Tenorista Gustavo Porta si přízeň českého publika získal již v roce 2008, kdy v naší zemi debutoval jako Dick Johnson v opeře La fanciulla del West v Národním divadle v Praze. Tento měsíc se představil také v Ostravě, kde zpíval poprvé ve své kariéře roli Giuseppe Hagenbacha v opeře La Wally. S panem Portou jsem se sešla po úspěšné premiéře ke krátkému povídání...
Zpíváte již mnoho let na nejprestižnějších operních jevištích. Vaše kariéra ale začala v rodné Argentině, je to pravda?
Můj dědeček byl amatérský zpěvák, do Argentiny se přistěhoval v roce 1901. Já jsem vyrostl na malé vesnici, kde nebylo žádné divadlo, ani opera. Neměl jsem tedy jako malý chlapec možnost chodit na představení. Když mi bylo dvanáct let, začal jsem hrát na kytaru a trochu zpívat. V osmnácti letech mne slyšelo pár lidí, kteří se mě zeptali, jestli bych nechtěl zpívat operu, že mám prý dobrý hlas. Upřímně jsem vůbec netušil, co opera a operní zpěv je. Poprosil jsem je o nějaké nahrávky, protože mne celý nápad se zpěvem velice zaujal. Dostal jsem jednu z nahrávek Luciana Pavarottiho. Ani si nepamatuji, co to bylo. Okamžitě jsem si operu zamiloval. Samozřejmě bylo nutné, abych se začal věnovat studiu, naučil se více o technice a pěveckém uměním jako takovém.
Opera je vášeň. Studoval jsem pět let v Buenos Aires, poté jsem se rozhodl odstěhovat do Evropy.
Ano, to bylo v roce 1999, kdy jste se přestěhoval do Itálie, že...
Přesně tak, přestěhoval jsem se do Verony, kde jsem se dál zdokonaloval ve zpěvu. Zde jsem chodil do školy jeden rok. Poté jsem podepsal smlouvu se svou agenturou. Od té doby jsem procestoval spoustu krásných zemí, zpíval jsem v Německu, Izraeli a dalších místech...
Vím, že máte velmi vřelý vztah k opernímu souboru Deutsche Oper Am Rhein v Düsseldorfu, kde dodnes zpíváte...
Operní soubor v Düsseldorfu je fantastický, rád se tam vracím. Záleží to ale také na operní produkci, některé německé inscenace jsou na mě až příliš moderní. Moderní bez jakéhokoli smyslu.
Dám vám přiklad. Před dvěma lety jsem se v berlínské Deutsche Oper podílel na produkci Aidy. Pan režisér měl svou vizi, kterou zasadil do velkého newyorského bytu v sedmém podlaží. Radames měl být George Bush. Můžete si jen domyslet scénické provedení a následný divácký ohlas. Premiéra nedopadla dobře, divákům se inscenace vůbec nelíbila. Takovéto inscenace jsou v Německu ale zcela běžné. Musím ale podotknout, že jsem spolupracoval také se skvělými operními režiséry jako je například Peter Konwitschny.
Se svým agentem vždy detailně hovořím o nových projektech a inscenacích, ve kterých bych měl vystupovat. Společná konzultace je pro mne důležitá, protože nemohu zpívat roli v inscenaci, se kterou se nedovedu ztotožnit.
Věřím, že toto není případ překrásné ostravské inscenace La Wally, která je Vaším nejnovějším projektem. Ostravské hostování není Váš český debut. Před několika lety jste vystoupil po boku paní Evy Urbanové v Národním divadle v Praze v Pucciniho opeře La fanciulla del West. Tehdy ji dirigoval John Fiore. Jste tedy zpět v Čechách. Jak se Vám v Ostravě s novými kolegy pracuje?
Když Robert Jindra oslovil mou agenturu a nastínil, co by si představoval, byl jsem nadšen a pozvání do Ostravy jsem rád přijal. Roli Hagenbacha zpívám vlastně poprvé, je to krásná role. Opravdu jsem si práci v Ostravě užil. Všichni kolegové v ostravském divadle jsou velice profesionální, mám rád pozitivní přístup k práci. Cítím se zde velice dobře.
