Michaela Kapustová: "Na začátku září se tak trošku stěhuji na tři měsíce do Anglie."

V minulém roce byla Michaela Kapustová nominována na cenu Thálie za mimořádný jevištní výkon v roli Angeliny v Rossiniho opeře La Cenerentolla. Nejen o této překrásné roli jsme si povídaly v minulém roce (více informací naleznete zde). Před nedávnem mi prozradila, co ji čeká a nemine v příští sezóně...

 

V minulém roce jste byla nominována na cenu Thálie za roli Angeliny. Od té doby uteklo hodně vody. Jak s odstupem času hodnotíte svou nominaci a celkový úspěch inscenace operního díla? Všechny reprízy byly v Brně doslova vyprodané...

Je mi velice líto, že se inscenace už neuvádí. Nové vedení brněnské opery bohužel operu z repertoáru stáhlo. V příštím roce by se měla inscenace opět navrátit, ale domnívám se, že k tomu nakonec asi nedojde. Moc ráda vzpomínám na výborný tým, pana režiséra Rocca a pana dirigenta Jakuba Kleckera. Popelka je mi hudebně a interpretačně velice blízká a já jsem moc ráda, že jsem byla nominována na Thálii právě za tuto roli.   

V letošní sezóně jste se stala sólistkou pražského Národního divadla. Jaký je podle Vás rozdíl mezi tím být takzvaně "na volné noze" a být sólistkou daného divadla? Je v tom nějaký diametrální rozdíl z pohled interpretace a nastudování rolí?

Podle mého názoru v tom rozdíl je. Když je sólista na volné noze, tak často žije ve strachu, zda mu určité divadlo v České republice zavolá a nějakou roli mu nabídne. Muže se také stát, že pěvec bude sedět měsíce doma a nebude mít kde a co zpívat. Když jste v angažmá jakéhokoliv divadla, ať už Národního divadla v Praze nebo jiného divadla v Čechách, tak tyto obavy odpadají. Máte jakousi jistotu, že budete mít týdně například tři představení, určitý počet zkoušek. Toto všechno Vás motivuje, snažíte se odvádět co nejlepší výkon. Ale i v angažmá je potřeba, aby byl solista motivován velkými úkoly a mohl se dál vyvíjet. Pokud tomu tak není, musí často role vyhledávat v jiných kmenových divadlech.

To, co říkáte, je velice zajímavé, protože v rámci zkoušek to musí být  občas obtížné. Vy jste sice sólistka Národního divadla, ale zpíváte a hostujete také  v jiných divadle v Čechách, například v Ostravě nebo Plzni. Nestává se někdy, že se Vám zkoušky a představení v různých divadlech časově kryjí? Jak toto řešíte?

Ano, to se samozřejmě stát může a občas se to i stane. Musíte být pozorní a vše  velice bedlivě sledovat. Každé divadlo má totiž jiný systém zkoušek, některé zkouší od pondělí do soboty, některé v pondělí nezkouší vůbec a podobně.  Je nutné si hlídat, jestli nezpívám já nebo moje alternace.

Musím ale poznamenat, že v květnu máme v Národním divadle Wagnerova Parsifala a mne se v jeden den kryje zkouška Parsifala se zkouškami Rigoletta v Českém Krumlově. Národní divadlo mi tentokrát vyjde vstříc a na zkoušky do Krumlova mne uvolní.

Zmínila jste Český Krumlov, kde Vás v srpnu můžeme vidět a slyšet v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov. Zde vystoupíte v roli Magdaleny ve Verdiho opeře Rigoletto na otáčivém hledišti. Je toto Vaše první vystoupení na festivalu?

V Krumlově budu v rámci festival zpívat poprvé. Od kolegů vím, že otáčivé hlediště má nezapomenutelnou atmosféru, protože je to venku a diváci to velice dobře vnímají. Doufám, že budeme mít štěstí i na počasí a nebude pršet. 

