Juan Diego Floréz podruhé v Praze.

Ve čtvrtek 6.12. měli Pražané podruhé během poměrně krátké doby možnost zažít vystoupení hvězdného peruánského tenoristy Juana Diega Floreze. Na rozdíl od prvního koncertu v r. 2009, kdy se jednalo převážně o výběr populárních belcantových árií, byl program letošního koncertu mnohem pestřejší. Florez tentokrát vystoupil s klavírním doprovodem a připravil neobyčejně zajímavý program. V první části koncertu zazněly nejprve árie z poměrně neznámých oper italských autorů 18. století, dále tři písně Gioacchina Rossiniho, a v závěru skvostná árie z opery Giacoma Meyerbeera Il crociato in Egitto. Druhá část pak ukázala opět jinou stránku peruánského pěvce - zazněly árie z oper francouzských autorů 19. století, dále tři zarzuely a árie z Offenbachovy operety Krásná Helena. Posluchači se již od první árie nechali strhnout k bouřlivému potlesku, který se postupem večera měnil v nadšené ovace, připomínající chvílemi koncert hvězd pop music. Juan Diego Florez byl očividně reakcí publika velmi potěšen a odměnil se mu celkem pěti přídavky, při nichž se publikum dostávalo do stále větší extáze. Jednalo se totiž o Florezovy parádní árie z Lazebníka Sevillského  "Cessa di piu resistere" ( tato árie se pro svoji obtížnost posledních 100 let většinou vynechávala, protože žádný pěvec nebyl schopen ji zazívat, a až Juan Diego si znovu prosadil její uvádění) a proslulou árii z opery Dcera pluku "A mes amis "s devíti vysokými C. Kromě toho  Florez v přídavcích zazpíval i dvě árie z Rigoletta a píseň Be my love. A to vše s naprostou lehkostí a elegancí, jakoby předtím nepředvedl již  90 minut špičkového výkonu.

Juan Diego Florez je ( myslím že nejen) z mého pohledu naprostý zázrak přírody. Jeho hlas se pohybuje s neskutečnou lehkostí, koloratury připomínají zurčení potoka a vysoké tóny Florez nasazuje s neomylnou přesností a dokonalostí. A přitom jeho projev nepostrádá bohaté dynamické odstínění. Člověk má prostě pocit, jakoby se ocitl v jakési nadpozemské sféře a naslouchal andělskému zpěvu, jinak to prostě nelze nazvat. Jeho hlas s postupem let poněkud potemněl, ale v žádném případě neztratil nic ze své pružnosti. Vzpomínám si, že před cca 10 lety Juan Diego tvrdil, že ve 40 letech ukončí kariéru a bude se věnovat pouze pěstování vína a rodině. Domníval se totiž, že v tom věku již jeho hlas nebude dostatečně pružný, aby mohl zpívat belcantový repertoár, a na jiný repertoár nebude dostatečně silný. Čtyřicáté narozeniny oslaví příští rok v lednu, ale konec kariéry je zatím, díky bohu, v nedohlednu.

Juan Diego Florez - Rudolfinum, 6.12.2012

Klavír - Vincenzo Scalera

Giovanni Bononcini - opera Griselda : Per la gloria d´adorarvi

Vincenzo Ciampi - opera Gli tre cicisbei ridicoli:  Tre giorni son che Nina

Noccolo Piccini - opera Roland : En butte aux fureurs do l´orange

Gioacchino Rossini - Lésule

                              - La promessa

                              - Tirana alla spagnola

Giacomo Meyerbeer - opera Il crociato in Eggito: Popoli dell´Egitto - Queste destre l´acciaro di morte

přestávka

Charles Gounod - opera Romeo et Juliette : L´amour... Ah! Leve-toi, soleil!