Jste specialistou na Verdiho a Pucciniho role. Verdi napsal fantastické hudební party pro mnohé charaktery. Otello či Adorno. Jak se Vy sám připravujete, když nastudováváte novou roli? Studujete historický materiál, knihy a další dokumenty, které jsou spojené s dějem opery?
Pokud chcete porozumět textu, hudbě a především charakteru, je naprosto nezbytné studovat historii celého období. Notový zápis je až to poslední, co je nutné se učit. Verdi dělal při komponování svých oper úplně to samé, studoval historické prameny, postavy, divadelní hry, atd. Je důležité porozumět postavě také po psychologické stránce. Pro pěvce je toto naprostou nutností.
Můj dědeček byl amatérský zpěvák, do Argentiny se přistěhoval v roce 1901. Já jsem vyrostl na malé vesnici, kde nebylo žádné divadlo, ani opera. Neměl jsem tedy jako malý chlapec možnost chodit na představení. Když mi bylo dvanáct let, začal jsem hrát na kytaru a trochu zpívat. V osmnácti letech mne slyšelo pár lidí, kteří se mě zeptali, jestli bych nechtěl zpívat operu, že mám prý dobrý hlas. Upřímně jsem vůbec netušil, co opera a operní zpěv je. Poprosil jsem je o nějaké nahrávky, protože mne celý nápad se zpěvem velice zaujal. Dostal jsem jednu z nahrávek Luciana Pavarottiho. Ani si nepamatuji, co to bylo. Okamžitě jsem si operu zamiloval. Samozřejmě bylo nutné, abych se začal věnovat studiu, naučil se více o technice a pěveckém uměním jako takovém.
Opera je vášeň. Studoval jsem pět let v Buenos Aires, poté jsem se rozhodl odstěhovat do Evropy.
Ano, to bylo v roce 1999, kdy jste se přestěhoval do Itálie, že...
Přesně tak, přestěhoval jsem se do Verony, kde jsem se dál zdokonaloval ve zpěvu. Zde jsem chodil do školy jeden rok. Poté jsem podepsal smlouvu se svou agenturou. Od té doby jsem procestoval spoustu krásných zemí, zpíval jsem v Německu, Izraeli a dalších místech...
Vím, že máte velmi vřelý vztah k opernímu souboru Deutsche Oper Am Rhein v Düsseldorfu, kde dodnes zpíváte...
Operní soubor v Düsseldorfu je fantastický, rád se tam vracím. Záleží to ale také na operní produkci, některé německé inscenace jsou na mě až příliš moderní. Moderní bez jakéhokoli smyslu.
Dám vám přiklad. Před dvěma lety jsem se v berlínské Deutsche Oper podílel na produkci Aidy. Pan režisér měl svou vizi, kterou zasadil do velkého newyorského bytu v sedmém podlaží. Radames měl být George Bush. Můžete si jen domyslet scénické provedení a následný divácký ohlas. Premiéra nedopadla dobře, divákům se inscenace vůbec nelíbila. Takovéto inscenace jsou v Německu ale zcela běžné. Musím ale podotknout, že jsem spolupracoval také se skvělými operními režiséry jako je například Peter Konwitschny.
Se svým agentem vždy detailně hovořím o nových projektech a inscenacích, ve kterých bych měl vystupovat. Společná konzultace je pro mne důležitá, protože nemohu zpívat roli v inscenaci, se kterou se nedovedu ztotožnit.
s Evou Urbanovou v ostravské inscenaci La Wally, 2012
Věřím, že toto není případ překrásné ostravské inscenace La Wally, která je Vaším nejnovějším projektem. Ostravské hostování není Váš český debut. Před několika lety jste vystoupil po boku paní Evy Urbanové v Národním divadle v Praze v Pucciniho opeře La fanciulla del West. Tehdy ji dirigoval John Fiore. Jste tedy zpět v Čechách. Jak se Vám v Ostravě s novými kolegy pracuje?
Když Robert Jindra oslovil mou agenturu a nastínil, co by si představoval, byl jsem nadšen a pozvání do Ostravy jsem rád přijal. Roli Hagenbacha zpívám vlastně poprvé, je to krásná role. Opravdu jsem si práci v Ostravě užil. Všichni kolegové v ostravském divadle jsou velice profesionální, mám rád pozitivní přístup k práci. Cítím se zde velice dobře.
