Juan Diego Floréz podruhé v Praze.

Ve čtvrtek 6.12. měli Pražané podruhé během poměrně krátké doby možnost zažít vystoupení hvězdného peruánského tenoristy Juana Diega Floreze. Na rozdíl od prvního koncertu v r. 2009, kdy se jednalo převážně o výběr populárních belcantových árií, byl program letošního koncertu mnohem pestřejší. Florez tentokrát vystoupil s klavírním doprovodem a připravil neobyčejně zajímavý program. V první části koncertu zazněly nejprve árie z poměrně neznámých oper italských autorů 18. století, dále tři písně Gioacchina Rossiniho, a v závěru skvostná árie z opery Giacoma Meyerbeera Il crociato in Egitto. Druhá část pak ukázala opět jinou stránku peruánského pěvce - zazněly árie z oper francouzských autorů 19. století, dále tři zarzuely a árie z Offenbachovy operety Krásná Helena. Posluchači se již od první árie nechali strhnout k bouřlivému potlesku, který se postupem večera měnil v nadšené ovace, připomínající chvílemi koncert hvězd pop music. Juan Diego Florez byl očividně reakcí publika velmi potěšen a odměnil se mu celkem pěti přídavky, při nichž se publikum dostávalo do stále větší extáze. Jednalo se totiž o Florezovy parádní árie z Lazebníka Sevillského  "Cessa di piu resistere" ( tato árie se pro svoji obtížnost posledních 100 let většinou vynechávala, protože žádný pěvec nebyl schopen ji zazívat, a až Juan Diego si znovu prosadil její uvádění) a proslulou árii z opery Dcera pluku "A mes amis "s devíti vysokými C. Kromě toho  Florez v přídavcích zazpíval i dvě árie z Rigoletta a píseň Be my love. A to vše s naprostou lehkostí a elegancí, jakoby předtím nepředvedl již  90 minut špičkového výkonu.

Juan Diego Florez je ( myslím že nejen) z mého pohledu naprostý zázrak přírody. Jeho hlas se pohybuje s neskutečnou lehkostí, koloratury připomínají zurčení potoka a vysoké tóny Florez nasazuje s neomylnou přesností a dokonalostí. A přitom jeho projev nepostrádá bohaté dynamické odstínění. Člověk má prostě pocit, jakoby se ocitl v jakési nadpozemské sféře a naslouchal andělskému zpěvu, jinak to prostě nelze nazvat. Jeho hlas s postupem let poněkud potemněl, ale v žádném případě neztratil nic ze své pružnosti. Vzpomínám si, že před cca 10 lety Juan Diego tvrdil, že ve 40 letech ukončí kariéru a bude se věnovat pouze pěstování vína a rodině. Domníval se totiž, že v tom věku již jeho hlas nebude dostatečně pružný, aby mohl zpívat belcantový repertoár, a na jiný repertoár nebude dostatečně silný. Čtyřicáté narozeniny oslaví příští rok v lednu, ale konec kariéry je zatím, díky bohu, v nedohlednu.

Juan Diego Florez - Rudolfinum, 6.12.2012

Klavír - Vincenzo Scalera

Giovanni Bononcini - opera Griselda : Per la gloria d´adorarvi

Vincenzo Ciampi - opera Gli tre cicisbei ridicoli:  Tre giorni son che Nina

Noccolo Piccini - opera Roland : En butte aux fureurs do l´orange

Gioacchino Rossini - Lésule

                              - La promessa

                              - Tirana alla spagnola

Giacomo Meyerbeer - opera Il crociato in Eggito: Popoli dell´Egitto - Queste destre l´acciaro di morte

přestávka

Charles Gounod - opera Romeo et Juliette : L´amour... Ah! Leve-toi, soleil!

