Toulky za operou mě tentokrát zavedly do míst, kde jsem ještě nikdy nebyla, do německého lázeňského města Baden Badenu. Spolu s několika přáteli jsem navštívila koncertní provedení Mozartovy opery Don Giovanni, obsazené výkvětem současné mladé pěvecké generace. Cesta byla plánována víc jak rok a během té doby došlo k některým změnám v původně plánovaném obsazení, ale i tak lze říci, že lepší to snad ani nemohlo být.
Festspielhaus, kde se koncert konal, je největší operní divadlo v Německu s 2 500 místy, postavené na místě bývalého nádraží. Z něj je zachována pouze vstupní hala, včetně nádražní pokladny, kde se nyní místo jízdenek prodávají vstupenky( i když nápis nad ní je mírně zavádějící...). 
Auditorium je vybudováno v moderním stylu s výbornou akustikou a prostornými, nápaditě řešenými přilehlými chodbami a salonky.
Don Giovanni byl uveden během minulého týdne celkem třikrát, z představení se pořizovala audio nahrávka, kterou má na jaře 2012 vydat Deutsche Gramophon. Už nyní se na ni těším.
Zárukou toho, že nás čeká neobyčejný zážitek, bylo již jméno dirigenta – Yannika Nezet-Séguina z Kanady. Při jeho sledování se mi vybavily scény z Formanova filmu Amadeus, ve kterých své opery dirigoval sám Mozart. Yannik Nezet-Séguin se mu podobal svým temperamentem, očividnou radostí z dirigování a v neposlední řadě i mimořádným citem pro Mozartovu hudbu. Bravurně hrající Mahler Chamber Orchestra pod jeho taktovkou hrál velmi živě a energicky se zdůrazněním jednotlivých hudebních motivů a velmi bohatým dynamickým odstíněním. Výsledkem byl celkový radostný dojem z krásné Mozartovy hudby, umocněný ještě úžasnými pěveckými výkony všech protagonistů.
V hlavní roli vystoupil italský bas barytonista Ildebrando D´Arcangelo. Svým lahodně zbarveným mužným hlasem, který dokonale ovládá od dramatičtějších pasáži až po lyrické, zpívané pianissimem, lehkým jak vánek, ale i naprosto přirozeným „hereckým“ ztvárněním role ( pokud to koncertní provedení umožňovalo), dokázal, že je pro tuto roli doslova stvořen. Velmi zdařile mu sekundoval Luca Pisaroni v roli Leporella, i když u něj mi občas vadila mírně „přehrávaná“ komika. 
Úchvatná byla Diana Damrau jako Donna Anna. O jejím průzračném hlase, jistých výškách i umění dramatického přednesu jsem zde nedávno psala. Její árie patřily v Baden Badenu k vrcholům večera. Dokázala roli dokonale prožít, a to bez jakýchkoliv vnějších prostředků, vše vyjádřila pouze svým hlasem. Zdařile jí sekundoval Rolando Villazon jako Don Ottavio. Tato jeho druhá mozartovská role je svým rozsahem ještě menší, než Alessandro v opeře Il re pastore, ale obsahuje dvě překrásné árie, které sklidily zaslouženě bouřlivé ovace. Rolandův hlas zněl velmi lahodně, uvolněně, procítěně, menší potíže měl občas pouze v recitativech. Hvězdnou sestavu doplnila Joyce DiDonato. Její Donna Elvira byla na jedné straně rozhořčená opuštěná žena a bojovnice proti bezpráví, na straně druhé ale i milující a trpící bytost, připravená vše odpustit.
Z ostatních představitelů sympaticky zaujal Konstantin Wolf v roli Masetta a také Vitalij Kowaljow jako Komtur. Naproti tomu Mojca Erdmann v roli Zerliny působila nevýrazně.
Pokud jsem si v prvním dějství stále uvědomovala, že se jedná o koncertní provedení, ve druhém dějství jsem již byla natolik pohlcena krásnou hudbou a zpěvem, že jsem to téměř nevnímala. Famózní byl závěr opery, kdy Don Giovanni umírá po stisku ruky Komtura. Bravo, Idlebrando D´Arcangelo.
Všichni umělci byli odměněni frenetickým a dlouho trvajícím potleskem a voláním bravo. Z představení jsem odcházela s velkým přáním uvidět takto zahraného a zazpívaného Dona Giovanniho i ve scénickém provedení.
Festspielhaus Baden Baden, 21.7.2011
Dirigent Yannick Nézet-Séguin Mahler Chamre Orchestra
Don Giovanni - Ildebrando D´Arcangelo
Leporello - Luca Pisaroni
Donna Anna - Diana Damrau
Donna Elvira - Joyce DiDonato
Don Ottavio - Rolando Villazon
Zerlina ¨- Mojca Erdmann
Masetto - Konstantin Wolf
Komtur - Vitalij Kowaljow
