Zobrazují se příspěvky se štítkemGianluca Zampieri. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemGianluca Zampieri. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 3. června 2016

Opera Braniboři v Čechách jako součást Smetanovského operního cyklu 2024


Poslední operní premiérou sezóny se stává první opera Bedřicha Smetany Braniboři v Čechách. Historická zpěvohra o třech aktech z roku 1866 je nastudována pro uvedení kompletního cyklu Smetanových oper / Smetanovský operní cyklus Ostrava 2024.

Děj opery se odehrává rok po úmrtí krále Přemysla Otakara II., kdy do Čech vtrhl a zpustošil je markrabě Ota Braniborský. Nastala doba bídy, kdy se vzchopil český národ k odboji. Údernost slov společně s davovými revolučními scénami chudiny se v opeře snoubí s romantickým příběhem o lásce a šťastné záchraně demokratických ideálů: „Opera je všeobecně známá masovými scénami lidu, které spolu s baletem, osvobozeneckou tematikou a romantickým patosem Smetana nejspíše přejímal ze vzoru francouzské velké opery, která byla v Praze v tomto období velice populární. Tímto dílem se cíleně přihlásil k českému obrozenectví a politickému programu národní emancipace,“přibližuje operu dramaturgyně Eva Mikulášková.

Jakub Tolaš (Jan Tausendmark, mladý občan pražský), František Zahradníček (Volfram Olbramovič, starosta pražský), Gianluca Zampieri (Jíra, poběhlík)


Na ostravské jeviště se opera navrací po úctyhodných 36 letech od posledního nastudování (1980; dirigent: Václav Návrat, režie: Rudolf Málek). Tento nápad přišel při práci na Čertově stěně před dvěma lety, kdy jsme si uvědomili, že v roce 2024 uplyne 200 let od narození Bedřicha Smetany a připomeneme si i 100. výročí Roku české hudby, jehož základ byl ostatně položen v roce 1924 také ke Smetanovu výročí,“ říká ředitel NDM a režisér inscenace Jiří Nekvasil.

Hudebního nastudování se ujal hudební ředitel opery NDM Jakub Klecker: „I když jsou Braniboři první skladatelovou operou, v kontextu české operní literatury má tento titul přední postavení. Smetana vypouští předehru a po krátkém dramatickém úvodu ihned vstupuje do děje. Průběh celého díla má jasnou formu, střídají se plochy zbožné, lyrické, bojovné i chorální,“ uvádí Jakub Klecker a dodává: „Nejen jako pro dirigenta, ale i sbormistra je pro mě radostí přinést na jeviště českou operu, kde má velkou úlohu sbor, který je navíc rozšířen na 60 zpěváků.“

Kristýna Vylíčilová (Ludiše, dcera Volframova), Eva Dřízgová-Jirušová (Vlčenka, dcera Volframova), Lenka Čermáková (Děčana, dcera Volframova)

V hlavních rolích se mohou diváci těšit na Martina Bártu / Jakuba Tolaše (Jan Tausendmark, mladý občan pražský), Jana Vacíka / Gianlucu Zampieriho (Jíra, poběhlík), Agnieszku Bochenek-Osieckou / Kristýnu Vylíčilovou (Ludiše, dcera Volframova), Martina Gurbaľa / Richarda Nováka (Kmet) a mnohé další.

Premiéry opery Braniboři v Čechách se uskuteční 9. a 11. června 2016 v 18.30 hodin v Divadle Antonína Dvořáka.

Dne 18. června hostuje operní soubor NDM s  inscenací Braniborů v  Čechách na  Mezinárodním operním festivalu Smetanova Litomyšl 2016.

neděle 18. listopadu 2012

Ostravská Káťa Kabanová aneb jak se dělá opera...

Tento čtvrtek byla v Ostravě na pořadu druhá operní premiéru sezony - Janáčkova Káta Kabanová ve skutečně hvězdném obsazení. Po Šárce, Její pastorkyni, veleúspěšném polo-koncertním provedení Věci Makropulos, je Káta Kabanová čtvrtým skladatelovým titulem, který byl za posledních několik let v Ostravě uveden.


