Operní víkend v Ostravě - Fedora / Falstaff

Před nedávnem se mohli operní příznivci na vlastní oči a uši přesvědčit o kvalitách operních souborů na festivalu Opera 2011. Jedním z nejlepších byl bezesporu soubor Národního divadla moravskoslezského z Ostravy, který přivezl do Prahy novou inscenaci Massenetova Werthera. Operní představení mne nadchlo natolik, že jsem se rozhodla zajet si do Ostravy na další operní díla, která v této sezóně divadlo prezentuje.

Minulý víkend jsem v překrásném Divadle Antonína Dvořáka shlédla dvě představení. V sobotu byla na programu druhá premiéra opery Umberta Giordana Fedora, neděle byla ve znamení Verdiho Falstaffa.

Fedora nepatří k pravidelně uváděným titulům na operních scénách. A je to skutečně škoda, protože dílo je to opravdu skvostné. Ostravské nové nastudování je teprve třetí v historii uvádění tohoto díla v naší zemi. V roce 1906 byla Fedora uvedena v Praze, v roce 1908 poté v Brně.

Nejprve bych se ráda zastavila u režie, která mne mile převapila. Pro Petera Gábora je Fedora první operní režií, ve které se předvedl jako citlivý a uvědomělý režisér. Opera začíná velice krásně – před prvními takty předehry vidíme vznešeně přicházet kněžnu Fedoru, která v ruce drží šálek čaje s podšálkem. Vypadá velice šťastně. (Motiv šálku s podšálkem použili inscenátoři během děje několikrát, na samotném konci z něj Fedora v kontrastu s první scénou v opeře vypije smrtící jed, na jehož následky umírá). Na samotném začátku díla je k vidění volně rozprostřený nábytek, který je zakrytý bílými prostěradly. Během prvního jednání je v rámci sledu událostí nábytek odkryt, děj se tak nenuceně posunuje kupředu. Jeviště není nijak přesyceno zbytečnými rekvizitami, vše se jednoduše a přitom vkusně doplňuje. Zaujala mne například scéna, při které za doprovodu klavíru konverzuje Fedora s Lorisem Ipanoffem. Klavír, na který se hraje přímo na jevišti, se otáčí okolo svoji osy. Z hlediště to vypadá velice efektně. Moc se mi líbily také kostýmy Katariny Holkové, které jsou elegantní a přitom dostatečně aristokratické. A jak mi jeden z protagonistů sám prozradil, jsou velice pohodlné.

V druhé premiéřě zazářilo hned několik sólistů. V první řadě slovenská sopranistka Zuzana Šveda, která bezchybně a s nahledem odzpívala svůj part. Jsou umělci, kteří se dovedou pohybovat na jevišti zcela přirozeně. To je jistě případ paní Švedy, která v kostýmech vypadala jako skutečná kněžna. Gianluca Zampieri je dlouholetým a oblíbeným pěvcem ostravského divadla (pražští diváci jej mohli slyšet v nedávné inscenaci Janáčkovy opery Věc Makropulos). Roli Lorise Ipanoffa zazpíval a především odehrál bravurně. Jakub Kettner exceloval v roli diplomata De Siriex (domnívám se, že z něj bude v budoucnu jedinečný Carlo Gérard - jedna z postav z opery Andrea Chenier - jeho hlas je pro tuto roli jako stvořený). Marianna Pillárová v roli komtesy Olgy bohužel nedosahuje takových pěveckých kvalit jako ostatní. V některých částech až „ukřičený soprán” nemohl lahodit snad žádnému uchu.

Hudebního nastudování se tentokráte ujal Zbyněk Müller, který odvedl skutečně dobrou práci. A to především po technické stránce. Orchestru bohužel chyběla patřičná dramatičnost. Není žádným tajemstvím, že sbor NDM patří k těm nejlepší v Čechách. To potvrzuje při každé mé návštěvě ostravského divadla.

Dirigent: Zbyněk Müller

Režie: Peter Gábor

Scéna: Jozef Ciller

Kostými: Katarína Holková

Osoby a obsazení:

Kněžna Fedora Romazoff: Zuzana Šveda

Komtesa Olga Sukarev: Marianna Pillárová

Hrabě Loris Ipanoff: Gianluca Zampieri

De Siriex, diplomat: Jakub Kettner

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Po sobotní notné dávce emocí byl na řadě Verdiho Falstaff. Tento veselý chlapík, který je nejvíce pyšný na svůj mohutný břich, se stal hvězdou nedělního večera. Všechny diváky si vlastně získal ještě před začátkem opery. Sám hlavní hrdina dal pokyn panu dirigentovi k tomu, že vše je připraveno, a že tím pádem celá taškařice může začít.

