Není Faust jako Faust aneb pekelná show v londýnské Covent Garden

Nová sezóna v londýnské Covent Garden začala skutečně ďábelsky...

V minulém týdnu jsem během čtyř dní měla možnost shlédnout tři operní představení (Pucciniho Il trittico, dvě představení Gounodova Fausta) a koncert v LSO v Barbican Centru.

David Mc Vicar, který se ujal režie, (v Covent Garden režíruje celkem pravidelně, v posledních letech například Figarovu svatbu, Rigoletta či Salome) připravil pro diváky skutečnou podívanou. (videozáznam Fausta vyšel v loňském roce také na DVD nosiči).

inscenace Davida Mc Vicara na DVD nosiči 

Sobotní i pondělní představení byla vyprodaná. Není divu. V hlavních rolích se představili skutečně vynikající umělci. Ne všichni ale předvedli prvotřídní výkony, které jsem očekávala. Hlavní roli slaboduchého Fausta bezchybně odehrál a především odzpíval Vittorio Grigolo. Mile mne překvapil v Covent Garden už vloni v červenci, kdy perfektně odzpíval tenorový part rytíře des Grieux v Massenetově opeře Manon. Už tehdy byl jasnou hvězdou celého večera. V druhém představení ho kvůli zdravotní indispozici nahradil americký tenorista James Valenti. I přes veškerou snahu mu role bohužel nevyšla především po herecké stránce. Roli Markétky ztvárnila v sobotním představení Angela Gheorghiu. A právě kvůli ní bylo divadlo doslova narvané až ke stropu. Já jsem bohužel nesdílela davové nadšení a ovace ve finále opery. Disponuje jistě slušným hlasem; ten ale bohužel často zanikal, někdy zněl dost nejistě. Herecky vyšel její výkon zcela naprázdno. Mladička sopranistka Malin Byström zpívala hlavní ženskou roli v pondělí. Svým lehkým, až andělsky znějícím sopránem naprosto uchvátila všechny přítomné. V budoucnu bude jistě ozdobou světových operních scén.

Asi těžko si dovedu představit lepšího Mefista než je René Pape. Jeho herecké umění je všem známé již z přenosu MET, vloni zpíval titulní roli Borise Godunova. Dlouhé vlasy mu slušely, stejně tak i večerní toaleta, ve které se představil v posledním jednání opery. Herecká elegance a hlasová bravura mu nechybí. Doufejme, že ho uslyšíme brzy i v Čechách. Dmitri Hvorostovsky měl jako Valentin obrovský úspěch. Hlasově naprosto pod kontrolou, především ve středních polohách. 

Orchestr hrál na můj vkus trošku svižněji, nicméně precizně. Evelino Pidó dirigoval velice dynamicky, nakonec sklidil on i orchestr Royal Opera House obrovské ovace.

Pokud se v letošní sezóně vypravíte do Covent Garden, nenechte si ujít unikátní výstavu fotografií a kostýmů nedávno zesnulé Joan Sutherland s názvem A Tribute To Joan Sutherland. Výstava je otevřená od 19. září, potrvá až do února 2012. 

Hvězdná Tosca v Královské opeře Covent Garden

Po úmorném a vcelku dramatickém čekání na vstupenky, ráno 14.7. 2011, se mi dostalo příležitosti zúčastnit se představení Pucciniho Toscy v Royal Opera House Covent Garden. Velice jsem se na představení těšila - jen samo obsazení slibovalo úchvatnou podívanou.


Začněme tedy popořadě. Představení se tedy konalo 14. července. Za dirigentský pultík se postavil Antonio Pappano a hlavní role obsadili Angela Gheorghiu jako Tosca, Jonas Kaufmann jako Cavaradossi a Bryn Terfel jako Scarpia. Dále se představili: Lukas Jakobski (Angelotti), Jeremy White (Kostelník), Hubert Francis (Spoletta), Zhengzhong Zhou (Sciarrone), William Payne (Pastýř), John Morrissey (Žalářník).

