Jedním z důvodů cesty byla opera Faust, ve které v roli Fausta ve Vídni debutoval Jonas Kaufmann. Protože ale Vídeň má kromě opery i mnoho dalších kulturních "lákadel", rozhodla jsem se tentokrát pobyt prodloužit a věnovat čas i návštěvám výstav. Vzhledem k tomu, že v letošním roce slaví významné výročí malíř Gustav Klimt, vydala jsem se po jeho stopách. Kromě stálých expozic v Belvederu a Leopoldově muzeu nyní město nabízí i některé příležitostné výstavy, další se chystají v průběhu roku.
Když už je člověk jednou ve Vídni, tak přeci nebude trávit večer v hotelu. Druhý den po Faustovi byl v opeře na programu koncert Roberta Alagni s klavírním doprovodem, a protože jsem tohoto pěvce dosud nikdy neslyšela živě, uvítala jsem možnost to napravit. Podle klavírního doprovodu jsem se domnívala, že Alagna bude zpívat písně, program koncertu totiž nebyl předem nikde publikován. O to větší byla moje radost, když jsem se před začátkem začetla do zakoupeného programu - koncert byl sestaven z operních árií z francouzských a italských oper, takže sliboval skutečně nevšední zážitek. Kromě toho se u francouzských oper jednalo pro mě a zřejmě i většinu posluchačů) o zcela neznámá díla a autory - z první části koncertu jsem znala pouze jméno Cherubini.
Roberto Alagna je ve Vídni zřejmě publikem velmi milován, protože již na úvod ho přivítal dlouhý a nadšený potlesk. Od první chvíle působil velmi sympatickým dojmem, okamžitě dokázal navázat kontakt s publikem a každou z árií interpretoval tak, že z ní vytvořil skutečný příběh, který na jevišti "prožíval" s pravým italským temperamentem. Fascinoval mě především úžasnou dynamickou škálou, kterou používal v každé árii k vystavění jejího "příběhu". Zejména jeho pianissima byla naprosto úchvatná, takže publikum téměř nedýchalo (jaký rozdíl proti Faustovi den předtím, kdy stále někdo kašlal a kýchal). Alagnův hlas, který jsem živě slyšela poprvé, mě zaujal zejména ve střední a nižší poloze, kde zní velmi lahodně, při přechodu do výšek jsem se - nevím proč - od počátku neubránila určitému napětí. Nejspíš jsem byla ovlivněna některými kritikami, které píši, že už je za zenitem, že už mu to nezpívá tak dobře jako dříve atd. Ve Vídni se ale vše dařilo - až k poslední skladbě před přestávkou. Ta poslední árie končila vysokým a dlouhým tónem Cis, který Alagna chtěl zazpívat pianissimem, ale výsledek byl dosti nelibozvučný. Publikum ho přesto odměnilo potleskem, který Alagna ale gestem ukončil, pokynul klavíristovi a zopakoval konec árie bezchybně se závěrečným tónem ve forte. Publikum nadšeně aplaudovalo, Alagna ho však opět utišil, znovu pokynul klavíristovi a zopakoval nyní konec perfektně v pianissimu, jak to původně mělo být. Dovedete si jistě představit ty ovace, kterými ho publikum odměnilo. Dokázal přeměnit během vteřiny minus v plus a navíc s takovým šarmem, že mu člověk rád okamžitě chybu odpustil.
Ve druhé části koncertu již zazněly árie ze známějších oper - Leoncavallových Komediantů, Wolff-Ferrariho opery Sly, Donizettiho Roberta Devreux, Zandonaiova Romea a Julie a Giordaniho Andrea Cheniéra. Každá z nich naprosto odlišná, každá podána jako svébytný příběh, zazpívána s hlubokým prožitkem. Zatímco v první části koncertu se přednes árií blížil spíše k přednesů píšní, ve druhé části již Alagna cvhílemi naplno nechal rozeznít svůj příjemný terno. Bylo jasné, že bez přídavků se koncert neobejde, otázka byla jen, kolik si jich dokáže vděčné publikum "vytleskat". Podařilo se 5 - každý naprosto jiný - od neapolské písně přes árii z opery Královna ze Sáby od Karla Goldmarka, po Dostaveníčko z Donna Giovanniho. A když ani po čtvrtém přídavku publikum nebylo k utišení, zazpíval Alagna improvizovaně bez klavírního doprovodu jednu z jihoamerických písní ze svého nového alba Pasion. Nadšení publika neznalo konce, všichni jsme odcházeli z koncertu v nadšené a radostné náladě. Krásnou " třešničkou na dortu" byla autogramiáda, zorganizovaná tentokrát vedením opery přímo ve foye, zřejmě s ohledem na davy fanoušků, které by jinak musely mrznout v podloubí u vchodu pro umělce. Roberto Alagna podepisoval trpělivě více jak hodinu a kdo by čekal nějaké " hvězdné" manýry, je velmi na omylu, sympatičtějšího a srdečnějšího umělce si těžko dovedu představit.
Koncert Roberto Alagna
Klavírní doprovod - Pierre Vallet
Vídeňská státní opera, 8. 2. 2012
1. část
LuigiCherubini - Les Abencérages " Suspendez á ces murs"
Etienne - Nicolas Mébul - Joseph et ses fréres " Vainement pharaons--- Champs paternels"
André-Ernest _Modeste Grétry - Zémire et Azor " Du moment qu´on aime"
Ambroise Thomas - Mignon " Elle ne croyait pas"
Amboroise Thomas - Mignon " Adieu Mignon" Francois Bazián - Maitre Pathelin " Je pense a vous"
2. část
Ruggero Leoncavallo - Pagliaci " O Colombina, il tenero fido tuo Arlecchin"
Ermanno Wolf_Ferrari - Sly " Un orso in musoliera"
Gaetano Donizetti - Roberto Devreux " Ed ancor la tremenda porta"
Reccardo Zandonai - Giulietta e Romeo " Giulietta son io"
Umberto Giordano - Andrea Chénier " Come un bel di di maggio"