Edouard Lalo - opera Le Roi d´Ys - Vainement, ma bien-aimée

Jacques Offenbach - opereta La Belle Helene: Au mont Ida

José Padilla - Princesita

Joseph Lacalle - Amapola

Reveriano Soutullo, Juan Vert - Bella enamorada

Gaetano Donizetti - opera Rita: Allegro io son

Přídavky:

Giuseppe Verdi - Rigoletto : Par mi veder le lagrime

Gioacchino Rossini - Il Barbiere di Seviglia: Cessa di piu resistere

Gaetano Donizetti - La Fille du Regiment: A mes amis

Be my love

Giuseppe Verdi - Rigoletto: La donna e mobile

Simon Keenlyside - tak trochu "utajený" pražský koncert

Koncert charismatického britského baritonisty Simona Keenlysida se objevil v programu umělecké agentury Nachtigall Artists na jaře tohoto roku, brzy však z přehledu koncertů zmizel a vyšlo najevo, že se jedná pouze o koncert pro uzavřenou společnost. Nezbylo, než zapátrat a najít mezi známými i bývalými spolužáky někoho, kdo do této "uzavřené společnosti" patří, protože jméno protagonisty slibovalo nevšední umělecký zážitek.

Simon Keenlyside vystoupil v Praze  za doprovodu Symfonického orchestru hl. města Prahy FOK s programem operních árií. S programem, kterému se dle vlastních slov raději vyhýbá. Protože každá z těch árií představuje určitý příběh a  pro něj je velmi těžké ho předvést na jevišti během operního galavečera. V Praze se mu to však na 100% podařilo. I díky tomu, že se nedržel zažitého klišé operních galavečerů, ale jednotlivé árie ztvárnil dokonale nejen pěvecky, ale i po herecké stránce, včetně rekvizit.

Již v úvodní árii " Si puó?... Signore! Signori! z opery Komedianti překvapil publikum příchodem uličkou uprostřed sálu v kabátě a klobouku a dokonale tak navodil atmosféru. A rázem si získal publikum, které, ačkoliv se jednalo spíše o nepoučené "neoperní" publikum", nedokázalo odolat pěvcovu charismatu.

Následovala Árie " O du, mein holder Abendstern" z Wagnerova Tannhausera. Keenlyside opět mistrovsky navodil atmosféru noci a hvězdné oblohy.

Vyvrcholením první části koncertu byla árie Rodriga z 3. dějství Verdiho Dona Carlose. Keenlyside nejen že dokázal dokonale vytvořit iluzi nepřítomného partnera Carlose, ale ve scéně umírání se nerozpakoval  i klesnout na zem. Naprosto neobvyklé, ale velmi působivé v kontextu jeho niterného podání celé árie.

Druhou část koncertu zahájila árie z Čajkovského Pikové dámy "Ja vas ljublju", následovala árie Rigoletta " Povero Rigoletto - Cotrigiani". V úvodu se Simon Keenlyside představil i jako velmi zručný malíř, když si na pódium přinesl clipchard a při zpěvu namaloval dvorního šaška. Poté se však již plně věnoval zpěvu a to s tak silným prožitkem, že publikum téměř nedýchalo.

Závěr koncertu patřil opeře Hamlet a árii " O vin, dissipe la tristesse", při které - jak jinak- si Simon Keenlyside přinesl sklenku červeného vína.

Publikum v průběhu večera stále více propadalo kouzlu charismatického pěvce a odměňovalo ho, stejně jako orchestr při orchestrálních vložkách, bouřlivým potleskem. Kdo však čekal jako přídavek další skvostné operní árie, ten se mýlil - Simon Keenlyside ve dvou přídavcích uzkázal  svoji opět jinou tvář - bravurně zazpíval  dvě muzikálové písně!

Zástupce firmy, pro kterou byl koncert pořádán, překvapil v závěru koncertu umělce i publikum velmi vtipným dárkem - panu Keenlysidovi věnoval loutku dvorního šaška - Rigoletta. Velmi zdařilé překvapení.

Neobyčejný večer a neobyčejný umělec, za kterým stojí za to se vypravit na některou z evropských operních scén - například v dubnu do Vídně, kde bude zpívat Rigoletta.

Praha, Obecní dům, 3.12.2012

Simon Keenlyside, vánoční koncert

Symfonické orchestr hl. města Prahy FOK

dirigent Julian Kovatchev

Anna Netrebko poprvé zazpívala v Praze!