V Ostravě nevsadili pouze na kvalitní obsazení. Troufám si říci, že diváky uchvátilo hlavně režijní pojetí a scénografie, které svým spojením odkrývají temnou realitu společnosti. Scéna velice vkusně vykresluje vnitřní i vnější prostranství bez jakýchkoliv bariér či konkrétní hranice. Jednoduché tmavé schodiště, venkovní lampa s lavičkou, kuchyňský stůl a tři židle připevněné  k podlaze (jevišti) navozují atmosféru naprosté beznaděje. Světelné efekty umocňují dramatický příběh i samotnou hudební linii operního díla.

Morenike Fadayomi (Káťa Kabanová)


Hlavní roli Káti si zazpívala Morenike Fadayomi, kterou v minulosti mohli ostravští diváci vidět a slyšet jako Abigaille v opeře Nabucco. Pro tuto půvabnou dámu není role prvním výletem do Janáčkových oper. V češtině zpívala mimo jiné titulní postavu v opeře Věc Makropulos. Naprosto bravurní češtinu předvedla též v Ostravě. Dalším zahraničním hostem byla americká legendární sopranistka Nadine Secunde, která si poprvé ve své kariéře zazpívala v češtině zlou Kabanichu. Zaujala výbornou výslovností i hereckým projevem - zlá a nekompromisní matka, která nenávidí Káťu a pohrdá všemi kolem.


Morenike Fadayomi (Káťa Kabanová) a Gianluca Zampieri (Boris Grigorjevič)

 Martin Gurbal' (Dikoj) a Nadine Secunde (Kabanicha)


Úspěch operního díla nezávisí jen na věhlasném obsazení, ale na správném obsazení rolí. To potvrdil například Richard Samek v roli mladého a rozverného Kudrjáše, stálý host ostravské opery Gianluca Zampieri v roli nestálého a zbabělého Borise a janáčkovský specialista Jan Vacík jako ušlápnutý Tichon, který sám neví, co chce a jak toho má dosáhnout.


Orchestr v čele s hudebním ředitelem opery Robertem Jindrou odvedl výbornou práci. Janáček je v Ostravě ostatně doma. O tom svědčí pravidelné uvádění skladatelových děl, které ostravské publikum vždy vítá s otevřenou náručí. Jedinou vadou na kráse ostravské inscenace jsou chybějící české titulky.

pátek 6. května 2011

Gianluca Zampieri: "Mou vysněnou rolí je Hoffmann" - rozhovor s italským tenoristou nejen o opeře...

Italský tenorista Gianluca Zampieri žije již několik let v Čechách. Diváci jej mohli vidět a slyšet například v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, Národním divadle v Praze či Státní opeře. Pravidelně hostuje na evropských operních scénách a festivalech. Je držitelem Thálie 2008 za titulní roli Cyrana z Bergeracu.


Před nedávnem jste ztvárnil roli v Janáčkově opeře Věc Makropulos, kterou v koprodukci s English National Opera uvedlo Národní divadlo v Praze. Které další české role máte v repertoáru?
Mou první českou operní rolí byl Laca v Její pastorkyni, kterou jsem odzpíval a odehrál v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě. V Ostravě to byly také Řecké pašije Bohuslava Martinů, v rámci festivalu Smetanova Litomyšl jsem ztvárnil titulní roli v opeře Dalibor. Prince v Dvořákově Rusalce jsem zpíval mimo jiné v Římě.

     Toto jsou skutečně překrásné role. Máte mezi českými operními skladateli svého favorita?
Je to jistě Janáček. Jeho styl a tvorba jsou ideální pro můj typ hlasu. Hudební a dramatické myšlenky jsou mi velice blízké. Není to jen o krásném hlase a odzpívaných áriích, které diváci znají. Janáček používá často legatové fráze, mluvené dialogy, ve kterých vám musí být dobře rozumět. Je velice důležité se do rolí vcítit a na jevišti si je prožít.

Zdá se, že je vše jednoduché, ale není to pravda. Tento styl zpěvu je velice moderní, důraz je kladen na melodii  - ale ne vždy jen a pouze na melodickou linku. Musíte být schopni odzpívat tyto role bez toho, abyste si poškodili hlas - přecházet plynule z mluvených recitativ do legatového zpívání.

Dá se tedy po pár minutách zpěvu dobře rozeznat, který pěvec či pěvkyně tento styl zpěvu ovládá a který nikoliv..
Zajisté. Je zapotřebí mít dostatek zkušeností - sedm až osm let na jevišti k ztvárnění hlavních rolí. Dalším důležitým aspektem je vytrénované hlasové svalstvo. Během lekcí se můžete naučit koncept, nikoliv ale styl a dramatické cítění. K tomu je zapotřebí mnohem více.

