Štěpánka Štěpánová se narodila v české rodině v polském městě Bielsko-Biala 13. prosince 1906. S hudbou a zpěvem se setkávala v rodinném prostředí už od dětství.
V roce 1923 v Bratislavě poprvé veřejně vystoupila při školním představení Křičkovy dětské zpěvohry Ogaři v roli Ozéfka. Později zde studovala hudební vědu, absolvovala v roce 1932. Již během studií v Akademickém pěveckém sdružení úspěšně zazpívala altový part Svatavy ve Dvořákově oratoriu Svatá Ludmila, kterou řidil Dobroslav Orel. Po shlédnutí Štěpánové v Bratislavě ji šéf ostravské opery Jaroslav Vogel ihned nabídl angažmá v Ostravě. Během tříletého působení (1930-1933) zde umělkyně vytvořila třicet klíčových altových a mezzosopránových rolí, patřila k nim i náročná sopránová role Neddy v Komediantech.
V únoru 1932 se v Národním divadle v Praze poprvé uvedla jako Bizetova Carmen, Amneris ve Verdiho Aidě a Panna Róza ve Smetanově Tajemství. Od září téhož roku vystupovala střídavě v Praze i Ostravě. Když se podařilo ostravské scéně najít za ni náhradu, stala se Štěpánová v únoru 1933 členkou ND v Praze. Bylo to v době ostričilovské éry a pěvkyně na Otakara Ostrčila i po letech vzpomínala: “Vzácný umělec a člověk. Přímý, nezáludný – toho je třeba v divadelním světě nad jiné si vážit. Co řekl, to splnil...“
Z ostravské opery Štěpánka Štěpánová kromě Isabelly z Fibichovy Nevěsty messinské a Dalily z opery Samson a Dalila převzala celý svůj dosavadní repertoár, který rozšířila ještě v období Talichově. S Václavem Talichem nastudovala ze smetanových rolí Ludmilu i Hátu (Prodaná nevěsta), v mnohém nedostižnou Pannu Rózu (Tajemství), Radmilu (Libuše), kterou po dlouhá léta zpívala bez alternace, Záviše (Čertova stěna). Později též Děčanu (Braniboři v Čechách) a Martinku (Hubička). Z Dvořákových rolí to byla především nezapomenutelná Káča pod taktovkou Zdeňka Chalabaly. V jejím podání vždy vkusná, nikdy vulgární, komická..
Velkou pěveckou láskou byly pro Štěpánovou role v Janáčkových operách. Ještě za Talicha nastudovala znamenitě Varvaru v Kátě Kabanové, později i Rychtářku a Stařenku v Její Pastorkyni. Její melodický a upřímností oplývající hlas byl pro tyto role jako stvořený.
V Čajkovského Oněginovi ztělesnila Olgu, po čase i Filipjevnu. V Pikové dámě Pavlínu i Hraběnku.
V Chalabalově nastudování Glinkova Ruslana a Ludmily zpívala Ratmíra – tuto roli převzala pouhý den před premiérou. Podala vynikající výkon. Svědčilo to nejen o její všestranné hudební inteligenci, ale i o Chalabalově práci se zpěváky. K dalším rolím Štěpánové patřila například Azucena (Trubadůr), věštkyně Ulrika (Maškarní ples), Dulciena (Don Quijote), Herodias (Salome) a mnohé další. Každá z jejích rolí byla odlišná, pro každou objevovala umělkyně osobitost protkanou ženským kouzlem a půvabem. Precizně a do detailů se věnovala každé své roli.
Nezapomenutelnou se stala hlavně Carmen, kterou ztvárnila téměř 300krát!! Její Carmen byla nabitá energií od prvního momentu, kdy se objevila na scéně. Dramatická, výbojná, démonicky svůdná... Štěpánová uplatnila svůj krásný hlas také v písních, kde vyniklo její všestranné umění. Její repertoár byl široký – od Leopolda Koželuha, W. A. Mozarta až k Honeggerovi. Jen málo operních pěvkyň věnovalo písňovým cyklům tolik cílevědomé pozornosti jako ona. Velké úspěchy slavila též v zahraničí - při hostování v Záhřebu v roce 1931, kdy zpívala Amneris s vynikající Zinkou Kuncovou. V roce 1943 v drážďanské opeře v roli Acuzeny ve Verdiho Trubadůru. Karl Böhm ji tehdy pozval k hostování v Carmen a nabídl také smlouvu. Pěvkyně však odmítla. Vedle Böhma spolupracovala s mnoha osobnostmi hudebního světa; s Fjodorem Šaljapinem, Leo Slezákem, Adou Sari, Marií Némethovou a dalšími.
Během 34 let působení v Národním divadle vytvořila Štěpánová přes 200 postav. Všem se věnovala naplno, s láskou. Její velkou předností byla srozumitelnost zpívaného slova. Po ukončení své pěvecké kariéry se věnovala pedagogické činnosti. „Pěvcova práce je vysilující, nejen fyzicky, ale i duševně. Vyčerpává pěvce často v bezesných nocích, kdy přemýšlí o nové postavě a usilovně hledá pravý tón, pravou barvu...“
Společně s Martou Krásovou pozvedla prestiž altového oboru Národního divadla na vysokou uměleckou úroveň mezinárodního významu.
