Adventní koncert s Magdalenou Koženou a Thomasem Hampsonem

V předvečer první adventní neděle, v sobotu 28.11., se v Drážďanech koná, letos již po sedmé, Adventní koncer televize ZDF. Tyto koncerty, které se konají v nově zrekonstruované Frauenkirche, se v Německu staly již neodmyslitelnou součástí předvánočního času. V letech 2000 – 2004 se konaly ještě na staveništi a uprostřed lešení, teprve po dokončení stavby v r. 2005 ( kostel byl téměř zcela zničen koncem 2. světové války a po roce 2000 vystavěn znovu podle původních plánů) se koncert poprvé konal uvnitř kostela. Televize ZDF, která se významným způsobem angažovala při financování rekonstrukce spolu s dalšími sponzory z řad významných německých firem, tyto koncerty pravidelně první adventní neděli zařazuje ze záznamu do svého vysílání. ( neděle 29.11. v 18.00 hod ZDF).




Na Adventních koncertech vystoupila již celá řada předních světových hvězd vážné hudby – např. Cecilia Bartoli, Angela Gheorghiu, Angelika Kirchschlager, Christine Schäfer, Elina Garanca, Anja Harteros, Thomas Quasthoff, Simon Keenlyside, Jonas Kaufmann a další. Letos jejich řady rozšíří další dva mimořádní umělci – Magdalena Kožená a Thomas Hampson.


Program slibuje skutečně nevšední zážitek. Bude věnován především tvorbě dvou jubilantů – Georga Friedricha Händela a Felixe Mendelssohna Bartholdyho, významnou součástí programu bude i hudba Antonína Dvořáka. No posuďte sami:

Program koncertu

1. Johann Sebastian Bach - Orchestersuite Nr.4 in D-Dur: Réjouissance
Staatskapelle Dresden


2.Georg Friedrich Händel - Der Messias:

Glory to God in the highest
Chor der Sächsischen Staatsoper, Staatskapelle

The people that walked in darkness
Thomas Hampson, Staatskapelle

For unto us a Child is born
Chor der Sächsischen Staatsoper, Staatskapelle

3. Antonín Dvorák - Biblische Lieder Nr. 5 und Nr. 10: Magdalena Kozena, Staatskapelle

4. Felix Mendelssohn Bartholdy - Weihnachtskantate "Vom Himmel hoch":
Chor der Sächsischen Staatsoper, Staatskapelle


5. Ernest Bloch - Prayer
Sol Gabetta, Staatskapelle


6. Felix Mendelssohn Bartholdy - Elias:
Herr Gott Abrahams, Isaaks und Israels
Thomas Hampson, Staatskapelle

Dank sei Dir Gott
Chor der Sächsischen Staatsoper, Staatskapelle

7. Antonín Dvorák - O sanctissima dulcis Virgo Maria
Magdalena Kozena, Thomas Hampson, Staatskapelle

8. Sethus Calvisius - Freut euch und jubilieret
Dresdner Kreuzchor

9. Gottfried Wolters (Bearb.) - Maria durch ein Dornwald ging
Dresdner Kreuzchor

10.Samuel Seidel - Uns ist ein Kind geboren
Dresdner Kreuzchor

11. Tochter Zion, freue dich
Magdalena Kozena, Thomas Hampson, Dresdner Kreuzchor, Staatskapelle


Pokud jste dostali chuť se do Drážďan rozjet, tak vězte, že tyto koncerty jsou vždy již půl roku předem vyprodány a zájem je tak velký, že by se prodalo i 4x více vstupenek, než je kapacita. Takže nezbývá než se spokojit s televizním záznamem, který v nás určitě také dokáže navodit tu pravou adventní atmosféru…..

Rozhovor se světoznámým dirigentem Maestrem Johnem Fiorem - an interview with Maestro John Fiore

Vážení přátelé,

je mým velkým potěšením zde uveřejnit exklusivní rozhovor se světoznámým diregentem Johnem Fiorem. Maestro Fiore byl velice milý a na otázky odpověděl přímo bleskově. Přeji Vám příjemné čtění...

John Fiore je pravidelným hostem mnoha prestižních evropských i amerických operních scén. Patří k nim mj. Metropolitan Opera v New Yorku, Bayerische Staatsoper v Mnichově, Sächsische Staatsoper v Drážďanech a další. Spolupracuje také s předními světovými orchestry jako jsou Los Angeles Philharmonic, Boston Symphony, Minnesota Orchestra, New York Chamber Symphony, Seattle Symphony, Toronto Symphony a mnoha dalšími.

V minulosti spolupracoval s legendárními dirigenty jako byl Leonard Bernstein, Daniel Baremboim či Zubin Mehta.

V roce 2005 započala Maestrova spolupráce s pražským Národním divadlem, kde nastudoval vůbec první uvedený kompletní Wagnerův Prsten Nibelungův. Do Prahy se pravidelně vrací – v roce 2007 s Pucciniho Děvčetem ze Západu a v rámci Pražského jara uvedl s orchestrem ND koncertně vlastní verzi Wagnerova Ringu beze slov. V minulé sezóně hudebně nastudoval novou inscenaci Čajkovského Evžena Oněgina.

