Rozhovor s polskou sopranistkou Wiolettou Chodowicz

Wioletta Chodowicz patří k nejtalentovanějším polským sopranistkám poslední doby. V minulé sezóně vystoupila v roli Rusalky a Tatiany (Evžen Oněgin) na prknech Národního divadla v Praze. Zde již slíbený rozhovor...

Kdy jste poprvé zjistila, že byste chtěla být operní pěvkyní? Byl to Váš sen již od dětství?

Vždycky jsem se zajímala o zpěv. Snažila jsem se využít každé přiležitosti k tomu, abych mohla zpívat: v kostele, ve škole, ... ale nikdy jsem ani nepomyslela na to, že bych se někdy mohla stát profesionální zpěvačkou. Nedovolila jsem si ani snít o operním zpěvu. Když mi bylo asi 13 let, chtěla jsem být zdravotní sestrou nebo... herečkou. Nepamatuji se, kdy jsem tyto „sny” vzdala a rozhodla se, že budu zpívat. Vždycky jsem chtěla vystupovat na jevišti, být umělkyní. Díky této touze jsem složila zkoušky na uměleckou školu (protože herečky musí umět také zpívat, že). Zde jsem zjistila, že chci opravdu zpívat a být profesionální pěvkyní.

Během své kariéry jste se účastnila několika pěveckých soutěží. Také jste některé z nich vyhrála. Je pro mladé umělce důležitá účast na soutěžích? Domníváte se, že jste se díky těmto soutěžím mnohé naučila? Jakou radu byste předala mladé a začínající generaci umělců?

Moje profesorka Agata Młynarska mi během prvního roku studia řekla toto: "Budeš se účastnit pěveckých soutěží a klání i přesto, že napoprvé neuspěješ." Musím se přiznat, že jsem neuspěla mnohokrát, ale ničeho nelituji. Nejsem typický prototyp umělce, který se za každou cenu musí dostat na soutěže. Lépe se cítím na pódiu, ale je pravda, že pěvecká klání byly vždy důležitou součástí mého vzdělávání. Vždy to pro mne byla motivace k tomu, abych se snažila naučit různorodý repertoár. Také jsem si ověřila, že dovedu soutěžit s ostatními, učit se od nich a s nimi. Vypořádávat se se stresem, strachem a vlastními nedostatky. Jsem vděčná především za situace, ve kterých jsem neuspěla. Úspěch nás činí sice štastými, ale také pohodlnými – lehce zapomínáme na chyby, které zapříčinily to, že jsme zrovna tu danou cenu nevyhráli nebo jsme se neumístili na lepším stupínku. Pokud nezvítězíme, je to podnět k zamyšlení - proč nejsme dostatečně dobří.. A poté můžeme neúspěch proměnit v úspěch, vyvarovat se stejných chyb. Během soutěží jsem se nikdy nesnažila myslet na výsledek. Vždy to byla především úžasná možnost zpívat před velice vytříbeným publikem; porotou, složenou z vynikajících umělců, kteří mi mohli ledacos doporučit a poradit mi. Soutěže jsou především přínosné umělecky. Získáváme zde cenné rady.

Káťa Kabanová, Varšava (s Rafałem Bartmińskim)

Váš repertoár čítá hned několik mozartovských rolí. Která je Vaše oblíbená a proč?

V repertoáru mám prozatím pět mozartovských rolí. Paminu, Hraběnku Almavivu, Vitellii, Fiordiligi a Donnu Annu. Všechny jsou různorodé a také velice těžké. Mozart neakceptuje žádné falešné noty a chyby. Myslím si, že mojí nejoblíbenější rolí je Vitellia z opery La clemenza di Tito; je to silná žena dychtící po moci. Současně také velice jemná a zranitelná duše, která chce být milována. Nakonec též přiznává svou vinu. Moc ráda zpívám Rondo Non piu di fiori. Další roli, kterou bych ráda nastudovala, je Elektra z opery Idomeneo.

Zpívala jste v Mnichově, v Gewandhausu v Lipsku, Tonhalle v Curychu a v dalších prestižních a známých koncertních sálech. Kde se Vám nejlépe zpívalo? Kde byste si ráda zazpívala v budoucnu? Nějaké vysněné místo?

