Celý kulturní svět si v letech 2010 – 2011 připomíná jubileum Gustava Mahlera, nejvíce se však oslavám tohoto „nadčasového“ umělce věnují města, ve kterých Mahler za svého života aktivně působil – především Vídeň, ale i Praha, New York a v neposlední řadě Hamburk.
Gustav Mahler působil v Hamburku v letech 1891– 1897 jako šéfdirigent hamburské opery. Během této doby uvedl v Hamburku mnoho nových operních titulů, mezi nimi i opery B.Smetany. Z Hamburku pak odešel do Vídně, kde se stal šéfdirigentem Vídeňské dvorní opery.
Město Hamburk v jubilejní Mahlerovské seznoně uvádí kompletní symfonické dílo autora včetně fragmentu nedokončené 10. symfonie. Kromě toho jmenovalo tzv. „rezidenčním umělcem“ při Hamburské filharmonii velkého znalce Gustava Mahlera a jednoho z nejzasvěcenějších interpretů jeho písní – amerického barytonistu Thomase Hampsona. Ten připravil pro Hamburk uvedení kompletního cyklu Mahlerových písní v rámci 4 koncertů, a to jak klavírní tak i orchestrální verzi. Jeho klavírní recitály doprovází Wolfram Rieger, orchestrální verzi Vídeňská filharmonie.
Kromě toho, že je Thomas Hampson naprosto svébytným interpretem Mahlerových písní, je také velkým znalcem a obdivovatelem Mahlera jako člověka a dokáže o něm velmi poutavě hovořit. Součástí uvedení písňového cyklu bylo proto i tzv. „koloquium“ na téma „ Mahlerův život v jeho písních“, které se uskutečnilo v rozhlasovém studiu NDR a bude, stejně jako všechny koncerty, v průběhu března – května vysíláno v rozhlase.
Do Hamburku jsem se z časových důvodů mohla rozjet pouze „na otočku“, takže jsem stihla nvštívit pouze dvě akce – písňový recital se skladbami ze sbírky „Des Knaben Wunderhorn“ a následující den právě zmiňované koloquium. Nestihla jsem bohužel premiéru filmu o Mahlerově 2. symfonii “Vzkříšení“, kterou skladatel komponoval v době svého pobytu v Hamburku, a koncert Severoněmecké filharmonie pod taktovkou Alana Gilberta, kde zazněly orchestrální verze písní a také jediná dokončená část 10. symfonie – Adagio. Přesto byl můj dvoudenní zážitek velmi intenzivní.
Recitál v Leitzhalle byl dokonalou ukázkou Hampsonova interpretačního umění. Pořadatelé však měli nešťastný nápad obsadit první dvě řady studenty v pubertálním věku, kteří hned při první písní cyklu narušili atmosféru v sále upuštěním kovového předmětu na zem, a tím velmi citelně narušili umělcovu koncentraci. Ten sice celou záležitost s nadhledem a humorem okomentoval, ale hned v další písni se ztráta koncentrace projevila výpadkem textu. Vzhledem k tomu, že se celý koncert nahrával pro pozdější vysílání v rozhlase, vznikla docela prekérní situace, kterou ale brilantně vyřešil Wolfram Rieger u klavíru – bez jakéhokoliv přerušení pokračoval ve hře a navedl pěvce k opakování pokažené části písně. Napodruhé už vše dopadlo dobře a i další průběh koncertu již pokračoval ve zklidněné atmosféře. Naprostá symbiosa klavíristy s pěvcem je pro vystoupení obou umělců příznačná a po právu sklízí Wolfram Rieger na koncertech stejně bouřlivé ovace, jako Thomas Hampson. 
Písně z cyklu Des Knaben Wunderhorn se mohou uvádět v libovolném pořadí a Thomas Hampson je seřadil do tří tematických celků – „ O přírodě a člověku“, „Humoresky a balady – obrazy loučení a války“ a „ Balady – tento a onen svět“. Thomas Hampson „vypráví“ tyto již dobře známé příběhy takovým způsobem, že posluchače vždy znovu dokáže plně vtáhnout do děje, v jeho podání je taková dramatičnost a napětí, že posluchač má dojem, jako by písně slyšel poprvé.
Velmi silným emocionálním zážitkem byl závěr koncertu, kdy nás Thomas Hampson vyzval, abychom se během minuty naprostého ticha ponořili do rozjímání, co pro každého z nás a pro náš život Mahler a jeho hudba znamenají. Nádhera!
Neméně intenzivní zážitek byla i beseda o Mahlerovi následující den. Thomas Hampson si přizval při té příležitosti německého hudebního vědce Jense Malte Fischera, autora Mahlerova životopisu – knihy s názvem „ Der fremde Vertraute”. Jedná se o první životopisnou knihu o Mahlerovi napsanou v němčině a Thomas Hampson avizoval, že se zasadí o její brzký překlad do angličtiny. Kniha má téměř 1000 stran a těm, kdo ovládá němčinu, ji vřele doporučuji, je velmi čtivá.
Celý pořad trval dvě hodiny a oba znalci Mahlera vyprávěli velmi poutavě o jednotlivých etapách jeho života a jak se odrazily v jeho písňové tvorbě, o tom, čím se jednotlivé písňové cykly liší, o rozdílnostech v interpretaci klavírních a orchestrálních verzí, o Mahlerovi jako člověku, pouštěli ukázky písní s různými interprety – dvě hodiny utekly jako voda. Na závěr byl dán prostor i posluchačům, kteří mohli klást otázky.
Osobně mě velmi zaujala úvodní informace o tom, v jakých obdobích a vlnách se Mahlerovo dílo uvádělo a pak bylo opět dlouhá léta opomíjeno. V posledních letech zájem o Mahlerovu hudbu stale narůstá a tak se zdá, se se naplňují Mahlerova slova o tom, že nikdo z jeho současníků jeho hudbě nerozumí a bude pochopena až za 50 let.
Hamburg, Leitzhalle, 1.3.2011
písňový recitál Des Knaben Wunderhorn
Thomas Hampson - bariton
Wolfram Rieger - klavír
Hamburg, rozhlasové studio NRD, 2.3.2011
beseda na téma " Mahlerův život v jeho písních"
Thomas Hampson, Jens Malte Fischer
