Vilém Přibyl začal svou profesionální kariéru v 34 (!) letech. Trvala pouhých 25 let. Přesto stihl dosáhnout na absolutní světovou špičku.
Narodil se 10. dubna 1925 v Náchodě. Zpočátku to nevypadalo, že se mladý Vilém stane operním pěvcem. V roce 1947 úspěšně složil maturitní zkoušku na Vyšší průmyslové škole strojnické v Praze a po vojně začal také v tomto oboru pracovat. Zpěvu se věnoval ve volném čase, soukromě jej začal studovat na počátku 50. let u prof. Marie Jakoubkové.
V roce 1950 z popudu místních hudebních nadšenců vznikla v Hradci Králové amatérská Lidová opera. Jejím členem se Vilém Přibyl stal v roce 1952 a setrval zde do roku 1959. Z jeho rolí zde ztvárněných jmenuji Lukáše (Hubička), Dona José (Carmen), Almavivu (Lazebník Sevillský), Prince (Rusalka), Cania (Komedianti).V roce 1959 dostává nabídku k angažmá do opery v Ústí nad Labem - představil se zde rolí Prince v Rusalce, následují José (Carmen), Turridu (Sedlák kavalír), Canio (Komedianti), Mánek (Eva), Richard (Maškarní ples), Jeník (Prodaná nevěsta) a premiérově jeho budoucí jedna z rolí životních - Dalibor. Tuto roli zpíval nesčíslněkrát na jevišti v tuzemsku i v zahraničí, nahrál ji dvakrát pro Supraphon, a dokonce i rozhlasová nahrávka z roku 1977 vyšla na CD.
V roce 1961 přijal angažmá v Janáčkově divadle v Brně, kde setrval až do svého předčasného odchodu. Šéfem opery zde v té době byl František Jílek, vynikající výrazná dirigentská osobnost. V letech 61-64 zde Přibyl ztvárnil Jeníka (Prodaná nevěsta), Dalibora, Lacu (Její pastorkyňa), Pierra Bezuchova (Vojna a mír), v československé premiéře Manolia (Řecké pašije), Dona José (Carmen), Jarka (Čertova stěna), Agrippa (Ohnivý anděl), Grigorije (Boris Godunov).
Brněnský Dalibor s Naděždou Kniplovou jako Miladou
Rok 1964 se stal pro Viléma Přibyla rokem klíčovým v jeho mezinárodní kariéře. Po úspěšném hostování Národního divadla na festivalu v Edinburghu, kde s velkým ohlasem účinkoval v inscenacích Dalibora a Cikkerova Vzkříšení, dostal nabídku na hostování v královské opeře Covent Garden. Jeho prvním účinkováním byl Florestan v Beethovenově Fideliovi pod taktovkou Normana del Mara. Florestan se tak stal další Přibylovou životní rolí. Nejen, že si tuto roli zazpíval v Covent Garden ještě mnohokrát v několika nastudováních (do roku 1971) - s různými partnerkami (Anja Silja, Ludmila Dvořáková, Gwyneth Jones) a různými dirigenty (Georg Solti, Colin Davis), ale tento úspěch mu fakticky otevřel bránu do světa. Svůj úspěch s Florestanem opakoval např. ve Státní opeře v Hamburku.
Florestan v Covent Garden
Z výčtu mezinárodních vavřínů Viléma Přibyla bych ještě ráda zmínila nastudování Erika ve Wagnerově Bludném Holanďanu opět pro Covent Garden (nastudování Georg Solti, 1966) a posléze pro Západní Berlín pod taktovkou Lorina Maazela, hostování s ND v Gran Teatro Del Liceu (1972) - Její pastorkyňa, Dalibor, Káťa Kabanová, byl zván na časté koncertní vystupování s mahlerovským repertoárem (Píseň O zemi, Osmá symfonie) a k účinkování v Beethovenově Deváté.
Za zmínku stojí i vyjednávání s bayreuthským festivalem. Po úspěšném předzpívání Wielandu Wagnerovi vypadala pro Přibyla nadějně role Waltera Stolzinga v Mistrech pěvcích norimberských. Z důvodu úmrtí pana Wagnera nakonec z realizace sešlo. Přibyl nakonec musel odmítnout i nabídku Lohengrina z důvodu jiných smluvních závazků.
Lohengrina nastudoval na domovské scéně v roce 1965. Z dalších rolí období 65-70 - Radames (Aida), Dimitrij, Ctirad (Šárka), Heřman (Piková dáma), Boris (Káťa Kabanová), Šujskij (Boris Godunov), velký úspěch sklidil se svým Otellem v Jílkově a Wasserbauerově inscenaci z roku 1967.
Otello, Janáčkovo divadlo
Počátkem 80. let ke svým velkým rolím ještě přidal Waltra Stolzinga z Mistrů pěvců norimberských, Maxe (Čarostřelec) a Markýze de Chateauneuf z Lortzingova Cara a tesaře.
Vilém Přibyl měl svým charakterem lyrický hlas, ale jeho průraznost a síla mu umožňovala ztvárňovat bez problémů i party hrdinného oboru.Vilém Přibyl musel po mozkové příhodě v roce 1984 předčasně ukončit svou pěveckou kariéru. Zemřel 21. července 1991.