A zde je slíbený rozhovor: (Interview - you can find the English version below)

Interiér Norské národní opery

Vážený pane Fiore, ráda bych Vám pogratulovala k Vašemu jmenování šéfem opery a baletu Grand opery v Oslu. Domníváte se, že se operní a koncertní repertoár norské metropole liší od repertoáru v německém Düsseldorfu, kde jste už mnoho let působil?

V Düsseldorfu je to Düsseldorfská symfonie, která je jak operním, tak i koncertním orchestrem města. V Oslu (stejně tak i v Praze) je mnoho orchestrů. To znamená, že můj orchestr – orchestr Norské národní opery - většinou hraje operní a baletní hudbu, zatímco filharmonici v Oslu mají v repertoáru jiná díla. V každém připadě se domnívám, že je pro orchestr velice důležité, aby hrál operní i koncertní repertoár. Norská národní opera má proto každoročně na programu čtyři symfonické večery.

Máte v repertoáru již celou řadu českých operních děl. Který český hudební skladatel je Váš oblíbený a proč? Kterého ze světových skladatelů máte nejraději?

Musím zde uvést dva skladatele: Dvořáka pro 19. století a Janáčka pro 20. století. Dvořák byl veliký romantik, stejně tak jako Brahms. Jejich tvorba zahrnuje opery, symfonická díla a mnohá další. Janáček je velice vyjímečný, stejně tak jeho unikatní hudební jazyk. Kdykoliv slyšíte Janáčkovu hudbu, víte, že je to on a nikdo jiný. On sám měl skvělý vkus ve výběru libret, jeho opery jsou vždy fascinující a také poutavé.


Dirigoval jste vůbec první uvedení Dvořákovy opery Rusalka v Metropolitní opeře v New Yorku. Na jaké další opery a operní nastudování rád vzpomínáte?


Rusalka v Metropolitní opeře byla vskutku výjimečná. Moc rád jsem pracoval s paní Beňačkovou, tako produkce bylo nádherná. K dalším důležitým momentům mé kariéry bezesporu patří vůbec první uvedení opery LES TROYENS od Hectora Berlioze v Austrálii (Sydney). V roce 2002 jsem dirigoval DIE MEISTERSINGER a DER ROSENKAVALIER po 6 večeru v řadě na operním festivalu v Savonlinne ve Finsku. A samozřejmě Wagnerův Prsten v Praze a můj festival Janáčkových oper v Düsseldorfu v minulém roce, kdy jsem dirigoval pět Janáčkových oper během pěti dnů.

Proč myslíte, že se s výjimkou oper Leoše Janáčka, české opery na světových operních scénách dávají pouze velmi zřídka? Je to jen záležitost jazykové obtížnosti? Proč je Janáčkova hudba ve světě oblíbenější než hudba Dvořáka nebo Smetany?

Možná, že jazyková obtížnost je také jeden z problémů. Ale je to určitě škoda, že se za hranicemi České Republiky uvádí pouze Rusalka a Prodaná Nevěsta, protože oba skladatelé napsali spoustu dalších velice kvalitních operních děl . Co se týká Janáčka, jeho světová popularita je z velké časti zásluhou Sira Charlese Mackerrase, který Janáčkovy opery dirigoval v důležitých a známých operních domech ve světe. Jako editor se podílel na upravách Janáčkových partitur. Jeho interpretace Janáčkových oper jsou jedny z nejlepších.


Jak byste charakterizoval české operní a koncertní publikum? Pozorujete nějaké rozdíly oproti publiku v jiných zemích? Vnímáte obecně nějaký výraznější rozdíl mezi publikem v Evropě a např. USA?

Řekl bych, že Američtí a Čeští diváci jsou více konzervativní než například Němci. Dám Vám příklad: loňská produkce Evžena Oněgina v Národním divadle byla velikým skandálem pro mnoho lidi. V Německu by tako produkce byla považováná za zcela všední. I přes diskotéku a kožené kostýmy si obecenstvo pomalu na nového Oněgina začíná zvykat.

Diváci a přiznivcí Národního divadla v Praze Vás již velice dobře znají. V roce 2005 jste dirigoval kompletní Wágnerův Prsten, v roce 2007 Pucciniho Děvče ze Zlatého západu, a v předešlé a této sezóně Čajkovského operu Evžen Oněgin. Jaký máte vztah k tomuto divadlu a jak se Vám zde pracuje? Plánujete v nejbližší době nějaké další projekty v Praze?

Do Prahy a Národního divadla jsem se opravdu zamiloval během přípravy Wágnerova Prstenu v roce 2005. Spousta členů orchestru se nikdy s timto dílem předtím nesetkalo. Byl to veliký úspěch a já jsem byl na jejich výkon velice hrdý. Orchestr si získal moji důvěru a proto se opětovně vracím k další spolupráci. V příští sezóně chystám společně s orchestrem Národního divadla nový projekt, prozatím ale více nemohu prozradit.

Maestro Fiore se člěny souboru při závěrečném potlesku opery Evžen Oněgin

Jakým způsobem se připravujete, pokud máte nastudovat operu, kterou jste ještě nikdy nedirigoval? Znáte zpaměti libretta oper, které dirigujete?

Pokud bylo danné operní dílo již v minulosti nastudováno, jdu se podívat na představení nebo si poslechnu nahrávku a během poslechu také studuji partituru. Nemám žádný problém s poslechem náhrávek, jsou to pouze zdokumentované interpretace jiných umělců. Nakonec ale stejně učiním svoje vlastní rozhodnutí o tom, jak operní dílo sám provedu.