Jak jsem již zmiňoval, vše není postaveno jen na krásném hlase. Operní umění a tím spíše Janáček vyžaduje komplexní znalosti – hlasovou dispozici, herecké nadání, atd. Stejně tak je to v případě tvorby Richarda Wagnera...

     Cyrano de Bergerac, Staatstheater Karlsruhe


     Richard Wagner. A to je další otázka, na kterou se chci zeptat. Jaký je Váš vztah k Wagnerově tvorbě? Vím, že jste v minulosti zpíval Siegfrieda...
Ano, v repertoáru mám Siegfrieda, prozatím pouze z opery Soumrak bohů. V budoucnu bych si velice rád zazpíval také titulní roli Siegfrieda v opeře Siegfried.

Můj hlas nepatří striktně do lyrické či dramatické kategorie. Hlasově patřím částečně do obou. Díky tomu mohu interpretovat některé role z obou hlasových oborů. Nepovažuji se pouze za pěvce, herecká složka je pro mne stejně důležitá jako ta pěvecká. Toto bylo pro mne v mých začátcích problematické. Když jsem začínal s operním zpěvem, tak jsem chtěl dělat vše najednou. To ale nešlo, protože moje hlasové svalstvo a celkový hlasový aparát nebyly ještě dostatečně vyvinuty. Byl jsem frustrovaný tím, že vše nejde hned tak, jak bych si přál. Nejdůležitější je nic neuspěchat. Pokud pravidelně a poctivě cvičíte, máte dobré učitele a skutečně se věnujete studiu, tak se výsledky zajisté dostaví. Poté máte šanci, že si vás všimne a vybere některá operní instituce, kde začnete studovat operní party a dále se zdokonalovat i po herecké stránce...

Jakým způsobem u Vás probíhá nastudování nové role? Odlišujete například přípravu a studium italské role na rozdíl od německé?
Hlasově ani ne. Víte, mně osobně zabere nastudování hlavní role ve Wagnerově opeře minimálně rok. Minimálně. Italský repertoár je pro mne přirozený a mnohem jednodušší, protože jsem Ital. V příští sezoně budu zpívat titulní roli v Brittenově opeře Peter Grimes. Role v Brittenových operách musíte zvládnout nejenom po pěvecké stránce, váš projev musí být také velice přirozený. Na studium role a inscenaci Brittenova geniálního díla se velice těším.


Jak udržujete svůj hlas v kondici? Máte nějaký speciální recept, který nám můžete prozradit?
Žádný extra recept nemám. Samozřejmě dodržuji základní pravidla – před představením nejím nic studeného a nepiji žádný alkohol. Člověk se musí udržovat v celkové kondici, není to jenom o hlase. Zjednodušeně bych to popsal asi takto – pěvec nezpívá na jevišti pouze svým hlasem, ale zpívá pažemi, hrudníkem, celým tělem.  Pokud se necítíte v den představení fyzicky dobře, je velice pravděpodobné, že se to odrazí i na pěveckém výkonu. Proto je důležitá kompletní tělesná péče.

Máte nějakou vysněnou roli, kterou byste rád zařadil do svého repertoáru?
Mou vysněnou rolí byl vždy Offenbachův Hoffmann. Prozatím jsem neměl to štěstí si ho zazpívat, ale věřím, že se k němu jednou propracuji. Dále by to byla titulní role Siegfrieda z třetí části Wagnerova Prstenu. Z italského repertoáru bych rád nastudoval Mauricia z opery Adriana Lecouvrer,  pro můj hlasový obor ideální role.

Z českých postav mám velice rád titulní roli Smetanova Dalibora, kterou mám již v repertoáru. Doufám, že si ji budu moci v budoucnu opět zazpívat.

Norma

Se kterými operními kolegy byste si rád zazpíval? Se kterými dirigenty byste rád spolupracoval v budoucnu?
Pokud bych si mohl skutečně vybrat kohokoliv, tak bych velice rád spolupracoval s Elinou Garančou. V příští sezóně mne čeká spolupráce s paní Evou Urbanovou. Společně zpíváme v Janáčkově opeře Její pastorkyňa v Ostravě. Na to velice těším.

