Rozhovor s mezzosopranistkou Michaelou Kapustovou

Dnes Vám přinášíme rozhovor s talentovanou mezzosopranistkou Michaelou Kapustovou, která za poslední dvě sezóny zvládla více, než si vůbec dovedete představit. Vidět a slyšet ji můžete v Praze (zde zpívá Mercedes v Carmen, vodní žínku v Rusalce, od přístí sezóny též Blumenmadchen v Parsifalovi), v brněnském Národním divadle, kde v minulé sezóně debutovala v roli Popelky, kterou bude nadále zpívat v sezóně 2010-2011...

Na sklonku sezóny 2009/2010 měla v Národním divadle v Brně premiéru Popelka, ve které jste ztvárnila hlavní roli. Je to již Vaše druhá rossiniovská role – první byla Rosina v Lazebníku sevillském v Plzni. Jak přistupujete k interpretaci Rossiniho? Patří k Vašim oblíbeným skladatelům?

Ano, Rossini patří k mým velice oblíbeným skladatelům a chtěla bych se jeho operám v současnosti hodně věnovat! V jeho operách najdeme často vtip, energii, nádherné árie a velmi okouzlující ansámbly. Ovšem vyžaduje od zpěváka naprosto dokonalou techniku a hlavně schopnost koloratur. Proto se snažím každou rossiniovskou roli nastudovat precizně, teprve pak se mohu od techniky osvobodit a dát roli i její pravý herecký i pěvecký projev.

V příští sezóně Vás diváci též mohou vidět a slyšet v roli Blumenmädchen v nové inscenaci Parsifala v Národním divadle v Praze, která má premiéru v březnu 2011. Je to přece jenom trošku něco jiného než jste doposud zpívala... Čeho se nejvíce obáváte a na co se naopak těšíte?

Wagner se bohužel na našich předních divadelních scénách moc neuvádí, proto se na Parsifala v Národním divadle moc těším. Samozřejmě je to pro mne velká zodpovědnost, protože role Blumenmädchen není vůbec lehká - jak rytmicky, tak také pěvecky. Noty mám již na klavíru a snažím se pomalu se s touto rolí seznamovat. Jsem ráda, že se režie ujal šéf opery Jiří Heřman, se kterým jsem měla už možnost pracovat na jeho Rusalce v ND. Dirigentem této inscenace bude světově uznávaný dirigent John Fiore. Myslím že se tedy všichni můžeme těšit na krásný hudební i režijní zážitek.

Popelka v Národním divadle v Brně

Kterou ze svých rolí zpívate nejraději a proč?

Zatím mám ráda všechny své role. Každá mi nějakým způsobem přirostla k srdci. Jak to tak už bývá, tak poslední role vždy vyhrává, takže je teď na prvním místě Popelka. Krásná Rossiniho opera, ve které zvítězí pravá láska. A tak by to mělo být i v životě. Moc ráda vzpomínám na celý realizační tým v brněnském divadle. Na zkouškách nás vedl šéf opery Slovinský, režisér Rocc velmi důkladně propracoval každému celou roli. Na zkouškách byla hlavně skvělá tvůrčí atmosféra, což často nebývá zvykem.

s Václavem Hudečkem a jeho chodí po narozeninovém koncertě maestra v divadle Hybernia

V repertoáru máte také některé písňové cykly. Zpíváte písně v rámci koncertních vystoupení? Kde Vás diváci mohou v létě vidět a slyšet?

Písně mám velice ráda, s hlasem se pracuje jemněji a je to často příjemná očista po náročných operních rolí. Proto celou řadu písní zařazuji na své koncerty. V létě mě čekají koncerty většinou v rámci festivalů. První začne 8. srpna v kostele ve Štípě u Zlína, který bude natáčet i televize Noe, dále 10. srpna na X. mezinárodním letním hudebním festivalu THURN-TAXIS, v Loučni a 13. srpna potom zazpívám v lázních Luhačovice na závěrečném gala koncertu Václava Hudečka pořádaného v rámci jeho houslových kurzů. Srdečně milé čtenáře zvu.

v roli Káči, kterou slečna Kapustová zpívá v Českých Budějovicích

Absolvovala jste úspěšně také několik pěveckých soutěží – v roce 2007 jste zvítězila v Mezinárodní pěvecké soutěži Pražský pěvec, v roce 2009 jste získala 3. cenu na 44. ročníku Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v oboru píseň a zvláštní cenu Divadla J. K. Tyla v Plzni. Domníváte se, že je pro mladé umělce důležité, aby navštěvovali soutěže mezinárodního významu a snažili se takto popřípadě prosadit i v zahraničí?