Ano, znám spoustu operních libret zpaměti, ačkoliv hudba je vždycky to první, co si pamatuji.


Norská národní opera - pohled na novou unikátní stavbu zvenku

Chodíte rád (pokud máte čas) na koncerty či operní představení? Vnímáte tyto představení jako divák nebo jako dirigent?

Ano, chodím na koncerty. Samozřejmě musím vnímat každé představení jako dirigent. Vždy se snažím hledat nové a zajímavé interprety.

Jakou hudbu posloucháte doma ve volných chvílích? Mohl byste nám doporučit některou z nahrávek, která Vás v poslední době opravdu zaujala?

Poslouchám různé hudební žánry. Samozřejmě i klasickou hudbu, ale také jazz, muzikálové nahrávky z Broadway a dobré vokalisty. Rád si poslechnu Ellu Fitzgerald, Franka Sinatru, Judy Garland, Johna Coltrana, McCoz Tynera, Bennyho Goodmana. Stejně tak i Barbru Streisand a Jane Monheit.

Z operních nahrávek mám nejraději ty, které byly natočeny před rokem 1970, kdy bylo možné slyšet úžasnou plejádu pěvců: Tebaldi, Callas, Sutherland, Nilsson, Simionato, Del Monaco, Corelli, Gigli, Warren, Bastiannini, London a další. Moje oblíbené nahrávky: Schoenberg a jeho Verklarte Nacht v Karajanově podání; Hector Berlioz - Les Nuits d’été (Letní noci) s Regine Crespin, pod takovkou Ernesta Ansermeta; duetové album Johna Coltrana a Johnnyho Hartmana.

Prý docela dobře vládnete češtinou - mohl byste napsat krátký vzkaz čtenářům našeho blogu?

Ja zkušim. Mam rad česka kultura, a mam rad Praha. To je krasny město, a miliju Pražky architektura a historky. A to jsou divadle fantasticke, jake Narodní a Stavovské. Miluju Prahu!


Interveiw in English:

Dear Mr. Fiore, let us all congratulate you on your new position as a Music Director of The Norwegian Opera & Ballet in Oslo . Do you think there is a difference between opera and concert repertoire performed in Oslo and Düsseldorf (where you had worked for a decade)?

In Düsseldorf, the Düsseldorf Symphony plays for the opera, and is the concert orchestra of the city. In Oslo (like in Prague ), there are many orchestras. So my orchestra, the Norwegian National Opera Orchestra, mainly plays operas and ballets, while the Oslo Philharmonic does the concert work. However, I think it is very important for an orchestra to play operas and concerts, so the orchestra does do 4 symphonic programs every year.

You have a lot of Czech operas in your repertoire. Which of the Czech composers is your favorite one and why?

I would have to choose two: Dvořák for the 19th Century and Janáček for the 20th. Dvořák was a great romantic composer like Brahms with a rich catalogue of works, theatrical and other. Janáček is very special, as his musical language is so unique. Whenever you hear his music, you know it is his. He also had a great nose for interesting libretti, and his operas are always fascinating as well as gripping.

Who is/are your favorite composer/composers in general?

Wagner, Brahms, Puccini, Strauss (R.) and Debussy. I like Haydn, Mozart and Beethoven too!

You conducted the first ever performance of Dvořák’s Rusalka at the MET. If you could look back - what other performances and productions stay in your memories?

Of course RUSALKA was a very special event. I loved doing that piece with Benačková, and the production was gorgeous. Other highlights in my opera life were the first ever LES TROYENS of Berlioz in Australia (Sydney), the Savonlinna Festival in Finland where in 2002 I conducted DIE MEISTERSINGER and DER ROSENKAVALIER six nights in a row, of course the Prague RING, and my Janáček festival in Düsseldorf last year, where I conducted 5 different Janáček operas in 5 days.

With the exception of Janáček’s works, Czech operas are seldom heard. Do you think it’s only the language issue? Why is Janáček more popular worldwide that Dvořák and Smetana?

It may have something to do with the language, and it is a shame that only RUSALKA and PRODANÁ NEVĚSTA are plazed regularily outside the Czech Republic , as there are many good operas by these composers. As far as Janáček goes, his worldwide popularity is mostly due to the work of Sir Charles Mackerras, who performed Janáček’s operas in important international venues, made corrected editions of the score, and of course made many fine recordings of the operas.

How would you describe Czech opera and concertgoers? Can you see any differences between the public in other countries? Do you see any significant difference between audiences in Europe and the USA ?

I would say that US and Czech audiences are more conservative than say, German audiences. For instance, the Onegin Production last year at the Narodní was such a scandal for so many people, where in Germany that production would be considered tame. I think though that the public is getting used to this new Onegin, in spite of the discotheque and the leather outfits onstage!

The National Theatre supporters and fans know your work very well already. You conducted Wagner’s Ring cycle in 2005 and wonderful production of Puccini’s La Fanciulla del West in 2007. Last season it was Tchaikovsky’s Eugene Onegin. What is you relationship with this theatre and its company? Do you have any plans for other project in Prague in near future?

