úterý 30. listopadu 2010

Mariusz Kwiecien přijel zazpívat do Prahy


Ve čtvrtek 25. listopadu jsme měli možnost zažít v Praze živě vystoupení polského barytonisty Mariusze Kwieciena. Poprvé jsem tohoto mladého charismatického pěvce zaznamenala v televizi v záznamu opery Evžen Oněgin z Paříže . Pamatuji se, že mi inscenace přišla dosti zvláštní, ale Kwiecien mě okamžitě zaujal svým zpěvem a charismatem a ihned jsem se začala zajímat, kdo to je. Poté jsem ho viděla v rámci přenosů z Met v opeře Lucia di Lammermoor, kde naprosto bravurně ztvárnil Luciina krutého bratra Enrica. A posledním setkáním před pražským koncertem byl opět přenos z Met – tentokrát opera Don Pasquale, kde Mariusz exceloval coby doktor Malatesta. Je to další příklad pěvce mladé generace, který je kromě krásného hlasu nadán i přirozeným hereckým talentem, takže sledovat ho na jevišti je naprostý požitek. Proto jsem se na jeho živé vystoupení v Praze velmi těšila.

První část koncertu byla věnována skladatelům období bel canta a Mariusz přednesl árie z oper Lazebník sevilský, Figarova svatba, Puritani a Favoritka., přičemž se árie střídaly s orchestrálními party z těchto oper . Hned na úvod zazněla cavatina Figara z opery Lazebník Sevillský a Mariusz si okamžitě získal publikum na svou stranu. Bohužel se to samé nedá říci o orchestru. Symfonický orchestr hl.m.Prahy FOK pod taktovkou mladého polského dirigenta Lukasze Borowicze byl neúnosně hlasitý, takže místo požitku z krásné hudby jsem spíše trpěla. Pěvec sice vždy orchestr „přezpíval“,. ale za cenu značného hlasového vypětí. Prostě to nebyla zdaleka ta harmonie, jaká panoval např. při koncertu Eliny Garanci.

Příjemným překvapením a vlastním vrcholem koncertu pro mě byla druhá část, která byla téměř celá věnována ruské hudbě. Uchvátily mě už orchestrální kusy – „Svítání na řece Moskvě“ z Musorgského Chovanštiny a Borodinova „Ve stepích střední Asie“. Při poslechu této hudby člověk jakoby před sebou viděl živé obrazy – v prvním případě východ slunce, ve druhém pak karavanu kupců, jedoucí stepí na velbloudech. Z árií, zazpívaných perfektní ruštinou, jsme měli možnost slyšet Čajkovského Oněgina ( Vy mě pisali) a dále árii Aleka z Rachmaninovy opery Aleko. Zejména ta druhá, zazpívaná s dokonalým prožitkem, ukázala, že tento repertoár je polskému pěvci, jako ostatně většině slovanských pěvců, velmi blízký. V tu chvíli jsem si říkala, jaká je škoda, že se ty krásné ruské opery ( s výjimkou Oněgina) u nás téměř nehrají. Během interview z MET Mariusz zmínil, že v budoucnu vystoupí jako Oněgin společně s Annou Netrebko . Pevně doufám, že jako Lenský se k nim přidá Piotr Beczala – pak to bude naprosto „snové“ obsazení. . V závěru koncertu jsme slyšeli árii „Soni o mio Carlo“ z Verdiho opery Don Carlos a tři přídavky, opět z oblasti bel canta, včetně árie z opery Don Pasquale.

Jak už bývá u koncertů pořádaných agenturou Nachtigall Artists dobrou tradicí, po koncertě se uskutečnila „ autogramiáda“, při níž jsme měli možnost sympatickému pěvci poděkovat za nádherný večer a vyfotit se s ním. Při té příležitosti se zrodila i myšlenka, vypravit se na jeho vystoupení v roli Oněgina v Krakovské opeře.

