Opera Tristan a Isolda je pravděpodobně tím nejsložitějším a nejnáročnějším operním dílem, které kdy vzniklo a těžko říci, zda v blízké či daleké budoucnosti bude překonáno. Kdo říká, že nikoliv, ptám se, proč by se nemohla objevit stejně schopná osobnost, jako byl Richard Wagner? Kdo říká že ano, slyšel Wagnerova Tristana a Isoldu vůbec?
Je to dílo na celý život. Čím více jej studuji, tím více se ptám a tím více zjišťuji, že o něm nic nevím, což je pak jen další pobídkou k hlubšímu bádání. Známá to věc. Nebádám jako historik, znalec či kritik. Bádám pro své potěšení.
Věru jsem si pro životní bádání nevybral lehká díla. Vedle Wagnerova Tristana a Isoldy je to ještě Prsten Nibelungův, o něm snad někdy ...a Shakespearův Hamlet, o něm raději nikdy. Čtu libreta i české překlady, snažím se porozumět významům, úvahám postav, jejich myšlení, jejich smyslu chování. Vše si dávám do souvislosti s autory samotnými a jejich dobou. Wagnerovi jsem dokonce už odpustil i chybu, kterou udělal v Soumraku bohů.
Pokud se hudebních děl Richarda Wagnera týká, těžko někoho překvapí, že je i poslouchám. Vyjímek by se ale třeba jen v naší zemi našlo více než deset milionů, není to tak? Smutný fakt. Uvědomme si, jak jsme neskutečně okrajovou skupinou. K napsání jednoduchostí výše i níže, která v porovnání s uvedenými díly a interprety až příliš lehce odkryjí mou ohavnou podprůměrnost mě motivovalo několik faktů.
Prvním z nich je úžasná dostupnost Drážďanské Semperoper, kde se odehrávají ty nejšpičkovější wagnerovské produkce a kde zní hudba Richarda Wagnera v podání Staatskapelle Dresden snad nejlépe na světě. Shoduje se na tom vzácně velké množství kritiků (a milionkrát důležitějších milovníků) tohoto skladatele z celého světa. Skvělý Ital Fabio Luisi je sice pryč, přichází ale největší z největších, maestro Christian Thielemann. Od sezóny 2012/13 tak bude toto divadlo středem wagnerovského kosmu. Bude-li mu i nadále tak fantastickým způsobem sekundovat maestro Peter Schneider...co si víc přát? Aby byl tento legendární a věhlasný dirigent (zejména v dílech R.Strausse a R.Wagnera) dlouho zdráv a oddirigoval nejen Mistry pěvce stylem snů tak jako v listopadu loňského roku.
Druhým důvodem mého rozepsání se o Tristanovi a Isoldě je skutečnost, že mám možnost tuto operu relativně často slyšet v živých produkcích na některých nejšpičkovějších operních scénách. Loni to byla Vídeň (dirigent Rattle, Tristanem byl Robert Dean Smith, Isoldou Violeta Urmana – režie Günther Krämer), v lednu příštího roku to budou výše zmiňované Drážďany (Asher Fisch, Stephen Gould, Katarina Dalayman – režie Marco Arturo Marelli), v létě poté Mnichovská státní opera (Kent Nagano, Ben Heppner, Nina Stemme – režie Peter Konwitschny ). Dokonalé porovnání jak má být, i když zejména od mnichovské inscenace nevím, co očekávat, protože Lohengrin režiséra Konwitschného v Barceloně je neskutečně infantilně groteskní a hloupě trapný. Ideální silvestrovská show pro nenáročné.
Porovnávat též ale budu moci s přímým přenosem z Met, který jsme mohli sledovat v kině (James Levine, Robert Dean Smith, Deborah Voigt – režie Dieter Dorn), porovnávat mohu i s řadou dostupných nahrávek z různých výtečných divadel a festivalů.
Nejnovějším záznamem opery Tristan a Isolda se v této chvíli může chlubit vydavatelství Opus arte, které snad podepsalo dlouholetý kontrakt s Bayreuthským festivalem a bude nám přinášet tamní produkce na naše oblíbené nosiče DVD a Blu-ray. To že není mrtvým médiem ani formát CD dokazuje v loňském roce vydaný komplet Prstenu Nibulungova na tomto médiu (dirigent Thielemann) stejnou společností.
Mám-li již trochu popsat záznam samotný, musím začít dirigentem Peterem Schneiderem, který v Bayreuthu provedl dílo tak, že se zastavuje dech. V jeho interpretaci na nás Wagnerova hudba padá jako voda oceánu. Nevíme co s ní, je všude, máme ji v prstech u nohou, přivírá nám oči, hladí naše uši, dráždí naše smysly, nutí nás poslouchat notu za notou a dále si tyto každé dvě dokonale promyšlené a průzračné noty sestavovat do obrazu, který vidíme až po finální proměně Isoldy na konci celého díla. Neskutečný pocit, dokonalé umění. Ano, toto je Peter Schneider. Neznáte jej? Chyba, kterou doporučuji napravit, dokud je čas.
Robert Dean Smith je tenorista, kterého jednoduše můžu, Tristan, kterého jsem hledal. Jeho hlasu nemám co vytknout, proč bych to také dělal? Neměl bych to z úcty k pěvci takovéhoto formátu udělat ani v momentě, kdy by se během svého výkonu dopustil nějakého „prohřešku“. Krom toho, že se ho nedopustil, neomylným znalcem ať je mu jeho pedagog, kolega či dirigent. Slyším-li jej v divadle, je třeba mu velmi hlasitě zatleskat a po představení s ním prohodit pár děkovných slov. Ostatně i on mi poděloval za to, že jsem na jeho vystoupení přišel. Velmi potěšujícím faktem je to, že tento umělec zní báječně jak na nahrávce tak živě. Čeho je to důkazem? Že nahrávka nevylepšuje nebo že živé představení nezhoršuje? Pro mě je to každopádně důkazem toho, že je to v této chvíli jeden z nejlepších Tristanů, jaké je možné po světě slyšet.
Iréne Theorin může dle záznamu na nahrávce zvítězit jak v anketě o nejpřitažlivější rty, jaké je možné v současném světě High definition obrazu vidět, tak o nejzajímavější Isoldu, kterou je možné slyšet. Dokonalé posazený hlas, sytost, překrásná barva, sebejistota, čistota, skvělá výslovnost, inteligence projevu. Jsem moc rád, že je na tomto záznamu právě ona. Nepřekonatelným vzorem Isoldy je pro mě i tak Waltraud Meier, výtečný dojem na mě též udělala ve Vídni Violeta Urmana, lépe musím prozkoumat Isoldu Deborah Voigt. Těžko mohu mít výhrady k Nině Stemme, seznámení s uměním Katariny Dalayman mě teprve v Drážďanech čeká. To abych vyjmenoval současné Isoldovské nebe. Každá Isolda je otázkou osobního vkusu, upnout se jen a pouze k dokonalé minulosti Birgit Nilsson nelze. Nahraditelná je zcela stejně jako Maria Callas.
Ostatní interpreti? Velmi dobří až výborní.
O režii je celkem zbytečné mluvit, stejně by popis nezachytil to, jaká skutečně je. Jedním dechem lze říci, že je zajímavá, někdy provokující, v některých situacích překvapující a v dobrém slova smyslu vzbuzující úsměv. Spolu se scénou celkově velice kvalitní záležitost.
Nahrávka, která mě skutečně v mnoha směrech oslovila.
Přidávám ještě ostatní současně dostupné video nahrávky :