Novou inscenaci Rigoletta režíruje paní režisérka Jana Kališová, která podle mého názoru přináší do inscenace hodně ženských prvků a romantiky. Dirigentem bude argentinský dirigent Mario de Rosse, který je často dvorním dirigentem José Cury. Vévodu bude zpívat korejský tenorista KiSun Kim. Roli velice dobře zná, již ji zpíval několikrát úspěšně v zahraničí. Jana Kačírková bude Gilda, Rigoletto bude místní baryton Alexandr Ben z Českých Budějovic v alternaci s Pavlem Klečkou. 

Kněžna Končakovna je další stěžejní role, kterou jste v této sezóně zařadila do svého repertoáru. Jak přistupujete k pěvecké a herecké interpretaci této role? Existuje pro Vás takzvaná “ideální Končakovna”, kterou jste se nechala při studiu role ovlivnit?

Mám velice ráda Ruské opery a je velká škoda, že se v ČR tak málo uvádějí. Mají silnou a nám blízkou melodiku a často dramatický příběh. Role Končakovny pro mne byla výzvou, obsahuje nádhernou kavatinu, milostný duet s Vladimírem a dramatický tercet. Hlas se zde prolíná od hloubek až po plné výšky. Operu nastudoval Petr Kofroň, s kterým je radost spolupracovat. Nechává pěvce volně zpívat, jeho hudební provedení opery  je znamenité. 

Nechtěla jsem v roli nikoho kopírovat, chtěla jsem být svá. Nejvíce se mi v téhle roli líbí Olga Borodina.

V příští sezóně Vás čeká skutečně spousta práce, dokonce i Vaše první operní hostování v zahraničí. Kdepak to bude?

Na začátku září se tak trošku stěhuji na tři měsíce do Anglie. V rámci festivalu Glyndebourne budu zpívat druhou žínku v Dvořákově Rusalce. V Národním divadle v Praze jsem doposud zpívala třetí žínku, takže se novou roli musím přeučit. Je skvělé, že na festivalu nás bude víc z Čech i Slovenka. Hlavní roli Rusalky bude zpívat slovenská kolegyně Maria Porubčinová, prince Peter Berger a dirigovat bude pan Jakub Hrůša. Krásná slovenská invaze, co myslíte... Do Čech se poté vracím na konci listopadu.

V jednání je nová produkce opery Mignon Ambroise Thomase, která by měla být uvedena v plzeňském divadle J. K. Tyla. Před nedávnem ji mohli diváci slyšet v koncertním provedení ve Státní opeře. Plzeňská premiéra by měla být koncem ledna 2013..

Velice se ovšem těším na závěr roku 2013, kdy mě v ostravském divadle čeká premiéra Anny Boleny a krásná a náročná role Giovanni Saymour. Těším se, že mě tato role posune zase dále a jsem ráda, že to bude právě v Ostravě, protože tamní vedení divadla je vskutku to pravé ořechové jak se říká. Uvádí pestrou dramaturgii a všechny inscenace jsou vždy udělány s plným nasazením a odezvou u publika.

Podle toho, co jste mi řekla, máte skutečně nabitý program a jistě se nenudíte. Jakým způsobem relaxujete?

Opravdu slovo nuda zatím neznám! Je velice důležité, aby i zpěvák uměl relaxovat. Ráda se svým přítelem cestuji do zahraničí, objevuji nová města s krásnou architekturou. Takže čistý vzduch a klid je nejlepší relaxace. Dlouho to ale nevydržím a zase musím utíkat do svého milovaného divadla.

Smrtelná nesmrtelná Makropulos v Ostravě

Druhé ze tří představení koncertní verze opery Leoše Janáčka Věc Makropulos, které se uskutečnilo 21. ledna 2012 v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, přineslo nezapomenutelný zážitek nejen všem divákům v sále, ale také posluchačům u rozhlasových příjimačů. Představení přenášela v živém vysílání stanice Český rozhlas 3 - Vltava.

Před samotným začátkem slavnostního představení se za velkého zájmu přítomných diváků konala krátká beseda na téma Janáček a Věc Makropulos, kterou provázel slovem dramaturg Daniel Jäger, hudební ředitel a dirigent Robert Jindra a Peter Mikuláš, který byl jedním z účinkujících. V naprosto vyprodaném Divadle Antonína Dvořáka začalo představení krátce po 19 hodině.