Zcela klasickou inscenaci má na svědomí režisér Venjamin Směchov, který vsadil na jistotu. Humorné a všemi barvami hrající kostýmy jsou skvělými doplňky. Scéna se během celé první poloviny představení téměř nemění (tu je přinesena potřebná židle, neméně důležitá láhev s vínem či koš na špinavé prádlo, do kterého je Falstaff nucen se schovat před žárlivým Fordem; následně je v koši vyhozen z okna a končí v londýnské Temži).


V druhé části opery, která se odehrává v začarovaném lese, chtějí dát Falstaffovi všichni co proto. Ten nakonec všechny poznává a je vítězem ve chvíli, kdy sám slavnostně prohlásí, že bez jeho maličkosti by se vlastně nikdo tak dobře nepobavil. On je tedy pravou hvězdou, která si dovede udělat legraci ze sebe i všech ostatních.

V ostravském divadle byl tou skutečnou hvězdou Peter Mikuláš, který by mohl všechny dosavadní představitele Falstaffů leccos doučit. Bez předsudků je pan Mikuláš tím nejlepším Falstaffem, kterého můžete vidět a hlavně slyšet. Disponuje svěžím a krásně barevným hlasem.

Někteří z účinkujících se představili ve stejných rolích v nedávné inscenaci Falstaffa, kterou mohli diváci vidět na prknech pražského Národního divadla. Jmenovitě to byla Kateřina Kněžíková v roli Nannetty, Yvona Škvárová jako Quickly a Jože Vidic v roli žárlivého Forda. Paní Škvárová ve svém rozkošném kostýmu a klobouku rozesmála při nejedné ze svých scén celé divadlo.

Hudební ředitel Robert Jindra se ujal obnoveného hudebního nastudování Verdiho díla. Falstaffa dirigoval bravurně již při pražském uvedení před několika lety, svůj úspěch zopakoval i v Ostravě.

Na prkna Národního divadla moravskoslezského se Falstaff vrátil po několikaleté odmlce. Obnovená premiéra se konala 20. března 2011. Nedělní představení bylo v pořadí druhé ze čtyř uvedení v této sezóně. Pokud se chcete pobavit, tak si nenechte zbylé reprízy za žádnou cenu ujít. První repríza se uskuteční v neděli 29. 4., druhá poté 27. 5. 2011. Více informací naleznete na http://www.ndm.cz/cz/opera/

Dirigent: Robert Jindra

Režie: Venjamin Směchov

Scéna: Stanislav Morozov

Kostými: Marija Danilova

Osoby a obsazení:

Sir John Faltaff: Peter Mikuláš

Ford: Jože Vidic

Fenton: Tomáš Kořínek

Doktor Cajus: Václav Morys

Bardolfo: Juraj Hollý

Pistola: Matin Gurbal´

Alice Ford: Jana Borková

Meg Page: Šárka Hrbáčková

Nannetta: Kateřina Kněžíková

Quickly: Yvona Škvárová

"Daleko široko do těch Nových Zámků" aneb velkolepý návrat Její pastorkyně na prkna NDM v Ostravě

Národní divadlo moravskoslezské uvedlo v minulém týdnu obnovenou premiéru Janáčkovy opery Její pastorkyňa. V Ostravě byla opera poprvé uvedena v roce 1919, dalších jedenáct inscenací následovalo. A právě poslední z nich, která měla premiéru v červnu 2004, se objevila po čase opět na prknech ostravského divadla Antonína Dvořáka.

9. ledna 2011 se na jevišti sešlo opravdu skvostné obsazení. Hlavní roli Jenůfy ztvárnila německá sopranistka Maida Hundeling, pro kterou je Jenůfa debutem v ostravské opeře. Musím především pochválit její precizní českou výslovnost, která je pro cizince vždy velikým oříškem. A to speciálně v operách Leoše Janáčka! Yvona Škvárova byla starostlivou matkou, která se nedovede smířit s osudem své nevlastní dcery. Její Kostelnička není zlá a zarputilá. Na konci druhého jednání, kdy pronese známou frázi ..Jako by sem smrt načuhovala!.. jsem měla pocit, že se smrt opravdu ukázala. Přítomní diváci se báli jenom pohnout. Troufám si říci, že paní Škvárová byla ve své životní formě. 

