Gustavo Porta: "Dnešní problém není v hlasech, je spíše v pěvecké technice".

Tenorista Gustavo Porta si přízeň českého publika získal již v roce 2008, kdy v naší zemi debutoval jako Dick Johnson v opeře La fanciulla del West v Národním divadle v Praze. Tento měsíc se představil také v Ostravě, kde zpíval poprvé ve své kariéře roli Giuseppe Hagenbacha v opeře La Wally. S panem Portou jsem se sešla po úspěšné premiéře ke krátkému povídání...

Zpíváte již mnoho let na nejprestižnějších operních jevištích. Vaše kariéra ale začala v rodné Argentině, je to pravda?
Můj dědeček byl amatérský zpěvák, do Argentiny se přistěhoval v roce 1901. Já jsem vyrostl na malé vesnici, kde nebylo žádné divadlo, ani opera. Neměl jsem tedy jako malý chlapec možnost chodit na představení. Když mi bylo dvanáct let, začal jsem hrát na kytaru a trochu zpívat. V osmnácti letech mne slyšelo pár lidí, kteří se mě zeptali, jestli bych nechtěl zpívat operu, že mám prý dobrý hlas. Upřímně jsem vůbec netušil, co opera a operní zpěv je. Poprosil jsem je o nějaké nahrávky, protože mne celý nápad se zpěvem velice zaujal. Dostal jsem jednu z nahrávek Luciana Pavarottiho. Ani si nepamatuji, co to bylo. Okamžitě jsem si operu zamiloval. Samozřejmě bylo nutné, abych se začal věnovat studiu, naučil se více o technice a pěveckém uměním jako takovém. 
Opera je vášeň. Studoval jsem pět let v Buenos Aires, poté jsem se rozhodl odstěhovat do Evropy.


Ano, to bylo v roce 1999, kdy jste se přestěhoval do Itálie, že...
Přesně tak, přestěhoval jsem se do Verony, kde jsem se dál zdokonaloval ve zpěvu. Zde jsem chodil do školy jeden rok. Poté jsem podepsal smlouvu se svou agenturou. Od té doby jsem procestoval spoustu krásných zemí, zpíval jsem v Německu, Izraeli a dalších místech...

 
Vím, že máte velmi vřelý vztah k opernímu souboru Deutsche Oper Am Rhein v Düsseldorfu, kde dodnes zpíváte...
Operní soubor v Düsseldorfu je fantastický, rád se tam vracím. Záleží to ale také na operní produkci, některé německé inscenace jsou na mě až příliš moderní. Moderní bez jakéhokoli smyslu.
Dám vám přiklad. Před dvěma lety jsem se v berlínské Deutsche Oper podílel na produkci Aidy. Pan režisér měl svou vizi, kterou zasadil do velkého newyorského bytu v sedmém podlaží. Radames měl být George Bush. Můžete si jen domyslet scénické provedení a následný divácký ohlas. Premiéra nedopadla dobře, divákům se inscenace vůbec nelíbila. Takovéto inscenace jsou v Německu ale zcela běžné. Musím ale podotknout, že jsem spolupracoval také se skvělými operními režiséry jako je například Peter Konwitschny.
Se svým agentem vždy detailně hovořím o nových projektech a inscenacích, ve kterých bych měl vystupovat. Společná konzultace je pro mne důležitá, protože nemohu zpívat roli v inscenaci, se kterou se nedovedu ztotožnit.

s Evou Urbanovou v ostravské inscenaci La Wally, 2012

Věřím, že toto není případ překrásné ostravské inscenace La Wally, která je Vaším nejnovějším projektem. Ostravské hostování není Váš český debut. Před několika lety jste vystoupil po boku paní Evy Urbanové v Národním divadle v Praze v Pucciniho opeře La fanciulla del West. Tehdy ji dirigoval John Fiore. Jste tedy zpět v Čechách. Jak se Vám v Ostravě s novými kolegy pracuje?
Když Robert Jindra oslovil mou agenturu a nastínil, co by si představoval, byl jsem nadšen a pozvání do Ostravy jsem rád přijal. Roli Hagenbacha zpívám vlastně poprvé, je to krásná role. Opravdu jsem si práci v Ostravě užil. Všichni kolegové v ostravském divadle jsou velice profesionální, mám rád pozitivní přístup k práci. Cítím se zde velice dobře.

Jste specialistou na Verdiho a Pucciniho role. Verdi napsal fantastické hudební party pro mnohé charaktery. Otello či Adorno. Jak se Vy sám připravujete, když nastudováváte novou roli? Studujete historický materiál, knihy a další dokumenty, které jsou spojené s dějem opery?
Pokud chcete porozumět textu, hudbě a především charakteru, je naprosto nezbytné studovat historii celého období. Notový zápis je až to poslední, co je nutné se učit. Verdi dělal při komponování svých oper úplně to samé, studoval historické prameny, postavy, divadelní hry, atd. Je důležité porozumět postavě také po psychologické stránce. Pro pěvce je toto naprostou nutností.