Existují samozřejmě sály a divadla, ve kterých by každý umělec rád zpíval. Nebo je přinejmenším navštívil. Je to například Metropolitní opera v New Yorku, Covent Garden v Londýně, La Scala v Miláně, Opera Bastille v Paříži atd. Mají svoje vlastní příběhy, prestiž a kouzlo. Nejdůležitejší je ale ten fakt, že v těchto divadlech máte šanci pracovat s vynikajícími umělci a kolegy. Obecenstvo je též unikátní. V Lucernu a Curychu můžete například vidět i pár nadšenců, kteří během opery drží v ruce libreto. Musím se přiznat, ano, bylo by skutečně úžasné vystoupit na nejslavnějších prknech divadel a operních domů ve světě, na festivalech. Je to ale také veliká zodpovědnost. Doufám, že se mi to jednou také podaří. Až na to budu připravena.

Wozzeck, Varšava (s Matteo de Montim)

Letošní rok je velikým svátkem Fryderyka Chopina. Domníváte se, jako polská umělkyně, že se Chopinova hudba provozuje a hraje dostatečně? Účastnila jste se také nějakého koncertu či představení k poctě Chopina? Které další polské hudební skladatele máte ráda?

Chopin je náš nejznámější hudební skladatel. Letošní rok je mu plně věnován. Komponoval především klavírní skladby. V roce 2010 je možné jeho umění obdivovat v divadlech, operních domech, galeriích – zkrátka všude. A například také v ulicích. V hlavním městě probíhá Chopin Open Festival a Chopin a jeho Evropa 2010 (Chopin and his Europe 2010). Státní opera ve Vroclavi uvedla operu Chopin (autorem je Giacomo Orefice). Polská národní opera má na programu baletní představení věnované Chopinovi (na hudbu H. Berlioze, F. Chopin, M. de Fally, S. Lapunowa, F. Liszta, F. Schuberta and R. Schumanna). Kompletní Chopinovy písně v intepretaci polských pěvců jsou k dostání na CD kompletu. Všechny důležité festivaly jsou věnovány Chopinovi a jeho hudbě. Ve Varšavě bylo nově otevřeno Chopinovo muzeum. Toto je pouze několik událostí a akcí, které jsou věnovány polskému velikánu klasické hudby.

K mým oblíbeným skladatelům patří také Karol Szymanowski – zpívala jsem některé jeho písně a také části z jeho dvou oper Hagith a Král Roger. Mám ráda Mieczysława Karłowicza – nejen jeho překrásné písně, ale také jeho symfonické básně. Pokaždé velice ráda interpretuji tvorbu Stanisława Moniuszka, k mým oblíbeným patří Halka a další písně.

V letošním roce jste debutovala ve welšském Národním divadle ve Velké Británii v roli Marie v opeře Wozzeck. Jak se Vám v Cardiffu pracovalo?

Tato překrásná inscenace Richarda Jonese se navracela na repertoár WNO. Dirigoval Lohar Koenings. Byla jsem velice poctěna, že mohu pracovat na jevišti vystoupit společně s umělci jako jsou Christopher Purves, Peter Hoare, Clive Bayley. Britové jsou velice tolerantní a přátelští. WNO má úžasnou company, jsou velice profesionální. Vše bylo naplánováno do nejmenších detailů předem; toto samozřejmě usnadnilo práci všem účinkujícím. V Cardifu mají každou sezónu na repertoáru nové inscenace, se kterými záhy vyjíždí na turné po celé Velké Británii. Operní přiznivci mají tedy možnost vidět tyto inscenace bez toho, aby museli složitě a nákladně cestovat do hlavního města Walesu. Pro mne bylo toto velice přínosné – zpívala jsem pro diváky například v Oxfordu, Bristolu, Birminghamu a samozřejmě Cardiffu.
Lothar Koenings intepretuje Berga v romantickém duchu. ..Není to atonální hudba, je to romantická hudba.. Mnoho jsem se od něj naučila. Moc se mi také zamlouvalo režijní pojetí Richarda Jonese. Sama se dovedu v jeho pojetí Marie najít. Christopher Purves (úchvatný Wozzeck) byl skvělým partnerem na jevišti. Bylo zajímavé pozorovat, jak se vztahy a charaktery našich postav během opery přetvářely. Tato inscenace mi dopomohla odkrýt a také se dozvědět více o Marii. A také o sobě samé.

v roli Tatiány v Národním divadle v Praze

Operní diváci v Čechách si Vás pamatují z titulní role Dvořákovi Rusalky. Zpívala jste též Tatianu v poslední incenaci Evžena Oněgina v Národním divadle. Byla to pro Vás první pracovní příležitost v Praze? Jak se Vám pracovalo s českými kolegy a maestrem Johnem Fiorem? Je pro Vás zpívaná čeština obtížnější než ruština?

