Nadine Secunde: "Dirigent byl v minulosti považován za leckdy řekněme až diktátora. Co řekl, to platilo!"

Americká sopranistka Nadine Secunde debutovala v loňském roce v roli Kostelničky v Janáčkově opeře Její pastorkyňa v Ostravě. V příští sezóně se do Ostravy vrátí. V listopadu bude zpívat Kabanichu v nové inscenaci Káti Kabanové. Ke společnému povídání jsme se sešly v půlce června v Ostravě.

Operní příznivci Vás znají především jako interpretku operních rolí Richarda Wagnera a Richarda Strausse. Během své kariéry jste měla možnost pracovat s dirigenty řekněme tří generací jako byl Sir Georg Solti, Daniel Barenboim a Christian Thielemann. Vyjmenovala jsem samozřejmě pouze několik z nich. Domníváte se, že se vztah dirigenta k operním pěvcům a hudebníkům nějak diametrálně změnil? Má dnešní generace dirigentů jiné metody, jiný hudební cit a odlišný přístup k umělcům než generace starší?

V zásadě si myslím, že se status dirigenta jako lídra trošku změnil. Mladí dirigenti jsou většinou velice vzdělaní a mají zájem spolupracovat s ostatními. V minulosti tomu ne vždy tak bylo. Dirigent byl považován leckdy za řekněme až diktátora, který co řekl, to platilo. Tečka. Dnes se ti nejlepších snaží hlavně se zpěváky spolupracovat, nacházet nové možnosti a mají zájem na tom, aby ulehčili v dobrém slova smyslu práci jak zpěvákům, orchestru, tak i sobě. Hlavní um, který dirigent podle mého ovládá, je to, že vás přímo bez vašeho vědomí přesvědčí o tom, že ta a ona role je pro vás v tu chvíli právě ta nejlepší. Je to velice kreativní. A vy si poté myslíte, že to byl vlastně váš skvělý nápad. Dělají to docela často. Přemluví vás velice šikovně. Christian Thielemann je v tomto naprostý mistr. Je to báječný člověk a úžasný dirigent. V příštím roce se opět potkáme při práci na jednom menším projektu...

Ráda bych se Vás zeptala na jednu z Vašich krásných rolí. Tou je Wagnerova Sieglinde, kterou jste mimo jiné zpívala pod vedením Daniela Barenboima. Celý cyklus Wagnerova Prstenu je k dostání také na DVD nosičích. Podle Vašeho především hereckého projevu jsem si vždycky říkala, že právě Sieglinde musí být jednou z Vašich nejoblíbenějších rolí...

Zpívala jsem oba hlavní sopránové party ve Valkýře a mohu Vám upřímně říci, že Sieglinde je ta pravá role. Moje oblíbená. Ve všech velkých operních dílech je vždy jedna žena, jedna postava, se kterou se každý ztotožní. V německých operách to většinou není hlavní hrdinka. Je to Sieglinde nebo třeba Chrysothemis z opery Elektra. Každý divák ji rozumí, chápe její bolest i radost. V případě Brunhildy vlastně ani nevíte, odkud přichází a co má v plánu. Ano, její charakter se mění, je moudřejší a vyzrálejší. Ale v zásadě vůbec netušíte jaká je. Vše se dozvíte až v poslední části Prstenu, v Soumraku bohů. Sieglindě rozumíte od první vteřiny. Je člověkem, má lidské vlastnosti. Takovou roli není těžké zahrát. 

Sieglinde byla vždy moji oblíbenou rolí. Měla jsem možnost ji zpívat pod vedením několika skutečně vynikajících dirigentů a režisérů, od kterých jsem se mnohému naučila. Vždy jsem se snažila nacházet nové možnosti pěveckého i hereckého ztvárnění. To bylo pro mne velice důležité.

Prozradím Vám jedno velké tajemství, které není tajemstvím. Sieglinde není po pěvecké stránce až tak těžká. Ano, několik záludných míst se najde, ale se srovnání s Brunhildou je jednoduchá. Během opery máte dostatek času si užít charakter hlavně po herecké stránce.    