Většina Verdiho oper řeší vztahy mezi rodiči a dětmi. Domnívám se, že je to dáno také tím, co Verdi sám v osobním životě zažil. Pucciniho opery jsou jiné. Někdy mi jeho opery připadají jako hollywoodské filmy.

Interpretujete spoustu nádherných a známých tenorových rolí. Je ale zajímavé, že jste se podílel na nahrávkách několika ne zcela známých titulů jako je například Pizzettiho Fedra či Verdiho Aroldo. Já osobně mám ráda, když umělci věnují svůj čas méně známým titulům, které většina diváků a posluchačů nikdy ani neslyšela...

Arolda jsem zpíval pouze jednou, bylo to tehdy šest představení.
Giuseppe Hagenbach je moje padesátá čtvrtá role. Ze začátku své kariéry jsem zpíval také Mozarta, Verdiho jenom zřídka. Nyní mám ve svém repertoáru řekněme deset rolí, které interpretuji na jevišti. Není možné, abych zpíval role, které byly pro můj hlas ideální před deseti lety. Můj hlas se mění, vyvíjí se. Dříve jsem zpíval například i Nemorina v Nápoji lásky či Edgarda v Lucii di Lammermoor. To již dnes není možné. Divadelní koncepce je dnes úplně jiná. Před padesáti lety bylo možné zpívat jeden den Toscu, další den Cheniera a poté Aidu. To je dnes nemožné.

Každý rok se snažím nastudovat jednu novou roli. Je to pro hlas velice důležité, je to dobré pro paměť, kterou tak procvičuji. Některé ze svých starších rolí stále zpívám, nepotřebuji je ale opakovat pětkrát. Stačí, když si roli zazpívat jednou a vím, že ji stále ovládám. Jednou za čas se sejdu se svým učitelem zpěvu a ujišťuji se, že je můj hlas v dobré kondici. To je důležité; spousta mých kolegů by vám řekla jistě to samé.

Váš hlas a styl interpretace mi připomíná starý a klasický pěvecký styl, který bylo možno slyšet v minulosti. Především styl Maria Del Monaca... 
Je moc hezké, že to říkáte, protože Maria Del Monaca mám opravdu moc rád. Během příprav ostravské inscenace La Wally jsem častokrát poslouchal jeho interpretaci Giuseppe Hagenbacha. Mám rád i jeho straší nahrávky, Otella či Andrea Chenier. Vždy jsem se snažil zpívat tak, aby mi bylo dobře rozumět. Každé slovo. Je nutné umět každé slovo správně vyslovit, aby diváci všemu rozuměli. Mario Del Monaco byl v tomto naprostý mistr.  Když posloucháte jeho nahrávky, vždy rozumíte všemu, co zpívá.

Dnešní problém není v hlasech, je spíše v pěvecké technice. Spousta pěvců má krásný hlas, nedovedou s ním ale šetrně zacházet, nemají správné učitele, kteří by jim řekli, co dělají dobře a co špatně.

Někteří z dnešních pěvců skončí profesionální kariéru během pěti až deseti let. Je to velice smutné, podívejte se například na Rolanda Villazóna. Život operního pěvce je velice náročný, hektický. Když ztratíte hlas, není již cesty zpátky.

Vezměte si pěvce jako Pavarotti či Domingo. Tito umělci nebyli nikdy mezinárodně slavní, když jim bylo třicet pět nebo čtyřicet let. Pracovali tvrdě několik dekád, aby dosáhli uměleckého uznání. To je asi také důvod, proč Plácido Domingo v tomto věku stále zpívá...

-------------------------------------------------------------------------------------------------------

Interview with Gustavo Porta in English

You have been singing succesfully for many years. Your career started in Argentina, is that correct? 
My grandfather was an amateur singer. He came to Argentina in 1901. I grew up in a small town. There was no theatre, no opera house while I was growing up. I was not surrounded by opera. When I was about 12 or 13 I started playing a guitar in a small group. When I was 18 I met some people who heard me sing and asked me if I would be interested in studying and singing opera. Honestly, I had no idea what opera was. I had never heard it before. I asked them to get me some recording so I could listen to it. They got me a Luciano Pavarotti recording; I don’t remember what it was. I fell in love with his voice and with the whole opera world. It was of course necessary for me to study, learn more about this art, about my voice. 
Opera became a great passion for me. For 5 years I studied in Buenos Aires and then I decide to move to Europe.

Then in 1999 you moved to Italy... 

Yes, I moved to Verona in 1999 where I studied singing for one year. Then, I signed a contract with my agency. Since then, I have been traveling and singing everywhere. Germany, Israel and other wonderful places.

