Mnichovský Don Carlo - divadlo se vším všudy

Bavorská státní připravila mnoha operním fanouškům hned na začátku roku 2012 opravdovou lahůdku - uvedení Verdiho opery Don Carlo.Verdiho Carlos byl v minulosti několikrát přepracováván, revidován a i v současné době se tato opera hraje v několika verzích. Inscenace Bavorské státní opery vychází z pozdější Verdiho revize tak, jak byla uváděna v Modeně 29.12.1886.
Pod inscenací z roku 2000 je podepsán Jürgen Rose - režisér, scénograf a autor kostýmů v jedné osobě.Inscenace je to jednoduchá, přitom efektní a do značné míry (hlavně díky kostýmům) místy i monumentální. Celé scéně ve všech dějstvích dominuje obrovský kříž s ukřižovaným Ježíšem, jednotlivých rekvizit je minimum, důraz je kladen na osvětlení. Oproti tomu scéna auto da fé je pompézní a v celé té scéně je něco vznešeného, ale i zvráceného a obludného zároveň. Ostatně jak si má člověk představovat "spravedlnost" v rukou středověké inkvizice nebo skutečnou moc krále, který je jen jednou z loutek vyšších zájmů a institucí - vše musí mít dokonalý vnější obal a čím více je obsah chatrnější, tím oslnivější a zároveň hrůzostrašnější musí ten obal být, aby byl prostý lid uspokojen a zároveň zastrašen. Bohužel, lidstvo se v tomto ale nevyvíjí, jen ty obaly se mění.
Díky trojici titulních představitelů - Jonas Kaufmann (Don Carlos), Anja Harteros (Alžběta), René Pape (Filip) - se tato inscenace pro mne stala jednou z těch, které si člověk uchovává v paměti po celý život.


Kaufmannův Carlos je senzitivní, ovšem také nevyrovnaný mladý muž, pro kterého je láska k Alžbětě vším. Boj za svobodu flanderského lidu začíná brát vážně až po smrti svého přítele. Jonas Kaufmann podal suverénní pěvecký výkon - tímto jsem se přesvědčila, že italský repertoár mu sedí úplně stejně dobře jako německý - nezapomenutelné pro mne byly zejména všechny scény s Alžbětou a pak často vynechávaný duet Filipa a Carlosem z 4. dějství po smrti Posy (Verdi tento motiv použil v Rekviem - Lacrimosa).
Anja Harteros je dokonalá Alžběta - propůjčila jí oduševnělou krásu a ztělesnila ženu, která ví, že musí svou lásku obětovat vyšším cílům. Anja Harteros má průrazný, ve všech polohách znělý, dramaticky zabarvený a přitom pružný soprán, díky němuž má vynikající předpoklad nejen k této roli, ale vůbec k verdiovským rolím. Po árii "Tu che le vanita" byla zaslouženě odměněna dlouhotrvajícím potleskem na otevřené scéně.
Herecko-pěvecký koncert předvedl René Pape jako král Filip. Žádný krutovládce, karikatura. Jen unavený, zklamaný, nedůvěřivý muž, který je instituce a už není sám za sebe. Pokusy o sblížení s Alžbětou i s Carlosem vycházejí naprázdno možná i z tohoto důvodu. Králův monolog "Ella giammai m'amo", pozdější scéna s Velkým inkvizitorem i Alžbětou nebo již výše zmíněný duet s Carlosem ve finále 4. dějství - to jsou momenty, kdy je prostě radost sledovat tohoto impozatntního, charismatického, ale přitom zde ve svém projevu niterného umělce.


V roli Rodriga, markýze de Posy, byl v původním obsazení ohlášen Mariusz Kwiecien, který však pro nemoc odřekl všechna představení. Nahradil jej tak Boaz Daniel. Ve své roli podal velice dobrý výkon (i přes chvilkovou indispozici ve 4.dějství), ale chybí tady pomyslný jeden stupínek, abych jej přiřadila k hvězdnému triu. To samé platí i o Eboli Anny Smirnove. Její mezzosoprán je spíš hutnější a její výkon byl velice slušným standardem.
Skvěle byly obsazeny role Velkého inkvizitora (Eric Helfvarson) a Mnicha (Steven Humes).
Vynikající práci odvedli Sbor Bavorské státní opery i Orchestr Bavorské státní opery pod vedením Ashera Fische.
Jsem ráda, že jsem mohla vidět živě takto skvostně nastudované verdiovské dílo především jako skvělé divadlo po všech stránkách, kde jsou všechny jeho složky v dokonalém souladu.