Mariuszova „parádní“ role, se kterou sklízí úspěchy na scénách předních světových operních domů, je Don Giovanni. Nadchla mě zpráva, že budeme mít možnost ho v této roli zažít i v Praze. Druhý den po koncertě jednal Mariusz s představiteli Národního divadla o svém účinkování v novém nastudování této opery. Dle vlastních slov je to pro něj „srdeční záležitost“ moci zpívat Giovanniho v divadle, ve kterém Mozart dirigoval premiéru této opery. Vystoupení by se mělo uskutečni v červnu 2012. A protože si pěvec Prahu zamiloval, jedná se již i o jeho dalším koncertě – pravděpodobně písňovém recitálu.

středa 24. listopadu 2010

Werther - premiéra NDM


Massenetův Werther, jedna z nejhranějších oper zahraničních scén, neměla po 2. světové válce se svým inscenováním v českých zemích zrovna na růžích ustláno. Přitom nedávno vydaná rozhlasová nahrávka z roku 1957 (v obsazení Blachut-Domanínská-Heriban-Haken) je dokladem toho, že vynikající představitele tehdy Národní divadlo mělo. Národní divadlo tuto operu naposledy uvedlo před dlouhými 71 lety, posledním Wertherem byl tehdy Konstantin Karenin. Od poslední premiéry v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě uběhla doba o něco málo kratší - 64 let.


Celý děj opery 1. - 3. dějství se v této nové inscenaci odehrává v galerii. Tam se potkávají jednotlivé postavy příběhu, na stěnách jsou zavěšeny obrazy znázorňující jednak jednotlivá období odehrávající se v příběhu, ale i sny a ideály hrdiny.
V okamžiku, kdy Werther v 4. dějství umírá, stěny už jsou z větší části prázdné, vše je pryč, zbývá prázdné jeviště, galerijní lavice, umírající hrdina a Charlotta. Časově, soudě podle kostýmů, byl příběh zasazen do první poloviny 60. let 20. století. Přiznám se, že toto pojetí ve mě budí spíše rozpaky. Ono je už samo o sobě problematické zvolit nadčasovou galerii, kam bychom mohli dosadit hrdiny prakticky z kterékoliv doby - a teď: která by byla ta nejvhodnější? Proč zrovna doba "šedesátek"? Proč ne třeba třicátá léta (když už děj posunujeme v čase) - příběh by pro mě byl uvěřitelnější. "Šedesátky" se prostě asi zdají pořád "dost současné", ale přitom zase natolik vzdálené, aby mohla doznívat doba starých časů a spokojených zaběhnutých kolejí měšťácké společnosti. I když hrdiny typickými pro tuto dobu byli spíš rozhněvaní mladí lidé rebelující právě proti této společnosti a zaběhlým pořádkům a ne melancholičtí nešťastně zamilovaní básníci obracející z nešťastné lásky zbraň proti sobě. Po tři dějství neměnný prostor galerie znázorňující jak prostor před správcovým domem, náměstí s kostelem, tak Albertův dům mi zkrátka (byť s nádhernými obrazy a romantickým nasvícením scény) tuto iluzi nenavodily. Svůj podíl na tom možná mělo i to, že hrdinové měli vše "odkrokováno", "odměřeno", od jedné galerijní lavice k druhé, popřípadě k třetí.


V titulní roli Werthera vystoupil americký tenorista Steven Harrison. Werther v jeho podání je člověk nesmírně senzitivní, vnitřně rozervaný. Jeho tenor má tmavší zabarvení a právě citovost je velkou předností jeho celkového projevu.
Jana Sýkorová vystoupila v roli Charlotty poprvé a nutno říci, že debut se jí vydařil. Paní Sýkorová má sytý, ve všech polohách znělý mezzosoprán a obtížný part včetně dopisové scény zvládla skvěle.
Roli Alberta s přehledem ztvárnil slovenský barytonista Aleš Jenis. Výrazní v menších rolích Sophie a Le Bailli byli výborní polští pěvci Agnieszka Bochenek a Bogdan Kurowski.
Dirigent Robert Jindra odvedl s orchestrem skvělou práci - barevnost, dramatičnost, ale i poetika - to vystihuje čtvrteční výkon.
Nutno ještě pochválit dětský pěvecký sbor z Operního studia NDM pod vedením Lenky Živocké.




Jules Massenet: Werther
1. premiéra dne 18.11.2010
Hudební nastudování, dirigent: Robert Jindra
Režie: Jiří Nekvasil
Scéna: David Bazika
Kostýmy: Marie Blažková

Osoby a obsazení:
Werther: Steven Harrison
Charlotte: Jana Sýkorová
Albert: Aleš Jenis
Sophie: Agnieszka Bochenek-Osiecka
Le Bailli: Bogdan Kurowski
Schmidt: Václav Morys
Johann: Václav Živný

pondělí 22. listopadu 2010

Steven Harrison: "Chopin je stejně jako Werther darem pro tenoristu".