I know that you have a great relationship with Deutche Oper Am Rhein in Düsseldorf where you still perform a lot… 
There is a wonderful opera company in Düsseldorf. I love to come back and sing there. That depends on the production; most of German opera productions are way to modern for me. Modern without any sense.

I will give you an example. I was working on Aida in Deutche Oper Berlin about two years ago. Director came to us and told us his idea about the production. Aida was to be based in New York on seventh floor in the huge apartment. Radames was supposed to be George Bush. You can imagine the whole scene for yourself. The premiere was a disaster, people didn’t like it at all. Just imagine 2500 unhappy operagoers; it was not really nice for us onstage during the applause. This kind of production is normal in Germany.

I have to say I also worked with great directors like Peter Konwitschny. It is a great joy to work with him. Everytime I speak to my agent about new work I always ask more him about certain production I am to appeare in. Then I decide if I am to do it or not. If it’s good I am happy to do it.

La Wally, Ostrava 2012

I believe these productions are completely different than a new and wonderful production of La Wally you are currently singing  in Ostrava. I know this is not your Czech debut. You have already sang in Prague in Puccini’s La fanciulla del West with Eva Urbanová. You are back in Czech republic, who did you enjoy working here with new collogues? 
When Robert Jindra called my agency and spoke about the idea of me coming to Ostrava, I was very happy to come and sing here. It is my first time in Ostrava, I sing Habenbach for the first time here, it is my debut in the role. I really enjoyed working with Robert, he is a great conductor. The opera and especially the production is so beautiful. People in Ostrava are very professional, I feel really comfortable here.

You are a Verdi and Puccini specialist if I may say. I always wonder how singers prepare for such roles. If you think about it Verdi wrote music for some very strong and important characters such as Macbeth, Otello. How do you prepare for a new role? Do you read books from the period and go deep into the history from there certain characters are from… 
To understand the text, music, the character it is necessary to study more than just the notes. Every time Verdi would write and opera based on any play he would study that all as well. So it is very important for singers and for me to read as much about the character I portrait before I go and rehearse on stage. Before learning the music you need to understand the psychology of the role. Most of Verdi’s operas show you the relationship between a parent and a child. I guess that is also because of Verdi's tragic life we all know. Puccini is different. He wrote some wonderful parts especially for sopranos, it almost feels like Hollywood film if you go and see Puccini’s opera. I like Verdi very much, he is so specific and very spiritual.

It is interesting because you sing all the wonderful and known roles but you record characters in some of the most unknown operas such as Pizzetti’s Fedra or Verdi’s Aroldo. I really like when artist record and keep the unknown works alive. Some of them are just spectacular… 

I sang Aroldo only once in the past, I think we did 6 performances. 

It’s interesting because Hagenbach is my 54th opera role. When I started my career I sang Mozart even, a little Verdi. Now, I sing let’s say 10 roles. It is impossible to sing some roles I sang in the past because my voice has changed. I used to sing Elisir or Lucia but I cannot do it anymore.

The conception of the theatre is different now. People don’t sing that many roles anymore. Fifty years ago singers were singing one day Tosca, the next day Andrea Chenier and other day Aida.

Every year I always try to put a new role in my repertoire. It is healthy and necessary for the voice and also for the memory. I still sing some of my old roles but I don’t have to repeat them 5 times, it is enough for me to sing Cavaradosi once and I know it is still there and I can sing it.

Once in a while I always go back to my singing teacher to make sure the voice is still in a good condition. That is very important; many singers will tell you the same thing.

Forgive me if I say this but your voice and your way of interpretation of great Italian parts remind me of the old singers, the old school singing. Mario Del Monaco in perticular...

That is nice for you to say that. I did listen to Del Monaco’s recording of La Wally prior to our performances in Ostrava. I also love his older recordings of Otello and Chenier. There is one important thing that I always tried to achieve. It has always been my prior interest to be able to sing and be understood by everybody. You need to have not only great pronunciation but people have to understand every word you’re singing. And that was also a great truth about Del Monaco. When he sang his roles everyone could understand what he was singing.

Today’s problem is not the voice, it is the technique. Many tenors have beautiful voices. They just don’t have the right teachers who would tell them what they do right and wrong.

Some of the most talented singers lose their voices after 5 or 10 years. It is unfortunate, look at Rolando Villazón. The life of an opera singer is very busy, very hectic. And when you lose your voice, there is nothing you can do to bring it back.

Look at Pavarotti or Domingo and other singers from that generation. These people were never stars when they were 30 or 35. They worked hard for decades to achieve their places in opera history. That is the reason Plácido Domingo still sings because he knew what roles to sing at the time.

Camilla Nylund: "Skandinávské ženy jsou bojovnice."