I really developed a love for Prague and the National Theatre during the RING in 2005. I had a lot of contact with the orchestra, and was very proud of the work that they did in the RING. Most of them had never played the RING before, and to mount the whole thing at once was a major triumph. So, I have a great fondness for them so I come back for projects. Next season there will be a major event for me and the theatre, but I can’t publicize the title yet.

How do you study / prepare for an opera you’ve not conducted before? Do you know / remember the librettos you conduct?

If the opera is a work that has been performed before, I will go see a performance or listen to a recording with the score. I have no problem listening to recordings, they are merely documents of people’s past interpretations. In the end, I still make my own decisions about what I will do. I know a lot of the librettos I conduct by heart, although the music is always the first thing to go into my memory.

Do you attend (if you have time) concerts or operas? Do you become a part of the audience or do you view it as a conductor?

I do go see performances. As a music director, of course I have to watch the performance as a conductor, as I need to always be on the look out for good performers.

What genre of music do you listen to at home? Could you please recommend our readers any interesting recordings you’ve recently discovered?

I listen to a broad range of stuff at home. Of course, the classical records, but also Jazz, Broadway stuff, and good old vocals. I love Ella Fitzgerald, Frank Sinatra, Judy Garland, John Coltrane, McCoy Tyner, Benny Goodman, as well as Barbra Streisand and Jane Monheit.

The opera recordings I love are mostly from before the 70s, when we had the great generation of singers: Tebaldi, Callas, Sutherland, Nilsson, Simionato , Del Monaco , Corelli, Gigli, Warren , Bastiannini, London , etc. Favorite Albums: Schoenberg Verklärte Nacht with Karajan, Berlioz Les Nuits d’été with Régine Crespin and Ernest Ansermet, the John Coltrane/Johnny Hartman Duet record.

You do speak Czech quite well – could you please write a short note to our operablog readers?

Ja zkušim. Mam rad česka kultura, a mam rad Praha. To je krasny město, a miliju Pražky architektura a historky. A to jsou divadle fantasticke, jake Narodní a Stavovské. Miluju Prahu!

Dvě zastavení v Curychu

Když vstoupíte do vestibulu Curyšské opery, máte pocit, jako byste se ocitli doma – přesněji řečeno ve Státní opeře v Praze. Tento dojem se ještě umocní, když usednete na své místo a uvidíte celé hlediště. Až na pár drobných detailů jste skutečné téměř ve stejném divadle, jako je naše Státní opera. Důvod je nasnadě - oba operní domy ( a nejen tyto dva, ale i další v Grazu, Sofii, Budapešti, Brně nebo Karlových Varech) byly navrženy vídeňským architektonickým ateliérem Fellner a Helmer.
Curyšské operní inscenace mají již léta vynikající pověst a tak návštěva slibuje vždy zajímavé operní zážitky. Uplynulý víkend jsem se s několika přáteli vypravila na dvě představení a ráda se s Vámi podělím o dojmy z nich.


ERNANI
Operu Ernani jsem si vybrala proto, že se velmi málo hraje a já osobně jsem ji ještě nikdy neviděla. Celkový dojem z tohoto představení byl však dosti rozporuplný. Po stránce hudební mě opera nadchla, stejně tak i výprava s nádhernými dobovými kostýmy. Inscenace to po této stránce byla spíše klasická, bohužel „klasická“ byla i po stránce režijního pojetí. Ztvárnění jednotlivých postav bylo převážně velmi statické, navíc plné operních „klišé“, což občas působilo až směšně ( např. v úplném závěru - Ernani se probodne, hudba dohraje a Elvira čeká několik vteřin nehnutě, než začne orchestr znovu hrát, pak se teprve zoufale vrhne k umírajícímu milenci). Představení dirigoval Nello Santi, dirigentská legenda, který i ve svých 78 letech dokázal předvést úctyhodný výkon, za což byl odměněn nadšenými ovacemi publika. Zatímco orchestr, většinu pěvců a sbor až na pár drobných výjimek dokázal bravurně zvládnout, nepodařilo se mu ale „zvládnout“ představitele hlavní role, tenoristu Salvatora Licitru. Protože i přes dirigentův nepřetržitě přiložený ukazováček ke rtům, naznačující piano, pianissimo tento pán neustále a po celou operu zpíval, či spíše by se dalo říci řval stále se stejnou intenzitou, bez jakéhokoliv náznaku dynamiky. Také představitelka Elvíry, polská sopranistka plnějších tvarů, hlasově nijak neoslňovala. Proti těmto dvěma působil velmi osvěžujícím dojmem Carlo Colombara v roli pomstychtivého Silvy. A cesta do Curychu dostávala svůj smysl teprve v okamžicích, kdy na jeviště vstoupil španělský král Don Carlo v podání Thomase Hampsona. Tento pěvec, který o několik tříd převýšil své kolegy jak pěvecky, tak především přirozeným hereckým ztvárněním své postavy, dokázal svým mistrovským výkonem diváky strhnout k nadšeným ovacím a představení od jeho prvního výstupu v podstatě patřilo jemu. Znalci této opery tedy s napětím očekávali třetí jednání, kterému postava Dona Carla dominuje, a byli odměněni strhujícím a zároveň hluboce dojímajícím podáním obou hlavních árií „ Oh, de verd´anni miei“ a „O sommo Carlo“. Litovala jsem , že obsazení nebylo co do úrovně pěvců vyrovnanější, ale i tak to byl krásný zážitek.