Anna Netrebko

Je dobře, že vystoupení Anny Netrebko v Praze, její první a pevně věřím, že ne poslední, byla operní role a nikoliv koncert, složený z populárních árií. Protože na koncertě bychom mohli obdivovat pouze její hlasové kvality, ale v roli slepé princezny Jolanty z jednoaktové Čajkovského opery jsme měli možnost poznat všechny stránky jejího umění, které z ní právem dělají jednu z největších postav současné opery. Ačkoliv se jednalo pouze o koncertní provedení opery, Anna Netrebko dokázala svým niterným pojetím a dokonalým hereckým ztvárněním postavy ( a ztvárnit slepotu skutečně není jednoduché) všechny posluchače doslova "uhranout". Velmi zdařile jí při tom sekundovali i představitelé ostatních rolí, sólisté Mariinského divadla, kteří plným právem také sklízeli potlesk na otevřené scéně. Je třeba zdůraznit i naprostou srozumitelnost zpívaného textu, která těm, kteří kdysi studovali ruštinu, umocnila celkový prožitek. K nejsilnějším momentům opery patřila např. scéna, kdy Vaudemont a Robert zahlédnou Jolantu v zahradě a ona k nim přichází - ve Smetanově síni přicházela uličkou mezi sedadly, což některé posluchače, kolem kterých přešla, dovedlo až k slzám - nebo okamžik, kdy Vaudemnot žádá Jolantu, aby mu utrhla červenou růži a ona naprosto nechápe, co má na mysli, protože ve své slepotě netuší, co jsou to barvy. A potom úplný závěr, kdy všichni představitelé zpívají závěrečnou sborovou árii a dramatickému zpěvu a zvuku orchestru dominuje v úchvatných výškách hlas Anny Netrebko....

Anna Netrebko

Každé setkání s touto pěvkyní je naprosto nezapomenutelný žážitek a tak tomu bylo i při jejím pražském vystoupení. Velmi sympaticky působilo její neokázalé vystupování, prosté jakýchkoliv hvězdých manýrů. O Anně Netrebko se občas na  některých operních blozích píše spíše nelichotivě, osobně si ale myslím, že svým vystoupením musela všechny zdejší pochybovače přesvědčit, že kromě krásného zjevu disponuje především nádherným, nezaměnitelně zbarveným hlasem, a dokonalou pěveckou technikou. Je to prostě sympatická mladá žena, která dokázala úspěšně skloubit svoji kariéru s rodinným životem a která nezapomíná na své kořeny a své popularity využívá k propagaci ruské hudby na světových pódiích.

22.11.2012 -Smetanova síň obecního domu

P.I.Čajkovskij - Jolanta

Slovinská filharmonie - dirigent Emmanuel Villaume

Jolanta - Anna Netrebko

Vaudémont - Sergej Skorochodov

Robert - Lucas Meachem

René - Vitalij Kowaljow

Bertrand - Luka Debevec Mayer

Ibn.Hakia - Vladislav Sulimsky

Marta - Monika Bohinec

Magical Walküre, magical Wagner...

Richard Wagner’s 200th birthday has been celebrated by most opera companies around the world. It is rather extraordinary that one of Berlin’s finest orchestras started a project called Wagnerzyklus. During last couple of years Runfunk-Sinfonieorchester Berlin with maestro Marek Janowski has performed all Wagner operas on stage of The Berlin Philharmonic with world famous Wagnerian singers. All concert performances are to be released on CD sets (some performances have already been released).

 

In March, I was fortunate to hear the concert performance of Tristan und Isolde. I was impressed by the great sound of the orchestra, superb singing and most of all really wonderful and friendly atmosphere. Saturday's performance of Die Walküre was very special...

 

Petra Lang and Tomasz Konieczny (photo Kai Bienert)

 (photo Kai Bienert)

I always wondered how different and perhaps even difficult it is for operatic basses to sing a bass-baritone role. Wagnerian specialist Tomasz Konieczny sounded very comfortable as Wotan. Petra Lang's voice was controlled, yet very powerful. I believe her Brünnhilde is one of the finest of our time. I was very impressed by Iris Vermillion's Fricka, an ancompromising lady with ginger voice. Even though it was a concert performances, the chemistry was evident on stage. Melanie Diener's Sieglinde and Robert Dean Smith's Siegmund made such a lovely pair.