Finská sopranistka Camilla Nylund má za sebou nejedno úspěšné hostování na světových operních scénách. Zpívá pravidelně v Londýne, Vídni, Berlíně, Mnichově a brzy také San Franciscu, kam se v těchto dnech chystá. V dnešní době patří k nejvyhledávanějším interpretkám německého repertoáru. Specializuje se na tvorbu Richarda Wagnera a Richarda Strausse. Ale nejen to. S paní Nylund jsem se sešla k milému povídání ve Vídni, kde před pár týdny ztvárnila titulní roli v opeře Arabella...

Zpíváte a úspěšně vystupujete v mnohých překrásných městěch v Evropě, Americe i Japonsku. Kdy a jak jste se poprvé dostala ke zpěvu?

Již jako malá jsem chtěla zpívat. Jako náctiletá jsem zpívala často v kostele. V té době jsem se klasické hudbě a zpěvu moc nevěnovala. Hrála jsem na flétnu. Když mi bylo 12 let, začala jsem hrát také na klavír. Hudba byla ale vždy nedílnou součástí mého života. Ve čtrnácti letech jsem začala chodit na hodiny zpěvu. Blízko místa, kde jsem tehdy s rodiči bydlela, byla hudební škola, kam jsem chodila na zpěv k velice milé profesorce. Po roce se mne zeptala, jestli bych nechtěla jet na léto do Říma, kde bych se u italských učitelů zpěvu mohla dále zdokonalit. Bylo to skvělé. Když si dnes představím, že bych nechala svou patnáctiletou dceru jet samotnou vlakem z Helsinek do Říma.. Nejsem si jistá, jestli by se mi to líbilo...

Do Říma jsem nakonec i s ostatními děvčaty a profesorkou odjela. Po letním kurzu jsem se vrátila zpět do Finska, kde jsem pokračovala ve studiu. Pak jsem se poprvé dostala také do Vídně. Jedna z profesorek, která vyučovala zpěv ve Vídni, přijela do našeho města ve Finsku. V té době jsem byla členkou menší operní společnosti, která každý rok inscenovala v rámci operní sezony jedno dílo. Já jsme byla členkou operního sboru. Tato dáma si mne poslechla a nabídla mi, abych za ni přijela na léto do Vídně. Poté, co jsem získala stipendium, jsem se do Vídně skutečně vypravila. Bylo mi 16 let a byla jsem poprvé ve městě, ke kterému mám dodnes velmi vřelý vztah. Pokaždé, když zde vystupuji, si připadám jako doma. Musím říči, že jsem se účastnila opravdu mnoha pěveckých kurzů. Dokonce jsem se v rámci jedné z lekcí setkala s legendární Birgit Nilsson. Bylo to na sklonku 80. let, já jsem byla nejmladší z přítomných. Bylo úžasné se s paní Nilsson setkat, byla fantastická, milá a především jak se říká „oběma nohama na zemi“. Chtěla jsem tehdy vědět, co mám dělat proto, abych se mohla stát profesionální pěvkyní. Ona mi samozřejmě řekla, abych si našla dobrého učitele a studovala pěveckou techniku. Abych se přiznala, tak jsem tehdy vůbec nevěděla, jak a co bych měla dělat, abych mohla vystupovat na jevišti. Opera byla pro mne v té době jako velice vzdálený sen. 

Asi rok před maturitou jsem byla najisto rozhodnutá, že se budu zpěvu věnovat nadále. Nejdůležitějším místem pro studium zpěvu je ve Finsku Sibelius akademie. Na přijímací zkoušky jsem se vydala s kamarádem, se kterým jsem několik let předtím vystupovala v muzikálových produkcích jako byl například Jesus Christ Superstar. A právě během zkoušek a představení jsem si uvědomila, jak překrásné divadlo skutečně je. Společně jsme se vydali do Helsinek na zkoušky, které nakonec on úspěšně složil. Já ale ne, mne ke studiu nepřijali. Byla jsem velice smutná a nemohla jsem přijít nato, co tedy dělám špatně.

Rozhodla jsem se odejít studovat do jiného města ve Finsku, do města Turku, kde se vyučuje vše ve Švédštině. Já hovořím plynně Švédsky. Zde jsem studovala jeden rok hudební vědu, chodila na hodiny zpěvu na konzervatoři. To léto jsem se vydala do Salzburku. Město jsem již dobře znala, protože jsem tam často jezdívala již předtím. Neznala jsem ale žádné profesory, to byla chyba. Pokud jedete studovat do Salzburku, musíme mít známé a kontakty. Netušila jsem, že je to tak důležité. Přijela jsem do města a zapsala jsem se na hodiny k maďarské profesorce. Nemyslím si, že ostatní studenti chtěli být v její třídě. Měla pověst ne zrovna milé dámy. Do třídy mne přijala. Při první lekci ke mně přišla a řekla mi: Vy jste Camilla Nylund? Já jsem Vaše nová profesorka".