Po představení jsme se odebrali k východu pro umělce, abychom „ulovili“ nějaké autogramy. V Curychu je to záležitost poměrně snadná – fanoušci jsou bez problému vpuštěni do prostor vrátnice, kde je i stolek a dvě křesílka, takže vše probíhá pohodlně, bez tlačenic, obvyklých např. ve Vídni.
Nejprve jsme se dočkali pana Licitry, který bez ohledu na svůj výkon, hodný spíše vybučení, se prezentoval velmi sebevědomě a ochotně a nadšeně pózoval všem fotografům. Pan Colombaro naproti tomu působil velmi skromně a s pokorou děkoval za projevy uznání. A hlavní hvězda večera pan Hampson ? Když uviděl naši skupinku, uvítal nás slovy : „Ah, Czech republic is here!!!“ Se všemi fanoušky se pozdravil, promluvil, okomentoval fotografie, předložené k podpisu, ochotně zapózoval pro společné fotografie, každého se snažil nějak potěšit - prostě gentleman každým coulem.
A co říci na závěr? Když už všichni umělci odešli, čekali jsme ještě na pana dirigenta. Už nás tam bylo jen pár, také jeden zavalitější mladší muž, hovořící švýcarskou němčinou. Bavili jsme se mezi sebou o něčem česky, načež on se do toho vmísil a řekl něco, co znělo jako „ nevím“. Chvíli jsme na sebe nechápavě zírali, pak se ho někdo z nás zeptal, jestli mluví česky a on na to, že jen trochu, že se sice narodil ve Švýcarsku, ale jeho otec pochází z Moravy.








Opernhaus Zürich, 11. 9. 2009
Giuseppe Verdi Ernani
Režie Grischa Asagaroff
Dirigent Nello Santi
Ernani Salvatore Licitra
Don Carlo Thomas Hampson
Don Ruy Gomez de Silva Carlo Colombaro
Evilra, jeho neteř Joanna Kozlowska

DON GIOVANNI


Jak si s Donem Giovannim, který je tak trochu naší „národní“ operou – poradili v Curychu? Již pár dní před představením jsem od známých, co toto představení již viděli, byla upozorněna, že se mám na co těšit. Prý moderní pojetí, ale velmi zajímavé. Skutečnost mnohonásobně překonala moje očekávání. Jednalo se skutečně o moderní inscenaci s velmi krásně vyřešenou scénou. Barevně dominoval zlatá a černá. Prostor byl vymezen zlatými stěnami, které díky perspektivě vytvářely dojem nekončeného prostoru. Žádné jiné kulisy, pouze černé pohovky, které se dle potřeb různě v prostoru přemísťovaly, a černý barový pult. Přechody mezi jednotlivými obrazy byly vyřešeny pomocí látkových opon, opět ve zlatavé barvě, které se střídavě napříč jevištěm zatahovaly a opět roztahovaly, takže přechody byly naprosto plynulé.


Režijní pojetí bylo originální, velmi vtipné a plné překvapivých originálních nápadů. Don Giovanni v této inscenaci působil spíše dojmem dobráckého bonvivána, než cynického bezohledného svůdníka. Svěžest celému představení dalo zejména obsazení – v některých rolích se jednalo o mladé, pěvecky a herecky ale velmi dobře vybavené pěvce. Hlavní roli suverénně a s grácií ztvárnil Carlos Alvaréz, jemuž v roli Leporella brilantně sekundoval mladý švýcarský pěvec Ruben Drole. Elena Mosuc jako Donna Anna a Malin Hartelius jako Donna Elvira převedly spíše standardní výkon. Kdo však naprosto exceloval, byla mladičká půvabná italská sopranistka Laura Giordano ( bývalá přítelkyně Juana Diega Floreze ) v roli Zerliny a Švýcar Reinhard Mayr v roli Masetta. Roztomilejší Zerlinku si těžko dovedu představit. Laura Giordano má lahodně znějící soprán a je to navíc výborná herečka s komediálním talentem, který režisér využil na 1OO%. Celé představení působilo velmi svěžím dojmem plným originálních režijních nápadů, které občas provázely z publika salvy smíchu, a to i v jinak spíše „vážných“ okamžicích. Scéna na hřbitově, kdy Don Giovanni zve sochu Komtura na večeři byla např. podána tak, že místo sochy Komtura stojí na jevišti soška jakéhosi afrického bůžka, kterého tam donese černošská Komturova služka. Celá zlověstná scéna je tak značně odlehčena , protože dialog Leporella se soškou, která je mnohem menší, než on, působí spíše komicky, než fatálně. Celkově toto představení působilo daleko jednolitějším dojmem, než Ernani. Pěvecky i herecky byly výkony naprosto vyrovnané, díky převážně mladým protagonistům působila inscenace velmi svěžím dojmem.