Pokud chcete porozumět textu, hudbě a především charakteru, je naprosto nezbytné studovat historii celého období. Notový zápis je až to poslední, co je nutné se učit. Verdi dělal při komponování svých oper úplně to samé, studoval historické prameny, postavy, divadelní hry, atd. Je důležité porozumět postavě také po psychologické stránce. Pro pěvce je toto naprostou nutností.
Většina Verdiho oper řeší vztahy mezi rodiči a dětmi. Domnívám se, že je to dáno také tím, co Verdi sám v osobním životě zažil. Pucciniho opery jsou jiné. Někdy mi jeho opery připadají jako hollywoodské filmy.
Interpretujete spoustu nádherných a známých tenorových rolí. Je ale zajímavé, že jste se podílel na nahrávkách několika ne zcela známých titulů jako je například Pizzettiho Fedra či Verdiho Aroldo. Já osobně mám ráda, když umělci věnují svůj čas méně známým titulům, které většina diváků a posluchačů nikdy ani neslyšela...
Interpretujete spoustu nádherných a známých tenorových rolí. Je ale zajímavé, že jste se podílel na nahrávkách několika ne zcela známých titulů jako je například Pizzettiho Fedra či Verdiho Aroldo. Já osobně mám ráda, když umělci věnují svůj čas méně známým titulům, které většina diváků a posluchačů nikdy ani neslyšela...
Arolda
jsem zpíval pouze jednou, bylo to tehdy šest představení.
Giuseppe Hagenbach je moje padesátá čtvrtá role. Ze začátku své kariéry jsem zpíval také Mozarta, Verdiho jenom zřídka. Nyní mám ve svém repertoáru řekněme deset rolí, které interpretuji na jevišti. Není možné, abych zpíval role, které byly pro můj hlas ideální před deseti lety. Můj hlas se mění, vyvíjí se. Dříve jsem zpíval například i Nemorina v Nápoji lásky či Edgarda v Lucii di Lammermoor. To již dnes není možné. Divadelní koncepce je dnes úplně jiná. Před padesáti lety bylo možné zpívat jeden den Toscu, další den Cheniera a poté Aidu. To je dnes nemožné.
Giuseppe Hagenbach je moje padesátá čtvrtá role. Ze začátku své kariéry jsem zpíval také Mozarta, Verdiho jenom zřídka. Nyní mám ve svém repertoáru řekněme deset rolí, které interpretuji na jevišti. Není možné, abych zpíval role, které byly pro můj hlas ideální před deseti lety. Můj hlas se mění, vyvíjí se. Dříve jsem zpíval například i Nemorina v Nápoji lásky či Edgarda v Lucii di Lammermoor. To již dnes není možné. Divadelní koncepce je dnes úplně jiná. Před padesáti lety bylo možné zpívat jeden den Toscu, další den Cheniera a poté Aidu. To je dnes nemožné.
Každý rok se snažím nastudovat jednu novou roli. Je to pro hlas velice důležité, je to dobré pro paměť, kterou tak procvičuji. Některé ze svých starších rolí stále zpívám, nepotřebuji je ale opakovat pětkrát. Stačí, když si roli zazpívat jednou a vím, že ji stále ovládám. Jednou za čas se sejdu se svým učitelem zpěvu a ujišťuji se, že je můj hlas v dobré kondici. To je důležité; spousta mých kolegů by vám řekla jistě to samé.
Váš hlas a styl interpretace mi připomíná starý a klasický pěvecký styl, který bylo možno slyšet v minulosti. Především styl Maria Del Monaca...
Je moc hezké, že to říkáte, protože Maria Del Monaca mám opravdu moc rád. Během příprav ostravské inscenace La Wally jsem častokrát poslouchal jeho interpretaci Giuseppe Hagenbacha. Mám rád i jeho straší nahrávky, Otella či Andrea Chenier. Vždy jsem se snažil zpívat tak, aby mi bylo dobře rozumět. Každé slovo. Je nutné umět každé slovo správně vyslovit, aby diváci všemu rozuměli. Mario Del Monaco byl v tomto naprostý mistr. Když posloucháte jeho nahrávky, vždy rozumíte všemu, co zpívá.