Během sedmi let mne naučila vše, co dnes znám. Bylo to tvrdé, někdy jsem byla opravdu zoufalá.  Studentům i mně dokázala během lekcí říci také nehezké věci. Jenže to je realita, ne vždy se setkáváte s milými lidmi. Musíte bojovat za to, co chcete v životě dosáhnout a dělat. Paní profesorka si také občas myslela, že se po letních prázdninách do její třídy už nevrátím. Ale já jsem se vždy vrátila. Jsem bojovnice a ona si toho asi všimla. Měla jsem velké štěstí, že mne učila právě ona. Jmenovala se Eva Illes. Bohužel nedávno zemřela. Je to zvláštní, protože její poslední angažmá bylo v Hannoveru. Moje kariéra v Hannoveru začala. Bylo to velice symbolické...

Fidelio, Curych 2004

Vaše první profesní cesta vedla tedy do Hannoveru...

Ano, v Hannoveru jsem ztrávila čtyři sezóny. Měla jsem skvělou možnost nastudovat mnoho rolí, protože operní soubor v tomto městě měl a stále má široký repertoár. Od Strausse, Wagnera, Mozarta až po české operní tituly. Zde jsem také poprvé zpívala Mařenku z Prodané nevěsty, bylo to ale v němčině..

V roce 1997 jsem poprvé zpívala v Drážďanech, byla to tehdy role hraběnky ve Figarově svatbě. Poté jsem rok pravidelně vystupovala v opeře jako host. Opět jsem zpívala Mařenku, Madeleine v Capricciu a další role. V roce 1999 jsem byla již členkou souboru, tehdy jsem se také do Drážďan přestěhovala. Dodnes tam s rodinou žiji.

Po dvou letech jako solistka jsem se po dohodě s vedením divadla stala rezidenčním umělcem souboru. A to až do roku 2011, kdy jsem zpívala v Drážďanech naposledy.

To, co jste mi řekla, je zajímavé. Byla jste tedy několik let solistkou a poté jste se stala stálým hostem opery. Většina umělců, kterých jsme se na podobnou otázku ptala, preferuje tu první z variant. Jak je to u Vás?

Víte, pokud jste členem daného operního souboru, máte určité jistoty. Nemusíte se obávat o role, máte stálý příjem. Když ale chcete hostovat a zpívat v jiných operních domech, musíte dostal od divadla povolení. Ne vždy je to možné. Když jsem se stala rezidenčním umělcem souboru, stále jsem zpívala své role. Bylo to skvělé, věděla jsem leckdy i celou sezonu dopředu kdy a co budu přesně zpívat. A to bylo výhodné jak pro mě, tak pro mého agenta.

V dnešní době musí umělci hodně cestovat. Závisí to samozřejmě na tom, ve kterém operním souboru profesně působíte. Jeden týden musíte být zde a další zase jinde. Je to až k nevíře a občas dost fyzicky náročné. Na druhou stranu je to vzrušující, protože se nikdy nenudíte. Setkáváte se neustále s novými kolegy a lidmi. Je to ale o to náročnější, pokud máte rodinu.

Zpívám a cestuji již mnoho let. V tuto chvíli nezpívám v Drážďanech žádné role, to znamená, že musím o to více cestovat. Rodinu bych jinak neviděla téměř vůbec. Někdy mám pocit, že bych se měla opět stát solistkou v některém z divadel, především kvůli rodině a neustálému cestování. V tuto chvíli mám ale plný diář. Tato léta jsou pro moji kariéru ta nejdůležitější…

Liebestod - árie z opery Tristan a Isolda

Není žádným tajemstvím, že ze Skandinávie pochází mnoho prvotřídních dramatických sopranistek. Od Kirsten Flagstad, Birgit Nilsson až po dnešní generaci pěvkyň jako je Nina Stemme, Iréne Theorin, Karita Mattila a samozřejmě také Vy. Co je podle Vás tajemstvím tohoto úspěchu?

Pokud interpretujete role dramatické, musíte být silná osobnost a vědět, co chcete a kdo jste. Domnívám se, že severské ženy mají toto zakotveno v mysli. Jsou nezávislé. Pokud zpíváte Wagnera, potřebujete mít v hlase a těle notnou dávnu jakési energie.

Skandinávské ženy jsou bojovnice. Již jsem to zmínila v předešlé odpovědi ohledně Birgit Nilsson. Většina z nás ví, odkud pochází, máme a známe své kořeny. Nikdy nezapomínáme, odkud pocházíme. A to je jedna z nejdůležitějších životních hodnot. Víme, že existuje místo, kam se můžeme kdykoliv vrátit.

Pokud pojedete do Finska, váš pobyt může být velice poklidný. Existují místa, kde nepotkáte živou duši i několik dní. Zde pak můžete zjistit, kdo opravdu jste. Je velice důležíté vědět, kdo jste, pokud děláte takovouto náročnou práci. Obzvláště, když interpretuje role Richarda Wagnera, které jsou dlouhé a velmi náročné.