Ve většině případů je Její pastorkyňa operou dvou pěvkyň, dvou charakterů a osudů – Jenůfy a Kostelničky. Ostravský večer patřil ale jiné dámě. Nejsem si zcela jistá, jestli si přítomní diváci uvědomili důležitost a výjimečnost daného večera.. V roli Stařenky se představila legenda české opery paní Drahomíra Drobková, která sklidila nejenom největší aplaus, ale byla ozdobou celého operního představení. Mne osobně přivedla zpět do vzpomínek na bodrou a láskyplnou Babičku Boženy Němcové.  

Jan Vacík patří k uznávaným janáčkovským tenorům světového renomé.  To i přes menší hlasovou indispozici potvrdil také v Ostravě. Jeho Laca je upřímný dobrák, se srdcem na dlani. Rozšafného Števu si zazpíval Aleš Briscein, který mne v repertoáru Leoše Janáčka mile překvapil již v minulosti. Na operních prknech českých divadel nemá v roli Števy konkurenci.

Obnoveného hudebního nastudování se ujal šéf opery Robert Jindra, který nepřestává překvapovat svou precizností a uměním dostat z orchestru skutečné maximum. 

Do konce sezony nás čekají ještě tři reprízy této po všech stránkách zdařilé inscenace. Doporučuji si pospíšit s nákupem vstupenek! Některá z představení jsou již téměř či zcela vyprodaná.

Vánoční rozhovor s paní Yvonou Škvárovou

Paní Yvonu Škvárovou nemusím dlouze představovat, je sólistkou Národního divadla v Praze. Dlouhá léta působila ve Státní opeře Praha, hostovala na evropských operních festivalech a zpívala v několika renomovaných operních domech ve světe. Dnes Vám přinášíme speciální předvánoční rozhovor s malým překvapením...

V Národním divadle jste debutovala v roce 1987 v roli Děčany v Braniborech v Čechách. Poté přišlo mnoho dalších rolí. Jak hodnotíte z odstupem doby své začátky v ND v Praze? Domníváte se, že mají dnes mladí a začínající umělci výhodnější postavení v umělecké branži než jste měla ve svých začátcích Vy?

      Na začátky v Národním divadle vzpomínám velice pozitivně. Měla jsem veliké štěstí na role svého repertoáru, nikdo mi tehdy nenabídl žádnou roli, která by byla nad mé síly a na kterou jsem pěvecky nebyla zralá. První velkou rolí v ND v Praze pro mne byla Káča v Čertovi a Káče. Poté, když se rozdělila divadla, jsem dostala dvě nabídky od obou operních scén – do Národního divadla a do tehdejšího Smetanova divadla. S paní profesorkou jsme o tom dost přemýšlely. Rozhodla jsem se vzít angažmá ve Smetanově divadle (dnešní Státní opeře). Za osm sezón jsem odzpívala, co jsem mohla. Od Così fan tutte (Dorabellu jsem zpívala asi 70krát!), přes Isabellu v Italce v Alžíru, Mignon,... Poté přišla Carmen, Eboli (Don Carlos), Marina (Boris Godunov)... Z  novodobých autorů jsem měla to štěstí poznat například Zemlinského. Pomalu ale jiště jsem začala přebírat také role zralého mezzosopránu.

Podle mého názoru jsou dnešní pěvci hnáni do úkolů předčasně (jak repertoárovými divadly tak agenturami). Ve většině případů nemají šanci k danným rolím dozrát. Je to bohužel nejenom u nás, je to celosvětový problém. Domnívám se, že dnešní generace výhodnější postavení v operním světě oproti mojí generaci nemá. 

Káťa Kabanová, Národní divadlo Praha 

V roce 2000 jste absolvovala mistrovské kurzy u pěvkyně Christy Ludwig. Byly pro Vás tyto kurzy v něčem přínosné? 

Kurzy pro mne byly zásadně přínosné. Hlavním důvodem k cestě byl ten fakt, že jsem v té době zpívala Brangenu v opeře Tristan a Isolda. A s kým jiným bych měla tuto roli kunzultovat než práve s úžasnou Christou Ludwig! Naše setkání bylo veliká krátké a rychlé, při kterém mi ale pomohla například z výslovností. Dokonce mi humorně řekla toto: "oni všichni s tou výslovností tolik nadělají, stačí když párkát zazpíváte Trrrrristan a tak budou všichni spokojeni :)..." Paní Ludwig mne přemluvila k tomu, abych část opery zpívala do rozhlasu. Konzultovala jsem s ní také árie Santuzzy , Mignon a Eboli.

