne? Wagnerova rodina, 2. světová válka a vše to nehezké, co je s tím spojené. I přesto, že jej jedna skupina nenávidí a druhá skupina miluje, zůstane vždy fenomenem. Neexistuje žádný jiný skladatel, kolem kterého by se dělo tolik rozruchu a který by tolik rozruchu dělal. A nemyslím to pouze po hudební stránce. Wagner je odsuzovaný jako antisemita, on byl umírněný antisemita. Byla to tehdy dobová tendence celé společnosti. Wagner sám velmi často využíval židovské umělce, protože věděl, že jsou dobří. Já se domnívám, že antisemitismus, jak jej chápeme dnes, byl úplně něco jiného, než co hlásal Wagner.

Když uvedl Verdi své velkolepé dílo Aida, byla to nevídaná věc, gigantická událost. Mezitím napsal Wagner Tristana a Isoldu, kterou přinesl do hudby nové hudební postupy a myšlenky. A tak dále. Domnívám se, že Wagner byl vždy o krok dále než Verdi.

Já bych je ale nikdy nesrovnával. Oba dva byli geniální skladatelé, docílili vrcholu toho směru, který započali.

Ferruccio Furlanetto: " Letos v prosinci budu zpívat písňový recitál také v Praze."

Do posledního místa vyprodaný sobotní galakoncert Ferruccia Furlanetta se stal událostí nejen festivalu Janáčkův máj, ale také nezapomenutelným zážitkem pro všechny přítomné diváky, kteří budou na vystoupení světového pěvce dlouho vzpomínat. Pan Furlanetto přijel do Ostravy na pouhé dva dny. Den před galakoncertem zkoušel s orchestrem Národního divadla moravskoslezského a dirigentem Robertem Jindrou. I přes velice nabitý program si našel čas a odpověděl nám na několik otázek.

V Ostravě se zdržíte pouze dva dny. Jak se Vám líbí divadlo, ve kterém se uskuteční slavnostní operní galakoncert?

Měl jsem šanci nahlédnout do sálu. Je to překrásné divadlo. Rád se při svých pracovních cestách setkávám s novými lidmi. Zde v Ostravě jsem poznal jednoho velice talentovaného muže, který bude dirigovat zítřejší galakoncert. Dnešní zkouška s orchestrem a panem dirigentem Jindrou byla příjemná, na koncert se velice těším.

V příští sezóně budete zpívat titulní roli Thomase Becketa v italské opeře Ildebranda Pizzettiho Vražda v katedrále.  To je zajímavé, protože jste doposud zpíval z velké části v operách 18. a 19. století. Tato opera byla zkomponována v roce 1958. Jaký je podle Vás rozdíl v interpretaci operního díla 20. století a klasických operních titulů, které máte běžně v repertoáru?

V posledních 25 letech mé kariéry jsem zpíval překrásné hlavní role, k mým nejoblíbenějším patří Filip, Boris Godunov a samozřejmě Don Quichotte. Opera Vražda v katedrále je fantastické hudebně dramatické dílo. Originální román byl předlohou pro film, divadelní hru a také zmíněnou operu.

Před několika lety jsem roli již zpíval v La Scale. V příští sezoně ji budu interpretovat v San Diegu ve  Spojených státech. V plánu jsou také produkce v Petrohradě a Paříži. Nejdůležitější a nejzajímavější místo ze všech by byla samozřejmě katedrála v Canterbury. Pokud se toto uskuteční, bude to fascinující. Představte si, že se opera bude odehrávat v místě, kde byl Thomas Becket zavražděn. Je to úžasná role. Víte, vždycky jsem ji chtěl zpívat. Pokaždé, když roli ztvárňuji na jevišti, cítím něco zvláštního, něco, co nezažívám při interpretaci žádné další role.

Není to melodrama. Celá opera je o posledních dnes Thomase Becketa. Po návratu z Francie je okamžitě zavražděn.