Vedle ostatních rolí, které zpíváte, jste v loňském roce dosáhla jednoho velkého úspěchu. Ráda bych zmínila Váš debut v Bayreuthu, kde jste vloni i letos v létě zpívala Alžbětu v opeře Tannhäuser…

Když jsem poprvé přijela do Bayreuthu, byla jsem velice dojatá. A když jsem poté v rámci zkoušek stála na jevišti a zpívala árii Alžběty, byl to pro mne neskutečný, fantastický pocit. Pro všechny wagnerovské pěvce a pěvkyně je to splněný sen.

Za posledních několik let se v Bayreuthu objevují podle mne až příliš kontroverzní inscenace. Někteří kritici se i přesto snažili porozumět celé režijní koncepci. Můj debut a celé léto bylo velice náročné. Měla jsem smíšené pocity, když jsem se letos do Bayreuthu vracela. Novým dirigentem byl letos Christian Thielemann, který odvedl fantastickou práci. Opera se stala řekla bych hudebně monumentální. Práce s ním byla báječná, je mi jenom líto, že se v příštím roce pracovně nesejdeme. Dirigovat bude totiž někdo jiný…

Akusticky se divadlo od ostatních operních domů trošku liší. Christian mi kladl na srdce, že nemusím zpívat  předtím, než dá povel orchestru. Měla jsem zpívat spíše o něco později, o malou chvilku později, téměř na jeho povel. Ale ne dříve. Orchestřiště je totiž v Bayreuthu zakryté, to znamená, že hudba  přichází nejdříve na jeviště, kde se spojuje se zpěvem a poté vše dohromady slyší diváci v sále.

Tannhäuser, Bayreuth 2011

Vaše specialita je tedy německý repertoár. Nejen opery Richarda Wagnera, ale take díla Richarda Strausse. Mnoho rolí například ve francouzštině v repertoáru ale nemáte, že?
Bohužel již ne. Ze začátku kariéry jsem zpívala docela často Micaelu z Carmen. Je mi to líto, protože jsem například nikdy nenastudovala Markétku, to by byla a možná stále ještě je pro můj hlas role ideální. Ano, zpívám převážně Wagnera a Strausse, ale moc ráda bych zpívala více italského repertoáru.
Když jsem začínala, zpívala jsem samozřejmě Mozarta, dokonce i Pucciniho Mimi a Verdiho Desdemonu, nedávno Alžbětu v Donu Carlosovi. Není vůbec jednoduché přesvědčit kompetentní lidi, že bych ráda a snad i dobře zpívala italský repertoár. Operní domy vás angažují hlavně a jen do rolí, které zpíváte často. A protože moje parketa je Wagner a Strauss, dostávám nabídky takovéto. To ale neznamená, že bych si nechtěla zazpívat Verdiho role.
V minulosti tomu bylo úplně jinak. Pěvci měli možnost zpívat různorodý repertoár, mnoho rolí. Nyní je to mnohem složitější. V minulosti umělci tolik necestovali, měli řekněme více času na přípravu na koncentraci. Možností bylo tehdy mnohem méně než je tomu dnes. Nyní máme celý svět, vše je dostupné.

Natočila jste také několik velice zajímavých studiových nahrávek. Ráda bych se zastavila u alba, které vyšlo v roce 1997 a na kterém zpíváte pouze za doprovodu klavíru písně Sibelia, Debbusyho, Brittena a Kuuly. Natáčíte ve studiu ráda?

V minulosti jsem se podílela na několika menších projektech, toto album byla má první oficiální nahrávka. Přiznám se, že práce a nahrávání ve studiu je pracné a zároveň vzrušující. Neustále totiž opakujete, proto potřebujete dobrého technika, který se v této práci vyzná. Pak je samozřejmě skvělé, když můžete danou píseň či árii natočit pouze napoprvé a vše je perfektní. S písněmi je to možné, protože povětšinou nejsou tak dlouhé.

Ráda bych zpívala více písňové tvorby, nemám ale bohužel tolik času. Před několika dny jsem zpívala zde ve Vídni na ambasádě takový kratší písňový recitál, kde zazněly skladby Strausse a Sibelia. Bylo to moc krásné. Při interpretaci písní využíváte hlas jinak než když zpíváte operní roli. Nemáte za sebou obrovský orchestr.

Když už mluvíme o studiových nahrávkách, brzy se sejdu s kolegou Klausem Florianem Vogtem ve studiu. Klaus natáčí své další sólové album a přizval mne ke spolupráci na dvou áriích. A na to se opravdu moc těším... 

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Interview with Camilla Nylund in English

You have been singing successfully for lots of years in most of the wonderful cities in Europe, America, Japan. How did it all start for you in Finland?

