Stanislav
Muž byl výjimečný umělec; sympatický dlouhán s mírně prošedivělou kšticí, který
se těšil úctě a přátelství kolegů. Narodil se 5.11. 1896 v Manětíně na
Plzeňsku. Již jako malý chlapec byl členem pěveckého kroužku. Na jakoukoliv
uměleckou kariéru však nepomýšlel, chtěl se stát námořním inženýrem.
Petr Vok (Čertova stěna)
Jeho studium na
průmyslové škole však přerušila válka a tehdy osmnáctiletý Muž musel narukovat.
Po válce začal se studiem zpěvu u Pivodů. Již po roce byl angažován v Ostravě
(1920-1922), poté přišla Plzeň (1922-1924). V Brně (1924-1926) dále pokračoval
jak v angažmá v opeře, tak i ve studiu. Po tragické smrti barytonisty Václava
Nováka (sólisty Národního divadla v Praze) bylo nutné zaplnit prázdné místo v
souboru. A Stanislav Muž byl ideálním umělcem. 1. května 1929 se stal členem
opery Národního divadla. Téměř „přes noc“ se stal jedním z nejžádanějších
pěvců.
Mužův hlas měl ojedinělý zvuk a barvu, byl kovově průzračný a sametově měkký. Byl skutečným českým umělcem – dokladem byly jeho role ve Smetanovým operách, ve kterých vynikal. Vzpomeňme na jeho Přemysla v Libuši, Krušinu v Prodané Nevěstě, Oldřicha Rokycanského v Braniborech v Čechách či Zedníka v Tajemství.
Byl též zdatným pěvcem světového repertoáru; nezapomenutelným Papagenem (Kouzelná flétna), Godunovem (Boris Godunov) nebo Tomským (Piková dáma). V podvědomí posluchačů ovšem zůstávají hlavně jeho wagnerovští hrdinové. Wotan v Siegfriedovi z roku 1932 či Hans Sachs (Mistři pěvci norimberští) z roku 1934 se bohužel mnohokrát nereprízovali. Oproti tomu opery Lohengrin a hlavně Mužův Bludný Holanďan zůstali v repertoáru delší dobu – v postavě Holanďana ho prozatím na scéně Národního divadla nikdo plně nezastoupil.
Mužův hlas měl ojedinělý zvuk a barvu, byl kovově průzračný a sametově měkký. Byl skutečným českým umělcem – dokladem byly jeho role ve Smetanovým operách, ve kterých vynikal. Vzpomeňme na jeho Přemysla v Libuši, Krušinu v Prodané Nevěstě, Oldřicha Rokycanského v Braniborech v Čechách či Zedníka v Tajemství.
Byl též zdatným pěvcem světového repertoáru; nezapomenutelným Papagenem (Kouzelná flétna), Godunovem (Boris Godunov) nebo Tomským (Piková dáma). V podvědomí posluchačů ovšem zůstávají hlavně jeho wagnerovští hrdinové. Wotan v Siegfriedovi z roku 1932 či Hans Sachs (Mistři pěvci norimberští) z roku 1934 se bohužel mnohokrát nereprízovali. Oproti tomu opery Lohengrin a hlavně Mužův Bludný Holanďan zůstali v repertoáru delší dobu – v postavě Holanďana ho prozatím na scéně Národního divadla nikdo plně nezastoupil.
Boris Godunov
v roli Bludného Holanďana
se svým přítelem a kolegou Vilémem Zítkem
Tento technicky zdatný pěvec dovedl každou barytonovou
postavu interpretovat vroucně, s noblesou a bez zbytečně přehnaných gest.
Velice rád poslouchal gramofonové nahrávky svých světových kolegů, při kterých
se učil a zdokonaloval.
V Národním divadle vytvořil 79 postav v 2132 představeních. Opustil nás bohužel příliš brzy, na vrcholu své umělecké kariéry v roce 1955 zemřel. Bylo mu necelých 60 let. Odpočívá v Praze na Vyšehradě.