Netradiční koncertní uvedení přineslo zajímavé momenty. Při prvních taktech bylo možné vidět všechny pěvce, kteří postupně během předehry odcházeli z jeviště do zákulisí. Celé představení se neslo spíše v koncertním duchu.

Není žádným překvapením, že právě Eva Urbanová přilákala do ostravského divadla nejvíce diváků. Dá se říci, že je dnes v Ostravě takzvanou "stálicí", kterou diváci milují. S rolí Emilie Marty vyčkávala a to se vyplatilo. Pěvecky bezchybný výkon odměnili diváci dlouhotrvajícím potleskem. 

Aleš Briscein se předvedl v životní formě. Role Alberta Gregora jakoby byla napsána  právě pro něj. Petera Mikuláše zná ostravské publikum velice dobře. V loňské sezóně se představil jako nezapomenutelný Sir John Falstaff ve Verdiho poslední opeře Falstaff. Jeho dr. Kolenatý byl noblesní a precizní v každém tónu.

Není malých rolí v Janáčkových operách. Vedlejší party by měly být vždy obsazeny prvotřídními umělci. To se jednoznačně povedlo právě v Ostravě. Svou bezchybnou češtinou a téměř klukovskou hravostí mne zaujal Luciano Mastro, který ztvárnil roli mladičkého Janka.

Hudebního nastudování operního veledíla se ujal Robert Jindra, pro kterého je Věc Makropulos již třetím janáčkovským počinem v Ostravě. Orchestr hrál dynamicky a s úžasným nasazením, překrásně doplňoval výkony sólistů.

Věc Makropulos je další v řadě oper Leoše Janáčka, kterou je v Ostravě možno vidět a slyšet. V příští sezóně nás čeká nová inscenace Káti Kabanové. A jak sám pan Jindra poznamenal na besedě, v roce 2014 je na programu poslední Janáčkovo dílo Z mrtvého domu. Máme se tedy skutečně na co těšit!

Hudební nastudování a dirigent: Robert Jindra 
Sbormistr: Jurij Galatenko 
Vizuální koncepce: David Bazika 
Režijní spolupráce: Bohuslava Kráčmarová

Osoby a obsazení:

Emilia Marty: Eva Urbanová
Albert Gregor: Aleš Briscein
Advokát dr. Kolenatý: Peter Mikuláš
Vítek, solicitátor: Jozef Kundlák
Kristina, jeho dcera: Agnieszka Bochenek-Osiecka
Baron Jaroslav Prus: Ivan Kusnjer
Janek, jeho syn: Luciano Mastro
Hauk-Šendorf: Václav Morys
Strojník: Jaroslav Kosec
Poklízečka: Erika Šporerová
Komorná: Michaela Kapustová

Vánoční koncert z Valdštejnského paláce

V překrásném Rytířském sále Valdštejnského paláce pořádá každoročně Senát ČR vánoční koncert, který je pravidelně během svátku vysílán v televizi. Letos tomu nebude jinak.

Téměř 70-ti minutový program otevřel soubor Barocco sempre giovane s Vivaldiho Sinfonii C dur. Hudební těleso doprovázelo všechny sólisty během koncertu. V podání talentované Liany Sass zazněla Rybova vánoční pastorela Rozmilý slavíčku. Mladá sopranistka působí v Ústí nad Labem, kde ji diváci mohou vidět a slyšet například v roli Mimi v Pucciniho opeře La bohème.

Slovenský tenorista Juraj Hollý se skvěle uvedl árií z opery Georga Friedricha Händela Atalanta. V závěrečné Tiché noci jeho hlas vedle přítomných pěvkyň bohužel spíše zanikal.

Áriemi z oper Xerxes a Rinadlo potěšila Michaela Kapustová, která dnes vystoupí na koncertě Václava Hudečka v kostele sv. Šimona a Judy v Praze.

Největším a nejkrásnějším dárkem bylo pro všechny vystoupení Václava Hudečka. Jemný a lehoučký zvuk jeho houslí připomínal padající sníh, kterého si v těchto dnech všichni notně užíváme.