I have always wanted to sing, as far as I remember from my childhood. As a child I would have a skipping rope and use one of the ends as a microphone. During my teenage years I was singing in the church a lot. I didn’t have much to do with classical music during these years, I was playing a flute. I started playing the piano when I was already 12 years old, that was quite late. Music has always been a great part of my life, my hobby. When I was 14 I started taking singing lessons. There is a music institute close to the place where I was growing up. I had a lovely singing teacher there. After one year of singing lessons she asked me if I would want to go to Rome for summer to study with an Italian singing teacher. And I thought that would be exiting. When I think about it now I am not sure if I would let let 15year old girl travel by train from Finland to Rome. I am not really sure If I would like that…

However I did go to Rome, with other girls and the teacher. I really wanted to cultivate my voice. After that summer I was studying more in Finland. Then I went to Vienna for the first time. A teacher who was working in Vienna came to my school in Vaasa in Finland to give some lessons. There was a small opera company there that would rehearse and perform an opera once a year, a semi-staged production. Back then I was singing in the opera choir. The teacher gave me some lessons and liked my voice very much. She said to me: Why don’t you come to Vienna next summer and I will teach you for two weeks?” I did get my scholarship and went to Vienna by myself when I was 16. Since then, Vienna has been one of my favorite cities. Every time I come here I really feel like I am home. Since that summer I would take summer courses every years in different places. During winter I would be also studying. I have to say I was taking lots of master classes. When I was 16 I even went to Birgit Nilsson masterclass in Finland. I was the youngest one there. It was very interesting to meet her, she was a wonderful person with both feet on the ground. I asked her: “What shall I do, I’d love to study singing…” Of course she said I should fine good teachers and study technique and then everything would be fine. It is interesting because some young singers come to me today and ask me for advice. Be honest with you, I didn’t really know how to get to the stage. Opera was a dream for me, it was so far away. I didn’t know how to achieve that.

A year before I graduated I decided I want to go into singing; study singing and become a professional singer. And of course the place to study singing in Finland is the wonderful Sibelius academy. I went there with a friend of mine. We had done some musicals at school together before like Jesus Christ Superstar, he was Jesus and I was Maria Magdalena. And during these performances I realized how wonderful it is to be on stage singing and acting altogether. We went to Helsinki and he made the examinations but I didn’t. I was very upset and thought there must have been something wrong with me. Everybody was telling me I had a voice but I couldn’t be accepted into music school.

I decided to go to Turku, another city in Finland where we have a Swedish speaking university. I am also Swedish speaking. There I studied musicology for one year, took singing lesson at the conservatory. The next summer I went to Salzburg… I had been to Salzburg before for the summer academy so I knew the city and their school a little but I didn’t know the teachers.

And back then I didn’t know that was so important. You already had to have a contact with some teachers to be able to get a place in the class. I came to Salzburg and got to know an Hungarian soprano. I don’t think anybody asked to be in her class because she didn’t have a reputation to be the nicest teacher. She took me as a pupil. I remember when I came for the first time to her class she looked at me and said: “Are you Camilla Nylund? I am your new teacher.”

During those seven years I studied with her at the Mozarteum I learned really everything I know today. It was very hard, I would cry during the lessons and she could say really terrible things to the students but it was hard school and I think it also gave me a lot of courage to become an opera singer. You don’t meet nice people all the time. You have to fight and you have to do lot of work. She also though I would never come back after the summer holiday. But I came back, I am a fighter. She probably also noticed that. I was very lucky to have her as a teacher. Her name was Eva Illes, unfornunatelly she died a couple of years ago. It was very funny because her last engagement was in Hannover and I started my carrier in Hannover. It was very symbolic, a circle that was closing..

So your first company engagement was in Hannover...

Yes, I spent four years in Hannover. I was able to study and perform a lot of repertoire. That was great because it is a huge opera house and in the repertoire they had everything from Strauss to Wagner, Mozart. I sang my first Mařenka in Hannover, it was in German language.

In 1997 I sang Countess in Marriage of Figaro there as a guest. After that they offered me a guest contract for one year. Again, I sang Mařenka in Prodaná Nevěsta, Countess in Capricio. I then became a member of the company. That was in 1999 and I moved to Dresden where I was a member of the ansamble for two years. My first season was not really succesfull professionaly because I got pregnant. I would have had two premieres. I am of course very happy I could have had my first child and that is much more important.

After two years as a member of Dresden opera I changed my contract and became a residence artist. I was still living in Dresden, I am still living there now. I was there until June 2011. Now I don’t sing anything in Dresden for the moment.

It is interesting because you said you were a member of the ensemble for two years and then you stayed there as a guest singer. Most of the people I asked prefer to be members of a certain company rather than guest singers. What do you prefer?

