Parsifal v pražském Národním divadle

Uvedení jakéhokoliv Wagnerova díla není jednoduchá záležitost. Opery Richarda Wagnera jsou komplexní celky s dramatickým dějem. Pěvecké party v těchto operách vyžadují prvotřídní pěvkyně a pěvce. Nemluvě o režijním pojetí a hudebním nastudování. Jak se tedy “popralo” pražské Národní divadlo s nejnovější inscenací Wagnerova Parsifala? Podle mne netradičně a hrdinsky.

Přiznám se, že jsem prozatím nepřečetla ani jednu recenzi, kterých se po premiérovém uvedení objevilo v médiích požehnaně. Na premiéře jsem nebyla, a proto se nemohu ke kritikám vyjadřovat a ani je objektivně hodnotit.

Největším a milým překvapením celé inscenace jsou pro mne vynikající výkony některých sólistů. Kundry Evy Urbanové je jedinečná, hlasově téměř bezchybná. Troufám si říci, že je to její životní role, kterou překvapila nejednoho operního diváka. Výborným nápadem realizačního týmu bylo angažování “ostřílených wagnerovců”. Jedním z nich je Alfons Eberz, jehož repertoár sčítá vedle Wagnerova Parsifala též Siegmunda, Siegfrieda a také Lohengrina. Ulf Paulsen disponuje nádherným hlasem velkého rozsahu. Král Amfortas je jeho druhou rolí na prknech Národního divadla, v roce 2000 zde ztvárnil Kurwenala v Tristanovi a Isolde. V roli Gurnemanze se představil legendární Matthias Hölle, který patří v dobrém slova smyslu ke staré gardě wagnerovských basistů. Pěvecky a především herecky působí velice kultivovaně a přirozeně. Jaké výkony musel asi podávat v letech své největší slávy.. Pěvecké party Blumenmädchen nejsou nikterak dlouhé, o to jsou ale náročnější. Je zcela patrné, která z dívek (pěvkyň) je schopna svou roli odzpívat a která nikoliv. Škoda. Celkový solidní dojem to bohužel trošku kazí.

Dodnes nemohu zapomenout na rozhlasový přenos Parsifala, který vloni na Velký pátek dirigoval mestro Fiore v operním domě v Ženevě. Již tehdy jsem se těšila na jeho pražské nastudování tohoto díla. Opět jsem si uvědomila, jak se pod jeho vedením orchestr pokaždé promění v těleso evropského renomé (vzpomeňme na jeho hudební nastudování Evžena Oněgina či na Prsten Nibelungův, který má spousta z nás dodnes v živé paměti). Orchestr Národního divadla hraje pod taktovou Johna Fioreho lehce a přesto dynamicky, svižně a přesto plynule. Hudební nastudování Parsifala je další skvělou vizitkou světového dirigenta, kterého nám může závidět a jistě závidí nejeden operní dům.

Pochválit musím také sboristy, pro které napsal Wagner skutečně náročné party. Chytře je také zvoleno rozmístění sborů. Především sbor umístěný na druhé galerii zní velice krásně a dodává celé opeře patřičně dramatickou atmosféru. Až jde při poslechu člověku mráz po zádech...

I přes některé nesrovnalosti a nevyrovnanosti je Wagnerův Parsifal událostí operní sezóny pražského Národního divadla. Ráda bych upozornila na to, že repríz nebude mnoho! Pospěšte a zajistěte si vstupenky co nejdříve. Nebude litovat...

Hamburk oslavuje Gustava Mahlera

Celý kulturní svět si v letech 2010 – 2011 připomíná jubileum Gustava Mahlera, nejvíce se však oslavám tohoto „nadčasového“ umělce věnují města, ve kterých Mahler za svého života aktivně působil – především Vídeň, ale i Praha, New York a v neposlední řadě Hamburk.

Gustav Mahler působil v Hamburku v letech 1891– 1897 jako šéfdirigent hamburské opery. Během této doby uvedl v Hamburku mnoho nových operních titulů, mezi nimi i opery B.Smetany. Z Hamburku pak odešel do Vídně, kde se stal šéfdirigentem Vídeňské dvorní opery.