Opernhaus Zürich, 13.9.2009
W.A.Mozart Don Giovanni
Režie SVen-Eric Bechtolf
Dirigent Theodor Guschlbauer
Don Giovanni Carlos Alvarez
Komtur Alfred Muff
Donna Anna Elena Mosuc
Don Ottavio Christoph Strehl
Donna Elvira Malin Hartelius
Leporello Ruben Drole
Masetto Reinhard Mayr
Zerlina Laura Giordano

Za Cyranem do Paříže

Dlouho mě přátelé přemlouvali, než jsem se rozhodla k výletu do Paříže na představení opery Franco Alfana Cyrano de Bergerac s Placidem Domingem v hlavní roli, která byla koncem května na programu Theatre du Chatelet. Nakonec ale zvítězilo přání vidět alespoň jednou Dominga živě na jevišti, navíc v opeře, kterou jsem dosud neznala a v roli, která patří k jeho nejoblíbenějším….. Jednalo se bohužel z časových důvodů pouze o „bleskovou“ návštěvu Paříže na jeden den – brzy ráno přílet a druhý den opět hned brzy ráno návrat. Ale podařilo se mi využít to minimum času skutečně naplno, včetně prohlídky interiéru opery Garniér ( na mě tam ta bombastická výzdoba působila mírně depresivně), šálku kávy na střeše obchodního domu Galerie Lafayette s krásným výhledem na Paříž a návštěvou výstavy Kandinského v Centre Pompidou ( zde jsem pochopila, proč jsem některé obrazy v dubnu marně hledala v Gogenheimerově muzeu v New Yorku – všechny byly zapůjčeny právě do Paříže).

Theatre du Chatelet je krásné divadlo „lidských“ rozměrů, kde jsem se cítila mnohem příjemněji, než předtím v paláci Garniér. Opera trvá téměř 3 hodiny, má 4 dějství a některá dějství jsou ještě rozdělena na dva obrazy. Protože výprava a scéna byly pojaty velmi realisticky a výpravně, zabíraly zejména tyto přestavby během dějství poměrně dost času a díky hluku, který se přitom ozýval zpoza opony, to člověka trošku vytrhlo ze soustředění se na děj. Jinak jsem se občas trošku ztrácela v ději – nad jevištěm běžely pouze titulky ve francouzštině, ve které je opera i zpívána – přestože je děj příběhu notoricky znám, v určitých pasážích jsem příliš netušila, o čem postavy spolu komunikují.

Placido Domingo je skutečně dokonalým představitelem Cyrana a ve svém „úctyhodném“ věku se nejen vyrovná, ale s postupem děje i předčí své o generaci mladší kolegy na scéně. Je sice pravda, že v prvním dějství nebyl jeho hlas ještě dostatečně pružný, což se projevilo v poněkud nevyvážené dynamice. Ale od druhého dějství, od scény, kdy místo Christiana předčítá Roxaně vyznání lásky, celé opeře naprosto dominoval. Při posledním jednaní, kdy Cyrano umírá, již diváci v sále téměř nedýchali a málokdo se dokázal ubránit slzám, tak působivě Domingo tuto scénu ztvárnil.


Z ostatních protagonistů stojí za zmínku zejména mladý albánský tenorista Saimir Pirgu , kterého mnozí známe z Vídeňské státní opery, v roli Christiana. Jeho příjemně znějící tenor, ztělesňující dravost mládí jeho postavy, i přirozený herecký projev harmonicky souzněl s něžným sopránem Nathalie Manfrino v roli Roxany , ale i dokonale kontrastoval s procítěným projevem Placida Dominga, v jehož hlasu člověk cítil veškerou tíhu jeho utrpení a potlačovanou vášeň jeho citu k Roxaně. Symfonický orchestr z Navarry pod taktovkou Patricka Fournilliera, jak už to v zahraničních divadlech bývá zvykem, citlivě doprovázel sólisty, takže dal naplno vyniknout jak jejich hlasům, tak i lahodnému zvuku svých nástrojů.

Několikaminutové ovace na závěr opery a „ úspěšné“ čekání na autogramy, spojené se zajímavými diskusemi s přítomnými zahraničními operními nadšenci, byly třešničkou na dortu tohoto krásného zážitku.

Franco Alfano - Cyrano de Bergerac - Theatre du Chatelet, Paříž 28.5.2009

Dirigent Patric Fournillier
Orchestr: Orchestre symphonique de Navarre

Cyrano Placido Domingo
Roxane Nathalie Manfrino
Christinan Saimir Pirgu
De Guiche Marc Labonnette
Ragueneau Laurent Alvaro
Carbon/Le Vicomte de Valvert Franco Pomponi

Tenorista Juan Diego Florez v exkluzivním rozhovoru

Dnes vám přinášíme rozhovor s pěvcem, kterého zná skutečně celý svět. Juan Diego Floréz je fenomenálním umělcem a jsme velmi rádi, že neváhal souhlasit s rozhovorem pro náš blog.



Rozhovor : (English version of interview below)

Milý Juane Diego,
Nejprve bych Vám ráda poděkovala za Vaši ochotu poskytnout tento rozhovor.

Domnívám se, že přijíždíte do naší země poprvé. Co Vás napadne jako první, když uslyšíte Česká republika ? Znáte nějaké české osobnosti nebo něco typického pro naši zemi ?

Napadá mě kultura, hudba a krása. Velmi se na návštěvu Prahy těsím.

Máte rád českou vážnou hudbu a kdo je Vaším oblíbeným českým skladatelem ?

Smetana, Dvořák a Janáček jsou samozřejmě báječnými skladateli.

Specializujete se na “bel canto”, ale představme si, že byste mohl zazpívat jakoukoliv tenorovou roli bez ohledu na typ Vašeho hlasu – kterou roli byste si vybral ?