Jeho umění však žije dál a my si je můžeme připomínat i díky nahrávkám, které pořídil - namátkou bych jmenovala Janáčkovu Její pastorkyni, Výlety páně Broučkovy, Glagolskou mši, Dvořákova Jakobína, Fibichovu Šárku nebo již výše zmíněného Dalibora.
Laca, Národní divadlo
V roce 1950 z popudu místních hudebních nadšenců vznikla v Hradci Králové amatérská Lidová opera. Jejím členem se Vilém Přibyl stal v roce 1952 a setrval zde do roku 1959. Z jeho rolí zde ztvárněných jmenuji Lukáše (Hubička), Dona José (Carmen), Almavivu (Lazebník Sevillský), Prince (Rusalka), Cania (Komedianti).V roce 1959 dostává nabídku k angažmá do opery v Ústí nad Labem - představil se zde rolí Prince v Rusalce, následují José (Carmen), Turridu (Sedlák kavalír), Canio (Komedianti), Mánek (Eva), Richard (Maškarní ples), Jeník (Prodaná nevěsta) a premiérově jeho budoucí jedna z rolí životních - Dalibor. Tuto roli zpíval nesčíslněkrát na jevišti v tuzemsku i v zahraničí, nahrál ji dvakrát pro Supraphon, a dokonce i rozhlasová nahrávka z roku 1977 vyšla na CD.
V roce 1961 přijal angažmá v Janáčkově divadle v Brně, kde setrval až do svého předčasného odchodu. Šéfem opery zde v té době byl František Jílek, vynikající výrazná dirigentská osobnost. V letech 61-64 zde Přibyl ztvárnil Jeníka (Prodaná nevěsta), Dalibora, Lacu (Její pastorkyňa), Pierra Bezuchova (Vojna a mír), v československé premiéře Manolia (Řecké pašije), Dona José (Carmen), Jarka (Čertova stěna), Agrippa (Ohnivý anděl), Grigorije (Boris Godunov).
Brněnský Dalibor s Naděždou Kniplovou jako MiladouRok 1964 se stal pro Viléma Přibyla rokem klíčovým v jeho mezinárodní kariéře. Po úspěšném hostování Národního divadla na festivalu v Edinburghu, kde s velkým ohlasem účinkoval v inscenacích Dalibora a Cikkerova Vzkříšení, dostal nabídku na hostování v královské opeře Covent Garden. Jeho prvním účinkováním byl Florestan v Beethovenově Fideliovi pod taktovkou Normana del Mara. Florestan se tak stal další Přibylovou životní rolí. Nejen, že si tuto roli zazpíval v Covent Garden ještě mnohokrát v několika nastudováních (do roku 1971) - s různými partnerkami (Anja Silja, Ludmila Dvořáková, Gwyneth Jones) a různými dirigenty (Georg Solti, Colin Davis), ale tento úspěch mu fakticky otevřel bránu do světa. Svůj úspěch s Florestanem opakoval např. ve Státní opeře v Hamburku.
Florestan v Covent Garden Z výčtu mezinárodních vavřínů Viléma Přibyla bych ještě ráda zmínila nastudování Erika ve Wagnerově Bludném Holanďanu opět pro Covent Garden (nastudování Georg Solti, 1966) a posléze pro Západní Berlín pod taktovkou Lorina Maazela, hostování s ND v Gran Teatro Del Liceu (1972) - Její pastorkyňa, Dalibor, Káťa Kabanová, byl zván na časté koncertní vystupování s mahlerovským repertoárem (Píseň O zemi, Osmá symfonie) a k účinkování v Beethovenově Deváté.
Za zmínku stojí i vyjednávání s bayreuthským festivalem. Po úspěšném předzpívání Wielandu Wagnerovi vypadala pro Přibyla nadějně role Waltera Stolzinga v Mistrech pěvcích norimberských. Z důvodu úmrtí pana Wagnera nakonec z realizace sešlo. Přibyl nakonec musel odmítnout i nabídku Lohengrina z důvodu jiných smluvních závazků.
Lohengrina nastudoval na domovské scéně v roce 1965. Z dalších rolí období 65-70 - Radames (Aida), Dimitrij, Ctirad (Šárka), Heřman (Piková dáma), Boris (Káťa Kabanová), Šujskij (Boris Godunov), velký úspěch sklidil se svým Otellem v Jílkově a Wasserbauerově inscenaci z roku 1967.
Otello, Janáčkovo divadloPočátkem 80. let ke svým velkým rolím ještě přidal Waltra Stolzinga z Mistrů pěvců norimberských, Maxe (Čarostřelec) a Markýze de Chateauneuf z Lortzingova Cara a tesaře.
Vilém Přibyl měl svým charakterem lyrický hlas, ale jeho průraznost a síla mu umožňovala ztvárňovat bez problémů i party hrdinného oboru.Vilém Přibyl musel po mozkové příhodě v roce 1984 předčasně ukončit svou pěveckou kariéru. Zemřel 21. července 1991.
Jeho umění však žije dál a my si je můžeme připomínat i díky nahrávkám, které pořídil - namátkou bych jmenovala Janáčkovu Její pastorkyni, Výlety páně Broučkovy, Glagolskou mši, Dvořákova Jakobína, Fibichovu Šárku nebo již výše zmíněného Dalibora.
Laca, Národní divadlo
