Lohengrin v Cardiffu boduje u diváků i hudebních kritiků...

Velšská národní opera má za sebou úspěšnou premiéru nové inscenace Wagnerova Lohengrina. Ta zaujala nejen nadšené publikum, ale také hudební kritiku. A není se čemu divit. Po hudební, pěvecké ale především režijní stránce se jedná o velkolepý počin, který musí ocenit každý, kdo do Cardiffu zavítá a má možnost představení shlédnout. Já osobně jsem měla možnosti dokonce dvě...

Wales Millenium Center

Lohengrin v režii Andyho McDonalda nás zavádí dovnitř staré zaprášené budovy, ve které probíhá celé první jednání. Vkusně vyřešená vrchní část jeviště, kde se nachází sbor, je jakousi tribunou ohraničenou velkými okny. Zajímavě je řešen také příjezd rytíře, který je schovaný pod plachtou v loďce, která pomalu připlouvá doprostřed davu ze zadní části jeviště. 

Dostáváme se dalšího jednání, které se odehrává venku za domem, kde uprostřed jeviště vidíme vysypaný odpad z předešlého dne. Velká bílá zeď, staré ztrouchnivělé dveře a fantastické osvětlení navozují strašidelnou atmosféru, ve které Ortuda čaruje a spřádá své pomstychtivé plány. Svatební scéna je romantika se vším všudy. Sbor je oděn do slavnostního, Lohengrin i Elsa v překrásném staromódním svatebním ošacení. Vše je do detailů propracováno.

První večer novomanželů je možná trošku kýčovitě řešen spojením dvou postelí v jednu, ale i to se dá odpustit, když se zaposloucháte do překrásné hudby a vynikajících pěveckých výkonů. A jak opera začala, tak také končí. Loďka přijíždí pro Lohengrina, který mezitím prozradil svou identitu. Všichni v šoku opouštějí jeviště. Elsa zůstává ležet bezvládně na zemi, mladý Gottfried se chopí meče a zasněně se zadívá do dálky...

Gottfried (Thomas Rowlands) a Lohengrin (Peter Wedd), 

Credit: David Massey

Simon Thorpe (Herald), Credit: Bill Cooper

Obě představení byla jednoznačně ve znamení Elsy a Ortrudy. Křehká, líbezná ale nikoliv hloupá Elsa uvěří nekompromisní Ortrudě. Ta situaci využívá a plánuje krvelačnou pomstu. Emma Bell byla skvostná a milující Elsa, pro kterou není tato role první wagnerovskou postavou, kterou ztvárnila na jevišti. V repertoáru má také Evu z Mistrů pěvců norimberských. Podle mého názoru byla ale největší osobností anglická mezzosopranistka Susan Bickley, která dokázala strhnout především svým herectvím. Během prvního představení nebyla až v tak hlasové pohodě jako při druhé repríze, ve které krásně vynikala v dramatických momentech i výškách.

Ti z vás, kteří měli možnost slyšet anglického tenoristu Petera Wedda v jednom z jeho dvou ostravských Lohengrinů, by byli překvapeni nad lehkostí a hlasovou jistotou, která nebyla v Ostravě tolik patrná. Herecky zajímavý byl jeho souboj s Telramundem, při kterém šlo doslova o život přímo na jevišti. Všechno vypadalo totiž naprosto věrohodně a i dost nebezpečně.

Ani jedno z představení se bohužel neobešlo bez několika indispozic. Pokud některý z hlavních představitelů náhle onemocní, je to vždy nepříjemné. S tím si ale v Cardiffu poradili doslova znamenitě. Kvůli změnám v obsazení bylo nutné zajistit několik nových pěvců. Simon Thorpe, který byl ve středu výborným Heraldem, si během sobotní reprízy zazpíval roli Telramunda. Měla jsem tak jedinečnou možnost slyšet jednoho pěvce ve dvou rolích, které zvládl znamenitě. Zaslouženě měl také největší ovace.

Emma Bell (Elsa), Credit: Bill Cooper

Susan Bickley (Ortruda), Credit: Bill Cooper

Lothar Koenigs se ujal hudebního nastudování, které bylo o poznání svižnější než na které jsem zvyklá. Překrásně barevné pasáže a majestátní zvuk ve třetím jednání byly hřebem celého představení. Sbor se předvedl v plném lesku a to nejen ve vynikající pěvecké ale také herecké formě. 

Za zmínku stojí překrásné kostými, které vystihovaly atmosféru celého představení. A to především do detailu propracované svatebním šaty Elsy a překrásná rudá róba Ortrudy z druhého jednání.

Divadlo, které má kapacitu téměř 1800 diváků, má velice dobrou akustiku. O tom jsem se přesvědčila i během prohlídky kulturního centra, při které se návštěvníci dostanou až do zákulisí a dozví se mnohé zajímavosti.

Pokud se někdy v budoucnu do Cardiffu vypravíte, určitě se nezapomeňte zastavit u sochy legendárního umělce, která je umístěna hned vedle kulturního centra. Hudební skladatel, herec a autor divadelních her Ivor Novello patří dodnes k nejvýznamnějším cardiffským rodákům.