Nadine Secunde v roli Kostelničky, Národní divadlo moravskoslezské

V příští sezoně Vás mohou diváci vidět a slyšet jako Kabanichu v nové inscenaci Káti Kabanové v Ostravě. Nebude to ale první role, kterou budete v Čechách interpretovat. V loňském roce jste si v Ostravě zazpívala Kostelničku v Její pastorkyni. Byl to fantastický záskok na poslední chvíli...

S Robertem Jindrou se znám již několik let. Nemohla jsem uvěřit, když mi několik dní předem napsal zprávu přes facebook. Bylo to myslím v úterý, když jsem si přečetla jeho vzkaz na facebooku. Ptal se mne, jestli bych neměla zájem přijet do Ostravy a zazpívat si roli Kostelničky. A to již v pátek. Myslela jsem si, že si ze mne dělá legraci. Byla to ale skutečná pracovní nabídka. Přiznám se, že jsem nejprve vůbec netušila, kde město leží. A hned následující den jsem už seděla v letadle...

Nedlouho před ostravským představením jsem zpívala Kostelničku ve Štrasburku v překrásné inscenaci Roberta Carsena. Měla jsem tím pádem roli nastudovanou a pamatovala jsem si ji velice dobře. Největším problémem byla ale samotná čeština. Nebyla jsem si vůbec jistá, jestli budu schopná zpívat tuto roli bezchybně česky před českým publikem. Operní divák je v Čechách jistě zvyklý na perfektní operní češtinu. Já jsem se ale na představení velice těšila.

"Co chvíla..." árie Kostelničky v podání Nadine Secunde 

Měla jste čas se podívat na DVD z inscenace?
Vůbec ne. Ostravská produkce je velice klasická, jsem zvyklá na podobné inscenace. Během představení mi kolegové moc pomohli. Všichni byli báječní. Měla jsem svou vlastní rutinu. Moje kariéra byla a stále je velice pestrá. Jsem zpívající herečka, můj hlas se lecčemu přizpůsobí. Není to vždy jen o zpěvu. Jako operní interpret musíte umět hrát, zpívat, pohybovat se přirozeně na jevišti. 

Některé operní domy v Itálii upřednostňují především krásné hlasy. Pěvci pouze zpívají. Toť vše. V Itálii to má samozřejmě dlouholetou tradici. V Německu je na právě naopak. Někdy se stává, že zpěv je až to poslední, na co by se měl divák soustředit. A to vše na úkor režie, kostýmů a celkového vizuálního pojetí. Jsem velice ráda, že se dnes najde velké množství operních pěvců a pěvkyň, kteří mají veškeré předpoklady a kvality pro operní kariéru. Zpívají, hrají, jsou velice muzikální, na jevišti naprosto přirození. Někdo jako je Nathan Gunn, který je podle mne prvotřídním operním umělcem.


Jak jsem již zmínila, v příští sezoně Vás čeká role Kabanichy v nové inscenaci Káti Kabanové. Zpívala jste již tuto roli v minulosti?
Kabanichu jsem zpívala v němčině v docela obtížné inscenaci. Moc se těším na ostravskou produkci a na to, že si ji budu moci zazpívat v češtině.  Je to zajímavé, protože jsem nedávno mluvila se svým přítelem Robertem Carsenem právě o této roli a on mi řekl, že bych si měla pamatovat jedinou věc. Cokoliv Kabanicha dělá, vždy si myslí, že má pravdu. Když se nad tím zamyslíte, tak na tom něco bude. Není pouze zlá, ale opravdu se domnívá, že má pravdu. V některých případech skutečně pravdu má. Káťa je tou nejhorší manželkou, kterou si mohl její syn vyvolit. Je přelétavá, naprosto ztracená duše. Kabanicha je samozřejmě zlá žena, ale nechová se tak ke všem. Zdá se mi, že takto zlá jistě v mládí nebyla. Je to velice zajímavý charakter.

