KRÁSNÉ HLASY - 13. část - Vladimír Tomš

Vladimír Tomš se narodil 12. března 1900 v Chrudimi. Mladý Vladimír studoval nejprve nižší gymnasium, pak obchodní akademii, kde v roce 1919 také maturoval. Studium ale neměl jednoduché, dny trávil ve škole a po večerech v přestrojení procházel město s balíkem a štětkou a vylepoval plakáty.

Už tehdy byl pro něj zpěv radostí. Dvakrát týdně navštěvoval nepovinné hodiny zpěvu a když po maturitě nastoupil úřednické místo v Bratislavě, začal zde s vážným studiem u prof. Ullanovského, který tam pravidelně dojížděl z Vídně. Když v roce 1926 dávali v Pardubicích Hubičku, kterou už tehdy režíroval pardubický rodák Hanuš Thein - v tu dobu ještě ovšem posluchač konzervatoře, zpíval Vladimír Tomš Lukáše.

v úloze Skuratova v Janáčkově opeře Z MRTVÉHO DOMU

Režizér Thein byl neobyčejně překvapen krásou a zvučností jeho hlasu a zavedl mladého pěvce k svému profesoru, Egonu Fuchsovi. Tomš studoval dva roky u profesora Fuchse, zde s ním ale také pracoval Ferdinand Pujman.

Začátky mladých pěvců na menších operních scénách jsou někdy až podivné. Tomš - lyrický tenorista - sice mužného a krásného zjevu, ale mařákovsky vláčné kantilény, si zazpíval v Ostravě jeho začátečník například tak velkou dramatickou roli jako je Radames či Parsifal!

Otakar Ostrčil naštěstí v roce 1929 spnil svůj slib a dal pěvci příležitost , aby si pohostinsky zazpíval v Národním divadle Štěvu. Od 1. 1. 1930 ho angažoval. A na Tomšovi začátky vzpomíná i Hanuš Thein: ... hostoval v Pastorkyni v roli Štěvy a měl takový úspěch, že mu ředitel přinesl k podepsání smlouvu ještě během představení!!!...

jako Honza v premiéře Ostrčilovy opery HONZOVO KRÁLOVSTVÍ

Jeník, kterým se Tomš neobyčejně sympaticky v Národním divadle uvedl, se stal v poslední třetině Ostrčilovy éry pěvcovou nejvýraznější a nejčastěji zpívanou smetanovskou rolí. Společně s Mařenkou Ady Nordenové tvořil Tomšův Jeník ideální dvojici (k dostání je dnes první kompletní nahrávka Prodané nevěsty z roku 1933 na 2 CD - s Vladimírem Tomšem v roli Jeníka).

V dalších letech zpíval také role zahraničního repertoáru - Lenského, Tamina, Belmonta, Antonia v Cherubiniho Vodaři, Pastýře v Szymanowského Králi Rogerovi a jako jedinou partii z jiného oboru Maxe ve Weberově Čarostřelci.

Max v ČAROSTŘELCI

Jádrem jeho repertoáru ale zůstaly postavy v českých operách - k nejznámějším smetanovským patřil především Jeník, Lukáš, oba Vítkové, Ladislav a Jarek (zazpíval si i Dalibora). Dále Dvořákův Princ, Bořivoj ze scénického provední Svaté Ludmily a Jiří z Jakobína, Blodkův Vojtěch, Antonio z Fibichovy Bouře a Atreus v Smrti Hippodamie, Skuratov v Janáčkově opeře z Mrtvého domu. Nakonec to byla role Honzy v památné premiéře Ostrčilova Honzova království 3. dubna 1935. To byla poslední Tomšova nová role. Bohužel radost z úspěchu premiéry byla jen krátka. Brzy ji zastřela rouška smutku - 20. srpna zemřel Otakar Ostrčil, 23. října Emil Pollert a 6. prosince 35letý Vladimír Tomš.

Jeník v PRODANÉ NEVĚSTĚ

A zde opět vzpomínka Hanuše Theina: ...v létě roku 1934 přijel za mnou z Chrudimi, kde byl na prázdninách u maminky. Mezi řečí, jen tak mimochodem, se zmínil o tom, že se mu na noze utvořila nepříjemná velká boule. Můj otec, lékař, se na nohu podíval a doporučil bez odkladu odborné vyšetření. Vyznělo katastrofálně. Sarkom. Strašné slovo, strašná choroba, která znamenala jen dlouhé utrpení a smrt! Tomš ovšem nevěděl nic. Zneklidňovala ho pouze častá slabost, nechuť k jídlu, hubnutí a malátnost... Začátkem prosince jsem se s ním loučil v brněnském krematoriu jménem jeho spolupracovníků z Národního divadla. Bylo mu 35 let!