Jsem moc rád, že budu moci roli opět zpívat. Podle mne je to docela odvážná volba, protože si myslím, že v Americe nebyla opera nikdy inscenována. Nejsem si jist, jestli některé z divadel neuvedlo dílo v koncertním provedení. Bude to ale v každém případě americké premiéra po inscenační stránce.

Vzpomínám na inscenaci z roku 2009. Fantastická produkce! Bylo to skvělé, všech osm představení bylo naprosto vyprodaných. A to bylo historicky teprve podruhé, co se opera v Miláně uvedla vůbec. Poprvé to bylo v roce 1964, jedenáct let poté, co Pizzetti dílo zkomponoval. A podruhé to bylo před třemi roky.

Po pěvecké stránce je to velice obtížná role. Je náročná, nabitá energií. Je to taková rádoby ..one man show.., protože na jevišti jsou v první půli pouze čtyři hlasy, které se objevují v druhé části opery jako čtyři rytíři, kteří nakonec Becketa zavraždí.

V minulém roce jste natočil dvě písňová alba. Ruský výběr písní Rachmaninova a Mussorgského, dalším je Schubertův písňový cyklus Winterreise, které budete dokonce zpívat v prosinci v Praze. Rusky zpíváte dost často, ale nepamatuji se, že bych Vás slyšela často zpívat německy...

Německy jsem zpíval pouze párkrát. Na jevišti to byla pouze role Oresta, kterou jsem zpíval v Salzburku a Florencii. Před lety jsem natočil album Mozartových árii, na které jsem zařadil árie Sarastra a Papagena. V minulosti jsem si moc chtěl zazpívat barona Ochse. Roli jsem ale na jevišti nikdy  nezpíval. Zjistil jsem, že pro můj typ hlasu to není to pravé. 

Od počátku 90. let jsem přemýšlel nad tím, že bych si Schubertův písňový cyklus zazpíval. Několikrát jsem se k této myšlence vrátil, několikrát jsem ji musel kvůli jiným pracovním závazkům odložit. V loňském roce jsem si ale řekl, že je již pravý čas na to, abych album natočil.

V příští sezoně mne čeká několik písňových koncertů. V plánu mám vystoupení v Itálii, Rakousku a také v prosinci v Praze. Nezpívám písně tak často, jsem především operním pěvcem. Víte, existuje řada rolí, které jsem chtěl zpívat. A také jsem je zpíval a zpívám stále. Písně mám ale moc rád. Příští rok v květnu budu zpívat ruské písně ve Vídeňské Státní operě. Je skvělé, že nové vedení zařadilo do sezony také písňové recitály.

Mnozí operní příznivci asi neví, že jste si zazpíval také v muzikálu South Pacific. Jednalo se o koncertní provedení Volksoper, které vyšlo nedávno také na CD nosiči... 

Postava Emila byla původně napsána pro skvělého operního pěvce Ezio Pinzu. Není to nikterak těžké zpívání, autoři ji psali pro operní hlas. Jsem velice rád, že si ji budu moci opět zazpívat. Chicagská lyrická opera má inscenaci muzikálu South Pacific v plánu na přespříští sezonu. Letos tuto sérii odstartovali s Show Boat. Před nedávnem mne oslovili , jestli bych neměl zájem si roli opět zazpívat. Já jsem s radostí jejich nabídku přijal.

Před nedávnem mi nabídli roli také na Broadway, jednalo se tehdy o produkci Lincolnova centra. Chtěli, abych roli zpíval téměř pět měsíců. Bohužel jsem ale z časových důvodů musel nabídku odmítnout.

Váš kalendář je skutečně nabitý. Před nedávnem jste zpívat v MET, minulý měsíc ve Vídni, nyní jste v Ostravě a příští měsíc zpíváte v San Franciscu. To je podle mne velice hektické. Jak to vše zvládáte?

