Adriana Lecouvreur je jedinou dodnes hranou a nahrávanou operou Francesca Ciely. Premiéru měla v roce 1902 v Teatro lirico v Miláně. První Adrianou tehdy byla Angelica Pandolfini, dalšími jejími následovnicemi se staly například Magda Olivero, RenataTebaldi, Renata Scotto, Montserrat Caballé, Mirella Freni nebo třeba naše Eva Urbanová.
V Královské opeře v Covent Garden byla Adriana Lecouvreur naposledy uvedena v roce 1906. Na nové nastudování si tedy londýnské obecenstvo muselo počkat 104 let - premiéra se konala 18. listopadu 2010.
V titulní roli Adriany vystoupila španělská sopranistka Angeles Blancas Gulín. Přestože hlavní ikonou této inscenace je Angela Gheorghiu, která však některá představení nezpívala, musím říci, že paní Blancas Gulín své roli nezůstala nic dlužna. Má tmavý a nosný hlas (hned v úvodu výborně zvládnutá árie "Io son l'umilo ancella") a svým herectvím je přesvědčivá.
V roli Maurizia, postavě ne až tak jednoznačné, balancující ve vztahu k dvěma ženám, vystoupil Jonas Kaufmann. A byl vynikající - má dokonalou techniku, úžasná piana, nemá v hlase sice "italský oheň", ovšem má tam cosi, co bych nazvala noblesou a dokáže vyjádřit širokou škálu emocí. Jeho Maurizio má šarm, kouzlo, tajemství.
Kněžnou de Bouillon byla Michaela Schuster - a v mých očích zazářila. Árie "Acerba volutta, dolce tortura" byla v jejím podání strhující, ovšem i scény s Mauriziem a Adrianou.
Posledním ze čtyřlístku je Alessandro Corbelli v roli inscpicienta divadla Michoneta. Budu se opakovat - Corbelli byl excelentní v roli starého mládence, neopětovaně milujícího Adrianu, dojemný.
Režisér David McVicar spolu se scénografem Charlesem Edwardsem a kostýmní výtvarnicí Brigitte Reiffenstuel pojali inscenaci ve velkém stylu. Připomíná mi to velkorysou kostýmní výpravu ve filmu - stejně tak to bylo uděláno zde. Nic víc, nic míň. A v jaké už jiné inscenaci by tomu tak mělo být, když ne v Adrianě - v dobové opeře plné vášní, intrik a velkých citů. Motiv barokního divadla se inscenací tahne jak červená nit, část děje se odehrává před, část za scénou.
Dirigent Mark Elder vedl orchestr s jistotou, orchestr mi připomínal dokonale promazaný stroj, který šlape bez sebemenšího zaváhání přesně.
Francesco Cilea: Adriana Lecouvreur
Repríza dne 27.11.2010, Royal Opera House
Osoby a obsazení:
Adriana Lecouvreur: Angeles Blancas Gulín
Maurizio: Jonas Kaufmann
Princesse de Bouillon: Michaela Schuster
Michonet: Alessandro Corbelli
Prince de Bouillon: Maurizio Muraro
Abbé de Chazeuil: Bonaventura Bottone
Mademoiselle Duclos: Barbara Rhodes
Dirigent: Mark Elder
Režie: David Mc Vicar
Scénograf: Charles Edwards
Kostýmy: Brigitte Reiffenstuel
V titulní roli Adriany vystoupila španělská sopranistka Angeles Blancas Gulín. Přestože hlavní ikonou této inscenace je Angela Gheorghiu, která však některá představení nezpívala, musím říci, že paní Blancas Gulín své roli nezůstala nic dlužna. Má tmavý a nosný hlas (hned v úvodu výborně zvládnutá árie "Io son l'umilo ancella") a svým herectvím je přesvědčivá.V roli Maurizia, postavě ne až tak jednoznačné, balancující ve vztahu k dvěma ženám, vystoupil Jonas Kaufmann. A byl vynikající - má dokonalou techniku, úžasná piana, nemá v hlase sice "italský oheň", ovšem má tam cosi, co bych nazvala noblesou a dokáže vyjádřit širokou škálu emocí. Jeho Maurizio má šarm, kouzlo, tajemství.
Kněžnou de Bouillon byla Michaela Schuster - a v mých očích zazářila. Árie "Acerba volutta, dolce tortura" byla v jejím podání strhující, ovšem i scény s Mauriziem a Adrianou.
Posledním ze čtyřlístku je Alessandro Corbelli v roli inscpicienta divadla Michoneta. Budu se opakovat - Corbelli byl excelentní v roli starého mládence, neopětovaně milujícího Adrianu, dojemný.
Režisér David McVicar spolu se scénografem Charlesem Edwardsem a kostýmní výtvarnicí Brigitte Reiffenstuel pojali inscenaci ve velkém stylu. Připomíná mi to velkorysou kostýmní výpravu ve filmu - stejně tak to bylo uděláno zde. Nic víc, nic míň. A v jaké už jiné inscenaci by tomu tak mělo být, když ne v Adrianě - v dobové opeře plné vášní, intrik a velkých citů. Motiv barokního divadla se inscenací tahne jak červená nit, část děje se odehrává před, část za scénou.
Dirigent Mark Elder vedl orchestr s jistotou, orchestr mi připomínal dokonale promazaný stroj, který šlape bez sebemenšího zaváhání přesně.
Francesco Cilea: Adriana Lecouvreur
Repríza dne 27.11.2010, Royal Opera House
Osoby a obsazení:
Adriana Lecouvreur: Angeles Blancas Gulín
Maurizio: Jonas Kaufmann
Princesse de Bouillon: Michaela Schuster
Michonet: Alessandro Corbelli
Prince de Bouillon: Maurizio Muraro
Abbé de Chazeuil: Bonaventura Bottone
Mademoiselle Duclos: Barbara Rhodes
Dirigent: Mark Elder
Režie: David Mc Vicar
Scénograf: Charles Edwards
Kostýmy: Brigitte Reiffenstuel
