A Harlot's Progress at Theater an der Wien - an opera not to be missed!

Being a great admire of contemporary opera and music in general, I simply could not miss a brand new opera project at Theater an der Wien. The world premiere of Iain Bell and Peter Ackroyd's Harlot's Progress proves to be one of the most promising new works of the 21st century.

The opera is based on William Hogarth’s series of six paintings. English artist tried to capture the story of a young woman, Moll Hackabout, who arrives in London and becomes a prostitute, struggles in life with various men, falls in love with a member of a robbery clan James Dalton and dies of syphilis at 23.

Ian Bell's opera is about so much more than just one girl with unfortunate destiny. It's about the society and its problem, talks about the past issues that have somehow become the issues of our time - hate, helplessness, ignorance and malice.

Diana Damrau as Moll Hackabout (copyright Werner Kmetitsch)

Theater An Der Wien is a wonderful company with such great history. Through the years many interesting operas and different projects have been produced here. A Harlot's Progress is no exception. The production by Jens-Daniel Herzog is really vivid and yet very simple. Great singing by Tara Erraught and Nathan Gunn is only topped by the brilliant Diana Damrau who is really the star of the whole production. She steals the show with her emotional final dying scene!

 

Diana Damrau and Nathan Gunn (copyright Werner Kmetitsch)

 Diana Damrau and Tara Erraught (copyright Werner Kmetitsch)

Don't forget to watch Livestream of A Harlot's Progress tonight at 7 pm. You are going to be amazed and surprised at the same time! More info on Theater An Der Wien link.
Enjoy!

Novinky na DVD a Bluray!

PHILIP GLASS & the Philip Glass Ensemble – Music in Twelve Parts

V pátek 16. 8. 2013 se v rámci již sedmého bienále Institutu a Festivalu nové a experimentální hudby  OSTRAVSKÉ DNY / OSTRAVA DAYS 2013 uskutečnil koncert velké výjimečnosti. V úchvatném industriálním multifunkčním prostoru ostravské Auly Gong – jež pojme 1500 osob a která byla obsazena až po nejvyšší místa – vystoupil legendární newyorský The Philip Glass Ensemble, jehož zakladatelem a členem je sám Philip Glass, ovšem nejen jako skladatel, ale i jako hráč na keyboards. Soubor provedl jedno z jeho průkopnických děl Music in Twelve Parts, které vznikalo mezi lety 1971 - 1974 (hudební vývoj P. Glasse je v díle zjevný, od repetitivních mantrických první částí až po využití harmonických posunů v jedenácté části a dokonce postupně se vrstvící dvanáctitónové řady v poslední, dvanácté části).

O úspěšnosti koncertu hovořila nejen průzračná atmosféra přenosu minimalistických myšlenek a zvukových tisků mezi přirozeně vnímavým publikem a dokonale soustředěným The Philip Glass Ensemble, ale také standing ovations po celých pěti a půl hodinách performance. Koncert byl navíc asi o čtyřicet minut delší, než bylo původně avizováno. Bylo také osvobozující pozorovat, jak někteří s diváků propadli energii všemi frekvencemi proudící hudby a po stranách Auly nenápadně tancovali.

 

Zažít homogenní, časem a talenty prodchnutý a tvarovaný průzračný zvuk The Philip Glass Ensemble je životní zážitek umocněný faktem, že někteří z celkem osmi členů (včetně jevištního zvukového technika) spolupracují s P. Glassem více než čtyřicet let. Jedním se zakládajících členů ansámblu je hráč na dechové nástroje Jon Gibson, který je členem od roku 1969. Hudební ředitel souboru a klavírista Michael Riesman je členem od roku 1974; řídil mnoho ostatních děl P. Glasse a téměř všechny soundrtacky k jeho filmům, např. Kundun nebo The Hours (Hodiny; navrženy na Cenu Akademie). Michael Riesman byl celou dobu naprosto – až nehybně – však viditelně uvolněně koncentrován na hru, v některých částech dokonce současně zpíval (původně je Music in Twelve Parts pouze s jedním, ženským hlasovým partem). Nutno podoknout, že jeho part klávesový neobsahuje téměř žádná místa na odpočinek. Spolu s P. Glassem a třetím hráčem na klávesy, Mickem Rossim, hráli opravdu nepřetržitě čtyři a půl hodiny (s třemi přestávkami). V jedné z posledních částí navíc všichni střídavě hrají opakující se stupnicové řady v opravdu vrcholícím, velmi rychlém tempu a jelikož každá z částí Music in Twelve Parts trvá asi dvacet minut, je jednoduché si představit, jak dokonalým klidem každý z interpretů disponuje. Na všech hráčích bylo vidět, jak jsou se způsobem hry a interpretace sžití, jelikož tolik hudebních vzorů, velmi nepatrně se proměňujících, ale v běhu času nekompromisně umístěných, vyžaduje totalní symbiózu s žánrem, s ostatními hudebníky a schopnost odevzdat se toku tónů v naprosté relaxaci a zároveň zůstat racionálně v obraze.

 

Nádherný kontrast k tomuto nesmlouvavému klávesovému proudu byly alikvótně souznějící pulzující, duši pročišťující, společná „oblaka“ dechových nástrojů a hlasu v páté části. „Lidským elementem“ byl fakt, že někteří hráči, ač velmi! zřídka, přerušili hru nejen k výměně nástroje – u dechů – ale i k uvolění prstů. Tak dostaly „hudební kódy“ P. Glasse další přirozenost a dynamičnost, jelikož toto vše se dělo vrámci oné neutichající, plynulé plastické krajiny, vytvořené na jevišti. Její okraje stříbřil vzdušný, vzletný vokální part interpretovaný Lisou Bielawou, dokonale zapuštěný do celkového zvukového prostředí, jehož možností využil tým zvukařů P. Glasse v Aule Gong opravdu dokonale.

Music in Twelve Parts v sobě odráží mnoho východních vlivů (P. Glass studoval s Ravi Shankar – hráč na sitár a strávil mnoho času v Indii) a je dobré dílo takto vnímat, poslouchat, nechat se unášet proudem opakujících se tapisérií zvukových struktur a spolu s nimi vstupovat hlouběji a hlouběji do svého vědomí, nevědomí. Poslech se prohlubuje s každým dalším hudebním krokem. A jak bylo vidět v Gongu, lidé se nechali vést. Nechali se odvést do svých vlastních světů a světa The Philip Glass Ensemble.

Autorkou článku je Vladimíra Krčková, fotografie: Vladimíra Krčková.

www.vladimirakrckova.com