Edouard Lalo - opera Le Roi d´Ys - Vainement, ma bien-aimée

Jacques Offenbach - opereta La Belle Helene: Au mont Ida

José Padilla - Princesita

Joseph Lacalle - Amapola

Reveriano Soutullo, Juan Vert - Bella enamorada

Gaetano Donizetti - opera Rita: Allegro io son

Přídavky:

Giuseppe Verdi - Rigoletto : Par mi veder le lagrime

Gioacchino Rossini - Il Barbiere di Seviglia: Cessa di piu resistere

Gaetano Donizetti - La Fille du Regiment: A mes amis

Be my love

Giuseppe Verdi - Rigoletto: La donna e mobile

Simon Keenlyside - tak trochu "utajený" pražský koncert

Koncert charismatického britského baritonisty Simona Keenlysida se objevil v programu umělecké agentury Nachtigall Artists na jaře tohoto roku, brzy však z přehledu koncertů zmizel a vyšlo najevo, že se jedná pouze o koncert pro uzavřenou společnost. Nezbylo, než zapátrat a najít mezi známými i bývalými spolužáky někoho, kdo do této "uzavřené společnosti" patří, protože jméno protagonisty slibovalo nevšední umělecký zážitek.

Simon Keenlyside vystoupil v Praze  za doprovodu Symfonického orchestru hl. města Prahy FOK s programem operních árií. S programem, kterému se dle vlastních slov raději vyhýbá. Protože každá z těch árií představuje určitý příběh a  pro něj je velmi těžké ho předvést na jevišti během operního galavečera. V Praze se mu to však na 100% podařilo. I díky tomu, že se nedržel zažitého klišé operních galavečerů, ale jednotlivé árie ztvárnil dokonale nejen pěvecky, ale i po herecké stránce, včetně rekvizit.

Již v úvodní árii " Si puó?... Signore! Signori! z opery Komedianti překvapil publikum příchodem uličkou uprostřed sálu v kabátě a klobouku a dokonale tak navodil atmosféru. A rázem si získal publikum, které, ačkoliv se jednalo spíše o nepoučené "neoperní" publikum", nedokázalo odolat pěvcovu charismatu.

Následovala Árie " O du, mein holder Abendstern" z Wagnerova Tannhausera. Keenlyside opět mistrovsky navodil atmosféru noci a hvězdné oblohy.

Vyvrcholením první části koncertu byla árie Rodriga z 3. dějství Verdiho Dona Carlose. Keenlyside nejen že dokázal dokonale vytvořit iluzi nepřítomného partnera Carlose, ale ve scéně umírání se nerozpakoval  i klesnout na zem. Naprosto neobvyklé, ale velmi působivé v kontextu jeho niterného podání celé árie.

Druhou část koncertu zahájila árie z Čajkovského Pikové dámy "Ja vas ljublju", následovala árie Rigoletta " Povero Rigoletto - Cotrigiani". V úvodu se Simon Keenlyside představil i jako velmi zručný malíř, když si na pódium přinesl clipchard a při zpěvu namaloval dvorního šaška. Poté se však již plně věnoval zpěvu a to s tak silným prožitkem, že publikum téměř nedýchalo.

Závěr koncertu patřil opeře Hamlet a árii " O vin, dissipe la tristesse", při které - jak jinak- si Simon Keenlyside přinesl sklenku červeného vína.

Publikum v průběhu večera stále více propadalo kouzlu charismatického pěvce a odměňovalo ho, stejně jako orchestr při orchestrálních vložkách, bouřlivým potleskem. Kdo však čekal jako přídavek další skvostné operní árie, ten se mýlil - Simon Keenlyside ve dvou přídavcích uzkázal  svoji opět jinou tvář - bravurně zazpíval  dvě muzikálové písně!

Zástupce firmy, pro kterou byl koncert pořádán, překvapil v závěru koncertu umělce i publikum velmi vtipným dárkem - panu Keenlysidovi věnoval loutku dvorního šaška - Rigoletta. Velmi zdařilé překvapení.

Neobyčejný večer a neobyčejný umělec, za kterým stojí za to se vypravit na některou z evropských operních scén - například v dubnu do Vídně, kde bude zpívat Rigoletta.

Praha, Obecní dům, 3.12.2012

Simon Keenlyside, vánoční koncert

Symfonické orchestr hl. města Prahy FOK

dirigent Julian Kovatchev