There are no small roles in Wagner's operas, especially in The Ring cycle. That was clear during The Ride of the Valkyries, perhaps the most magnificent part of the performance. Maestro Marek Janowski together with the orchestra presented Wagner's masterpiece very gracefully, in rather faster tempos with great sense for details.

 maestro Marek Janowski  (photo Kai Bienert)

Don’t miss other two parts of Wagner’s Ring, the concert perfomances of Siegfried and Götterdämmerung are scheduled for March 2013. More informantion about upcoming performances and tickets can be found HERE.

Conductor: Marek Janowski

Wotan: Tomasz Konieczny

Fricka: Iris Vermillion

Siegmund: Robert Dean Smith

Sieglinde: Melanie Diener

Hunding: Timo Riihonen

Brünnhilde: Petra Lang

Gerlinde: Anja Fidelia Ulrich 

Ortlinde: Fionnula McCarthy

Waltraute: Heike Wessels

Schwertleite: Kismara Pessatti

Helmwige: Carola Höhn

Siegrune: Wilke te Brummelstroete

Grimgerde: Nicole Piccolomini

Rossweisse: Renate Springler

Ostravská Káťa Kabanová aneb jak se dělá opera...

Tento čtvrtek byla v Ostravě na pořadu druhá operní premiéru sezony - Janáčkova Káta Kabanová ve skutečně hvězdném obsazení. Po Šárce, Její pastorkyni, veleúspěšném polo-koncertním provedení Věci Makropulos, je Káta Kabanová čtvrtým skladatelovým titulem, který byl za posledních několik let v Ostravě uveden.

V Ostravě nevsadili pouze na kvalitní obsazení. Troufám si říci, že diváky uchvátilo hlavně režijní pojetí a scénografie, které svým spojením odkrývají temnou realitu společnosti. Scéna velice vkusně vykresluje vnitřní i vnější prostranství bez jakýchkoliv bariér či konkrétní hranice. Jednoduché tmavé schodiště, venkovní lampa s lavičkou, kuchyňský stůl a tři židle připevněné  k podlaze (jevišti) navozují atmosféru naprosté beznaděje. Světelné efekty umocňují dramatický příběh i samotnou hudební linii operního díla.

Morenike Fadayomi (Káťa Kabanová)

Hlavní roli Káti si zazpívala Morenike Fadayomi, kterou v minulosti mohli ostravští diváci vidět a slyšet jako Abigaille v opeře Nabucco. Pro tuto půvabnou dámu není role prvním výletem do Janáčkových oper. V češtině zpívala mimo jiné titulní postavu v opeře Věc Makropulos. Naprosto bravurní češtinu předvedla též v Ostravě. Dalším zahraničním hostem byla americká legendární sopranistka Nadine Secunde, která si poprvé ve své kariéře zazpívala v češtině zlou Kabanichu. Zaujala výbornou výslovností i hereckým projevem - zlá a nekompromisní matka, která nenávidí Káťu a pohrdá všemi kolem.

Morenike Fadayomi (Káťa Kabanová) a Gianluca Zampieri (Boris Grigorjevič)

 Martin Gurbal' (Dikoj) a Nadine Secunde (Kabanicha)

Úspěch operního díla nezávisí jen na věhlasném obsazení, ale na správném obsazení rolí. To potvrdil například Richard Samek v roli mladého a rozverného Kudrjáše, stálý host ostravské opery Gianluca Zampieri v roli nestálého a zbabělého Borise a janáčkovský specialista Jan Vacík jako ušlápnutý Tichon, který sám neví, co chce a jak toho má dosáhnout.

Orchestr v čele s hudebním ředitelem opery Robertem Jindrou odvedl výbornou práci. Janáček je v Ostravě ostatně doma. O tom svědčí pravidelné uvádění skladatelových děl, které ostravské publikum vždy vítá s otevřenou náručí. Jedinou vadou na kráse ostravské inscenace jsou chybějící české titulky.