Jistě si vzpomínáte na Stevena Harrisona a na z některé z jeho pražských vystoupení (Puccini Gala, Samson v Národním divadle v Praze). Dnes vám přinášíme rozhovor s tímto světoznámým pěvcem, který minulý týden debutoval v titulní roli Werthera v Ostravě. Zde již slíbený rozhovor...




Zpíval jste někdy v minulosti nějaké dílo v češtině? Kterou z českých rolí byste rád přidal do svého repertoáru?

Bohužel jsem doposud nikdy žádnou roli z českých oper nezpíval. Studoval a naučil jsem se roli Prince z Rusalky. Myslím, že pro můj hlas je tato role ideální; byla by to také moje první volba z českého repertoáru, kterou bych ztvárnil na jevišti. V repertoáru mám také tenorový part z Glagolské mše. Jak ale jistě víte, toto dílo není zpívané v češtině.


Samson (Samson a Dalila), Opera Wroclawska


Operní diváci si stále pamatují Vaše úchvatné ztvárnění Samsona, kterého jste zpíval v roce 2008 v Národním divadle v Praze. Jak vzpomínáte na Prahu a Národní divadlo? Plánujete se na prkna tohoto divadla v budoucnu vrátit?
Děkuji, že si stále pamatujete mého Samsona. Byla to nádherná práce. Ohledně návratu do Národního divalda to závisí především na vedení divadla a rozhodnutí o mém případném hostování.
Moc rád vzpomínám na práci a čas strávený v Praze. Nejkrásnější vzpomínku mám na Sergeje Larina, který změnil navždy můj život. Měl jsem veliké štěstí, že jsem s ním mohl pracovat. Byla to pocta. Sergej a já jsem se během této produkce velice spřátelili. Zůstali jsem dobrými přáteli až do jeho smrti. Naučil jsem se od něj mnoho. Byl upřímným, skutečným umělcem, divadelním badatelem a skvělým pěvcem. Především to ale byl nádherný človek. Často se setkávám s lidmi, kteří s ním pracovali nebo ho znali. Každý z nich vždy vzpomíná na jeho talent, lidskost a umění. Sergej navždy zůstane v mé mysli; je pro mne hrdinou a inspirací - já mohu pouze doufat v to, že jednou dosáhnu takových úspěchů, které provázely celou jeho kariéru. Díky němu budu vždy s láskou vzpomínat na Samsona. Byl skutečným Samsonem, naučil mne mnoho o charakteru této postavy, o životě a umění.


Byl jste jedním z umělců, kteří zpívali ve světové premiéře opery Giorgia Battistelliho THE FASHION. Jaký je to pocit zpívat světovou premiéru díla? Domníváte se, že je pro pěvce obtížnější zpívat novou roli než zpívat známou operní roli, kterou spousta umělců před vámi již interpretovala?
Interpretovat novou operu je velice vzrušující. Je zde vždy element nepoznaného, který prostupuje myšlenku díla. Bude opera dobře přijata? Bude to hit? Bude to propadák? Bude mít dílo pozitivní dosah na repertoár? Všechny tyto otázky a nejistoty dělají světovou premiéru napínavou a všechny příznivce ponechávají v nejistotě. Myslím si, že svým způsobem je jednodušší zpívat nové a neznámé dílo. Není zde žádný předpojatý názor či teorie, jak by se mělo či nemělo dílo interpretovat. Nejsou zde žádné tradice ani očekávání. Pěvec tedy "vlastní" partituru i roli, interpretuje po svém.


Hrajete velice dobře na klavír a hoboj. Je to pro vás spíše přínosem (především po stránce spolupráce s orchestry a dirigenty)?
Na klavír a hoboj hraji již od dětství, takže nemohu říci, jestli mi to pomáhá. Hra na oba nástroje je nedílnou součástí mého života. Ve své podstatě je to pro mne přínos. Nechci si lichotit, ale mohu vám říci, že mnozí dirigenti mi řekli, že jsem "darem" pro dirigenta, protože znám partituru zepředu dozadu, umím ji zahrát kompletně na klavír a ovládám ji také ve své mysli. Dovedu předvídat rytmus a tempa tak, jak si maestro přeje.


