neděle 26. května 2013

La Donna del Lago v Londýně - svátek belcanta!

Florez, DiDonato
Poprvé jsem měla možnost slyšet Rossiniho operu La Donna del Lago v lednu  2004 v Janově, bohužel pouze v koncertním provedení, ale zato v úžasném pěveckém obsazení v čele s tehdy teprve vycházející operní hvězdou J.D.Florezem. Od té doby jsem měla jedno velké přání - vidět tuto operu také ve scénickém provedení. Po marných pokusech sehnat lístek do Paříže ( 2010) a Milana ( 2011), se mi konečně podařilo získat vytouženou vstupenku na představení v londýnské Královské opeře. Doufala jsem, že se bude jednat o stejnou inscenaci, jako v předešlých dvou městech, a teprve na místě jsem zjistila, že se jedná o zcela novou inscenaci v režii Johna Fulljamese. Nedávno jsme měli možnost vidět v kině OKO v jeho režii operu Evžen Oněgin, kdy se celý děj odehrává jako vzpomínky dvou hlavních hrdinů na dobu dávno minulou. Podobného časového posunu se držel Fulljames i v režii opery La Donna del Lago. 

Námětem opery je stejnojmenná romantická novela Waltera Scotta, vydaná  v roce 1810, která popisuje příběh ze skotských dějin z doby první poloviny 16. století. Skotským panovníkem byl katolický král James V, který  čelil vzpouře některých skotské klanů z oblasti vysočiny na hranicích s Anglií. Hlavní postavou je Elena, dcera rebela Duglase, který v minulosti býval královým přítelem. Elenu miluje král, který se o její lásku ale uchází inkognito pod jménem Umberto, ona  miluje skotského bojovníka Malcoma. Její otec však slíbil její ruku Rodrigovi, vůdci skotských klanů z vysočiny, jako odměnu za vítězství nad královskými vojsky. Povstalci jsou nakonec poraženi a zajati, Elena však díky králově lásce a velkorysosti dosáhne pro ně milost i vytoužený svazek s Malcomem.

Opera měla premiéru  r. 1819 a stala velmi populární. Později ale zmizela z divadelních scén téměř na  sto let a navrátila se až v 50. letech 20. století,  i od té doby je ale uváděna velmi zřídka. Jedním z důvodů je pravděpodobně nesmírná náročnost pěveckých partů.

Joyce DiDonato
Režisér londýnské inscenace ve snaze narušit romantický patos příběhu zasadil děj opery rámcově do doby jejího vzniku počátkem 19. století. Po zvednutí opony se nacházíme v jakémsi muzeu, v oddělení skotské historie, a hlavní postavy opery jsou vystaveny jako exponáty ve skleněných vitrínách. Mezi mnoha přítomnými jsou i Walter Scott a Rossini,  kteří otvírají vitríny a nechávají postavy ožít. Oba jsou pak po celou dobu přítomni na scéně, zasahují do děje, příběh jakoby se právě rodil v jejich fantazii. Myšlenka to není špatná, ale ve skutečnosti jejich neustálá přítomnost a zásahy do děje působí spíše rušivě a odvádějí pozornost a soustředěnost diváka od příběhu hlavních hrdinů.  

Florez, Di Donato
Hlavní devizou inscenace je naprosto dokonalé obsazení hlavních rolí. Opera tohoto typu stojí a padá na výkonech pěvců a pokud se sejdou tak kvalitní pěvci jako v ROH, tak člověk po chvíli  zapomene na vše kolem a nechá se unášet nádhernou hudbou a zpěvem. Za naprosto vyrovnané lze označit výkony tří hlavních protagonistů - Eleny v podání Joyce DiDonato, krále Jamese v podání fenomenálního Juana Diega Floreze a milého Eleny Malcoma, kterého bezkonkurenčně ztvárnila mezzosopranistka Daniela Barcelona

DiDonato
Joyce DiDonato v hlavní roli oslňuje bravurními koloraturami a naprosto jistými vysokými tóny, zároveň však dokáže dát do zpěvu i hereckého ztvárnění potřebnou dávku emocí. 

Juan Diego Florez
Juan Diego Florez nemá v současné době v oblasti bel canta konkurenci. Jeho hlas vyniká tak ojedinělou krásou zabarvení, že i v nejexponovanějších výškách zní  naprosto lahodně a přivádí posluchače doslova do vytržení. Jeho koloratury  připomínají perlivé šampaňské nebo zurčící horskou bystřinu, vysoké tóny dokáže nasadit s neomylnou přesností a přitom jakoby mimochodem, bez jakékoliv známky námahy. Takový pěvec se rodí skutečně snad jednou za 100 let.

Daniela Barcelona, Joyce DiDonato
Fantastický byl také výkon Daniely Barcelony, která ztvárnila mužskou roli Malcoma, milého Eleny. Tato italská mezzosopranistka je kvalitou pěveckého výkonu  naprosto rovnocennou partnerkou Florezovi, navíc dokázala naprosto věrohodně vytvořit i herecky představu muže, skutečně obdivuhodný výkon. 