Letos v únoru jsem dělala rozhovor s anglickým tenoristou Christopherem Ventrisem. Mimo jiné mi prozradil něco málo o Vaši společné práci na inscenaci opery Lady Macbeth. Záznam operního představení je také k dostání na DVD.
Chris je skvělý kolega, společně jsme zažili spoustu legrace. Duší celé inscenace byl ale producent Stein Winge. Je jedním z nejtalentovanějších lidí, se kterými jsem kdy pracovala. Myslíte si, že nic nevnímá a nesleduje. Ve skutečnosti ví naprosto o všem, o každém detailu. Je velice známý díky překladům mnohých Shakespearovských děl do norštiny.
Vzpomínám si, že jsme se této produkci věnovali všichni opravdu naplno. Zkoušky probíhaly mimo město, řekla bych že dost daleko od civilizace, takže jsme trávili vždy celý den zkoušením. Bylo to skoro jako na letním táboře. Ráno jsme měli zkoušku od desíti do jedné, potom jsme šli na oběd a hovořili o opeře. Odpolední zkoušky probíhaly vždy od tří do šesti. Pak jsme odjeli vlakem do města a šli jsme na večeři, během které jsme opět rozebírali operní produkci po všech stránkách. Celou operou jsme téměř sedm týdnů doslova žili. Myslím, že to byla překrásná produkce, která přežila několik znovuuvedení.

Největší část Vašeho repertoáru tvořily a tvoří především německé role. Zpívala jste také  několik rolí v angličtině jako například sopránový part v Brittenově War Requeim. Nedávno vyšla na CD nosiči též nahrávka opery Turn of the Screw.. Existuje nějaká anglická operní role, kterou jste si chtěla v minulosti zazpívat?
Jedna role, kterou bych si ráda zazpívala je Lady Billows z opery Albert Herring. Tato opera je téměř neznámá a bohužel se nikde neuvádí. Upřímně si myslím, že mnoho anglických rolí pro dramatický soprán napsáno ani nebylo. Samozřejmě jsou nové a moderní opery, ve kterých několik takovýchto rolí je. Pravdou je, že bych si opravdu ráda zazpívala sopránový part v opeře Death Man Walking. Musela bych ale nalézt operní soubor, který by byl ochoten tuto operu zařadit do svého repertoáru.

___________________________________________________________________________


Interview in English:


Your are mostly known for your roles in Wagner and Strauss operas. You have worked with let’s say three generations of conductors. Sir Georg Solti, Daniel Barenboim and Christian Thielemann to name a few. Do you think that conducting and the approach to singers, musical style has changed or is it really up to one specific conductor’s methods and work?

Generaly, the status of a conductor has changed a little bit because of the powers of the union. It is not realy about this dictatorship anymore but it has been the same with the really really good conductor who have worked with singers. They get you to do what they want you to do by making you think it is your idea. It is a creative process. They do it, talk you into things and tell you, yes you can do it that way. The good conductors are all the same. They just sit there and think you are wonderful and make you think that you are wonderful. Even if they really don’t they have got it down. They talk you into it and in the evening you don’t think you have to sing and that they are doing the work for you. Christian Thielemann is like that, he can talk you into anything he wants.

I'd like to ask you about the role of Sieglinde that you have sung many times. You did sing in on the Barenboim Ring Cycle that was filmed and released as a DVD set. I believe lot of people remember your performance very well. I could sence that it must be surely one of your favourite roles…

Having sung both of the roles in Die Walküre, Sieglinde is the role to sing. In all the great operas there is always one woman figure the everybody identifies with. It is usually not the heroine in German repertoire. There is always Sieglinde and Chrysotemis. Everybody understands her. They don’t really get where the heroine is coming from. It is really hard to understand what  Brünnhilde is about in the  Die Walküre. Yes, she is changing and she comes on very strong. You don’t really understand what she is about until Götterdämmerung . You understand Sieglinde from the beginning. She is totally human character. That makes her quite easy to play.

It was always my favorite role because I had the chance to work with a couple of really great directors that opened my eyes theatrically to what is possible to sing and act at the same time. It is a very flexible character. I would say that for most people who have sung it it must be one of the best sings of all. We don’t want to let out a big secret but it is not that hard, there are a couple of nasty corners in it but compare to  Brünnhilde  it is not much to sing. It is very grateful and you have a lot of computer time left over to act your pants off. I really missed her when I went to sing  Brünnhilde.   

