Sir Willard White: "K ztvárnění Porgyho potřebujete pochopit lidskou bolest."

Sir Willard White. Umělec, učitel, legenda. Po včerejším rozhovoru je pro mne také milým a usměvavým člověkem, který podle mne více dává než bere. V rámci festivalu Struny podzimu dnes vystoupí v Divadle na Vinohradech s programem písní a spirituálů, které jsou velice blízké jeho srdci.

Jsem moc ráda, že Vás mohu přivítat v České republice. Jste podruhé v naší zemi, jestli se nepletu.

Děkuji Vám. Ano, jsem v České republice podruhé. Poprvé jsem zde vystupoval v roce 1980, ještě v období “železné opony”. Vše bylo tento trošku stresující a smutné. Nyní je vše jiné, podle toho, co jsem měl možnost vidět v ulicích během dneška...

V rámci festivalu Struny podzimu vystoupíte 20. října v Divadle na Vinohradech. Program Vašeho koncertu je skutečně mimořádný. Vzdáváte holt pěvecké legendě Paulu Robesonovi. Paul Robeson byl a je mým velkým oblíbencem…

Sám jsem ani neplánoval, že budu v Praze zpívat pouze spirituály. Pokud by mne do Prahy někdo pozval a já si mohl vybrat svůj vlastní program, asi bych zvolil kombinaci spirituálů, árií a písní. Tento program zpívám na koncertech několik měsíců. Původní myšlenka ale pochází již z let dřívějších..

V roce 2004 jste vydal album s písněmi, které interpretoval Paul Robeson...

Ano, natočil jsem album písní. Ale ani nevím, jak znějí. Po natočení a finální úpravě nahrávky jsem album mockrát neslyšel.

Vy se tedy sám ke svým nahrávkám již nevracíte?

Ani ne. Nemohu vlastně už nic změnit. Vše je natočeno a zaznamenáno. Většinou začnu okamžitě pracovat na jiném projektu...

Hudba George Gershwina je do jisté míry také spirituální. Spirituální vliv je slyšet především v jeho jediné opeře Porgy a Bess. Vy sám jste se podílel na dvou kompletních nahrávkách této opery, poprvé v roce 1975, podruhé v roce v 1993. Kdo je podle Vás Porgy? Jak se Vy sám ztotožňujete s tímto mužem?

Toto je těžká otázka. Jak se vcítím do charakteru? Do každé své role dávám vždy velkou část své osobnosti.

Řeknu Vám jeden příběh. Vzpomínám na období, kdy mi bylo asi osm let. Chodíval jsem se svou nevlastní matkou nakupovat na trh. Jednou jsem tam uviděl muže, který seděl na takovém rádoby skateboardu. Vypadal velice nemocně a slabě. Pohyboval se pomocí vlastnoručně vyrobeného prkna, které mělo zespodu kolečka. Žebral, ale nebyl arogantní ani nezdvořilý. Jeho tvář byla kostnatá, pamatuji si především na jeho obrovské dobrácké oči. Stál většinou na místě a díval se. Tato událost mne velice zasáhla a pamatuji si ji dodnes. 

Když jsem dostal první nabídku nastudovat Porgyho, (byl jsem osloven dokonce několikrát) rozhodl jsem se s rolí vyčkat. Porgy je skutečný zabiják. Vokálně je Gershwinova hudba podobná Wagnerově. Je velice dramatická - například ve scéně, kdy si Porgy uvědomí, že Bess je nadobro pryč z jeho života... Pokud nejste vokálně připraveni na roli, může se stát, že váš hlas to nezvládne a zažijete skutečně perné chvilky.

Trevor Nunn (režíroval filmovou verzi opery Porgy a Bess, která vyšla na DVD) se mne zeptal, jestli jsem Porgyho zpíval někdy předtím na jevišti. Odpověděl jsem mu, že ne. Dlouho jsme společně přemýšleli, jaký můj Porgy vlastně bude. Nechtěl jsem v žádném případě používat berle, protože by to vypadalo, že se Porgy právě vrátil z nemocnice.

Velkou inspirací pro mne byl právě muž, kterého jsem měl v paměti z dětství. Především jeho obličej a výraz. To bylo nejdůležitější. Jednou během zkoušek jsem si řekl, že by bylo dobré, abych měl jako Porgy jenom dvě obyčejné hole. Jednu delší než tu druhou. Poprosil jsem kolegy, aby mi je vytvarovali do T tvaru, abych se mohl o ně opírat. Trevor o tom vůbec nevěděl. Když poprvé viděl Porgyho s holemi a především s výrazem ve tváři, řekl mi, že toto přesně hledal. Byl to Porgy podle jeho i mých představ. 

A tak se to stalo. K ztvárnění Porgyho potřebujete znám a pochopit lidskou bolest. Lidé, kteří žebrají, mohou být arogantní a zatrpklí. On nebyl. Byl to kripl a žebrák, ale nebyl zatrpklý.

Zmínila jsem Todda Duncana, který jako první zpíval Porgyho. Setkal jste se s ním někdy?

