Koncem minulého týdne jsme měli možnost v Praze zažít vystoupení dvou světově proslulých operních pěvců, Bryna Terfela a Thomase Hampsona. Bylo velké štěstí, že z Hampsonova vystoupení se pořizovala audio nahrávka a proto se koncert opakoval dva dny po sobě, protože jinak se mohlo lehce stát, že by člověk stál před dilematem, zda 20.1.zamířit do Smetanovy síně či do Rudolfina. Takto jsem naštěstí byla rozhodování ušetřena a mohla shlédnout vystoupení obě. Zatímco vystoupení Bryna Terfela mě poněkud zklamalo, hlavně díky absenci většího množství operních árií a celkové nekonzistentnosti programu, Thomas Hampson splnil všechna má očekávání. Bylo to poprvé, co jsem naživo měla možnost slyšet cyklus Mahlerových „ Písní o mrtvých dětech“ v orchestrální verzi. 
Celý rok 2010 a 2011 věnuje Thomas Hampson, přední světový interpret Mahlerových písní, především tomuto skladateli. Pražský koncert je součastí jeho evropského turné, kromě toho se konají cykly vždy 5 koncertů a recitálů např. v Hamburku nebo ve Vídni. Tyto cykly Hampson doprovází i velmi zajímavými přednáškami na téma Gustav Mahler skladatel, ale i člověk.
Thomas Hampson zná „svého“ Mahlera skutečně dokonale. Důkladné studium veškeré dostupné literatury, okolností vzniku písní, hluboká znalost a porozumění Mahlerovi i z jeho lidské stránky, a v neposlední řadě i výborná znalost němčiny a cit pro jazykové nuance, to vše činí z Hampsonova přednesu písní naprosto ojedinělý zážitek. Jeho vystoupení je kultivované, s hlubokým prožitkem vypráví jednotlivé příběhy tak, že posluchač sedí bez dechu a s napětím očekává , co přijde dál.
Každá z těch 5 písní je trochu jiná, jedno však mají společné. Po hluboké bolesti nad ztrátou milovaného dítěte či dětí zní v závěru písní vždy přijetí a smíření se s krutým osudem a snaha nalézt v té nenahraditelné ztrátě přeci jen něco pozitivního. Thomas Hampson je v současné době ve výborné hlasové kondici, která mu spolu s dokonalou pěveckou technikou umožňuje podat každou jednotlivou píseň jako jedinečný příběh, plný bolesti, zoufalství, něhy i naděje.
Oproti klavírnímu doprovodu dodává orchestr písním další mnohovrstvý rozměr a hloubku, jednotlivé nástroje jakoby vedly dialog mezi sebou i s pěvcem. Česká filharmonie se pod taktovkou Eliahu Inbala v této části koncertu zhostila své role se ctí.
Je zcela na místě, že Thomas Hampson přes bouřlivý potlesk a „standing ovations“ nezařadil žádný přídavek. Přidávat cokoliv k takto dramaturgicky ucelenému programu by totiž působilo do určité míry „rušivě“.
Po přestávce byla na programu Mahlerova Symfonie č.5 cis moll. Přiznám se, že to bylo moje první setkání s touto skladbou a velmi jsem se těšila. Bohužel však orchestr tuto druhou část naprosto nezvládl. Místo uchu lahodícím majestátním i melancholickým tónům se z jeviště linul spíše nepříjemný, uši trhající hluk, který – to jsem poznala i já při své neznalosti Mahlerových symfonií- s Mahlerovou hudbou měl pramálo společného a vyvolal u mě pouze silné bolesti hlavy. Jak asi musel trpět Thomas Hampson, který Mahlerovu hudbu slyšel mnohokrát v podání nejlepších světových orchestrů a dirigentů, když den předtím ve druhé části večera zasedl do publika, aby si symfonii vyslechl. Hampson nebyl zcela spokojen, jak se nám o přestávce svěřil, ani s doprovodem písní, tak co si asi musel pomyslet o druhé části koncertu. A aby toho nebylo málo, tak ho stejný orchestr a dirigent doprovázejí ještě na dalších 3 koncertech jeho evropského turné.
Jsem moc ráda, že jsem nakonec neodolala, a koupila si lístek na koncert s naprosto stejným programem v květnu ve Vídni. Věřím, že Newyorská filharmonie pod taktovkou Alana Gilberta mi dá možnost vychutnat si Symfonii č. 5 v plné kráse.
21.1.2011 Rudolfinum
Gustav Mahler - Kindertotenlider
Gustav Mahler - Symfonie č.5 cis mol
Česká filharmonie
Dirigent -Eliahu Inbal
Thomas Hampson - baryton