Město Hamburk v jubilejní Mahlerovské seznoně uvádí kompletní symfonické dílo autora včetně fragmentu nedokončené 10. symfonie. Kromě toho jmenovalo tzv. „rezidenčním umělcem“ při Hamburské filharmonii velkého znalce Gustava Mahlera a jednoho z nejzasvěcenějších interpretů jeho písní – amerického barytonistu Thomase Hampsona. Ten připravil pro Hamburk uvedení kompletního cyklu Mahlerových písní v rámci 4 koncertů, a to jak klavírní tak i orchestrální verzi. Jeho klavírní recitály doprovází Wolfram Rieger, orchestrální verzi Vídeňská filharmonie.


Kromě toho, že je Thomas Hampson naprosto svébytným interpretem Mahlerových písní, je také velkým znalcem a obdivovatelem Mahlera jako člověka a dokáže o něm velmi poutavě hovořit. Součástí uvedení písňového cyklu bylo proto i tzv. „koloquium“ na téma „ Mahlerův život v jeho písních“, které se uskutečnilo v rozhlasovém studiu NDR a bude, stejně jako všechny koncerty, v průběhu března – května vysíláno v rozhlase.


Do Hamburku jsem se z časových důvodů mohla rozjet pouze „na otočku“, takže jsem stihla nvštívit pouze dvě akce – písňový recital se skladbami ze sbírky „Des Knaben Wunderhorn“ a následující den právě zmiňované koloquium. Nestihla jsem bohužel premiéru filmu o Mahlerově 2. symfonii “Vzkříšení“, kterou skladatel komponoval v době svého pobytu v Hamburku, a koncert Severoněmecké filharmonie pod taktovkou Alana Gilberta, kde zazněly orchestrální verze písní a také jediná dokončená část 10. symfonie – Adagio. Přesto byl můj dvoudenní zážitek velmi intenzivní.


Recitál v Leitzhalle byl dokonalou ukázkou Hampsonova interpretačního umění. Pořadatelé však měli nešťastný nápad obsadit první dvě řady studenty v pubertálním věku, kteří hned při první písní cyklu narušili atmosféru v sále upuštěním kovového předmětu na zem, a tím velmi citelně narušili umělcovu koncentraci. Ten sice celou záležitost s nadhledem a humorem okomentoval, ale hned v další písni se ztráta koncentrace projevila výpadkem textu. Vzhledem k tomu, že se celý koncert nahrával pro pozdější vysílání v rozhlase, vznikla docela prekérní situace, kterou ale brilantně vyřešil Wolfram Rieger u klavíru – bez jakéhokoliv přerušení pokračoval ve hře a navedl pěvce k opakování pokažené části písně. Napodruhé už vše dopadlo dobře a i další průběh koncertu již pokračoval ve zklidněné atmosféře. Naprostá symbiosa klavíristy s pěvcem je pro vystoupení obou umělců příznačná a po právu sklízí Wolfram Rieger na koncertech stejně bouřlivé ovace, jako Thomas Hampson.


Písně z cyklu Des Knaben Wunderhorn se mohou uvádět v libovolném pořadí a Thomas Hampson je seřadil do tří tematických celků – „ O přírodě a člověku“, „Humoresky a balady – obrazy loučení a války“ a „ Balady – tento a onen svět“. Thomas Hampson „vypráví“ tyto již dobře známé příběhy takovým způsobem, že posluchače vždy znovu dokáže plně vtáhnout do děje, v jeho podání je taková dramatičnost a napětí, že posluchač má dojem, jako by písně slyšel poprvé.


Velmi silným emocionálním zážitkem byl závěr koncertu, kdy nás Thomas Hampson vyzval, abychom se během minuty naprostého ticha ponořili do rozjímání, co pro každého z nás a pro náš život Mahler a jeho hudba znamenají. Nádhera!