Chopin (Chopin), Opera Wroclawska


Minulou sezónu jste ztvárnil hlavní postavu v opeře Chopin v polské Wroclawi. Autorem opery je Giacomo Oferice. Mohl byste nám říci více o tomto projektu a Vašich zážitcích?
Chopin je stejně jako Werther darem pro tenoristu. Jsem velice vděčný a děkuji opeře Wroclaw a speciálně panu dirigentovi Michnikovi za tuto úžasnou příležitost. Chopin je opera, do které jsem se zamiloval. Je velice emocionální a náročná. Skladatel Oferice propojil stovky Chopinových klavírních skladeb a připsal libreto. Takto vznikla opera Chopin, která je fantazií o Chopinově životě. Dílo je věrohodné, je skutečnou fantazií, protože Chopin byl sám velkým snílkem. Wroclawská opera natočila toto dílo na CD komplet. Nahrávka by měla vyjít v rámci Chopinova výročí. Divadlo ve Wroclavi patří k jednomu z mých nejoblíbenějších divadel na světě, ve kterém jsem zpíval. Nebojí se být odlišní, unikátní a neobvyklí. Pracují s maximální precizností a láskou. Pěvci, Laco Adamik (režisér inscenace), orchestr, sbor a především maestro Michnik (dokonce přepsal a vylepšil některé části partitury) pracovali s nadšením a láskou. Práce na opeře Chopin patří k nejhodnotnějším momentům v celé mé dosavadní kariéře.


Werther (Werther), Národní divadlo moravskoslezské, Ostrava


V minulém týdnu jste debutoval v titulní roli Werthera v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě. Jaký máte vztah k této opeře a k charakteru hlavní postavy?
Máte zde dostatek místa pro moji odpověd? :) Werther je nejkrásnější, nejdokonalejší role v nejkrásnější a nejdokonalejší opeře. Pro mne je Werther perfektní romantická opera. Je naprosto dojemná, fascinující, filozofická, nádherná, děsivá, neuvěřitelná a okouzlující. Je cestou člověka do duše, srdce a mysli. Když se všechny umělecké složky spojí v jeden celek, výsledek je mimořádný. Od předehry, přes první Wertherovu árii "O Nature" jsou obecenstvo i hlavní hrdina vtaženi do jiného světa. Bohužel, Werther není operou oblíbenou u obecenstva, protože pojednává o našich vnitřních rozporech a strachu z možné sebevraždy. Charlotta a Werther jsou velice zamilovaní. Pokud to na jevišti není patrné, kouzlo je to tam. Nicméně, jestliže to patrné je, potom je to nezapomenutelný zážitek.


Hagenbach (La Wally), Deutsche-Oper-am-Rhein
 

Jaké máte plány do budoucna?
Zanedlouho budu debutovat ve Velké Británii v Leedsu (Opera North) v roli Florestana. Velice se na to těším. Operu Fidelio mám moc rád. Také doufám, že naleznu mír, lásku, osobní úspěch v životě a budu pokračovat ve studiu a v rozvoji své kariéry jako umělec a člověk, který má to štěstí, že může zpívat všechny tyto nádherné role. S každou rolí se učím poznávat sám sebe, lidské vztahy a záhady života.

---------------------------------------------------------
Interview in English:

Have you ever sung anything in Czech language? What would you like to add to your repertoire from Czech works and why?
Unfortunately, I have never sung any operas in the Czech language. I studied and learned the role of the Prince in “Rusalka.” I think this role uits me very well and it would be my first choice of the Czech repertoire to sing. The closest I’ve come was the “Glagolitic Mass.” But, as you know that is not Czech. But close, in a way.

Some of Prague opera goers still remember your wonderful Samson you sang at National Theatre in Prague. Do you have any special memories of NT, Prague? Do you plan to come back in the future?
Thank you for remembering my Samson in Prague. It was a wonderful time. As far as returning to Prague that would depend on the theatre’s desire to have me back. I do have a very very special memory of my time in Prague which changed my life forever. That memory is of the great tenor Sergej Larin. I was very lucky to have shared the stage with him. It was an honor. Sergej and I became very good friends during that production and we remained friends afterward until the time he died. I learned some great lessons from him. Sergej was one of the great artists of the 20th Century. He was a great man, a dignified soul, a true artist, thespian, scholar and great singer. More importantly, however, he was a great man. I often come across people who worked with him or who knew him, Every person has the utmost praise for his talent, his humility, his artistry. Sergej remains one of my heroes and I can only hope to achieve the level of success and artistry he maintained in his life. I will always think of Samson fondly because of Sergej. He truly was Samson and taught me much about the character, life and art.