Verdiho Otello by byl báječný – kvůli dramatickému herectví a nádherné hudbě.


Která je Vaše oblíbená role ? Která z postav, co jste ztvárnil na jevišti, je Vám nejsympatičtější ?

Mám rád hodně z nich. Mezi nejoblíbenější patří Hrabě Almaviva z Lazebníka ( komická postava – rád hraju komické postavy - a nádherný hudba), Arturo v Puritanech ( krásné a obtížné melodie, aristokratická role), Hrabě Ory ( totéž, co Almaviva), Mathilde di Shabran (Corradino -tragicko-komická role a k tomu zrádný pěvecký part), Dcera Pluku ( nádherné árie), Nápoj lásky ( báječná komická role a krásné árie).

Která role byla pro Vás nejnáročnější – nejen po stránce vokální, ale i herecké ?

Po stránce pěvecké je jednou z nejobtížnějších role Artura v Puritanech – herecky jsou nejobtížnější ty nejjednodušší ( např. Ernesto v Don Pasquale)

Jak dlouho se v průměru učíte novou roli ? Učíte se nejdříve text a pak melodii nebo obojí zároveň ?

To je různé, naučil jsem se role za pár dní ( např. Dceru pluku nebo Nápoj lásky), během prázdnin nebo během zkoušek na jinou operu atd. Ale většinou se roli naučím za pár dní.

Stalo se Vám někdy, že jste během představení zapomněl text ? Jestli ano, jak jste tuto situaci vyřešil ?

Mám dobrou pamět, ale párkrát se mi stalo, že jsem text zapomněl. Většinou v takových případech prostě říkám něco, co je podobné smyslu zapomenutého textu.

Kdo je Vaší oblíbenou partnerkou na jevišti ?

Natalie Dessay a Joyce DiDonato.


Většina Vašich českých fanoušků Vás zná pouze z živých přenosů operních představení z MET. Jaký je Váš názor na tyto přenosy ? Myslíte si, že je to možná cesta, jak zpopularizovat operu a získat nové diváky ?

Myslím si, že přenosy jsou báječná věc. Lidé, kteří obyčejně nechodí do divadla spíš přijdou do kina. A dřív nebo později budou chtít vidět totéž živě v divadle a to je dobré pro získávání nového obecenstva.

Jaký je pro Vás rozdíl mezí vystupováním o opeře a zpíváním na koncertech nebo recitálech ?

Vystupování v opeře vyžaduje zároveň pěvecké i herecké ztvárnění, člověk je kompletní postavou, je to divadelní prožitek. Koncerty nebo recitály jsou odlišné, určitým způsobem obtížnější: je třeba měnit charakter od árie k árii, od písně k písni. Podobně se mění styl zpěvu a výraz. Recitál znamená obvykle více zpívání, koncert méně, protože tam jsou ještě orchestrální vsuvky. Recitály a koncerty jsou celkově intimnější, jste to jen vy a publikum, nemáte se možnost schovat za make-up nebo kostým.

Co považujete za hlavní výhody a nevýhody Vaší profese ? Jakou jinou profesi byste si zvolil, kdybyste nebyl operní pěvec?

Výhody : cestujete do mnoha měst a poznáváte mnoho lidí. Máte možnost zpívat v mnoha různých divadlech pro velké množství lidí. Můžete navštěvovat své přátele v různých městech.
Nevýhody : „žijete“ v letedlech, nikdy nejste doma, stále jste jen v různých hotelech a apartmánech a musíte se stále znovu a znovu přizpůsobovat nových zvyklostem, jídlu, počasí, jazyku atd. Jako prázdniny je to skvělé, ale když je to váš život, tak to může být vyčerpávající.


Řekněte nám prosím nějakou “legrační” historku z Vaší profese ?

Zažil jsem jich mnoho. Třeba teď nedávno ve Vídni jsem měl opakovat árii Una furtiva lagrima a dal jsem pokyn dirigentovi, aby začal. Ale došlo ke zmatku, protože harfenistka nebyla na svém místě. Když přišla a orchestr začal hrát opakování, vešla na jeviště sopranistka, která si myslela, že se pokračuje dál - a obecenstvo se rozesmálo.

Co rád děláte ve volném čase a jaké mate koníčky ?

Tenis, fotbal a vaření.

Díváte se rád na televizi a na jaké programy se díváte nejčastěji ?

Dívám se málo, většinou na zprávy a občas na nějaký film.

Chodíte někdy do kina ? Kdo je Vás oblíbený herec a herečka ?

Ano, občas. Tim Robbins, Maryl Streep, Penelope Cruz.

Sportujete ?

Ano, ale ne tak často, jak bych si přál.

Co považujete za největší životní úspěch ?

Že jsem se stal dobrým umělcem, který je věrný svým uměleckých zásadám.

Čeho nejvíc v životě litujete ?

Že jsem některým lidem ublížil.

Kdo Vás v životě nejvíc inspiroval ? Kdo je pro Vás v životě z tohoto pohledu nejdůležitější osobou ( ne pouze v souvislosti s profesionální kariérou)?

Moje matka a babička.

Jste velmi slavný, můžete vůbec ještě vest normální život aniž byste byl neustále obléhán Vašimi fanoušky ?