V minulosti jsem spolupracoval například s vynikajícím dirigentem Nello Santim. Upřímně se těším na spolupráci s Robertem Jindrou, který diriguje Její pastorkyni v Ostravě. Minulý rok jsem pod jeho vedením zpíval na koncertě v Mělníku. Robert je mladý a talentovaný dirigent, který má před sebou slibnou budoucnost.

Jak a při čem rád relaxujete?
Jsem velkým příznivcem světové kinematografie. Velice rád chodím do kina, sleduji staré i nové filmy na DVD. Je to taková moje očista. Takže filmový maniak...
Tiroler Festspiele, Innsbruck

Co Vás pracovně čeká do budoucna? Na co se těšíte? 
V květnu budu zpívat Verdiho Otella v Argentině. Poté se vracím zpět do Ostravy na několik představení Fedory. Další mou zastávkou je Tiroler Festspiele v Innsbrucku, kde zpívám hlavní roli ve Wagnerově opeře Tannhäuser. V říjnu se chystám do St. Peterburgu, kde budu zpívat na Italské ambasádě. Velice se těším na příští sezónu, kdy budu v Národním divadle moravskoslezském zpívat roli Laci v Její pastorkyni. Poté mne v německém městě Trier čeká titulní role v Brittenově opeře Peter Grimes.

úterý 19. dubna 2011

Operní víkend v Ostravě - Fedora / Falstaff

Před nedávnem se mohli operní příznivci na vlastní oči a uši přesvědčit o kvalitách operních souborů na festivalu Opera 2011. Jedním z nejlepších byl bezesporu soubor Národního divadla moravskoslezského z Ostravy, který přivezl do Prahy novou inscenaci Massenetova Werthera. Operní představení mne nadchlo natolik, že jsem se rozhodla zajet si do Ostravy na další operní díla, která v této sezóně divadlo prezentuje.

Minulý víkend jsem v překrásném Divadle Antonína Dvořáka shlédla dvě představení. V sobotu byla na programu druhá premiéra opery Umberta Giordana Fedora, neděle byla ve znamení Verdiho Falstaffa.




Fedora nepatří k pravidelně uváděným titulům na operních scénách. A je to skutečně škoda, protože dílo je to opravdu skvostné. Ostravské nové nastudování je teprve třetí v historii uvádění tohoto díla v naší zemi. V roce 1906 byla Fedora uvedena v Praze, v roce 1908 poté v Brně.

Nejprve bych se ráda zastavila u režie, která mne mile převapila. Pro Petera Gábora je Fedora první operní režií, ve které se předvedl jako citlivý a uvědomělý režisér. Opera začíná velice krásně – před prvními takty předehry vidíme vznešeně přicházet kněžnu Fedoru, která v ruce drží šálek čaje s podšálkem. Vypadá velice šťastně. (Motiv šálku s podšálkem použili inscenátoři během děje několikrát, na samotném konci z něj Fedora v kontrastu s první scénou v opeře vypije smrtící jed, na jehož následky umírá). Na samotném začátku díla je k vidění volně rozprostřený nábytek, který je zakrytý bílými prostěradly. Během prvního jednání je v rámci sledu událostí nábytek odkryt, děj se tak nenuceně posunuje kupředu. Jeviště není nijak přesyceno zbytečnými rekvizitami, vše se jednoduše a přitom vkusně doplňuje. Zaujala mne například scéna, při které za doprovodu klavíru konverzuje Fedora s Lorisem Ipanoffem. Klavír, na který se hraje přímo na jevišti, se otáčí okolo svoji osy. Z hlediště to vypadá velice efektně. Moc se mi líbily také kostýmy Katariny Holkové, které jsou elegantní a přitom dostatečně aristokratické. A jak mi jeden z protagonistů sám prozradil, jsou velice pohodlné.



V druhé premiéřě zazářilo hned několik sólistů. V první řadě slovenská sopranistka Zuzana Šveda, která bezchybně a s nahledem odzpívala svůj part. Jsou umělci, kteří se dovedou pohybovat na jevišti zcela přirozeně. To je jistě případ paní Švedy, která v kostýmech vypadala jako skutečná kněžna. Gianluca Zampieri je dlouholetým a oblíbeným pěvcem ostravského divadla (pražští diváci jej mohli slyšet v nedávné inscenaci Janáčkovy opery Věc Makropulos). Roli Lorise Ipanoffa zazpíval a především odehrál bravurně. Jakub Kettner exceloval v roli diplomata De Siriex (domnívám se, že z něj bude v budoucnu jedinečný Carlo Gérard - jedna z postav z opery Andrea Chenier - jeho hlas je pro tuto roli jako stvořený). Marianna Pillárová v roli komtesy Olgy bohužel nedosahuje takových pěveckých kvalit jako ostatní. V některých částech až „ukřičený soprán” nemohl lahodit snad žádnému uchu.