Je moc hezké, že to říkáte, protože Maria Del Monaca mám opravdu moc rád. Během příprav ostravské inscenace La Wally jsem častokrát poslouchal jeho interpretaci Giuseppe Hagenbacha. Mám rád i jeho straší nahrávky, Otella či Andrea Chenier. Vždy jsem se snažil zpívat tak, aby mi bylo dobře rozumět. Každé slovo. Je nutné umět každé slovo správně vyslovit, aby diváci všemu rozuměli. Mario Del Monaco byl v tomto naprostý mistr. Když posloucháte jeho nahrávky, vždy rozumíte všemu, co zpívá.
Dnešní problém není v hlasech, je spíše v pěvecké technice. Spousta pěvců má krásný hlas, nedovedou s ním ale šetrně zacházet, nemají správné učitele, kteří by jim řekli, co dělají dobře a co špatně.
Někteří z dnešních pěvců skončí profesionální kariéru během pěti až deseti let. Je to velice smutné, podívejte se například na Rolanda Villazóna. Život operního pěvce je velice náročný, hektický. Když ztratíte hlas, není již cesty zpátky.
Vezměte si pěvce jako Pavarotti či Domingo. Tito umělci nebyli nikdy mezinárodně slavní, když jim bylo třicet pět nebo čtyřicet let. Pracovali tvrdě několik dekád, aby dosáhli uměleckého uznání. To je asi také důvod, proč Plácido Domingo v tomto věku stále zpívá...
-------------------------------------------------------------------------------------------------------
Interview with Gustavo Porta in English
You have been singing succesfully for many years. Your career started in Argentina, is that correct?
My grandfather was an amateur singer. He came to Argentina in 1901. I grew up in a small town. There was no theatre, no opera house while I was growing up. I was not surrounded by opera. When I was about 12 or 13 I started playing a guitar in a small group. When I was 18 I met some people who heard me sing and asked me if I would be interested in studying and singing opera. Honestly, I had no idea what opera was. I had never heard it before. I asked them to get me some recording so I could listen to it. They got me a Luciano Pavarotti recording; I don’t remember what it was. I fell in love with his voice and with the whole opera world. It was of course necessary for me to study, learn more about this art, about my voice.
Opera became a great passion for me. For 5 years I studied in Buenos Aires and then I decide to move to Europe.
My grandfather was an amateur singer. He came to Argentina in 1901. I grew up in a small town. There was no theatre, no opera house while I was growing up. I was not surrounded by opera. When I was about 12 or 13 I started playing a guitar in a small group. When I was 18 I met some people who heard me sing and asked me if I would be interested in studying and singing opera. Honestly, I had no idea what opera was. I had never heard it before. I asked them to get me some recording so I could listen to it. They got me a Luciano Pavarotti recording; I don’t remember what it was. I fell in love with his voice and with the whole opera world. It was of course necessary for me to study, learn more about this art, about my voice.
Opera became a great passion for me. For 5 years I studied in Buenos Aires and then I decide to move to Europe.
Then in 1999 you moved to Italy...
Yes, I moved to Verona in 1999 where I studied singing for one year. Then, I signed a contract with my agency. Since then, I have been traveling and singing everywhere. Germany, Israel and other wonderful places.
I know that you have a great relationship with Deutche Oper Am Rhein in Düsseldorf where you still perform a lot…
There is a wonderful opera company in Düsseldorf. I love to come back and sing there. That depends on the production; most of German opera productions are way to modern for me. Modern without any sense.
There is a wonderful opera company in Düsseldorf. I love to come back and sing there. That depends on the production; most of German opera productions are way to modern for me. Modern without any sense.
I will give you an example. I was working on Aida in Deutche Oper Berlin about two years ago. Director came to us and told us his idea about the production. Aida was to be based in New York on seventh floor in the huge apartment. Radames was supposed to be George Bush. You can imagine the whole scene for yourself. The premiere was a disaster, people didn’t like it at all. Just imagine 2500 unhappy operagoers; it was not really nice for us onstage during the applause. This kind of production is normal in Germany.
