Vídeňský Werther a Kaufmannovo encore

V bloku čtyř představení se na scéně WSO v obsazení Kaufmann - Koch - Erod - Tonca znovu objevil Massenetův Werther v režii Andreie Serbana.

A právě v pojetí režie je vidět, jak rozdílně může vyznít inscenace zpívaná a hraná dvěma stejnými představiteli ve dvou různých produkcích. Oproti pařížské snovější a hlavně romantičtější inscenaci, kterou jsem viděla loni (a která je nyní již dostupná na DVD), je tato naopak realističtější a jaksi i akčnější. Děj je umístěn do 50. let 20. století (avšak nikoliv do žádné abstrakce, ale do konkrétních reálií té doby včetně všech detailů - exteriérů a interiérů maloměsta), samozřejmě včetně všech dobových kostýmů. Doba tu však nehraje jen "kulisu", ale režisér se snažil chování titulních hrdinů přiblížit skutečným lidem té doby. Werther tu není jen pasivní zamilovaný snílek, ale naopak je impulsivní, ale zároveň i okouzlující, ve scéně, kdy jej Albert v 2. dějství přesvědčuje, on odmítá jeho smířlive gesto razantně a jasně.

Na scéně všemu dominuje obrovský strom, v jehož koruně s mění zbarvení listů (léto, podzim), v zimě je koruna holá.

Jonas Kaufmann v titulní roli Werthera zazářil. Francouzský repertoár mu vyloženě sedí a Werther patří k jedné z jeho nejparádnějších rolí. Oproti romantičtějšímu pařížskému Wertherovi byl tento po herecké stránce více "akčnější", naléhavější. Toho večera jsme byli svědky vůbec prvního Jonasova "encore". Árii "Pourquoi me réveiller" přednesl s takovovým niterným prožitkem, že publikum začalo bouřit nadšením a vyžádalo si opakování - neméně nádherné.

Charlotta Sophie Koch má sice vše, co by si od postavení mladé ženy té doby mohla přát, ale nestačí to, ve vztahu s mužem, kterého si váží šťastna není a vede vnitřní zápas sama se sebou. Trochu mě u něžné Charlotty na počátku 3. dějství zaskočila cigareta - ale zase cigareta u ženy v 50. letech asi není to samé, co dnes. Sophie Koch je vynikající Charlotta - má lyričtější, ale přitom dokonale znělý hlas, psychologii postavy postihla se všemi nuancemi.

Adrian Erod je stálicí WSO. V roli Alberta - byť to není role hlavní, byl excelentní. Jeho hlas je moc příjemný na poslech. Postava Alberta však v této inscenaci byla pojata dost nejednoznačně - z milujícího manžela se postupně stává cynik, který je přítomen po celé 4. dějství u zamilované dvojice a poté co Werther umírá, odchází od Charlotty bez jakéhokoliv náznaku pochopení či odpuštění.

V roli Sophie, mladší sestry Charlotty se představila sopranistka Ileana Tonca - své postavě dala dívčí bezstarostnost a rozvernost.

Orchestr pod vedením Frédérica Chaslina odvedl velmi dobrou práci, při této příležitosti ale nemohu zapomenout na výkon jiného orchestru - pod vedením Michela Plassona z loňského ledna v pařížské Bastille, který alespoň pro mne nebude hned tak překonán.

Jules Massenet: Werther

Repríza dne 28.1.2011

Orchestr Wiener Staatsoper

Dirigent: Frédéric Chaslin

Režie: Andrei Serban

Osoby a obsazení:

Werther: Jonas Kaufmann

Albert: Adrian Erod

Le Bailli: Janusz Monarcha

Charlotte: Sophie Koch

Sophie: Ileana Tonca

Schmidt: Benedikt Kobel

Johann: Clemens Unterreiner