     Byla báječná! Strašně mne překvapilo, jak byla vysoká. Ona nikdy nezpívala technicky, říkala mi že to je důvod, proč nevyučuje, protože ze spoustou problému by si sama nevěděla rady. Po čase jsme se potkaly v Salsburku, kde jsem zpívala Kostelničku v Její pastorkyni. Opět byla velice milá. Jsem ráda, že jsem se s ní setkala a mohla s ní pracovat.

Figarova svatba, Stavovské divadlo Praha

      Na kterou operní inscenaci nejraději vzpomínáte? Kterou ze svých dosavadních rolí máte nejraději?

      Jednou z mých nejoblíbenějších rolí je Octavián. Nikdy předtím jsem žádnou německou a tak obsáhlou a dlouhou roli nezpívala. Učila jsem se jí rok. Ohledně inscenace moc ráda vzpomínám na Tristana a Isoldu. Všímáte si, že jmenuji samé německé opery, že :)   

     

      Před několika lety jste společně se sopranistkou Renée Fleming natočila několik árií z opery Její pastorkyňa (CD nosič Homage: The Age of the Diva vydala firma Decca v roce 2006). Jaká byla spolupráce s paní Fleming?

      Člověk jede k lidem takového věhlasu s obavou, aby uspěl, aby předvedl ze svého umění jenom to nejlepší. Odjížděla jsem bohužel trošku zklamaná. Situace se vyvýjela tak, že orchestr zahrát úryvky z Její pastorkyně, my dvě jsem to celé odzpívaly. Pan dirigent položil taktovku a šel si nahrávku poslechnout, protože tuto hudbu nikdy předtím neslyšel a neznal. Obdivovala jsem hlavně orchestr. Dirigent Valery Gergiev měl a má v orchestru veliký respekt, nikdo si během nahrávání a přestávek nedovolil ani promluvit. Pak jsem se dozvěděla, že hudebníci měli osmihodinovou frekvenci, poté měli hodinu pauzu a večer hráli pětiaktového Dona Carlose, kterého maestro Gergiev dirigoval. Druhý den byla nahrávací frekvence úplně stejná, večer hráli Nabucco! Renée Fleming byla velice milá, dokonce mne po nahrávání  požádala, abych jí pomohla s čestinou a výslovností. Nakonec mi sama řekla, že je ráda, že jsem přijela já, protože původně měla zpívat mezzosopránový part nějaká ruská pěvkyně. 

   Její pastorkyňa, Kolín nad Rýnem

V roce 2011 budete zpívát Kostelničku v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě. Nedávno jste také ztvárnila Kabanichu v Národním divadle v Praze. Jak odlišné a na druhou stranu podobné jsou podle Vás tyto dvě ženy? 

      Kabanicha je opravdu zlá, zatímco Kostelička nikoliv. Pěvecky jsou také nesrovnatelné, protože Kabanicha je založena na skocích, nechci říci, že „štěkavých“. Svádí to zlobou a tím, jak je role napsaná. Pan dirigent Gregor Kostelničku vždycky přirovnával k Puccinimu. Některé části opery jsou skutečně tak psané. A proto je zpěv také těžší. Nemohu zapomenout na Kabanichu a Kostelničku paní Kniplové, se kterou jsem asi dvakrát zpívala v Kátě Kabanové v Národním divadle. Tehdy jsem zpívala Feklušu.

V Ostravě jsem poprvé zpívala letos na zahajovacím koncertě sezóny. Ostravské divadlo má úžasnou akustiku. Moc se na lednová představení těším. 

Blíží se Vánoce, na které se všichni moc těšíme. Jeden z Vašich kolegů mi prozradil, že každoročně pečete vánoční štolu. Prozradíte nám recept?

Ano, velice ráda, tak tedy:

Vánoční štola 

500g hl. mouky

1 kypř. prášek 150g rozinek

100g kandov. ovoce

100g moučk. cukru 1lž. citr. kůry

1 vanil. cukr 100g nasekaných mandlí

2 vejce 150g marcipánu - rozdrobit

250g mascarpone

špetka soli  

3 lžíce rumu

250g másla

na potření 100g másla rozpustit a 150g cukr. moučky na posypání

zpracovat v hladké těsto a vyválet obdélník a zavinout jako štrůdl péci na 180 asi 40 min.

Po upečení ihned potírat máslem a pak hustě posypat moučkou. Uložit do alobalu a do chladu. 

Dobré chutnání ! Všem přeji krásné Vánoce...