Toto je docela normální a dá se to zvládat. Když cestuji z místa na místo, většinou trávím v jednom městě jeden a půl až dva měsíce. Není to zase tak náročné, jak se může zdát. Pravdou je, že jsem v San Franciscu nezpíval 31 let. Jsem moc rád, že se tam po letech opět vracím.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

You will be in Ostrava for two days only. How do you like the theatre where the concert takes place?

I did have time to look around the hall and it is absolutely beautiful. I met a wonderful young man who is going to conduct the gala concert. Robert Jindra is such a talented conductor. So far, I really enjoyed working with him and with the orchestra.

Next season you will perform the role of Thomas Becket in Pizzetti’s opera Murder in the Cathedral. This is a 20th century opera work. I do know you don’t sing contemporary opera works often...

The last 25 years of my carrier were based on beautiful singing roles, that is why I love singing King Filip, Boris, Don Quichotte. Thomas Becket is a sensational piece of theatre and music. It was a subject for films, theatre.. Pizetti's opera is beautifully written.

I have performed the role twice so far. Next year I will be singing the role in San Diego. There are plans to do it in St Petersburg and Paris. The most important and interesting place of all would be  Canterbury Cathedral. If this really happens it would be fantastic to perform the role in the actual place where Thomas Becket died. It’s a stuning character. I wanted to do it because it gives me that kind of satisfaction that no other role has given me. It is theatre and music.

It is not melodrama. The whole opera is about the last days of Thomas Becket when he came back from France, having his speech and then being killed immediately after. 

I am very glad that next year we will be doing it in San Diego. I think it is a very courageous choice. It is very cultural choise to put something like Murder in the Cathedral in a repertoire of an american opera company. I am not sure if the opera was ever done in the States, maybe in a concert performance... It would be surely a stage premire in the USA.

I sang it in La Scala in 2009. The production was absolutely stuning and I really enjoyed performing the role. It was imazing, we did 8 performances and all of them were sold out. That time it was only the second time the opera was ever perfomed. For the first time, it was in 1964. And then never again until 2009.

Vocally it is very hard role to sing, it is very demanding. It is full of special energy. "One man show" I would say because you have the four temptations in the first act, the same voices who are the four knights who are coming to kill him sing in the second half.

And if you see in on stage, it becomes so unique in the panorama.

Recently you have recorded two wonderful albums. Schubert’s Winterreise, Rachmaninov / Mussorgsky songs. You will also perform Schubert’s Winterreisse in Prague. That will be in December 2012. You do sing Russian repertoire but I do believe you have not sang many times in German...

In German I did very few things. On stage I only sang Orest in a beautiful production in Salsburg and in Florence. Many years ago I recorded an album of Mozart arias where I sang Sarastro and Papageno arias. I would have loved to do Ochs but I never did it. I started it but I realized I would have not been as good as it deserves. I started to look at the Schubert’s Winterrreisse in the early 1990’s. I was always coming back to the cycle, leaving it for some other work. Last year I realized it was the right time to do it, to record the album.

I really love performing the song cycles. I will do a couple of recitals next season. There will be one in Prague, in Italy, Austria. I don’t sing lieder that often, I am an opera singer. There were roles that I really wanted to do. And I did them and I will continue singing them.

Not many opera fans know this about you and I’d like to talk a little about your wonderful portrait of Emile from Rodgers and Hammerstein’s musical South Pacific. This was a Volksoper concert project..

It was originally written for a great opera base Ezio Pinza. Therefore it is easy to go into it and sing it. It was meant and conceived for an operatic voice. I will do the role again in Chicago in the future; it will be a full production. Chicago Lyric Opera started to put one musical in a season. They did Show Boat this year. They asked me if I would like to do it. I am very happy to sing it again. South Pacific will be their next project.

I was also offered to do the Broadway production a few years ago. They wanted me to do it for five months. Unfortunately, the time period was just not suitable for me. 

You do sing various roles, travel from the MET to Vienna back to the San Francisco.That is quite a schedule.  How do you manage to perform all of these very different roles so quickly?

