Ostravská Káťa Kabanová aneb jak se dělá opera...

Tento čtvrtek byla v Ostravě na pořadu druhá operní premiéru sezony - Janáčkova Káta Kabanová ve skutečně hvězdném obsazení. Po Šárce, Její pastorkyni, veleúspěšném polo-koncertním provedení Věci Makropulos, je Káta Kabanová čtvrtým skladatelovým titulem, který byl za posledních několik let v Ostravě uveden.

V Ostravě nevsadili pouze na kvalitní obsazení. Troufám si říci, že diváky uchvátilo hlavně režijní pojetí a scénografie, které svým spojením odkrývají temnou realitu společnosti. Scéna velice vkusně vykresluje vnitřní i vnější prostranství bez jakýchkoliv bariér či konkrétní hranice. Jednoduché tmavé schodiště, venkovní lampa s lavičkou, kuchyňský stůl a tři židle připevněné  k podlaze (jevišti) navozují atmosféru naprosté beznaděje. Světelné efekty umocňují dramatický příběh i samotnou hudební linii operního díla.

Morenike Fadayomi (Káťa Kabanová)

Hlavní roli Káti si zazpívala Morenike Fadayomi, kterou v minulosti mohli ostravští diváci vidět a slyšet jako Abigaille v opeře Nabucco. Pro tuto půvabnou dámu není role prvním výletem do Janáčkových oper. V češtině zpívala mimo jiné titulní postavu v opeře Věc Makropulos. Naprosto bravurní češtinu předvedla též v Ostravě. Dalším zahraničním hostem byla americká legendární sopranistka Nadine Secunde, která si poprvé ve své kariéře zazpívala v češtině zlou Kabanichu. Zaujala výbornou výslovností i hereckým projevem - zlá a nekompromisní matka, která nenávidí Káťu a pohrdá všemi kolem.

Morenike Fadayomi (Káťa Kabanová) a Gianluca Zampieri (Boris Grigorjevič)

 Martin Gurbal' (Dikoj) a Nadine Secunde (Kabanicha)

Úspěch operního díla nezávisí jen na věhlasném obsazení, ale na správném obsazení rolí. To potvrdil například Richard Samek v roli mladého a rozverného Kudrjáše, stálý host ostravské opery Gianluca Zampieri v roli nestálého a zbabělého Borise a janáčkovský specialista Jan Vacík jako ušlápnutý Tichon, který sám neví, co chce a jak toho má dosáhnout.

Orchestr v čele s hudebním ředitelem opery Robertem Jindrou odvedl výbornou práci. Janáček je v Ostravě ostatně doma. O tom svědčí pravidelné uvádění skladatelových děl, které ostravské publikum vždy vítá s otevřenou náručí. Jedinou vadou na kráse ostravské inscenace jsou chybějící české titulky.

"Daleko široko do těch Nových Zámků" aneb velkolepý návrat Její pastorkyně na prkna NDM v Ostravě

Národní divadlo moravskoslezské uvedlo v minulém týdnu obnovenou premiéru Janáčkovy opery Její pastorkyňa. V Ostravě byla opera poprvé uvedena v roce 1919, dalších jedenáct inscenací následovalo. A právě poslední z nich, která měla premiéru v červnu 2004, se objevila po čase opět na prknech ostravského divadla Antonína Dvořáka.

9. ledna 2011 se na jevišti sešlo opravdu skvostné obsazení. Hlavní roli Jenůfy ztvárnila německá sopranistka Maida Hundeling, pro kterou je Jenůfa debutem v ostravské opeře. Musím především pochválit její precizní českou výslovnost, která je pro cizince vždy velikým oříškem. A to speciálně v operách Leoše Janáčka! Yvona Škvárova byla starostlivou matkou, která se nedovede smířit s osudem své nevlastní dcery. Její Kostelnička není zlá a zarputilá. Na konci druhého jednání, kdy pronese známou frázi ..Jako by sem smrt načuhovala!.. jsem měla pocit, že se smrt opravdu ukázala. Přítomní diváci se báli jenom pohnout. Troufám si říci, že paní Škvárová byla ve své životní formě. 

Ve většině případů je Její pastorkyňa operou dvou pěvkyň, dvou charakterů a osudů – Jenůfy a Kostelničky. Ostravský večer patřil ale jiné dámě. Nejsem si zcela jistá, jestli si přítomní diváci uvědomili důležitost a výjimečnost daného večera.. V roli Stařenky se představila legenda české opery paní Drahomíra Drobková, která sklidila nejenom největší aplaus, ale byla ozdobou celého operního představení. Mne osobně přivedla zpět do vzpomínek na bodrou a láskyplnou Babičku Boženy Němcové.  

Jan Vacík patří k uznávaným janáčkovským tenorům světového renomé.  To i přes menší hlasovou indispozici potvrdil také v Ostravě. Jeho Laca je upřímný dobrák, se srdcem na dlani. Rozšafného Števu si zazpíval Aleš Briscein, který mne v repertoáru Leoše Janáčka mile překvapil již v minulosti. Na operních prknech českých divadel nemá v roli Števy konkurenci.

Obnoveného hudebního nastudování se ujal šéf opery Robert Jindra, který nepřestává překvapovat svou precizností a uměním dostat z orchestru skutečné maximum. 

Do konce sezony nás čekají ještě tři reprízy této po všech stránkách zdařilé inscenace. Doporučuji si pospíšit s nákupem vstupenek! Některá z představení jsou již téměř či zcela vyprodaná.