Celý koncert natáčela Česká televize, záznam bude odvysílán 25.12. 2010.

Rozhovor s mezzosopranistkou Michaelou Kapustovou

Dnes Vám přinášíme rozhovor s talentovanou mezzosopranistkou Michaelou Kapustovou, která za poslední dvě sezóny zvládla více, než si vůbec dovedete představit. Vidět a slyšet ji můžete v Praze (zde zpívá Mercedes v Carmen, vodní žínku v Rusalce, od přístí sezóny též Blumenmadchen v Parsifalovi), v brněnském Národním divadle, kde v minulé sezóně debutovala v roli Popelky, kterou bude nadále zpívat v sezóně 2010-2011...

Na sklonku sezóny 2009/2010 měla v Národním divadle v Brně premiéru Popelka, ve které jste ztvárnila hlavní roli. Je to již Vaše druhá rossiniovská role – první byla Rosina v Lazebníku sevillském v Plzni. Jak přistupujete k interpretaci Rossiniho? Patří k Vašim oblíbeným skladatelům?

Ano, Rossini patří k mým velice oblíbeným skladatelům a chtěla bych se jeho operám v současnosti hodně věnovat! V jeho operách najdeme často vtip, energii, nádherné árie a velmi okouzlující ansámbly. Ovšem vyžaduje od zpěváka naprosto dokonalou techniku a hlavně schopnost koloratur. Proto se snažím každou rossiniovskou roli nastudovat precizně, teprve pak se mohu od techniky osvobodit a dát roli i její pravý herecký i pěvecký projev.

V příští sezóně Vás diváci též mohou vidět a slyšet v roli Blumenmädchen v nové inscenaci Parsifala v Národním divadle v Praze, která má premiéru v březnu 2011. Je to přece jenom trošku něco jiného než jste doposud zpívala... Čeho se nejvíce obáváte a na co se naopak těšíte?

Wagner se bohužel na našich předních divadelních scénách moc neuvádí, proto se na Parsifala v Národním divadle moc těším. Samozřejmě je to pro mne velká zodpovědnost, protože role Blumenmädchen není vůbec lehká - jak rytmicky, tak také pěvecky. Noty mám již na klavíru a snažím se pomalu se s touto rolí seznamovat. Jsem ráda, že se režie ujal šéf opery Jiří Heřman, se kterým jsem měla už možnost pracovat na jeho Rusalce v ND. Dirigentem této inscenace bude světově uznávaný dirigent John Fiore. Myslím že se tedy všichni můžeme těšit na krásný hudební i režijní zážitek.

Popelka v Národním divadle v Brně

Kterou ze svých rolí zpívate nejraději a proč?

Zatím mám ráda všechny své role. Každá mi nějakým způsobem přirostla k srdci. Jak to tak už bývá, tak poslední role vždy vyhrává, takže je teď na prvním místě Popelka. Krásná Rossiniho opera, ve které zvítězí pravá láska. A tak by to mělo být i v životě. Moc ráda vzpomínám na celý realizační tým v brněnském divadle. Na zkouškách nás vedl šéf opery Slovinský, režisér Rocc velmi důkladně propracoval každému celou roli. Na zkouškách byla hlavně skvělá tvůrčí atmosféra, což často nebývá zvykem.

s Václavem Hudečkem a jeho chodí po narozeninovém koncertě maestra v divadle Hybernia

V repertoáru máte také některé písňové cykly. Zpíváte písně v rámci koncertních vystoupení? Kde Vás diváci mohou v létě vidět a slyšet?