This is quite normal. When I travel from one place to another, I always stay in one city for a month or two. It is not as tiring as it looks. I have not sung in San Francisco for 31 years so I am very glad to be coming back.

Galakoncert Ferruccia Furlanetta

V rámci XXXVII. ročníku MHF Janáčkův máj se v sobotu 19. května uskuteční mimořádný galakoncert světoznámého basisty Ferruccia Furlanetta. Italského pěvce bude doprovázet orchestr Národního divadla moravskoslezského s dirigentem Robertem Jindrou.

Více informací o festivalovém dění a vstupenkách naleznete ZDE.
Program galakoncertu:

MOZART:
Kouzelná flétna, předehra
árie Sarastra z 2. jednání "In diesen heiligen Hallen"
Figarova svatba, předehra
recitativ a árie hraběte Almavivy z 3. jednání
Don Giovanni, árie Leporella z 1. jednání

BELLINI:
Náměsíčná, árie Rudolfa "Vi ravviso o luoghi ameni"

MASSENET:
Smrt Dona Quijota ze stejnojmenné opery

VERDI:
Nabucco, předehra
Simon Boccanegra, prolog Fiesca "Il lacerato spirito"
Síla osudu, předehra
Don Carlos, introdukce a scéna Filipa z 3. jednání

MUSORGSKIJ:
Chovanština, předehra
Boris Godunov, smrt Borise ze 4. jednání

Chicago Lyric Opera v sezóně 2012 / 2013 - novinky, galakoncert Renée Fleming a Susan Graham, legendární James Morris v roli Hanse Sachse

Tento týden byl oficiálně zveřejněn plán na novou sezónu Lyrické opery v Chicagu. Diváky ve "windy city" čekájí skutečně překrásná představení! A nejenom je. První reprízy všech oper přenáší každoročně v živém vysílání rádiová stanice WFMT (více informací o datech přenosů a časů naleznete již brzy na webové stránce www.wfmt.com).

Speciální galakoncert Renée Fleming a Susan Graham se uskuteční 24. ledna 2013! Jak je v Chicagu již dobrým zvykem, operní dům má připravené další doprovodné akce, o kterých se během příští sezóny zmínime i na našem blogu.

ELEKTRA 

7 představení (6. - 30. října 2012)

Obsazení:
Elektra: Christine Goerke (debut v operním domě)
Chrýsothemis: Emily Magee
Klytaimnéstra: Jill Grove
Orestés: Alan Held

Dirigent: Sir Andrew Davis 
Režie: David McVicar 

SIMON BOCCANEGRA

8 představení (15. října - 9. listopadu 2012)

Obsazení: 
Simon Boccanegra: Thomas Hampson
Fiesco: Ferruccio Furlanetto
Amelia: Krassimira Stoyanova (debut v operním domě)
Adorno: Frank Lopardo
Paolo: Quinn Kelsey

Dirigent: Sir Andrew Davis
Režie: Elijah Moshonks

Ferruccio Furlanetto jako Fiesco

WERTHER

6 představení (11. - 26. listopadu 2012)

Obsazení: 
Werther: Matthew Polenzani

Charlotte: Sophie Koch (debut v operním domě)
Sophie: Kiri Deonarine 
Albert: Craig Verm (debut v operním domě)

Dirigent: Sir Andrew Davis
Režie: Franscico Negrin

DON PASQUALE 

6 představení (25. listopadu - 15. prosince 2012)

Obsazení:

Don Pasquale: Ildebrando D'Arcangelo
Norina: Marlis Petersen
Ernesto: René Barbera
Malatesta: Corey Crider

Dirigent: Stephen Lord
Režie: Sir Thomas Allen (debut v operním domě)

HANSEL & GRETEL 
9 představení (7. prosince 2012 - 19. ledna 2013) 

Obsazení:
Hansel: Elizabeth DeShong
Gretel: Maria Kanyova
Čarodějnice: Jill Grove
Matka: Julie Makerov (debut v operním domě) 
Otec: Brian Mulligan

Dirigent: Ward Stare (debut v operním domě)
Režie: Eric Einhorn (debut v operním domě)
Původní inscenaci režíroval Richard Jones.

