Paní Yvonu Škvárovou nemusím dlouze představovat, je sólistkou Národního divadla v Praze. Dlouhá léta působila ve Státní opeře Praha, hostovala na evropských operních festivalech a zpívala v několika renomovaných operních domech ve světe. Dnes Vám přinášíme speciální předvánoční rozhovor s malým překvapením...
V Národním divadle jste debutovala v roce 1987 v roli Děčany v Braniborech v Čechách. Poté přišlo mnoho dalších rolí. Jak hodnotíte z odstupem doby své začátky v ND v Praze? Domníváte se, že mají dnes mladí a začínající umělci výhodnější postavení v umělecké branži než jste měla ve svých začátcích Vy?
Na začátky v Národním divadle vzpomínám velice pozitivně. Měla jsem veliké štěstí na role svého repertoáru, nikdo mi tehdy nenabídl žádnou roli, která by byla nad mé síly a na kterou jsem pěvecky nebyla zralá. První velkou rolí v ND v Praze pro mne byla Káča v Čertovi a Káče. Poté, když se rozdělila divadla, jsem dostala dvě nabídky od obou operních scén – do Národního divadla a do tehdejšího Smetanova divadla. S paní profesorkou jsme o tom dost přemýšlely. Rozhodla jsem se vzít angažmá ve Smetanově divadle (dnešní Státní opeře). Za osm sezón jsem odzpívala, co jsem mohla. Od Così fan tutte (Dorabellu jsem zpívala asi 70krát!), přes Isabellu v Italce v Alžíru, Mignon,... Poté přišla Carmen, Eboli (Don Carlos), Marina (Boris Godunov)... Z novodobých autorů jsem měla to štěstí poznat například Zemlinského. Pomalu ale jiště jsem začala přebírat také role zralého mezzosopránu.
Podle mého názoru jsou dnešní pěvci hnáni do úkolů předčasně (jak repertoárovými divadly tak agenturami). Ve většině případů nemají šanci k danným rolím dozrát. Je to bohužel nejenom u nás, je to celosvětový problém. Domnívám se, že dnešní generace výhodnější postavení v operním světě oproti mojí generaci nemá.
Káťa Kabanová, Národní divadlo Praha
V roce 2000 jste absolvovala mistrovské kurzy u pěvkyně Christy Ludwig. Byly pro Vás tyto kurzy v něčem přínosné?
Kurzy pro mne byly zásadně přínosné. Hlavním důvodem k cestě byl ten fakt, že jsem v té době zpívala Brangenu v opeře Tristan a Isolda. A s kým jiným bych měla tuto roli kunzultovat než práve s úžasnou Christou Ludwig! Naše setkání bylo veliká krátké a rychlé, při kterém mi ale pomohla například z výslovností. Dokonce mi humorně řekla toto: "oni všichni s tou výslovností tolik nadělají, stačí když párkát zazpíváte Trrrrristan a tak budou všichni spokojeni :)..." Paní Ludwig mne přemluvila k tomu, abych část opery zpívala do rozhlasu. Konzultovala jsem s ní také árie Santuzzy , Mignon a Eboli.
Byla báječná! Strašně mne překvapilo, jak byla vysoká. Ona nikdy nezpívala technicky, říkala mi že to je důvod, proč nevyučuje, protože ze spoustou problému by si sama nevěděla rady. Po čase jsme se potkaly v Salsburku, kde jsem zpívala Kostelničku v Její pastorkyni. Opět byla velice milá. Jsem ráda, že jsem se s ní setkala a mohla s ní pracovat.
Figarova svatba, Stavovské divadlo Praha
Na kterou operní inscenaci nejraději vzpomínáte? Kterou ze svých dosavadních rolí máte nejraději?
Jednou z mých nejoblíbenějších rolí je Octavián. Nikdy předtím jsem žádnou německou a tak obsáhlou a dlouhou roli nezpívala. Učila jsem se jí rok. Ohledně inscenace moc ráda vzpomínám na Tristana a Isoldu. Všímáte si, že jmenuji samé německé opery, že :)
Před několika lety jste společně se sopranistkou Renée Fleming natočila několik árií z opery Její pastorkyňa (CD nosič Homage: The Age of the Diva vydala firma Decca v roce 2006). Jaká byla spolupráce s paní Fleming?
Člověk jede k lidem takového věhlasu s obavou, aby uspěl, aby předvedl ze svého umění jenom to nejlepší. Odjížděla jsem bohužel trošku zklamaná. Situace se vyvýjela tak, že orchestr zahrát úryvky z Její pastorkyně, my dvě jsem to celé odzpívaly. Pan dirigent položil taktovku a šel si nahrávku poslechnout, protože tuto hudbu nikdy předtím neslyšel a neznal. Obdivovala jsem hlavně orchestr. Dirigent Valery Gergiev měl a má v orchestru veliký respekt, nikdo si během nahrávání a přestávek nedovolil ani promluvit. Pak jsem se dozvěděla, že hudebníci měli osmihodinovou frekvenci, poté měli hodinu pauzu a večer hráli pětiaktového Dona Carlose, kterého maestro Gergiev dirigoval. Druhý den byla nahrávací frekvence úplně stejná, večer hráli Nabucco! Renée Fleming byla velice milá, dokonce mne po nahrávání požádala, abych jí pomohla s čestinou a výslovností. Nakonec mi sama řekla, že je ráda, že jsem přijela já, protože původně měla zpívat mezzosopránový part nějaká ruská pěvkyně.
Její pastorkyňa, Kolín nad Rýnem
V roce 2011 budete zpívát Kostelničku v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě. Nedávno jste také ztvárnila Kabanichu v Národním divadle v Praze. Jak odlišné a na druhou stranu podobné jsou podle Vás tyto dvě ženy?
Kabanicha je opravdu zlá, zatímco Kostelička nikoliv. Pěvecky jsou také nesrovnatelné, protože Kabanicha je založena na skocích, nechci říci, že „štěkavých“. Svádí to zlobou a tím, jak je role napsaná. Pan dirigent Gregor Kostelničku vždycky přirovnával k Puccinimu. Některé části opery jsou skutečně tak psané. A proto je zpěv také těžší. Nemohu zapomenout na Kabanichu a Kostelničku paní Kniplové, se kterou jsem asi dvakrát zpívala v Kátě Kabanové v Národním divadle. Tehdy jsem zpívala Feklušu.
V Ostravě jsem poprvé zpívala letos na zahajovacím koncertě sezóny. Ostravské divadlo má úžasnou akustiku. Moc se na lednová představení těším.
Blíží se Vánoce, na které se všichni moc těšíme. Jeden z Vašich kolegů mi prozradil, že každoročně pečete vánoční štolu. Prozradíte nám recept?
Ano, velice ráda, tak tedy:
Vánoční štola
500g hl. mouky
1 kypř. prášek 150g rozinek
100g kandov. ovoce
100g moučk. cukru 1lž. citr. kůry
1 vanil. cukr 100g nasekaných mandlí
2 vejce 150g marcipánu - rozdrobit
250g mascarpone
špetka soli
3 lžíce rumu
250g másla
na potření 100g másla rozpustit a 150g cukr. moučky na posypání
zpracovat v hladké těsto a vyválet obdélník a zavinout jako štrůdl péci na 180 asi 40 min.
Po upečení ihned potírat máslem a pak hustě posypat moučkou. Uložit do alobalu a do chladu.
Dobré chutnání ! Všem přeji krásné Vánoce...
