Po úmorném a vcelku dramatickém čekání na vstupenky, ráno 14.7. 2011, se mi dostalo příležitosti zúčastnit se představení Pucciniho Toscy v Royal Opera House Covent Garden. Velice jsem se na představení těšila - jen samo obsazení slibovalo úchvatnou podívanou.
Začněme tedy popořadě. Představení se tedy konalo 14. července. Za dirigentský pultík se postavil Antonio Pappano a hlavní role obsadili Angela Gheorghiu jako Tosca, Jonas Kaufmann jako Cavaradossi a Bryn Terfel jako Scarpia. Dále se představili: Lukas Jakobski (Angelotti), Jeremy White (Kostelník), Hubert Francis (Spoletta), Zhengzhong Zhou (Sciarrone), William Payne (Pastýř), John Morrissey (Žalářník).
Již samotná inscenace mě doslova uchvátila. Jednalo se o klasickou inscenaci v kulisách Paula Browna a režii Jonathana Kenta. Jak již bylo řečeno, tato inscenace měla klasický ráz, tedy byla zde snaha dosáhnout co největší věrohodnosti, co se týče autentických prostor. Nejlépe na mě působilo 3. dějství, Andělský hrad. Tato scéna se obešla bez zbytečných "lapačů pozornosti", šlo pouze o kruhový půdorys střechy Hradu, s potřebným ochozem, odkud se zrazená Tosca mohla efektně vrhnout na cestu za svým milovaným Mariem...
Antonio Pappano, zdá se, má orchestr Královské opery pevně v rukou. Hudba zněla celým představením nanejvýš citlivě, aby nepřehlušila zpěváky, avšak zároveň velice razantně, až běhal mráz po zádech. Zaujalo mě samotné nastudování - například zvolená tempa byla trochu odlišná od jiných zažitých produkcí. Toto pojetí se v něčem lišilo a podle mě to bylo jedině dobře. Ono ve světě, kde Tosca patří k nejuváděnějším titulům, se snadno sklouzne ke stereotypu, kde se mnozí bojí něco změnit. Tady nešlo o nějaké velké změny, jen se novým a zajímavým způsobem dostalo pozornosti i jiným krásným momentům, které mnohdy zaniknou a divák je pořádně ani nepostřehne.
Angela Gheorghiu se zhostila role Toscy se ctí. I když myslím, že Tosca není přímo "její" rolí, co se týče pěveckého přednesu, herecky se mi velmi líbila. Byla škoda, že většinu času nebyla příliš slyšet, natož aby jí bylo rozumět. Kdyby to bylo v jiných podmínkách, řekla bych, že orchestr hrál příliš silně a zpěvačku tak překryl, ovšem o tom nemohla být řeč. Nikdo jiný z protagonistů takový problém neměl. Ovšem Londýnskému publiku toto vůbec nevadilo a nadšeně aplaudovalo po krásném Vissi D´Arte, které se Angele Gheorghiu opravdu povedlo.
Jonas Kaufmann coby malíř Mario Cavaradossi ovšem strhl veškerou pozornost na sebe. Jeho bezchybný výkon byl korunou celého představení. Již počáteční Recondita Armonia byla dokonale odžitá, pěvecky brilantní. Kaufmannův tmavý tenor se Královskou operou nesl i v těch největších pianissimech jako na obláčku, ke každému uchu. Vidět a slyšet Jonase v této "jeho" roli byl v posledních letech můj sen a jsem tedy moc ráda, že se to tak krásně povedlo. Samozřejmě E lucevan le stelle patřilo k vrcholům představení, i když mě osobně nejvíce uchvátila árie O dolci mani. Něco tak nádherného se slyší jen velice zřídka.
Bryn Terfel jako baron Scarpia byl opravdu skvostný. Jeho herecký projev byl famózní - opravdu "odporný" Scarpia :-). Pěvecky si s rolí neuvěřitelně vyhrál - každé slovo, vzdech naprosto zřetelné, dokonalé dynamické změny, hladký, sametový hlas... Když zaznělo "Tosca, finalmente mia!", měla jsem pocit, že se Terfel už definitivně ztotožnil se svou postavou a před námi stojí pouze onen zloduch. Opravdu dokonalé ztvárnění.
I když Terfel a Kaufmann jasně kralovali celé produkci, uznání patří i menším rolím, které byly představeny s takovou hereckou a pěveckou jistotou, o které se nám v našich podmínkách někdy ani nesní. Toto a celková atmosféma hlediště, kde se lidé báli jen pohnout, aby nenarušili onu dokonalou auru a výkony pěvců, mě dokonale pohltila a tak jsem si představení mohla užít bez jakéhokoliv vyrušení.
Giacomo Puccini: Tosca
ROH Covent Garden 14.7.2011
Floria Tosca: Angela Gheorghiu
Mario Cavaradossi: Jonas Kaufmann
Scarpia: Bryn Terfel
Angelotti: Lukas Jakobski
Kostelník: Jeremy White
Spoletta: Hubert Francis
Sciarrone: Zhengzhong Zhou
Pastýř: William Payne
Žalářník: John Morrissey