You will sing the role of Kabanicha in a new production of Káťa Kabanová here in Ostrava next season. I know that it is not going to be your Czech debut. Last year you sang Kostelnička here in Ostrava... and it was on a very short notice.. Can you please tell us how it all happened?
I have known Robert Jindra for quite a while because of his work in Düsseldorf. I could not believe when I got a note from the theatre management on facebook. It was Tuesday and I got a note saying would you like to sing Kostelnička with Robert in Ostrava of Friday. First of all I had no idea where Ostrava was. I replied if it was a joke and they informed me that it was not. The next day I was on the plane to Ostrava…

I had just done Kostelnička in a wonderful Robert Carsen production in Strasbourg. I had the role in my mind and therefore it was no problem for me to sing it. The real challenge was the Czech language that I was not sure I could sing a Czech role perfectly in Czech Republic. There was no way it was going to be accurate or close to what the audience is used to hear in Ostrava.

Did you have time to study the production from a DVD?

Not at all, but it was a kind of production I am used to. A classic production. You have your own routine, it was very flexible and everyone was extremely helpful. And that was really what my career was all about. I am a singing actress. I have a really useful voice, it is never only about singing for me. It is a whole package. You have to see certain people live to be able to get the real feeling what it is all about. I had no illusions about that.

It is not always about singing and acting altogether. Nowadays when you go to Italy you can still find some opera houses where people just sing. In Italy traditionally it was always about singing only. In Germany, we have the absolute opposite, even at the expense of the singing. I hope it does not have to be true.

When I go to the opera houses today I am very happy to see lots of people who have this quality of singing actors, artist who know their craft, feel the music. Someone like Nathan Gunn who has everything that it is needed today.


You will sing the role of Kabanicha in a new production of Káťa Kabanová here in Ostrava next season. Have you ever sung the role before?

I sang it in German in a rather difficult production. I am looking forward to doing it in Ostrava again. It is interesting because I was talking to my friend Robert Carsen about Kabanicha and he told me that I should only remember one thing about her. Whatever she does she thinks she is right. And of course she does think so. She is not just being mean, she really thinks she is right. And that is the clue to her personality. In some ways she really is right. Kata is the worst wife that her son could get. She is a complete loss, flirty thing. Of course she is a horrible person but she is not one-sided. There is thing interesting relationship she has with Dikoj. It seems to me she hasn’t been this terrible person all her life. She is an interesting character. Robert told me that if you play with the colors you will get to love her.


In February I met Christopher Ventris for an interview. He told me how much he enjoyed singing Shostakovich’s Lady Macbeth with you and how he really loves the opera…

Chris is always great fun to work with. He is a wonderful colleague. The soul of the whole company was producer Stein Winge. He is one of the greatest stage directors I have ever worked with. He looks like he is not paying attention but he knows about every detail. It is interesting that he is known for Norwegian Shakespeare translations. 
I don’t think we ever left the opera for at least six weeks. We were out at the rehearsal stage that was so far out of town. We could not come back for a break. We would be there for the entire day. It was almost like being at a camp. We would have rehearsal from 10 to 1 pm, have lunch and talk about the piece again. Then we came back and rehearsed again from 3 to 6pm. Then we would take the tram back to the city and went for a drink and talk about the opera until 11 or 12 o’clock. We really lived that opera for 7 weeks. That was all we talked about. I think it was a very very special production. It went from Barcelona to Brussels and some other cities.

Your landmark has always been German repertore. You have sung English parts really rarely. As far as I know it was a soprano part in Britten’s War Requiem and Britten’s opera Turn of the Screw. There is available CD recording of the opera. Was there ever any English role that you wanted to sing but it just never really came across your career at the right time?

One role I would really want to do is Lady Billows in Albert Herring. Sadly, it is not done so often. As we all know there is not much apart from Britten that was written for dramatic sopranos. Of course there are some modern operas...

The truth is that I would love to sing Death Man Walking, it is almost a musical.. Then of course I would have to find a theatre that would be willing to put it into the repertoar for me.