Již samotná inscenace mě doslova uchvátila. Jednalo se o klasickou inscenaci v kulisách Paula Browna a režii Jonathana Kenta. Jak již bylo řečeno, tato inscenace měla klasický ráz, tedy byla zde snaha dosáhnout co největší věrohodnosti, co se týče autentických prostor. Nejlépe na mě působilo 3. dějství, Andělský hrad. Tato scéna se obešla bez zbytečných "lapačů pozornosti", šlo pouze o kruhový půdorys střechy Hradu, s potřebným ochozem, odkud se zrazená Tosca mohla efektně vrhnout na cestu za svým milovaným Mariem...

Antonio Pappano, zdá se, má orchestr Královské opery pevně v rukou. Hudba zněla celým představením nanejvýš citlivě, aby nepřehlušila zpěváky, avšak zároveň velice razantně, až běhal mráz po zádech. Zaujalo mě samotné nastudování - například zvolená tempa byla trochu odlišná od jiných zažitých produkcí. Toto pojetí se v něčem lišilo a podle mě to bylo jedině dobře. Ono ve světě, kde Tosca patří k nejuváděnějším titulům, se snadno sklouzne ke stereotypu, kde se mnozí bojí něco změnit. Tady nešlo o nějaké velké změny, jen se novým a zajímavým způsobem dostalo pozornosti i jiným krásným momentům, které mnohdy zaniknou a divák je pořádně ani nepostřehne.

Angela Gheorghiu se zhostila role Toscy se ctí. I když myslím, že Tosca není přímo "její" rolí, co se týče pěveckého přednesu, herecky se mi velmi líbila. Byla škoda, že většinu času nebyla příliš slyšet, natož aby jí bylo rozumět. Kdyby to bylo v jiných podmínkách, řekla bych, že orchestr hrál příliš silně a zpěvačku tak překryl, ovšem o tom nemohla být řeč. Nikdo jiný z protagonistů takový problém neměl. Ovšem Londýnskému publiku toto vůbec nevadilo a nadšeně aplaudovalo po krásném Vissi D´Arte, které se Angele Gheorghiu opravdu povedlo.

Jonas Kaufmann coby malíř Mario Cavaradossi ovšem strhl veškerou pozornost na sebe. Jeho bezchybný výkon byl korunou celého představení. Již počáteční Recondita Armonia byla dokonale odžitá, pěvecky brilantní. Kaufmannův tmavý tenor se Královskou operou nesl i v těch největších pianissimech jako na obláčku, ke každému uchu. Vidět a slyšet Jonase v této "jeho" roli byl v posledních letech můj sen a jsem tedy moc ráda, že se to tak krásně povedlo. Samozřejmě E lucevan le stelle patřilo k vrcholům představení, i když mě osobně nejvíce uchvátila árie O dolci mani. Něco tak nádherného se slyší jen velice zřídka.


Bryn Terfel jako baron Scarpia byl opravdu skvostný. Jeho herecký projev byl famózní - opravdu "odporný" Scarpia :-). Pěvecky si s rolí neuvěřitelně vyhrál - každé slovo, vzdech naprosto zřetelné, dokonalé dynamické změny, hladký, sametový hlas... Když zaznělo "Tosca, finalmente mia!", měla jsem pocit, že se Terfel už definitivně ztotožnil se svou postavou a před námi stojí pouze onen zloduch. Opravdu dokonalé ztvárnění.


I když Terfel a Kaufmann jasně kralovali celé produkci, uznání patří i menším rolím, které byly představeny s takovou hereckou a pěveckou jistotou, o které se nám v našich podmínkách někdy ani nesní. Toto a celková atmosféma hlediště, kde se lidé báli jen pohnout, aby nenarušili onu dokonalou auru a výkony pěvců, mě dokonale pohltila a tak jsem si představení mohla užít bez jakéhokoliv vyrušení.


Giacomo Puccini: Tosca

ROH Covent Garden 14.7.2011

Floria Tosca: Angela Gheorghiu
Mario Cavaradossi: Jonas Kaufmann
Scarpia: Bryn Terfel
Angelotti: Lukas Jakobski
Kostelník: Jeremy White
Spoletta: Hubert Francis
Sciarrone: Zhengzhong Zhou
Pastýř: William Payne
Žalářník: John Morrissey