Opera Braniboři v Čechách jako součást Smetanovského operního cyklu 2024

Poslední operní premiérou sezóny se stává první opera Bedřicha Smetany Braniboři v Čechách. Historická zpěvohra o třech aktech z roku 1866 je nastudována pro uvedení kompletního cyklu Smetanových oper / Smetanovský operní cyklus Ostrava 2024.

Děj opery se odehrává rok po úmrtí krále Přemysla Otakara II., kdy do Čech vtrhl a zpustošil je markrabě Ota Braniborský. Nastala doba bídy, kdy se vzchopil český národ k odboji. Údernost slov společně s davovými revolučními scénami chudiny se v opeře snoubí s romantickým příběhem o lásce a šťastné záchraně demokratických ideálů: „Opera je všeobecně známá masovými scénami lidu, které spolu s baletem, osvobozeneckou tematikou a romantickým patosem Smetana nejspíše přejímal ze vzoru francouzské velké opery, která byla v Praze v tomto období velice populární. Tímto dílem se cíleně přihlásil k českému obrozenectví a politickému programu národní emancipace,“přibližuje operu dramaturgyně Eva Mikulášková.

Jakub Tolaš (Jan Tausendmark, mladý občan pražský), František Zahradníček (Volfram Olbramovič, starosta pražský), Gianluca Zampieri (Jíra, poběhlík)

Na ostravské jeviště se opera navrací po úctyhodných 36 letech od posledního nastudování (1980; dirigent: Václav Návrat, režie: Rudolf Málek). „Tento nápad přišel při práci na Čertově stěně před dvěma lety, kdy jsme si uvědomili, že v roce 2024 uplyne 200 let od narození Bedřicha Smetany a připomeneme si i 100. výročí Roku české hudby, jehož základ byl ostatně položen v roce 1924 také ke Smetanovu výročí,“ říká ředitel NDM a režisér inscenace Jiří Nekvasil.

Hudebního nastudování se ujal hudební ředitel opery NDM Jakub Klecker: „I když jsou Braniboři první skladatelovou operou, v kontextu české operní literatury má tento titul přední postavení. Smetana vypouští předehru a po krátkém dramatickém úvodu ihned vstupuje do děje. Průběh celého díla má jasnou formu, střídají se plochy zbožné, lyrické, bojovné i chorální,“ uvádí Jakub Klecker a dodává: „Nejen jako pro dirigenta, ale i sbormistra je pro mě radostí přinést na jeviště českou operu, kde má velkou úlohu sbor, který je navíc rozšířen na 60 zpěváků.“

Kristýna Vylíčilová (Ludiše, dcera Volframova), Eva Dřízgová-Jirušová (Vlčenka, dcera Volframova), Lenka Čermáková (Děčana, dcera Volframova)

V hlavních rolích se mohou diváci těšit na Martina Bártu / Jakuba Tolaše (Jan Tausendmark, mladý občan pražský), Jana Vacíka / Gianlucu Zampieriho (Jíra, poběhlík), Agnieszku Bochenek-Osieckou / Kristýnu Vylíčilovou (Ludiše, dcera Volframova), Martina Gurbaľa / Richarda Nováka (Kmet) a mnohé další.

Premiéry opery Braniboři v Čechách se uskuteční 9. a 11. června 2016 v 18.30 hodin v Divadle Antonína Dvořáka.

Dne 18. června hostuje operní soubor NDM s  inscenací Braniborů v  Čechách na  Mezinárodním operním festivalu Smetanova Litomyšl 2016.

Premiéra Šárky a Ariadny v Národním divadle moravskoslezkém

Několik dní před dlouho očekávanou premiérou oper Šárka a Ariadna jsem se obávala toho, že nebudu z divadla odcházet zrovna v dobrém rozpoložení. Národní divadlo moravskoslezské uveřejnilo s předstihem na svých facebook stránkách několik fotografií, které mne doslova šokovaly. Šárka v kostýmu drsné motorkářky s velkým S zavěšeném na krku, růžovozelený býk, nesmyslný oranžový strom, který roste nahoru i dolů...

Tento rádoby "nesmyslný" strom měl ale své opodstatnění. Stejně jako vše ostatní, co režisér Rocc přinesl do obou oper. Zdánlivě nedomyšlené rekvizity a kostýmy na fotografiích se v reálu společně s hudbou Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů přeměnily v nedílnou a smysluplnou skutečnost této inscenace.

Režisér Rocc společně s Vendulou Johnovou poukazují především na propojení obou příběhů. Vizuálně je to patrné; jeviště je v polovině horizontálně rozděleno na dvě části. Během Šárky se nahoře odehrává děj opery, na spodní části jeviště se střídá mužský a ženský sbor. Ač se může leckomu zdát, že se kostýmy hlavních hrdinů vymykají reálnému chápání, není tomu tak. Vše má svůj řád. Každý má své poslání, je oděn do tzv. svých barev. Přemysl, Ctirad, Lumír a mužská část sboru v zelenorůžové (zelenorůžový je též býk). Šárka a její ženská družina v černooranžové. Oranžový je také strom, ke kterému je Šárka během opery přivázaná. Důležitý je ten fakt, že všichni účinkující mají barevné rukavice - zelenou a červenou - značící jak rozum tak i cit (lásku).

Režijní pojetí Ariadny je o poznání méně statické, uvolněné a svým způsobem prosté. Scéna opery Ariadna je zrcadlovým obrazem Šárky; jedinou změnou je tentokrát bezhlavý býk znázorňující Minotaura. Vše jinak zůstává stejné.

Martina Bártu (Přemysl / Theseus) není třeba dlouze představovat. Upoutal mne především po herecké stránce. V operách není malých rolí - toto je pravdivé v případě Martina Šrejmy (Lumír / Burun). V dramatičtějších rolích jeho tenorový hlas opravdu vyniká. Není žádným tajemstvím, že tvorba Bohuslava Martinů je skutečně obtížná pro jakýkoliv hlasový obor. Zuzana Marková (Ariadna) se role ujala po svém. Nejsem si zcela jistá, jestli je tento part to pravé pro tak mladý a ne úplně jistý hlas, který má ještě tolik před sebou.

Někteří z vás (stejně jako já) poslouchali 25. 9. v přímém přenosu druhou premiéru opery Leoše Janáčka Šárka. Po více než půlstoletí se vysílalo živě z divadla Antonína Dvořáka v Ostravě. Titulní roli zpívala Dana Burešová. Oproti Evě Dřízgové – Jirušové nechyběla Burešové v hlase patřičná dramatičnost a jiskra. Svým výkonem jistě aspiruje minimálně na nominaci na Thálii. A to zaslouženě. Jakub Kettner byl mocným Přemyslem. A to jistě nejen po herecké stránce (slyšela jsem pouze rozhlasový přenos), ale především hlasově.

Sbor NDM pod vedením Jurije Galatenka odvedl skvělou práci. Troufám si řici, že patří k nejlepším sborům na českých operních scénách. Hudebního nastudování se ujal Jakub Klecker. Orchestr pod jeho vedením hrál precizně.

Ne každá moderní inscenace diváka odradí či šokuje, může naopak překvapit a donutit k zamyšlení. A o to jde. Ostatně přijďte se podívat sami a udělat si svůj vlastní názor... Více na www.ndm.cz