When you are an ensemble member, you know you have your insurance, your salary every month. But you always have to ask permission if you want to sing somewhere else, so you cannot be traveling that much and singing elsewhere. When I had my residence contract, I was singing my performances, I knew my roles some years in advance so I could plan my calendar, it was more convenient for my agent to be able to find other things. Singers have to travel a lot, which also depends on what house you are singing at. We have to be one week here and the next week there. It is quit astonishing.  In a way it is very interesting because you never get bored, you meet different people everywhere. It is more difficult if you have a family.

I have been doing this business for many years. I am not doing anything in Dresden right now; and that means I have to really travel a lot. Sometimes I think that I should really get a fixed contract again somewhere. Right now, there is no space in my calendar. It is quit full and I work a lot. And of course these are the most important years in my career.

It is known and no secret that lot of wonderful dramatic sopranos, mostly Wagnerian sopranos were born in Scandinavian countries. From the legendary Kirsten Flagstad, Birgit Nilsson to new generation of singers such as Nina Stemme, Karita Mattila and yourself. What is the key to the success? 

To be able to sing Wagner roles you have to have a strong personality, know what you want and who you are. I think that Scandinavian women or Nordic women have this in their minds. We are very independent. We are fighters. Most of us, like I said earlier about Birgit Nilsson, know where we come from. We have our feet in the soil. You never forget where you are coming from. I think that is the most important thing. You always know you have a home somewhere, a place to come back to. 

If you go to Finland, it can be very quiet. You can find places where you don’t see anybody for many days if you don’t want to. There you can also find who you really are. I think it is very important to know this if you want to be in this business. Especially if you sing Wagner, the roles are very long are you have play very convincingly.

 

                                                                   

Apart from all of your successes there is one particular one you did achieve last year. I am talking about your debut at Bayreuth Festspiele as Elizabeth in Wagner’s Tannhäuser you sang again at Bayreuth this summer . How does it feel to sing at Wagnerian THE ONE AND ONLY opera house in the world?

I was very moved when I first came to Bayreuth. I was standing on the stage and rehearsing my aria and though how fantastic the house is. For all Wagnerian singers it’s a dream to sing at Bayreuth Festspiele. As everybody knows the productions they usually do there are often controversial, so was our production of Tannhäuser. Some critics tried to understand what we were doing on stage. It was a very hard summer I must say. I had mixed feelings coming back this summer. We had a new conductor this year, Christian Thielemann. He did a wonderful job with the orchestra; the opera became very strong musically. I really enjoyed working with him and I am sad that he is not going to do it with us next summer; we will have a new conductor.

Acoustically it is different from other opera houses. Christian told me: "You don’t have to sing ahead of the orchestra, you can be a little bid late, but just a tiny bid. You should sing on the beat but don’t try to get ahead." The orchestra pit is covered so the sound comes to the stage and then it mixes with our voices and then it goes out.

Most of opera goers know that you landmark is German repertoire, not just Richard Wagner but also Richard Strauss. You don’t sing French that much…

Sadly, not anymore. At the beginning I sang Micaela from Carmen. It is a pity because I never sang Margareta from Faust. That would have been a very good role for me, I am not sure if I would still be able to sing it. It has not come yet. I sing mostly Wagner and Strauss, even though I would love to sing more Italian repertoire.

At the beginning of my career I sang Mozart roles, Mimi from La boheme. Then I also sang some Verdi parts, Desdemona and Elisabeth from Don Carlo. It is not very easy when you come to a certain level and you sing in big houses. They engage you for what you are known for. And I am known for Wagner and Strauss. It doesn’t mean I would not want to sing Verdi, I would love that very much…

In the past it was totally different. Singers were able to sing a lot of different repertoire. Now, it is harder for us to sing that many roles. Back then, singers could not travel that fast, they had more time to concentrate on their work and what they were doing. The singers’ market was much smaller than it is now. Now we have the whole world. I believe it is more difficult today than it was for singers many many years ago.

 Don Carlo, Amsterdam 2012

Apart from opera performances you have also recorded a couple of recordings. I would like to ask about one particular that was release in 1997. Camilla Nylund sings Sibelius, Debbusy, Britten and Kuula. Do you enjoy working in a recording studio?

I had done some minor recordings before. This was my first official recording. Be honest with you, it is astonishing to record in the studio. You constantly repeating takes, you need a good technician who knows this business well. It is wonderful if you can only take one take. With songs it is possible because they are mostly not that long.

I wish I had more time to sing songs in concert. Just the other night I sang here in Vienna at the embassy. I did a small lied concert of Strauss and Sibelius, it was very nice. I do enjoy singing songs; you use your voice in a different way. You don’t have a huge orchestra with you; you are there almost naked only with the piano.

Soon, I will be doing a recording with Klaus Florian Vogt, he is going to record his second CD and we are doing two duets together. I am looking forward to work with him.