Žiju krásný normální život, zejména díky mé manželce. Téměř stále mě na mých cestách doprovází a to je pro zpěváka velmi důležité.

Hodně cestujete – které z dosud navštívených míst se Vám nejvíc líbilo? Kde se cítíte být doma?

Vídeň, Pesaro, New York.


Budete mít během Vašeho pražského pobytu čas na prohlídku města?

Velmi málo, protože strávím v Praze pouze 3 dny.

Plánujete nějaké další vystoupení v Praze v blízké budoucnosti?

Zatím není plánován žádný další koncert, ale doufám, že se to změní.

Juane Diego, děkuji za rozhovor a přeji Vám mnoho úspěchů a štěstí v profesním i osobním životě.

Interview :

Dear Juan Diego,
First of all I would like to thank you for accepting this interview.

I guess that you are coming to our country for the first time. When you hear the words „Czech Republic“, what does enter your mind at first? Do you know some Czech personalities or anything typical for our country?

It comes to my mind culture, music, and beauty. I am looking forward to visit Prague!

Do you like Czech classical music and who is your favourite Czech composer?

Smetana, Dvorak and Janacek are of course wonderful composers.

You specialize in “bel canto” repertoire, but let´s imagine that you would be able to sing any tenor role regardless your type of voice – which role would you choose?

Verdi's Otello would be great because of the dramatic acting and beautiful music.

Which of your bel canto roles is your favourite one? Which male role you portrayed on the stage appeals to you the most and why?

I like many of them. Among my favourites: Count Almaviva in Barbiere (comic acting-I love comic acting- and beautiful music), Arturo in I puritani (beutiful and diffcult singing, aristocratic role), Le Comte Ory (same as Barbiere), Matilde (tragi-comic and treacherous singing), La Fille (great arias), Elisir (great comic role and singing)

What has been the most demanding role for you – not only vocally but also in terms of acting?

Vocally Puritani is one of the most difficult - the most difficult acting roles are the simplest ones (Don Pasquale for example)

When you learn a new role, how long does it take in average? Do you learn first the text and then the music or both at the same time?

It depends. I have learned roles in few days (like La Fille or Elisir) during vacations or during rehearsals of other operas etc. But in general I study new roles in few days.

Have you ever forgotten your text during the performance? If so, how did you clear such difficulty?

I have a good memory, buy I have had some few times when I forgot my text. Usually I just say something else that hopefully matches the meaning of the forgotten text.

Who has been your favourite female partner on the stage?

Natalie Dessay and Joyce DiDonato.

Most of your Czech fans know you only from the live transmissions from the MET to our cinemas. What is your opinion of these transmissions? Do you consider them as a possible way to make opera more popular and to gain new audience?

I think the transmissions are great. People who usually don't go to the theater are more likely to go to the cinema. They will sooner or later want to see the real thing in the theater and that is good for renewing the audience.

What is the main difference for you between singing an opera performance and singing a concert or recital?

Singing opera involves singing and acting, you are a character throughout, it is a theatrical experience. Concert or recital is different, in certain ways is more diffcult: you change characters from aria to aria, from song to song. Also you change styles, and also ways of expression. In recital usually you sing a lot, in concert is less singing because of the orchestra interludes. Recitals and concerts are also more intimate, it is yourself and the audience. You are not behind makeup or a costume.

What do you consider as the main advantage and the main disadvantage of your profession? What profession would you choose if you were not an opera singer?

Advantages: you travel to great cities and get to know a lot of people. You get to sing in many theaters and for many people. You can visit friends in different cities.
Disadvantages: You "live" in planes, you are never home, you are always in different hotels and apartments, and you have to adjust over and over to new customs, foods, weather, language etc. For a vacation is fine but when that is your live it could be tiring.

Tell us please some funny story related to your profession.

There are many funny stories. For example recently in Vienna I had to do the encore of Una furtiva lagrima and I had gestured the conductor to begin the bis. But it was a mess because the harpist was not there. When she arrived and the orchestra started with the repetition, the soprano entered the stage thinking we were going on, and the audience started to laugh.

What are your favourite leisure activities and your hobbies?

Tennis, football, cooking.

Do you like to watch TV and what do you watch the most?

I watch little. News and sometimes a movie.

Do you go sometimes to the cinema? Who is your favourite actor and actress?

Yes, sometimes. Tim Robbins, Maryl Streep, Penelope Cruz.

Do you do sports?

Yes, not as much I would like to.

What do you consider as your greatest achievement so far?

Having become a good artist, who is true to his artistic principles.

What do you regret the most in your life?

Having hurt some people.

Who inspired you the most in your life? Who was the most important person for you in this context (not only in your professional career).

My mother and my grandmother

You are very famous now, are you still able to live a „normal“ life, to go out without being „attacked“ by your fans?

I lead a pretty normal life. My wife is an important reason to have that normal life. She travels with me almost always, and that is very lucky for a singer.

You are travelling a lot – what place you have visited so far do you like the most? Where do you feel „at home“?

Vienna, Pesaro, New York.

Will you have time during your stay in Prague to manage some sightseeing?

Very little because I will be there 3 nights.

Are you going to perform in Prague again in the near future?

Is not in the future plans, but I hope it will be.

Juan Diego, thank you for the interview. I wish you all the best in your professional and private life.