Myslím si, že pro každého zpěváka je důležité a dobré mít alespoň jednu cenu z nějaké známější soutěže. Někdy je to ale dost těžké. Také jsem získala 1. cenu na soutěži konzervatoří v České republice, která se uskutečnila v Pardubicích. Tato soutěž mi dopomohla ke krásné roli Káči od A. Dvořáka, která se hraje v Českých Budějovicích. Na soutěži mne slyšel zpívat výborný režisér Josef Průdek a tuto roli mi nabídl. Ano - soutěže otevírají cestu nejen do zahraničí ale i do českých divadel.

Účastnila jste v poslední době některé pěvecké soutěže také v zahraničí? Jaké na Vás organizace a celkové dění soutěže udělalo dojem?

Mé zážitky ze zahraniční soutěže jsou teď docela čerstvé. V červnu jsem se účastnila Mezinárodní pěvecké soutěže Belveder ve Vídni. Jako jediná Češka jsem se dostala do dalšího kola mezi 100 umělců z celého světa. Dále pak už ne. Udivilo mě, že dál postoupily jen hlasové obory jako soprán a tenor. Takže my mezzosopranistky si asi musíme teď počkat až budeme zase žádanější : ) Překvapila mne tak trošku pokulhávající organizace soutěže. Pokud mohu srovnat organizační průběh například s mezinárodní soutěží v Karlových Varech, tak na celé čáře vyhrávají Vary. Můžeme být tedy na co hrdí.

vodní žínka v poslední incenaci Rusalky, Národní divadlo Praha

Věnovala jste se klasické hudbě od dětství, hrajete na nějaký nástroj, kdo Vás k ní přivedl?

Klasická hudba mě oslovovala už odmalička. Rodiče mě brali často do divadla, hlavně na opery. Když mi bylo osm let, byli jsme na Prodané nevěstě, a když jsme přišli domů začala jsem zpívat úryvek z árie Milostné zvířátko. Maminka si všimla, že mám hlas a dobrou intonaci a dovedla mne do Základní umělecké školy, kde odhalili můj talent. Do sboru mne pro velký hlas umístit nechtěli, tak jsem hned od počátku chodila k profesorce zpěvu na sólový zpěv. Za to jsem nyní moc ráda. Na konzervatoři pak ke zpěvu povinně přibyl klavír...

Máte nějaký pěvecký vzor?

Vyloženě pěvecký vzor nemám. Někdy to může svádět k napodobování a to není moc dobré. Každý zpěvák by měl být originál. Ale moc ráda poslouchám kvalitní zpěváky, ať už mezzosopranistky, tak i sopranistky a nemusí záležet na tom, zda jsou slavné či ne. Důležité je, zda mě dokáží pohltit svým krásným zpěvem a celkovým výrazem.

Upřednostňujete spíš klasickou nebo moderní režii, nebo záleží na celkovém pojetí? Je něco, co by pro Vás už nebylo přijatelné?

Myslím si, že některé opery by se měly dělat stále klasicky, ale některým moderní režie může pomoci. Vyloženě moderní režie neodsuzuji, sama mám teď čerstvou zkušenost s modernizací v Popelce, kde například v milostném duetu s princem sekáme trávu ruční sekačkou. Ale svou podstatu pohádky tato režie zachovala a to je vždy hlavní. Pokud režisér dokáže vysvětlit svůj záměr modernizace opery, tak jsem schopná akceptovat snad skoro vše. Moderní opery se tak mohou přiblížit i mladé generaci.

Co považujete za svůj doposavadní největší úspěch?

Cením a vážím si zatím všeho, co se mi v mém krátkém hudebním životě povedlo. Po skončení konzervatoře mám štěstí na krásné role přesně pro můj typ hlasu. Jsem hlavně šťastná, že mohu dělat profesi, která mě baví a naplňuje. Moc se těším na svou hudební budoucnost.