Neméně intenzivní zážitek byla i beseda o Mahlerovi následující den. Thomas Hampson si přizval při té příležitosti německého hudebního vědce Jense Malte Fischera, autora Mahlerova životopisu – knihy s názvem „ Der fremde Vertraute”. Jedná se o první životopisnou knihu o Mahlerovi napsanou v němčině a Thomas Hampson avizoval, že se zasadí o její brzký překlad do angličtiny. Kniha má téměř 1000 stran a těm, kdo ovládá němčinu, ji vřele doporučuji, je velmi čtivá.


Celý pořad trval dvě hodiny a oba znalci Mahlera vyprávěli velmi poutavě o jednotlivých etapách jeho života a jak se odrazily v jeho písňové tvorbě, o tom, čím se jednotlivé písňové cykly liší, o rozdílnostech v interpretaci klavírních a orchestrálních verzí, o Mahlerovi jako člověku, pouštěli ukázky písní s různými interprety – dvě hodiny utekly jako voda. Na závěr byl dán prostor i posluchačům, kteří mohli klást otázky.


Osobně mě velmi zaujala úvodní informace o tom, v jakých obdobích a vlnách se Mahlerovo dílo uvádělo a pak bylo opět dlouhá léta opomíjeno. V posledních letech zájem o Mahlerovu hudbu stale narůstá a tak se zdá, se se naplňují Mahlerova slova o tom, že nikdo z jeho současníků jeho hudbě nerozumí a bude pochopena až za 50 let.



Hamburg, Leitzhalle, 1.3.2011
písňový recitál Des Knaben Wunderhorn
Thomas Hampson - bariton
Wolfram Rieger - klavír

Hamburg, rozhlasové studio NRD, 2.3.2011
beseda na téma " Mahlerův život v jeho písních"
Thomas Hampson, Jens Malte Fischer

Videotéka - Sondheim: Sweeney Todd

Geniální dílo z dílny Stephena Sonheima mělo svou premiéru v roce 1979 v New Yorku. V původní inscenaci se v hlavní roli představila Angela Lansbury jako Mrs. Lovett. Len Cariou nezapomenutelně ztvárnil Sweeneyho Todda. 

Todd se stal hitem! V dalších letech obletěl krvelačný holič celý svět. Z nedávných produkcí vzpomeňme například na inscenaci chicagské Lyric, kde se v hlavní roli představil Bryn Terfel. Další vydařenou verzí byl broadwayský revival z roku 2005.

Dnes bych se ráda zastavila u DVD záznamu, který byl natočen během amerického turné v roce 1982. V první řadě bych podotkla, že Sweeney Todd je opera a ne muzikál. Stephen Sondheim byl vždy řazen do škatulky muzikálových skladatelů, což může být do jisté míry pravdivé. Ne ale v případě Sweeney Todda, který je nejen podle mého názoru jeho životním dílem. 

Dramatický děj příběhu nás zavádí do Londýna roku 1846. Benjamin Barker přichází po letech zpět do města, kde prožil šťastné chvíle s dcerou a ženou, které navždy ztratil. A chce se mstít za veškeré nepravosti. To také dělá. Jako pan Sweeney Tood si otevře holičství, kam pomalu ale jistě láká své zákazníky. Ti ovšem nikdy nevyjdou ven živí... 

A nyní k výkonům. Angela Lansbury je jasnou hvězdou celé inscenace. To jistě nejenom proto, že se v roli bezcharakterní Mrs. Lovett představila při premiérovém uvedení. Nadevše vyniká její černý humor a především bezchybný londýnský "cockney" přízvuk. George Hearn patříl v 80. letech k jednomu z nejžádanějších a nejuznávanějších umělců Broadway. Jeho herecké pojetí Todda je tak reálné, že mu uvěříte naprosto cokoliv (viz video ukázka).

Stephen Sondheim: Sweeney Todd

Režie: Terry Hughes, Harold Prince

Autor původní divadelní hry: Christopher Bond

Autor knižní předlohy: Hugh Wheeler

Benjamin Barker (Sweeney Todd).............George Hearn

Mrs. Lovett  ..........................................Angela Lansbury

Judge Turpin .........................................Edmund Lyndeck

Johanna.................................................Betsy Joslyn

Anthony Hope.........................................Cris Groenendaal

Hodnocení ................... 85 %