Do srdcí diváků se Ivana Mixová zapsala především nezapomenutelným ztvárněním Carmen. V roli vášnivé a svůdné hrninky slavila úspěchy doma i v zahraničí.
Narodila se 2. prosince 1930 v české rodině ve Vídni. Odtud se záhy rodina přestěhovala do Brna. Rodiče, pro které bylo velkou láskou ochotnické divadlo, vedli své děti ke zpěvu. Malá Ivanka začala tedy docházet do dětského sboru. V roce 1947 začala studovat na brněnské konzervatoři ve třídě Bohumila Soběského. Své vzdělání dále zdokonalovala i po vstupu do olomoucké opery v roce 1950. Soukromě zde studovala u tenoristy Konstantina Karenina, který ji byl velkou oporou pro její další umělecký růst.
Již jako devátenáctiletá dívka se představila v Olomouci v roli Carmen. V roce 1953 odešla do Ostravy, odtud vedla v roce 1956 její umělecká cesta do Národního divadla v Praze.
nezapomenutelná Carmen
K prvním interpretačním příležitostem patřila mimo jiné také účast při nahrávání kompletních nahrávek Smetanovy Čertovy stěny a Dvořákovy Rusalky pod taktovkou Zdeňka Chalabaly.
A v Národním divadle se Mixová úspěšně uvedla jako Carmen. O této roli sama prozrazuje: “Titulní úloha v opeře Carmen je zvláštním způsobem spjata s celou mou pěveckou dráhou - od brněnské konzervatoře před olomouckou a ostravskou operu až do Národního divadla. Rostla s mými uměleckými vzestupy i zklamáními, pokaždé jsem se k ní vracela znovu, kdykoliv jsem přišla na jinou scénu. V olomoucké opeře jsem byla ve svých devatenácti letech nejmladší Carmen na světě. Od té doby jsem tuto náročnou roli studovala s mnoha našimi i zahraničními dirigenty a režizéry. Ke každému novému provedení přistupuji tak, jako bych roli předtím nestudovala.”
Dulcinea (Don Quijote)Svou Carmen studovala v šestnácti inscenacích u nás a v zahraničí. K mimořádným náleží čtyři realizace režizéra Václava Kašlíka (tři pražské a jedna z Hannoveru).
Bizetova hrninka nebyla jedinou postavou, ve které Mixová vynikala. K jejím mimořádným výkonům patří postavy ze smetanových oper. Děčana (Braniboři v Čechách), Háta (Prodaná nevěsta), Radmila (Libuše), Martinka (Hubička), Panna Róza (Tajemství) a Záviš (Čertova stěna).
Oktavián (Růžový kavalír)Nemalou pozornost věnovala Ivana Mixová operám Leoše Janáčka; spolu s Ruchtářkou a Pastuchyní v Její pastorkyni a Lapákem v Příhodách lišky Bystroušky vynikla především v Kátě Kabanové v roli Kabanichy a Varvary.
Svou půvabnou a temperamentní barvou hlasu upoutala jako Orfeus v Gluckově Orfeovi a Eurydice, v mozartovských dílech jako Cherubín ve Figarově svatbě a Dorabellu v Cosi fan tutte. Dále ztvárnila Marcelinu v Rossiniho Lazebníku sevillském, ve verdiovském repertoáru Amneris v Aidě, Maddalenu z Rigoletta či princeznu Eboli z Dona Carlose.
K vrcholům umělecké kariéry Ivany Mixové patřila bezesporu hlasově svěží Magdalena z Mistrů pěvců norimberských, Fricka ve Valkýře, ale také postavy z oper Richarda Strausse, které patřily spolu s Carmen ke jejím nejoblíbenějším.
Fricka ( Valkýra)
Fricka ( Valkýra) Ivana Mixová se v roce 1965 účastnila také mezinárodního festivalu v irském Wexfordu, kde oslnila publikum i kritiky svým pojetím Dulciney v Massenetové Donu Quijotovi.
Pěvkyně úspěšně hostovala v mnoha evropských zemích, po devět sezón působila v berlínské Státní opeře. Významné bylo též její pětileté angažmá v Hannoveru. Neopomenutelná je její koncertní a písňová činnost, spolupráce s rozhlasem a televizí. Při svých operních i koncertních vystoupeních zpívala po boku významných pěveckých osobností, pod taktovkou proslulých dirigentů ( Claudio Abbado, Roberto Benzi, Charles Mackerras, George Solti, atd).
