Oblíbeným cílem při mých cestách za operou je Curych, kde mě shlédnutá představení ještě nikdy nezklamala. V opeře i přilehlé restauraci Belcanto se už cítím jako doma, a tak jsem při zjištění, že v prosinci je na programu poměrně málo hraná Verdiho opera I Masnadieri ( Loupežníci) neváhala a rozhodla se pro „bleskový výlet“ do předvánočního Curychu.
Zatímco předvánoční atmosféra města mě trochu zklamala – nenašla jsem zde žádný centrální vánoční trh, ale spíš menší seskupení stánků na větších i menších náměstích a nejvíce stánků v hale hlavního nádraží – tak operní představení mě naopak velmi příjemně překvapilo.
Po zkušenosti z loňského roku s Verdiho operou Ernani a přečtení několika recenzí po premiéře nového nastudování opery I Masnadieri, která byla 5.12. 2010, jsem měla trochu obavu z toho, že představení bude, hlavně co do pěveckých výkonů, trochu nevyvážené. Z divadla jsem ale odcházela nadšena s přesvědčením, že to, co recenze premiéře kritizovaly, bylo způsobeno jen nervozitou některých protagonistů při premiéře.
I Masnadieri je opera, kterou Verdi zkomponoval koncem svého ranného období na motivy Schillerovy hry Loupežníci. Libreto opery napsal Andrea Maffei, v době Verdiho nejvýznamnější italský překladatel německé a anglické literatury. Premiéra se konala v roce 1847 v Londýně. Zatímco u Schillera se jedná o drama především společenské, libreto opery se soustředí zejména na drama rodinné. Hlavními protagonisty jsou dva bratři, prvorozený a později otcem zapuzený Carlo, a druhorozený, otcem přehlížený a nemilovaný Francesco. Oba milují stejnou ženu, Amalii. Carlo, který se po zapuzení otcem stane vůdcem loupežníků, touží po návratu domů a otcově odpuštění. Francesco je naproti tomu posedlý touhou po moci a smíření otce s Carlem se snaží všemi prostředky zabránit.
Jak už bývá v Curychu zvykem, působila inscenace velmi moderně, i když byla v podstatě „klasická“ . Děj nebyl nijak časově posunut, dobu naznačovaly kostýmy postav a střídmé rekvizity. Střídání místa děje bylo řešeno velmi dynamicky – děj se odehrával na točně, kterou veprostřed dělila stěna na dvě části – aristokratické prostředí zámku a svět loupežníků v lese.
Operu jsem slyšela skutečně poprvé a tak jsem znovu a znovu žasla nad nádherou Verdiho hudby, ze které tu a tam probleskovaly určité motivy, ozývající se později v Macbethovi, Donu Carlovi nebo Othellovi. A stále znovu jsem si kladla otázku, proč se některé Verdiho opery hrají stále dokola a jiné, neméně krásné, se skoro nehrají. Orchestr pod taktovkou Adama Fischera zněl příjemně, s patřičnou dynamikou, ale nikdy ne na úkor pěvců. Vynikající a nádherné byly sborové scény, ale i jednotlivé árie a duety.
Obsazení hlavních rolí bylo naprosto vyrovnané, tenorista Fabio Sartori v roli Carla sice neodpovídal zcela ideálu po stránce „optické“, ale tento nedostatek plně nahradil svým procítěným pěveckým projevem. Jeho hlas má příjemné zabarvení a zněl jistě ve všech polohách. Také Isabel Rey v roli Amalie předvedla velmi dobrý výkon. Nejvíce mě ale zaujal Carlo Colombara v roli otce obou znesvářených synů a Thomas Hampson v roli „zloducha“ Francesca. Zejména při jeho scéně šílenství ve 4. dějství, končící sebevraždou, člověk ani nedýchal. Sám Thomas Hampson o této roli říká, že se vždy snaží v postavě, kterou ztvárňuje, najít něco lidského, pozitivního, ale Francesco prý takovou stránku prostě nemá! Výborná příprava na roli Jaga, kterého Thomas Hampson připravuje na podzim příštího roku – a kde jinde, než v Curychu.
Giuseppe Verdi – I Masnadieri
Dirigent- Adam Fischer
Režie - Guy Joosten
Scéna a kostýmy- Johannešs Leiacker
Massimiliano - Carlo Colombara
Carlo - Fabio Sartori
Francesco - Thomas Hampson
Amalia - Isabel Rey
Curych, 11.12.2010