I have to say I also worked with great directors like Peter Konwitschny. It is a great joy to work with him. Everytime I speak to my agent about new work I always ask more him about certain production I am to appeare in. Then I decide if I am to do it or not. If it’s good I am happy to do it.
La Wally, Ostrava 2012
I believe these productions are completely different than a new and wonderful production of La Wally you are currently singing in Ostrava. I know this is not your Czech debut. You have already sang in Prague in Puccini’s La fanciulla del West with Eva Urbanová. You are back in Czech republic, who did you enjoy working here with new collogues?
When Robert Jindra called my agency and spoke about the idea of me coming to Ostrava, I was very happy to come and sing here. It is my first time in Ostrava, I sing Habenbach for the first time here, it is my debut in the role. I really enjoyed working with Robert, he is a great conductor. The opera and especially the production is so beautiful. People in Ostrava are very professional, I feel really comfortable here.
When Robert Jindra called my agency and spoke about the idea of me coming to Ostrava, I was very happy to come and sing here. It is my first time in Ostrava, I sing Habenbach for the first time here, it is my debut in the role. I really enjoyed working with Robert, he is a great conductor. The opera and especially the production is so beautiful. People in Ostrava are very professional, I feel really comfortable here.
You are a Verdi and Puccini specialist if I may say. I always wonder how singers prepare for such roles. If you think about it Verdi wrote music for some very strong and important characters such as Macbeth, Otello. How do you prepare for a new role? Do you read books from the period and go deep into the history from there certain characters are from…
To understand the text, music, the character it is necessary to study more than just the notes. Every time Verdi would write and opera based on any play he would study that all as well. So it is very important for singers and for me to read as much about the character I portrait before I go and rehearse on stage. Before learning the music you need to understand the psychology of the role.
To understand the text, music, the character it is necessary to study more than just the notes. Every time Verdi would write and opera based on any play he would study that all as well. So it is very important for singers and for me to read as much about the character I portrait before I go and rehearse on stage. Before learning the music you need to understand the psychology of the role.
It is interesting
because you sing all the wonderful and known roles but you record
characters in some of the most unknown operas such as Pizzetti’s Fedra
or Verdi’s Aroldo. I really like when artist record and keep the
unknown works alive. Some of them are just spectacular…
I sang Aroldo only once in the past, I think we did 6 performances.
It’s interesting because Hagenbach is my 54th opera
role. When I started my career I sang Mozart even, a little Verdi. Now,
I sing let’s say 10 roles. It is impossible to sing some roles I sang
in the past because my voice has changed. I used to sing Elisir or Lucia
but I cannot do it anymore.
The
conception of the theatre is different now. People don’t sing that many roles anymore. Fifty years ago singers were
singing one day Tosca, the next day Andrea Chenier and other day Aida.
Every
year I always try to put a new role in my repertoire. It is healthy
and necessary for the voice and also for the memory. I still sing some
of my old roles but I don’t have to repeat them 5 times, it is enough
for me to sing Cavaradosi once and I know it is still there and I can
sing it.
Once
in a while I always go back to my singing teacher to make sure the
voice is still in a good condition. That is very important; many singers
will tell you the same thing.
Forgive me if I say this but your voice and your way of interpretation of great Italian parts remind me of the old singers, the old school singing. Mario Del Monaco in perticular...
That is nice for you to say that. I did listen to Del Monaco’s recording of La Wally prior to our performances in Ostrava. I also love his older recordings of Otello and Chenier. There is one important thing that I always tried to achieve. It has always been my prior interest to be able to sing and be understood by everybody. You need to have not only great pronunciation but people have to understand every word you’re singing. And that was also a great truth about Del Monaco. When he sang his roles everyone could understand what he was singing.
Today’s problem is not the voice, it is the technique. Many tenors have beautiful voices. They just don’t have the right teachers who would tell them what they do right and wrong.
Some of the most talented singers lose their voices after 5 or 10 years. It is unfortunate, look at Rolando Villazón. The life of an opera singer is very busy, very hectic. And when you lose your voice, there is nothing you can do to bring it back.
Look at Pavarotti or Domingo and other singers from that generation. These people were never stars when they were 30 or 35. They worked hard for decades to achieve their places in opera history. That is the reason Plácido Domingo still sings because he knew what roles to sing at the time.