Anna Netrebko debutuje v Chicagu v roli Mimi

LA BOHÉME
11 představení (21. ledna - 28. března 2013)

Obsazení:
Mimi: Ana María Martínez / Anna Netrebko (AN debut v operním domě)
Rodolfo: Dimitri Pittas / Joseph Calleja (DP debut v operním domě)
Musetta: Elizabeth Futral
Marcello: Lucas Meachem 
Colline: Andrea Silvestrelli
Benoit, Alcindoro: Dale Travis  

Dirigent: Emmanuel Villaume
Režie: Louisa Muller (debut v operním domě)



DIE MEISTERSINGERS VON NÜRNBERG 
7. představení (8. února - 3. března 2013) 

Obsazení:
Hans Sachs: James Morris
Stolzing: Johan Botha
Eva: Amanda Majeski 
Beckmesser: Bo Skovhus 
David: David Portillo 
Magdalena: Jamie Baron 
Pogner: Dimitry Ivashchenko (debut v operním domě)

Dirigent: Sir Andrew Davis 
Režie: Marie Lambert (debut v operním domě)
Původní inscenaci režíroval David McVicar.

legendární James Morris se představí v roli Hanse Sachse

RIGOLETTO
10. představení (25. února - 30. března 2013)

Obsazení:
Rigoletto: Andrzej Dobber / Željko Lučić (AD, ŽL debuty v operním domě)
Gilda: Albina Shagimoratova (debut v operním domě)
Duke: Giuseppe Filianoti
Sparafucile: Andrea Silvestrelli 
Magdalena: Nicole Piccolomini (debut v operním domě)

Dirigent: Evan Rogister (debut v operním domě)
Režie: ? 


A STREETCAR NAMED DESIRE 
4. představení (26. března - 6. dubna 2013)

Obsazení:
Blanche Dubois: Renée Fleming 
Stella Kowalski: Susanna Phillips 
Stanley Kowalski: Teddy Tahu Rhodes (debut v operním domě)
Harold Mitchell: Anthony Dean Griffey


Dirigent: Evan Rogister 
Režie: Brad Dalton (debut v operním domě)

Simon Boccanegra v Covent Garden

Simon Boccanegra je bezesporu jedno z vrcholných děl Verdiho tvorby. Proč se tedy inscenuje tak zřídka? Těžko říct. Opera vyžaduje vedle hned několika špičkových pěvců také talentované herce, kteří by věrohodně ztvárnili hlavní postavy v opeře.

Díky operním přenosům mohli v poslední době diváci vidět okázalou inscenaci z Metropolitní opery, komornější (pro mne osobně i lépe pěvecky zvládnutou) inscenaci z La Scaly. Placido Domingo, který se s chutí a sobě vlastní noblesou "téměř převtělil" do vůdce Boccanegry, určitě všechny návštěvníky kin přesvědčil o svých uměleckých kvalitách, které ani za 40tiletou pěvcovu kariéru neztratily nic ze svého kouzla.

Před pár týdny jsem byla hned dvakrát osobně svědkem interpretace jeho Boccanegry v londýnské Covent Garden.

Maestro Pappano, který představení dirigoval, byl hned v úvodu přivítán bouřlivým potleskem. Jeho jasná a přitom střídmá gesta mne velice zaujala. Žádný jeho pohyb, žádný pokyn směrem k orchestru nebyl navíc. Orchestr předvedl skvělý výkon během obou představení. Pochválila bych především houslovou sekci, která hrála s naprostou přesností.

Prolog opery se odehrává na téměř prázdném jevišti, kde již tak dramatickou atmosféru dokresluje jenom několik sloupů a veliký keř. Černá tabule se zlatými nápisy se během dalších částí opery (v závislosti na postupném ději a stupňovaném dramatu příběhu) mění na zlatou s černými nápisy, poté také na červenou.. Vše je v šeru. Mladý Simon s dlouhými hnědými vlasy přichází v jednoduchém oděvu. Stroze oděn je také Fiesco, který od začátku dává všem zcela jasně najevo, že jeho nenávist vůči Boccanegrovi je trvalá. Pomsta přijde v pravý čas.

