Cestu do Curychu jsem plánovala již od podzimu s cílem navštívit dvě operní představení – Pucciniho Toscu v režii Roberta Carsena, kterou jsem viděla již v dubnu 2009 v báječném obsazení Emily Magee, Jonas Kaufmann a Thomas Hampson a chtěla ji vidět znovu ( tentokrát bohužel bez Kaufmanna) a Ariadnu na Naxu Richarda Strausse s Deborou Voigt v roli Ariadny. Překvapivě se však pro mě stalo vrcholným zážitkem představení, pro které jsem se rozhodla až spontánně na místě - Mozartův Idomeneo. Musím se přiznat, že jsem byla naprosto nepřipravena na to, co mě čeká. Nestihla jsem si ani pořádně přečíst plakát se jmény účinkujících, protože jsem lístek kupovala na poslední chvíli, ale v důvěře, že Curych mě ještě nikdy nezklamal, jsem zaujala místo v hledišti. Jen jsem stihla přečíst obsah opery a už se zhasínalo. Při příchodu dirigenta jsem musela vstát, ze zadního místa v postranní loži nebyl orchestr vidět. V tu chvíli mě čekalo první překvapení – hráči orchestru seděli na úrovni hlediště, zábradlí bylo pryč a k dirigentskému pultu kráčel maestro Nicolaus Harnoncourt!!! Neměl v ruce taktovku, protože v Mozartově době se ještě k dirigování nepoužívala. Orchestr začal hrát a mě bylo jasné, že zažívám něco zcela mimořádného.
umístění orchestru
Operu Idomeneo složil Mozart na objednávku Mnichovského dvora ve svých pětadvaceti letech a poprvé byla uvedena 29. ledna 1781 v Hoftheater München za doprovodu Mannheimského orchestru, který byl ve své době považován za nejlepší orchestr v Evropě. Jedná se o pozdně barokní operu francouzského typu, tzv. lyrickou tragédii, jejíž nedílnou součástí je i balet. Námětem je příběh z řeckých bájí – krétský král Idomeneo při návratu z Trojské války během mořské bouře, která hrozí zničit jeho loďstvo, slíbí za záchranu bohu Neptunovi obětovat po návratu prvního člověka, kterého potká. Jako prvního potká vlastního syna Idamanta. Idomeneo se snaží přelstít osud úskokem, k synovi se nehlásí a chce ho poslat do ciziny. Neptun se ale nedá ošálit a když král nesplní slib, začne jeho zemi pustošit. Teprve čistá láska princezny Ilii, dcery trojského krále Priama, k Idamantovi, překoná kletbu a opera končí štastně.
Idomeneo - Saimir Pirgu
Idamante - Marie-Claude Chappuis
Nicolaus Harnoncourt se během své dirigentské dráhy, která je již 35 spjata také s Curyšskou operou, velkou měrou zasloužil o renesanci barokních oper. Na tomto poli je doslova průkopníkem, právě v Curychu spolu s režisérem a scénáristou Jeanem Pierrem Ponnelle uvedl řadu Monteverdiho oper, které se dříve uváděly pouze v koncertním provedení, a později i ranných Mozartových oper. Tyto opery inscenoval v moderním pojetí, ale při zachování maximální autenticity, včetně použití dobových nástrojů. Za tímto účelem vzniklo v Curychu zvláštní hudební těleso La Scintilla, které za použití autentických hudebních nástrojů tyto opery doprovází. V případě nové inscenace Idomenea, která měla premiéru 20.února tohoto roku, je Harnoncourt nejen dirigentem, ale zároveň i, poprvé ve své kariéře, i režisérem opery. Na otázku, proč se ( ve svých 80 letech) rozhodl poprvé operu i režírovat, odpověděl, že Idomeneo nebyl nikdy inscenována přesně tak, jak ho Mozart napsal a on se o to nyní chtěl pokusit.
Maestro Nicolaus Harnoncourt
Výsledkem je mistrovské dílo, které diváky přikovalo k sedadlům a nechalo je bez dechu sledovat vizuální a akustickou virtuozitu. Nemá zde cenu vyzdvihovat jednoho či druhého sólistu, protože všichni byli stejně výborní. Dokonce i zaskakující tenorista v jedné z menších rolí, jehož jméno jsem si bohužel nezapamatovala, protože bylo oznámeno pouze ústně před začátkem opery. Obdivovala jsem dokonalou pěveckou techniku a dikci, pěvcům bylo rozumět naprosto každé slovo. Všechny hlasy zněly lahodně, při duetech v nádherně harmonickém souznění. Každý ze sólistů dokázal bohatou dynamikou a procítěným přednesem dát áriím a ději silný citový náboj. Přiznám se, že i když jsem věděla, že opera skončí dobře, na několika místech byl zpěv a hudba tak dojemně krásné, že jsem se neubránila slzám. Dramatický náboj dodaly opeře četné sborové scény, které ve mně svojí mohutností vyvolávaly asociace se sbory ve Verdiho operách.
Ilia - Julia Kleiter
Obrovským zážitkem bylo také sledování dirigenta – seděla jsem ve druhé postranní loži, takže jsem mu viděla do tváře. Hra orchestru pod jeho citlivým vedením, to byla doslova hudba z ráje.
Elektra - Eva Mei
Balet byl velmi citlivě zakomponován do děje, byl vlastně jeho součástí. Hned v úvodu opery je to scéna, znázorňující boje před Trójou, také bůh Neptun je znázorněn tanečníkem a stejně tak i bouře a běsi, které seslal na Krétu kvůli nedodržení slibu oběti. Pouze závěrečný balet je jakoby samostatným baletním číslem.
Scénicky je inscenace pojata velmi moderně, scéna je jednoduchá s výraznými geometrickými tvary, vizuální vjemy jsou dotvořeny střídajícím se barevným nasvícením scény a pozadí.
Idomeneo - Saimir Pirgu
Tato inscenace Idomenea, která byla poprvé uvedena v r. 2008 v rakouském Grazu, je k mání na DVD na www.styriarte.com. I když to nemůže nahradit živý zážitek, vřele doporučuji. A pokud byste se chtěli rozjet přímo do Curychu, tak další představení jsou 4.3. a 7.3.2010.
Saimir Pirgu a bianca
Opernhaus Zürich, 28.2.2010
W.A.Mozart - Idomeneo
libreto - Giambattista Varesco
dirigent - Nicolaus Harnoncourt
režie - Nicolaus a Philipp Harnoncourt
scéna - Rolf Glittenberg
choreografie - Heinz Spoerli
Idomeneo - Saimir Pirgu
Ilia - Julia Kleiter
Idamante - Marie-Claude Chappuis
Elektra - Eva Mei
Curyšský balet
orchestr La Scintilla
cenná památka