Ne, nikdy jsem se s ním nepotkal. Odešel jsem z New Yorku v roce 1975. To už je pěkná řádka let. Jako student a interpret jsem chtěl především najít svůj vlastní styl, svou vlastní cestu. Byl jsem také v místě, kde jsem nebyl jen tak jednoduše akceptován. Zkrátka jsem chtěl být sám sebou.

Jste uznávaným operním pěvcem a interpretem písní. Ne každý ale ví, že jste ztvárnil titulní roli Shakespearova Othella. To bylo v roce 1990 v produkci Royal Shakespeare Company. Je asi dost rozdílné hrát na jevišti bez hudebního doprovodu.. Domníváte se, že činoherectví je jednodušší než opera?

Zprvu jsem si nemyslel, že to bude tak složité. Když jsem se najisto rozhodl pro roli Othella, tak jsem zjistil, že je to neskutečně obtížné. Jak budu recitovat 35 veršů tak, aby zněly zajímavě a ne hloupě? Jak to dám všechno dohromady? Shakespearova tvorba je tak geniální. Každý verš má svůj rytmus. Já jsem ale netušil, jak mám verše přednášet. Vzpomínám si na první čtení, kdy jsme se všichni poprvé sešli a četli jsme své party. Othellův první verš zní takto: Tis better as it is.

V opeře je to tak, že povětšinou první zpívaný verš má svůj specifický zvuk, rytmus. Přesně jak to skladatel napsal. Vy máte roli nastudovanou a víte, jak a co bude následovat. A pak se podíváte na první verš Shakespearova Othella a myslíte si, že je to jenom obyčejný verš...

Během zkoušek jsem si uvědomil, jak se všechny ty hlasy a charaktery prolínají, přinášejí svou energii do celé divadelní hry. Přišel jsem asi na 32 různých možností, jak ten či onen verš intepretovat. A nezapomínejme, že v činohře není žádný dirigent, který vám dává povel na dannou dobu. Takže jsem byl naprosto svobodný v tom, jak dlouhé pauzy si mezi větami a verši udělám. Poté jsem si to začal skutečně užívat a byl jsem velice vděčný.

Asi po týdnu zkoušek jsem jednou opouštěl divadlo a byl jsem osloven jedním starším kolegou, který mi řekl, že jsem odvedl skutečně dobrou práci. Já jsem ale nebyl tak nadšen. Cítil jsem se bezmocný a uvězněn. On mi řekl, že jeho dobrý přítel Ralph Richardson má dobrý recept. Pokaždé, když ztvárňuje roli v Shakespearově hře, podtrhne si poslední slovo v řádku, na které se soustředí a v řeči jej zdůrazňuje. 
Když jsem dorazil domu, tak jsem si cvičně zkoušel asi pět řádků a zjistil jsem, že to skutečně funguje. Pochopil jsem. Bylo to tak jednoduché a tolik mi to pomohlo.

V repertoáru máte také několik českých rolí. Dvořákův Vodník je jednou z nich. Budete ji zpívat také příští rok v březnu v Bruselu. Hovoříte česky? Bylo pro Vás obtížné naučit se češtinu?

Ano. Pěkně vítám... (Sir Willard White se pokusil mluvit česky). 

Samozřejmě je to těžké, protože já česky nehovořím. Problémy mi dělaly povětšinou souhlásky ž a š. Jako umělec se ale učit musíte, je to vaše práce. Práce pěvce, interpreta. Vodník byl vlastně první českou rolí, kterou jsem se učil. Vzpomínám si, že jsem ji zpíval před lety v Amsterodamu. Po představení za mnou přišli lidé z českého velvyslanectví a poprosili mne, jestli bych neměl zájem přijet do Prahy a učit mladé pěvce správnou výslovnost operní češtiny. Mysleli si tedy, že jsem zpíval dobře. Nakonec jsem ale pozvání musel odmítnout.

Několik měsíců poté jsem ale do Prahy přijel a v Národním divadle roli Vodníka zpíval. Poté jsem ji zpíval i v Bratislavě. 

Již jsme zmínili Wagnera a jeho tvorbu. Podle Vás je Wagnerova hudba blízká Gershwinově po stránce pěvecké..

Wagner stejně jako Janáček, Dvořák a Čajkovský jsou lidé, kteří se snaží nalézt životní moudrost. My všichni hledáme a nalézáme různé způsoby, kterými dáváme najevo své pocity. Jedním ze způsobů je právě hudba. Hudba doplněná o slova, o filozofii, se kterou se více či méně ztotožňujeme. Wagner sní o svých bozích a bohyních. Každý z nás má různý názor a různé představy o tom, kdo vlastně bůh je a jaký je.

Já nevím, kdo je Wotan. Vím pouze to, co k němu cítím. Měl bych svým pocitům věřit? Jistě, je to vlastně to jediné, co mám, co máme my všichni.

Na co se nejvíce těšíte?

Těším se na to, že budu zdravý, že budu dobře zpívat a dobře přemýšlet. Na to, že se budu stále vzdělávat. Pokud toto vše bude možné, tak budu moci zpívat, tančit, milovat....