Myslím si, že mám docela dobrý talent na jazyky. Ruština je mi samozřejmě bližší – učila jsem se ji od základní školy, bylo to povinné (učila jsem se ji ale ráda, protože je to velice zpěvný jazyk). Když jsem poprvé přijela do Prahy, nemluvila jsem česky ani slovo. Ze začátku jsem nerozuměla skoro ničemu. Obdivovala jsem maestra Fioreho, který mluví česky velice dobře i přesto, že není Slovan. Trošku jsem se zpočátku styděla, že mluvím se svými slovanskými bratry anglicky. Tříměsíční pohyt v Praze byl pro mne velice důležitý; pracovala jsem společně s českými kolegy na přípravě nejslavnější české opery. Nyní už pro mne čeština není tak nesrozumitelná. Domnívám se, že ji vládnu stejně dobře jako ruštinou.

Byla jsem velice poctěna, že mohu pracovat v Národním divadle v Praze. Je to překrásné divadlo s úžasným týmem a musím podotknout - s velice náročným publikem. O to více si vážím všech komplimentů. Pracovat s Johnem Fiorem bylo nezapomenutelné - je to brilantní dirigent, přísný ale přátelský člověk. Do inscenace přinesl hodně svých nápadů. Nechal ale také prostor zpěvákům a jejich interpretaci. Mám krásné vzpomínky na spoustu kolegů z Prahy, kteří mi byli nejednou nápomocni. S láskou vzpomínám na Danu Burešovou, Hannu Esther Minutillo, Dagmar Peckovou, Romana Janála a Petera Bergera, se kterým jsem se viděla před pár měsíci v Lodži(zpívali jsme společne v Rusalce).

 Před pár měsíci jste si zazpívala Kátu Kabanovou v Polsku. Jak obtížné je naučit se roli v Janáčkově opeře (se srovnáním s Dvořákovou Rusalkou)? Kterého autora upřednostňujete a proč?

Toto jsou dvě odlišné role. Mám je obě velice ráda. Rusalka je nadpozemský charakter. Nezáleží na tom, jestli interpretujeme Rusalku jako pohádkovou bytost či ne; Rusalčin příběh v sobě nese symbolickou myšlenku. Je to bezesporu krásná role pro lyrický soprán.Je velice důležité sledovat melodii, protože Dvořák "přeložil" příběh do hudebního jazyka. V Janáčkových operách musíte rozumět textu a sledovat jej. Je zde velké množství recitativů – precizní výslovnost je velice důležitá. Je nutné naslouchat orchestru, který neslouží pouze jako doprovod. Role je také velice náročná po herecké stránce, vytráření charakteru, vztahy s ostatními na jevišti a podobně. Káťa je osoba, se kterou se můžeme lehce ztotožnit. Je neuvěřitelné, jak Janáček načrtl postavy a scény opery vyzdobil svými melodiemi. Je jednoduché vidět Kabanichu, která se čepíří a velí všemu a všem. Je evidentní, jak se Káťa často pokouší skrýt své pocity, aby zabránila svému úplnému zhroucení.

Je těžké srovnávat různorodé role a skladatele. Nemohu si tak jednoznačně vybrat, který je mi bližší. Mám ráda Rusalku pro krásné melodie, které odkryjí krásu a barvu hlasu. Janáčkova hudba vyžaduje více intelektu při ztvárnění role (charakteru). Doufám, že si v budoucnu budu moci zazpívat Jenůfu, je to překrásná role.

Co Vás čeká v nové sezoně 2010 / 2011?

Na začátku sezóny se vracím do Varšavy, kde opět zpívám Janáčkovu Káťu Kabanovou. V Národním divadle dále vystoupím v roli Hraběnky ve Figarově svatbě. Učastním se také festivalu Guanajuato Cervantino v Mexiku, kde zpívám sopránový part v 9. symfonii L.van Beethovena. Poté zpívám stejné dílo s Varšavskou filhamonií ve španělské Pamploně. S Poznaňskou filharmonií a dirigentem Lukaszem Borowiczem vystoupím v koncertním provedení opery Giovanna d’Arco. Toto se uskuteční v listopadu, před Vánoci bude k dostání CD nahrávka.