Písně mám velice ráda, s hlasem se pracuje jemněji a je to často příjemná očista po náročných operních rolí. Proto celou řadu písní zařazuji na své koncerty. V létě mě čekají koncerty většinou v rámci festivalů. První začne 8. srpna v kostele ve Štípě u Zlína, který bude natáčet i televize Noe, dále 10. srpna na X. mezinárodním letním hudebním festivalu THURN-TAXIS, v Loučni a 13. srpna potom zazpívám v lázních Luhačovice na závěrečném gala koncertu Václava Hudečka pořádaného v rámci jeho houslových kurzů. Srdečně milé čtenáře zvu.

v roli Káči, kterou slečna Kapustová zpívá v Českých Budějovicích

Absolvovala jste úspěšně také několik pěveckých soutěží – v roce 2007 jste zvítězila v Mezinárodní pěvecké soutěži Pražský pěvec, v roce 2009 jste získala 3. cenu na 44. ročníku Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v oboru píseň a zvláštní cenu Divadla J. K. Tyla v Plzni. Domníváte se, že je pro mladé umělce důležité, aby navštěvovali soutěže mezinárodního významu a snažili se takto popřípadě prosadit i v zahraničí?

Myslím si, že pro každého zpěváka je důležité a dobré mít alespoň jednu cenu z nějaké známější soutěže. Někdy je to ale dost těžké. Také jsem získala 1. cenu na soutěži konzervatoří v České republice, která se uskutečnila v Pardubicích. Tato soutěž mi dopomohla ke krásné roli Káči od A. Dvořáka, která se hraje v Českých Budějovicích. Na soutěži mne slyšel zpívat výborný režisér Josef Průdek a tuto roli mi nabídl. Ano - soutěže otevírají cestu nejen do zahraničí ale i do českých divadel.

Účastnila jste v poslední době některé pěvecké soutěže také v zahraničí? Jaké na Vás organizace a celkové dění soutěže udělalo dojem?

Mé zážitky ze zahraniční soutěže jsou teď docela čerstvé. V červnu jsem se účastnila Mezinárodní pěvecké soutěže Belveder ve Vídni. Jako jediná Češka jsem se dostala do dalšího kola mezi 100 umělců z celého světa. Dále pak už ne. Udivilo mě, že dál postoupily jen hlasové obory jako soprán a tenor. Takže my mezzosopranistky si asi musíme teď počkat až budeme zase žádanější : ) Překvapila mne tak trošku pokulhávající organizace soutěže. Pokud mohu srovnat organizační průběh například s mezinárodní soutěží v Karlových Varech, tak na celé čáře vyhrávají Vary. Můžeme být tedy na co hrdí.

vodní žínka v poslední incenaci Rusalky, Národní divadlo Praha

Věnovala jste se klasické hudbě od dětství, hrajete na nějaký nástroj, kdo Vás k ní přivedl?

Klasická hudba mě oslovovala už odmalička. Rodiče mě brali často do divadla, hlavně na opery. Když mi bylo osm let, byli jsme na Prodané nevěstě, a když jsme přišli domů začala jsem zpívat úryvek z árie Milostné zvířátko. Maminka si všimla, že mám hlas a dobrou intonaci a dovedla mne do Základní umělecké školy, kde odhalili můj talent. Do sboru mne pro velký hlas umístit nechtěli, tak jsem hned od počátku chodila k profesorce zpěvu na sólový zpěv. Za to jsem nyní moc ráda. Na konzervatoři pak ke zpěvu povinně přibyl klavír...

Máte nějaký pěvecký vzor?

Vyloženě pěvecký vzor nemám. Někdy to může svádět k napodobování a to není moc dobré. Každý zpěvák by měl být originál. Ale moc ráda poslouchám kvalitní zpěváky, ať už mezzosopranistky, tak i sopranistky a nemusí záležet na tom, zda jsou slavné či ne. Důležité je, zda mě dokáží pohltit svým krásným zpěvem a celkovým výrazem.

Upřednostňujete spíš klasickou nebo moderní režii, nebo záleží na celkovém pojetí? Je něco, co by pro Vás už nebylo přijatelné?

Myslím si, že některé opery by se měly dělat stále klasicky, ale některým moderní režie může pomoci. Vyloženě moderní režie neodsuzuji, sama mám teď čerstvou zkušenost s modernizací v Popelce, kde například v milostném duetu s princem sekáme trávu ruční sekačkou. Ale svou podstatu pohádky tato režie zachovala a to je vždy hlavní. Pokud režisér dokáže vysvětlit svůj záměr modernizace opery, tak jsem schopná akceptovat snad skoro vše. Moderní opery se tak mohou přiblížit i mladé generaci.