Hudebního nastudování se tentokráte ujal Zbyněk Müller, který odvedl skutečně dobrou práci. A to především po technické stránce. Orchestru bohužel chyběla patřičná dramatičnost. Není žádným tajemstvím, že sbor NDM patří k těm nejlepší v Čechách. To potvrzuje při každé mé návštěvě ostravského divadla.

Dirigent: Zbyněk Müller

Režie: Peter Gábor

Scéna: Jozef Ciller

Kostými: Katarína Holková

Osoby a obsazení:

Kněžna Fedora Romazoff: Zuzana Šveda

Komtesa Olga Sukarev: Marianna Pillárová

Hrabě Loris Ipanoff: Gianluca Zampieri

De Siriex, diplomat: Jakub Kettner

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Po sobotní notné dávce emocí byl na řadě Verdiho Falstaff. Tento veselý chlapík, který je nejvíce pyšný na svůj mohutný břich, se stal hvězdou nedělního večera. Všechny diváky si vlastně získal ještě před začátkem opery. Sám hlavní hrdina dal pokyn panu dirigentovi k tomu, že vše je připraveno, a že tím pádem celá taškařice může začít.



Zcela klasickou inscenaci má na svědomí režisér Venjamin Směchov, který vsadil na jistotu. Humorné a všemi barvami hrající kostýmy jsou skvělými doplňky. Scéna se během celé první poloviny představení téměř nemění (tu je přinesena potřebná židle, neméně důležitá láhev s vínem či koš na špinavé prádlo, do kterého je Falstaff nucen se schovat před žárlivým Fordem; následně je v koši vyhozen z okna a končí v londýnské Temži).


V druhé části opery, která se odehrává v začarovaném lese, chtějí dát Falstaffovi všichni co proto. Ten nakonec všechny poznává a je vítězem ve chvíli, kdy sám slavnostně prohlásí, že bez jeho maličkosti by se vlastně nikdo tak dobře nepobavil. On je tedy pravou hvězdou, která si dovede udělat legraci ze sebe i všech ostatních.

V ostravském divadle byl tou skutečnou hvězdou Peter Mikuláš, který by mohl všechny dosavadní představitele Falstaffů leccos doučit. Bez předsudků je pan Mikuláš tím nejlepším Falstaffem, kterého můžete vidět a hlavně slyšet. Disponuje svěžím a krásně barevným hlasem.



Někteří z účinkujících se představili ve stejných rolích v nedávné inscenaci Falstaffa, kterou mohli diváci vidět na prknech pražského Národního divadla. Jmenovitě to byla Kateřina Kněžíková v roli Nannetty, Yvona Škvárová jako Quickly a Jože Vidic v roli žárlivého Forda. Paní Škvárová ve svém rozkošném kostýmu a klobouku rozesmála při nejedné ze svých scén celé divadlo.

Hudební ředitel Robert Jindra se ujal obnoveného hudebního nastudování Verdiho díla. Falstaffa dirigoval bravurně již při pražském uvedení před několika lety, svůj úspěch zopakoval i v Ostravě.

Na prkna Národního divadla moravskoslezského se Falstaff vrátil po několikaleté odmlce. Obnovená premiéra se konala 20. března 2011. Nedělní představení bylo v pořadí druhé ze čtyř uvedení v této sezóně. Pokud se chcete pobavit, tak si nenechte zbylé reprízy za žádnou cenu ujít. První repríza se uskuteční v neděli 29. 4., druhá poté 27. 5. 2011. Více informací naleznete na http://www.ndm.cz/cz/opera/

Dirigent: Robert Jindra

Režie: Venjamin Směchov

Scéna: Stanislav Morozov


Kostými: Marija Danilova


Osoby a obsazení:


Sir John Faltaff: Peter Mikuláš

Ford: Jože Vidic


Fenton: Tomáš Kořínek

Doktor Cajus: Václav Morys

Bardolfo: Juraj Hollý

Pistola: Matin Gurbal´

Alice Ford: Jana Borková

Meg Page: Šárka Hrbáčková

Nannetta: Kateřina Kněžíková

Quickly: Yvona Škvárová