Giuseppe Verdi

DON CARLO
Opera o 5 dějstvích

REPRÍZA DNE 26.LEDNA 2012
Hudební nastudování: Asher Fisch
Režie, scéna, kostýmy: Jurgen Rose

Osoby a obsazení:

Filip II, král španělský ................................ René Pape
Don Carlos, španělský infant ...................... Jonas Kaufmann
Rodrigo, markýz Posa ................................. Boaz Daniel
Velký inkvizitor ............................................ Eric Halfvarson
Mnich (Karel V.) ........................................... Steven Humes
Alžběta z Valois ............................................. Anja Harteros
Princezna Eboli .............................................. Anna Smirnova
Tebaldo, páže Alžběty ................................... Laura Tatulescu
aj.

Bayrische Staatorchester
Chor und Extrachor der Bayrischen Staatsoper

Není Faust jako Faust aneb pekelná show v londýnské Covent Garden

Nová sezóna v londýnské Covent Garden začala skutečně ďábelsky...

V minulém týdnu jsem během čtyř dní měla možnost shlédnout tři operní představení (Pucciniho Il trittico, dvě představení Gounodova Fausta) a koncert v LSO v Barbican Centru.

David Mc Vicar, který se ujal režie, (v Covent Garden režíruje celkem pravidelně, v posledních letech například Figarovu svatbu, Rigoletta či Salome) připravil pro diváky skutečnou podívanou. (videozáznam Fausta vyšel v loňském roce také na DVD nosiči).

inscenace Davida Mc Vicara na DVD nosiči 

Sobotní i pondělní představení byla vyprodaná. Není divu. V hlavních rolích se představili skutečně vynikající umělci. Ne všichni ale předvedli prvotřídní výkony, které jsem očekávala. Hlavní roli slaboduchého Fausta bezchybně odehrál a především odzpíval Vittorio Grigolo. Mile mne překvapil v Covent Garden už vloni v červenci, kdy perfektně odzpíval tenorový part rytíře des Grieux v Massenetově opeře Manon. Už tehdy byl jasnou hvězdou celého večera. V druhém představení ho kvůli zdravotní indispozici nahradil americký tenorista James Valenti. I přes veškerou snahu mu role bohužel nevyšla především po herecké stránce. Roli Markétky ztvárnila v sobotním představení Angela Gheorghiu. A právě kvůli ní bylo divadlo doslova narvané až ke stropu. Já jsem bohužel nesdílela davové nadšení a ovace ve finále opery. Disponuje jistě slušným hlasem; ten ale bohužel často zanikal, někdy zněl dost nejistě. Herecky vyšel její výkon zcela naprázdno. Mladička sopranistka Malin Byström zpívala hlavní ženskou roli v pondělí. Svým lehkým, až andělsky znějícím sopránem naprosto uchvátila všechny přítomné. V budoucnu bude jistě ozdobou světových operních scén.

Asi těžko si dovedu představit lepšího Mefista než je René Pape. Jeho herecké umění je všem známé již z přenosu MET, vloni zpíval titulní roli Borise Godunova. Dlouhé vlasy mu slušely, stejně tak i večerní toaleta, ve které se představil v posledním jednání opery. Herecká elegance a hlasová bravura mu nechybí. Doufejme, že ho uslyšíme brzy i v Čechách. Dmitri Hvorostovsky měl jako Valentin obrovský úspěch. Hlasově naprosto pod kontrolou, především ve středních polohách. 

Orchestr hrál na můj vkus trošku svižněji, nicméně precizně. Evelino Pidó dirigoval velice dynamicky, nakonec sklidil on i orchestr Royal Opera House obrovské ovace.

Pokud se v letošní sezóně vypravíte do Covent Garden, nenechte si ujít unikátní výstavu fotografií a kostýmů nedávno zesnulé Joan Sutherland s názvem A Tribute To Joan Sutherland. Výstava je otevřená od 19. září, potrvá až do února 2012.