Co považujete za svůj doposavadní největší úspěch?

Cením a vážím si zatím všeho, co se mi v mém krátkém hudebním životě povedlo. Po skončení konzervatoře mám štěstí na krásné role přesně pro můj typ hlasu. Jsem hlavně šťastná, že mohu dělat profesi, která mě baví a naplňuje. Moc se těším na svou hudební budoucnost.

Zlatá Popelka zlatým hřebem sezóny Národního divadla Brno

Páteční první premiéra Rossiniho Popelky, která se uskutečnila v Mahenově divadle v Brně, byla plná překvapení. Po předpremiérovém oficiálním uveřejnění fotografií této inscenace leckdo (a přiznávám se upřímně, že i já) asi "lapal po dechu". S jakoupak novotou a modernou se předvedou tvůrci tentokrát? Je vůbec možné tuto humornou a skvostnou Rossiniho operu inscenovat takto "divoce" a přitom vkusně a decentně? Možné to vskutku je...

Nerada bych zde sáhodlouze rozebírala inscenaci, která byla na těchto stránkách již představena. Zde je stručné ohlédnutí za premiérou..

Již při úvodních taktech předehry bylo patrné, že orchestr je precizně připraven. Po celou dobu hrál svižně, s pravou dávkou rozverného veselí. Hned po příchodu sester Popelky, které byly oděny do pestrobarevných bláznivých šatů a obuty do roztomilých papučí, se obecenstvo s chutí smálo. O šílených parukách nemluvě!! Popelka vešla záhy, oděna do růžových montérek - v jedné ruce žehličku a v druhé žehlicí prkno.

Na scénu vstupuje Don Magnifico - otec Clorindy, Trisbe a Angeliny (Popelky). Je jakýmsi "maskotem McDonalds", oděný od hlavy po paty v korporátních barvách. Salva smíchu přichází ve chvíli, kde se strojí na ples - nasazuje obrovský červený cylindr s logem své milované společnosti. Musím podotknout, že Magnifico (Jevgen Šokalo) i sestry Popelky (Jana Wallingerová a Daniela Straková-Šedrlová) byli pravými komiky bez hranic.

Milým překvapením pro mne byl Alidoro, který se za žádnou cenu nemohl odloučit od svého kamaráda trpaslíka, kterého například koupal v dešťové vodě či mu předčítal z knihy. Krásný a čistý bas. Jan Šťáva ostatně není žádným rossiniovským začátečníkem, v minulosti nastudoval roli Podesta v Rossiniho opeře Straka zlodějka.

Tomáš Kořínek v roli prince neměl chybu. O svých pěveckým kvalitách mne opět přesvědčil minulý týden, kdy jsem ho slyšela v pražském Národním divadle v Kytici Bohuslava Martinů. Pravda, Rossini je hlasově odlišný než Martinů, to ale nemění nic na tom, že jeho jasný a srozumitelný tenor je pro roli prince jak stvořený.

Pěvecký part Popelky je obecně velice náročný, opravdu dobře ho zazpívá pouze hrstka pěvkyň. Toto se bezchybně povedlo Michaele Kapustové, která se rolí Popelky poprvé představila divákům na prknech Národního divadla v Brně. Pro slečnu Kapustovou je to druhá rossiniovská role, v repertoáru má již Rosinu z Lazebníka sevillského. Více informací o umělkyni naleznete na webových stránkách http://www.kapustova.eu/

Na druhou stranu mne ale zklamal Dandini - pro mě nepochopitelně převtělen do role jakéhosi odvázaného maníka ve stylu Michaela Jacksona. Bohužel nebyl ani hlasově v té nejlepší formě. Přiznejme si ale upřímně, že v našich luzích a hájích zrovna neoplýváme velkým počtem pravých rossiniovských pěvců. I tak se Jakub Tolaš se svou rolí (a to především herecky) vypořádal po svém.

Všem upřímně doporučuji tuto inscenaci, ve které si jistě každý divák najde svoji oblíbenou scénu či árii. Do konce sezóny můžete Popelku shlédnout ještě 27. května, 6., 13. a 22. června. Přeji krásné zážitky...