Dlouho mě přátelé přemlouvali, než jsem se rozhodla k výletu do Paříže na představení opery Franco Alfana Cyrano de Bergerac s Placidem Domingem v hlavní roli, která byla koncem května na programu Theatre du Chatelet. Nakonec ale zvítězilo přání vidět alespoň jednou Dominga živě na jevišti, navíc v opeře, kterou jsem dosud neznala a v roli, která patří k jeho nejoblíbenějším….. Jednalo se bohužel z časových důvodů pouze o „bleskovou“ návštěvu Paříže na jeden den – brzy ráno přílet a druhý den opět hned brzy ráno návrat. Ale podařilo se mi využít to minimum času skutečně naplno, včetně prohlídky interiéru opery Garniér ( na mě tam ta bombastická výzdoba působila mírně depresivně), šálku kávy na střeše obchodního domu Galerie Lafayette s krásným výhledem na Paříž a návštěvou výstavy Kandinského v Centre Pompidou ( zde jsem pochopila, proč jsem některé obrazy v dubnu marně hledala v Gogenheimerově muzeu v New Yorku – všechny byly zapůjčeny právě do Paříže).
Theatre du Chatelet je krásné divadlo „lidských“ rozměrů, kde jsem se cítila mnohem příjemněji, než předtím v paláci Garniér. Opera trvá téměř 3 hodiny, má 4 dějství a některá dějství jsou ještě rozdělena na dva obrazy. Protože výprava a scéna byly pojaty velmi realisticky a výpravně, zabíraly zejména tyto přestavby během dějství poměrně dost času a díky hluku, který se přitom ozýval zpoza opony, to člověka trošku vytrhlo ze soustředění se na děj. Jinak jsem se občas trošku ztrácela v ději – nad jevištěm běžely pouze titulky ve francouzštině, ve které je opera i zpívána – přestože je děj příběhu notoricky znám, v určitých pasážích jsem příliš netušila, o čem postavy spolu komunikují.
Placido Domingo je skutečně dokonalým představitelem Cyrana a ve svém „úctyhodném“ věku se nejen vyrovná, ale s postupem děje i předčí své o generaci mladší kolegy na scéně. Je sice pravda, že v prvním dějství nebyl jeho hlas ještě dostatečně pružný, což se projevilo v poněkud nevyvážené dynamice. Ale od druhého dějství, od scény, kdy místo Christiana předčítá Roxaně vyznání lásky, celé opeře naprosto dominoval. Při posledním jednaní, kdy Cyrano umírá, již diváci v sále téměř nedýchali a málokdo se dokázal ubránit slzám, tak působivě Domingo tuto scénu ztvárnil.
Z ostatních protagonistů stojí za zmínku zejména mladý albánský tenorista Saimir Pirgu , kterého mnozí známe z Vídeňské státní opery, v roli Christiana. Jeho příjemně znějící tenor, ztělesňující dravost mládí jeho postavy, i přirozený herecký projev harmonicky souzněl s něžným sopránem Nathalie Manfrino v roli Roxany , ale i dokonale kontrastoval s procítěným projevem Placida Dominga, v jehož hlasu člověk cítil veškerou tíhu jeho utrpení a potlačovanou vášeň jeho citu k Roxaně. Symfonický orchestr z Navarry pod taktovkou Patricka Fournilliera, jak už to v zahraničních divadlech bývá zvykem, citlivě doprovázel sólisty, takže dal naplno vyniknout jak jejich hlasům, tak i lahodnému zvuku svých nástrojů.
Několikaminutové ovace na závěr opery a „ úspěšné“ čekání na autogramy, spojené se zajímavými diskusemi s přítomnými zahraničními operními nadšenci, byly třešničkou na dortu tohoto krásného zážitku.
Franco Alfano - Cyrano de Bergerac - Theatre du Chatelet, Paříž 28.5.2009
Dirigent Patric Fournillier
Orchestr: Orchestre symphonique de Navarre
Cyrano Placido Domingo
Roxane Nathalie Manfrino
Christinan Saimir Pirgu
De Guiche Marc Labonnette
Ragueneau Laurent Alvaro
Carbon/Le Vicomte de Valvert Franco Pomponi
