Zřejmě jen ve Vídni může člověk zažít něco podobného - zhruba třicetičlenný orchestr hrající celý večer bravurně bez dirigenta, bez jediné chybičky nebo vybočení z tempa, a navíc až s nakažlivou radostí z hudby. Hlavou se vám honí myšlenky, že těch třicet muzikantů hraje v tak dokonalé souhře, jakoby to bylo třeba jen smyčcové kvarteto, a k čemu tedy vlastně je potřeba dirigent, když lze takovou úžasnou hudbu provozovat i bez něj?
 |
| Wiener Virtuosen |
Řeč je zde ovšem o předních členech Vídeňské filharmonie, jednom z nejlepších světových orchestrů, kteří vytvořili menší " komorní" soubor pod názvem Wiener Virtuosen. Jeho výhodou je flexibilita obsazení - základem je smyčcový a dechový kvintet, který je podle druhu repertoáru možno rozšířit nebo zmenšit. A ten, kdo někdy zažil třeba jen v televizním přenose novoroční koncert Vídeňských filharmoniků, kde také orchestr chvílemi hraje sám bez dirigenta, jistě chápe, o čem mluvím.
V neděli večer přednesli Wiener Virtuosen velmi zajímavý a pestrý program, který se skládal ze dvou orchestrálních kusů a dvou písňových cyklů v podání Thomase Hampsona. V první části to byla skladba Richarda Wagnera " Siegfried-Idylls", kterou autor složil pro svoji partnerku Cosimu po narození jejich prvního syna Siegfrieda. A protože v té době pracoval i na opeře Siegfried, obsahuje skladba mnohé hudební motivy, připomínající tuto operu.
 |
| Thomas Hampson |
Následoval Mahlerův cyklus " Kindertotenlieder". Thomasi Hampsonovi může v přednesu písní jen málokdo konkurovat a i když jsem Kindertotenlieder slyšela v jeho podání již vícekrát, jak s klavírním, tak i s orchestrálním doprovodem, nikdy ještě nebyl prožitek tak hluboký. Bylo to jistě i tím, že právě takto obsazený komornější orchestr se blíží Mahlerově představě o „ komornějším“ zvuku orchestru. Hampson písně sám se souborem nastudoval podle originální Mahlerovy partitury a dbal přitom i na ty nejmenší autorovy poznámky.
 |
| Wiener Virtuosen |
Druhou část koncertu zahájila půvabná Symfonie č. 1 C-Dur George Bizeta, kterou autor složil ve svých teprve 17 letech během studia na pařížské konzervatoři. Za skladatelova života nebyla nikdy uvedena, její rukopis byl teprve v r. 1935 objeven a archivu konzervatoře, skladba byla vydána tiskem a ve stejném roce i poprvé uvedena. Úchvatná je zejména druhá věta, které dominuje exoticky zabarvená melodie pro hoboj.
Následovaly Cikánské písně Antonína Dvořáka, přednesené v původní německé verzi. Vůbec poprvé v historii zazněly s orchestrálním doprovodem, jehož autorkou je nadaná česká skladatelka Sylvie Bodorová, a jehož vznik inicioval Thomas Hampson. Autorka velmi zdařile zachytila charakteristiku Dvořákovy hudby, zároveň dokázala rozeznět orchestr do velmi zvukomalebných hudebních obrazů, evokujících přírodu, a zdůraznila cikánský charakter hudby. Výsledek byl strhující a vyvolal i u velmi náročného a možno říci „ zhýčkané“ vídeňského publika tak bouřlivé ovace, že Thomas Hampson zopakoval píseň „ Struna naladěna“ ještě jednou jako přídavek.
 |
| Thomas Hampson, Sylvie Bodorová |
Musikverein Wien, 17.2.23013
Wiener Virtuosen
Wiener Virtuosen
Thomas Hampson – Baryton