You were one of the performers who were part of the World Premiere of Giorgio Battistelli’s THE FASHION. How does it feel to perform a work for the first time ever? Do you think it’s more difficult for a singer to sing a new work then to sing a known opera that many other artists did sing before?
If feels very “exciting” to perform a new work. There is the element of the unknown which surrounds the piece. Will it be well received? Will it be a hit? Will it be a flop? Will it make an impact on the repertoire? All of these questions and uncertainties make a world premiere exciting and leaves everyone on edge. I think in a way it is easier to sing a new and unknown piece because there are no preconceived notions of how it should be sung or played. There are no traditions or expectations – so – the singer owns the score and the role to do his own interpretation with acceptance.

You play the piano and oboe very well. Does it help you to understand and get in touch more with the orchestra / conductor and the music itself? What other instrument would you like to play?
I have been playing the piano and oboe ever since I was a child so I can not say if it helps me because that is a fundamental part of me. I would have to say, however, that it does. I do not mean to flatter myself when I tell you that many conductors have told me that I am “a gift” to a conductor because I know the score backwards and forwards. I can play it on the piano and I know it inside my head. I have great pulse within my soul and I anticipate rhythms and tempos as a conductor would wish.

Last season you performed the title character in Giacomo Orefice’s opera Chopin in Wroclaw, Poland. Could you please tell us more about the project and your experience?
Chopin, like Werther is a gift to a tenor. I have so much gratitude and thanks to the Opera Wroclaw and Maestro Michnik for giving me this golden opportunity. “Chopin” is an opera which became very dear to me. It is a very emotional piece and quite demanding. The composer, Orefice, linked together hundreds of Chopin piano pieces and added vocal lines to them and created this opera, which is a Fantasy about Chopin’s life. It is so appropriate that it IS a Fantasy because Chopin himself was so fond of the Fantasy. It is a very special piece. Opera Wroclawska made a professional CD of the opera, which is due out shortly for this Chopin anniversary year. The theatre in Wroclaw is one of my favorite theatres in the world in which to sing. They dare to be different, unique and unusual and create productions with the utmost finesses and care. It is a very special city, as well. The cast, Laco Adamik, the director, the orchestra, chorus and especially Maestro Michnik (who even rewrote and improved much of the score) gave all of their hearts, as I tried to do, as well, for this piece. It was a great labor of love and one of the most satisfying and rewarding moments of my entire career. 
 
Last week you did portrait the title role in Massenet’s Werther in Ostrava. Do you have any special feeling towards this opera and Werther’s character?
Have you got enough room in your column for the answer to this question? “Werther” is the most beautiful and perfect role in the most beautiful and perfect opera. It is, for me, the consummate romantic opera. It is utterly poignant, fascinating, philosophical, beautiful, frightening, unbelievable and mesmerizing. The role of Werther is a journey into the soul, heart and mind of this man. It is so complete that when I sing it, I can literally feel myself take flight. There is a very special transcendent experience that happens when everything in this opera works and takes off. From the opening arpeggio, which introduces the character for his first of four arias “O Nature” the public and the tenor are taken into another place and time. “Werther” is unfortunately not a crowd pleaser, I feel because it deals with our innermost fears of mortality and questions the possible alternative, which is suicide. It does it rather beautifully, in my opinion, and contrary to modern belief, the characters Charlotte and Werther, are deeply deeply in love. If they are not, if they are played as such, the magic is gone. However, when the magic if there, watch out, it is an unforgettable experience.
 
What are you plans for the future?
In the future I will be singing Florestan for my United Kingdom debut with Opera North. I love that opera and that role and looking forward to it very very much. I am also hoping to find peace, love and personal success in my life and continue to grow as an artist and a man by portraying these beautiful characters. Each one gives me something to learn about myself, the human condition and life’s wonderful mysteries.