První jednání začíná v jednoduše zařízeném paláci. Na pódiu je velký stůl, okolo kterého jsou vyrovnané židle. V čele sedí vůdce Boccanegra a jasně rozdává své příkazy. Není zde žádný trůn, žádné honosné zdobení ani šperky.

Mou nejoblíbenější částí opery je konec 1. dějství. Mrazivě dramatické prokletí (Sia maledetto!) ohromilo všechny diváky v sále. Když ustala hudba, obecenstvo sedělo několik vteřin jako přikované. Netleskalo. Až po chvilce se diváci vzpamatovali a odměnili účinkující několikaminutovými ovacemi.

Zarmoucený vládce detailně studuje mapy, které má rozložené na stole. V druhém jednání je také patrná změna barvy tabule s nápisy, které jsou tentokrát již rudé - troufám si říct, že znázorňují barvu blížící se smrti. Po vypití smrtelného jedu, který mu nachystal Paulo, je již otázkou času, kdy TA osudná smrtelná hodinka udeří. Při společné scéně Fiesca a Boccanegry, kdy jsou oba oděni v černé barvě, na mne trošku rušivě působily dvě hůlky, o které se Simon opíral. Nemohl se vůbec udržet na nohou, ale neblouznil z jedu, který vypil. Byl při smyslech, což mi osobně připadalo zvláštní. Vždyť dávka jedu většinou působí hlavně na smysly, poté až na tělesnou schránku. Inu, záměr a nápad inscenátorů se mojí představě nepodobal..

Závěr opery měl úžasnou atmosféru. Simon Boccanegra po dlouhém životním boji padá mrtev k zemi. Opona. Ticho. Poté 27 minutové ovace!!!

A nyní k výkonům sólistů.

I přesto, že jsem viděla oba přenosy Boccanegry s Plácidem Domingem v kině, (MET a La Scala) mohu v klidu a upřímně říci, že se živému zážitku z představení nemůže nic vyrovnat. Vidět a hlavně slyšet Dominga živě v operním domě je samo o sobě veliká událost. Jeho Boccanegra byl pravým vůdcem s velkým srdcem, který nikdy nepomyslel na sebe, ale pouze na ostatní. V hlasové pohodě a s hereckou noblesou podal bravurní výkon. Především poslední scéna opery byla geniální, jeho smrtelný pád ze stoje byl tak věrohodný, že doslova "vyděsil" většinu obecenstva v sále. Jakoby nezemřel pouze Boccanegra, ale i sám představitel. Bravo, Domingo!

Ferruccio Furlanetto byl tím nejideálnějším Fiescem, kterého si můžete představit. Podlý, zlý a plný nenávisti vůči Simonovi, se kterým se bohužel smiřuje příliš pozdě nato, aby ho mohl zachránit.

Mile mne překvapil Joseph Calleja, který podal vynikající a bezchybný pěvecký výkon. I přesto, že pro roli Gabrielle Adorna nemá podle mého názoru tu nejhezčí barvu hlasu, dokázal, že v Covent Garden po boku prvotřídních umělců zpívá právem.

Toto se ale bohužel nedá říci o představitelce Amelie Grimaldi. Marina Poplavskaya mne opět zklamala, její herecké pojetí a těžkopádný zpěv (ve výškách dost nejistý), byl ve srovnání s ostatními "druholigový". Škoda.

Mohu s jistotou říci, že lístky na londýnskou inscenaci této opery nebyly k sehnání. Osobně bych tímto ráda poděkovala Královské opeře za zprostředkování novinářských vstupenek, za které jsem byla velice vděčná. Spolupráce s PR oddělením byla na úrovni a bez problémů.