Za zmínku stojí i jihoafrický tenorista Colin Lee v roli Rodriga, jehož part je stejně obtížný, jako Florezův, navíc oba protagonisté často vystupují v "dialogu" spolu, takže posluchač zažívá jakýsi "souboj" dvou tenoristů v extrémních výškách. Pokud je ovšem v roli krále James Florez, pak je vítěz předem jasný. Tak tomu bylo i zde - Lee dokázal držet krok středních polohách, ale nejvyšší tóny zpíval přeci jen s větším úsilím a občas nezněly tak libozvučně, jako ty Florezovy. I tak ovšem obdivuhodný výkon.

Skvělý byl také orchestr pod taktovkou italského dirigenta Michela Mariottiho, který s pěvci přímo "dýchal".

Juan Diego Florez
Royal Opera House, 23.5.2013
Rossini - La Donna del Lago

Elena                                Joyce DiDonato
James V. skotský král       Juan Diego Florez
Malcom                            Daniela Barcelona
Duglas                              Simon Orfila
Rodrigo                            Colin Lee
dirigent                              Michele Mariotti


Operu je možné vidět v pondělí 27.5. od 20 hod v přímém přenosu v kině OKO, nenechte si ujít.

Joyce DiDonato
Daniela Barcelona
Juan Diego Florez




čtvrtek 9. května 2013

Rolando, díky za krásný večer!

Před vyprodaným sálem Obecního domu vystoupil včera večer - již počtvrté v Praze - mexický tenorista Rolando Villazon. Zdá se, že Prahu tento charismatický pěvec již trvale zařadil do programu svých koncertních turné, protože i na příští rok je již jeho vystoupení naplánováno.


V roce, kdy hudební svět oslavuje jubileum Giuseppe Verdiho, sestavit Rolando Villazon svůj program výhradně ze skladeb tohoto autora. Zazněly árie převážně z raných Verdiho oper (  Lombarďané, Korzár, Luisa Miller, Oberto),  výjimkou byla árie Macduffa z opery Macbeth, a dále několik Verdiho písní. I mezi orchestrálními čísly se vedle známých předeher objevily i skladby méně známé a  málo hrané, např. Preludium k opeře Otello ( není částí opery a poprvé zaznělo až na CD Verdi discoveries z r. 2003), nebo Baletní hudba ze 3. dějství opery Macbeth, kterou Verdi zkomponoval pro pařížskou premiéru této opery. Tuto dramaturgickou skladbu večera přijalo pražské publikum velmi příznivě a ohlas byl stejně bouřlivý, jako kdyby zněly notoricky známé Verdiho "hity".


Hlasově byl, na rozdíl od loňského koncertu, Rolando Villazon v dobré kondici, jeho hlas zněl jistě ve všech polohách až po náročné, vždy s jistotou nasazené  výšky. Procítěná dynamika i charakteristická mimika pak jen dokreslila celkový působivý dojem skladeb. Je znát, že Verdiho rané opery Rolandovi "sedí". Naproti tomu trochu zklamal orchestr pod taktovkou Guerassima Voronkova, zejména v operních předehrách zněl až nepříjemně hlasitě.

Verdimu zůstal Rolando věrný i při přídavcích, které byly celkem tři a překvapivě všechno písně. Publikum možná očekávalo jako závěrečný přídavek Brindisi z opery Traviata, Rolando zazpíval sice Brindisi, ne však z Traviaty, ale Verdiho píseň Mascetemi il vino!. Na jeviště si přitom přinesl sklenici vychlazeného piva a  na závěr písně Rolando ji  vypil na ex, za což sklidil nadšené ovace.


Rolando Villazon je zcela mimořádnou osobností v oblasti opery. Dokáže okamžitě navázat kontakt s publikem a strhnout ho svým nadšením, energií a radostí z hudby a zpěvu. Do svých vystoupení dává vždy vše, celou svoji bytost, a publikum to cítí a nadšeně přijímá. Je sice pravda, že po dvou přestálých hlasových krizích a operaci hlasivek již jeho výkon nedosahuje a pravděpodobně už nikdy nedosáhne úrovně z vrcholu  jeho kariéry před cca 10 lety, ale jeho vystoupení stále přinášejí posluchačům nezapomenutelné zážitky, obrovskou radost a pocit štěstí. Odcházejí z jeho koncertů naplnění nadšením a pozitivní energií - a o to především jde. K čemu je technicky dokonalý výkon pěvce, pokud se zároveň nedotkne našich srdcí? Rolando Villazon si cestu k našim srdcím už dávno našel. Díky Rolando!



8.5.2013
Rolando Villazon, Smetanova síň Obecního domu v Praze
Český národní symfonický orchestr, dir. G. Voronkov

1) předehra k opeře Nabucco
2) Lombarďané - La mia letizia infondere, kavatina Oronta
3) předehra k opeře Loupežníci
4) Korzár - Eccomi prigioniero! - árie Corrada
5) Il mistero - píseň
6) předehra k opeře Luisa Miller
7) Luisa Miller - Quando le sere al placido - árie Rodolfa

přestávka

1) Preludium k opeře Otello
2) Oberto - Ciel, che feci! ... Ciel pietoso - árie Riccarda
3) Baletní hudba ze 3. dějství opery Macbeth - 1. část
4) Macbeth - O figli, o figli miei! - árie Macduffa
5) Baletní hudba ze  3. dějství opery Macbeth - 2. část
6) Deh, pietoso, o Addolorata - píseň
7) L´esule - píseň

Přídavky:
1) Non t´ascoltar all´urna - píseň
2) Il poveretto - píseň
3) Brindisi - Mascetemi il vino! - píseň