Mozart a Zemlinsky " na Divokém západě " - údálost sezóny symfoniků ve Phoenixu

Téměř celý minulý týden jsem pracovně pobývala v hlavním městě Arizony - Phoenixu. Žádná cesta se v mém případě nemůže obejít bez alespoň jedné kulturní akce - operního představení, recitálu či koncertu. Měla jsem velké štěstí.

Phoenixská symfonie měla minulý týden pro návštěvníky připravený opravdu skvostný program - Requiem W. A. Mozarta a premiérově ve Phoenixu také Frühlingsbegräbnis od Alexandra von Zemlinského.

Symfonický orchestr byl založen v roce 1947. Na počátku to byla pouze hrstka nadšených hudebníků, kteří chtěli ve městě hrát to nejlepší z klasiky. Hrávalo se pouze několikrát za sezónu. Během posledních několika desetiletí se soubor rozrostl a v dnešní době hraje téměř 200 koncertů ročně; nemluvě o dalších zajívamých doprovodných akcích - besedách, setkáních s umělci a koncertech pro děti.

V první řadě mě velice zaujala beseda o Mozartovi a Zemlinském, která proběhla asi 2 hodiny před samotným koncertem. Pan sbormistr Gregory Gentry například poučně hovořil o funkci sboru, který je složen z dobrovolníků - lidí, kteří mimojiné zpívají v kostelích a synagogách. Musím dopředu podotknout, že samotný sbor byl největší senzací koncertu - a to netvrdím pouze já, ale také kritiky, které jsem měla možnost si přečíst.

Překvapila mne velká účast lidí, kteří na besedu přišli. Někteří měli celkem zajímavé dotazy ohledně Zemlinského a jeho evropských hudebních kořenů či Mozartova nedokončeného Requiem, který překvapivě ve Phoenixu nezazněl ve verzi, kterou upravil a dokončil Franz Xavier Süssmayr, ale v novější verzi, kterou v roce 1994 upravil Robert Levin.

interiér Symphony Hall

Před samotným začátkem koncertu, kdy pana šéfdirigenta přivítal vyprodaný sál potleskem, se pan Michael Christie ujal také role uvaděče. Pro mne nevídané překvapení! Během asi čtvrthodinky seznámil v krátkosti posluchače s programem, všem poděkoval za návštěvu a popřál hezký poslech. A poté se již ujal role dirigenta....

pan šéfdirigent Michael Christie v krátkosti představuje Zemlinského kantátu

Přiznám se, že kromě písní Alexandra Zemlinského, jsem jeho tvorbu blíže neznala. Velký dojem na mne také udělala jasná a nepřehnaná gesta dirigenta, který měl zajisté dílo do detailů nastudované. Kantáta Frühlingsbegräbnis zazněla ve Phoenixu vůbec poprvé, nikdo v sále by to ale nepoznal.

A Requiem? Bohužel mne moc nepotěšili pěvci (hlavně mužské party). Jejich zpěv byl místy falešný a občas nešel ani slyšet. Dámy naopak překvapily a to hlavně mezzosopranistka Susan Platts.

na fotografii sólisté a Michael Christie, který seznamuje publikum s Mozartovým dílem

Není bez zajímavosti, že na příští sezónu má symfonie na programu hned několik českých hudebních skvostů. Vedle Dvořáka a Mahlera je to třeba koncertní provedení dětské opery Brundibár od Hanse Krásy či Studie pro smyčcový orchestr od Pavla Haase.

zasloužené "standing ovation" a to převážně pro členy sboru na závěr koncertu; na fotografii dirigent Michael Christie zdraví a děkuje sbormistrovi

Do dalších sezón přeji tomuto kvalitnímu souboru mnoho úspěchů.
Více informací naleznete na http://www.phoenixsymphony.org/