DESPEDIDA
-
Queridos lectores, queridos amigos,
El ultimo día de este año os anuncio una decisión difícil, pero
inaplazable: el Blog Villazonista cesa su actividad....
neděle 12. prosince 2010
čtvrtek 9. prosince 2010
Adriana Lecouvreur v londýnské Královské opeře
Adriana Lecouvreur je jedinou dodnes hranou a nahrávanou operou Francesca Ciely. Premiéru měla v roce 1902 v Teatro lirico v Miláně. První Adrianou tehdy byla Angelica Pandolfini, dalšími jejími následovnicemi se staly například Magda Olivero, RenataTebaldi, Renata Scotto, Montserrat Caballé, Mirella Freni nebo třeba naše Eva Urbanová.
V Královské opeře v Covent Garden byla Adriana Lecouvreur naposledy uvedena v roce 1906. Na nové nastudování si tedy londýnské obecenstvo muselo počkat 104 let - premiéra se konala 18. listopadu 2010.
V titulní roli Adriany vystoupila španělská sopranistka Angeles Blancas Gulín. Přestože hlavní ikonou této inscenace je Angela Gheorghiu, která však některá představení nezpívala, musím říci, že paní Blancas Gulín své roli nezůstala nic dlužna. Má tmavý a nosný hlas (hned v úvodu výborně zvládnutá árie "Io son l'umilo ancella") a svým herectvím je přesvědčivá.
V roli Maurizia, postavě ne až tak jednoznačné, balancující ve vztahu k dvěma ženám, vystoupil Jonas Kaufmann. A byl vynikající - má dokonalou techniku, úžasná piana, nemá v hlase sice "italský oheň", ovšem má tam cosi, co bych nazvala noblesou a dokáže vyjádřit širokou škálu emocí. Jeho Maurizio má šarm, kouzlo, tajemství.
Kněžnou de Bouillon byla Michaela Schuster - a v mých očích zazářila. Árie "Acerba volutta, dolce tortura" byla v jejím podání strhující, ovšem i scény s Mauriziem a Adrianou.
Posledním ze čtyřlístku je Alessandro Corbelli v roli inscpicienta divadla Michoneta. Budu se opakovat - Corbelli byl excelentní v roli starého mládence, neopětovaně milujícího Adrianu, dojemný.

Režisér David McVicar spolu se scénografem Charlesem Edwardsem a kostýmní výtvarnicí Brigitte Reiffenstuel pojali inscenaci ve velkém stylu. Připomíná mi to velkorysou kostýmní výpravu ve filmu - stejně tak to bylo uděláno zde. Nic víc, nic míň. A v jaké už jiné inscenaci by tomu tak mělo být, když ne v Adrianě - v dobové opeře plné vášní, intrik a velkých citů. Motiv barokního divadla se inscenací tahne jak červená nit, část děje se odehrává před, část za scénou.
Dirigent Mark Elder vedl orchestr s jistotou, orchestr mi připomínal dokonale promazaný stroj, který šlape bez sebemenšího zaváhání přesně.

Francesco Cilea: Adriana Lecouvreur
Repríza dne 27.11.2010, Royal Opera House
Osoby a obsazení:
Adriana Lecouvreur: Angeles Blancas Gulín
Maurizio: Jonas Kaufmann
Princesse de Bouillon: Michaela Schuster
Michonet: Alessandro Corbelli
Prince de Bouillon: Maurizio Muraro
Abbé de Chazeuil: Bonaventura Bottone
Mademoiselle Duclos: Barbara Rhodes
Dirigent: Mark Elder
Režie: David Mc Vicar
Scénograf: Charles Edwards
Kostýmy: Brigitte Reiffenstuel
V titulní roli Adriany vystoupila španělská sopranistka Angeles Blancas Gulín. Přestože hlavní ikonou této inscenace je Angela Gheorghiu, která však některá představení nezpívala, musím říci, že paní Blancas Gulín své roli nezůstala nic dlužna. Má tmavý a nosný hlas (hned v úvodu výborně zvládnutá árie "Io son l'umilo ancella") a svým herectvím je přesvědčivá.V roli Maurizia, postavě ne až tak jednoznačné, balancující ve vztahu k dvěma ženám, vystoupil Jonas Kaufmann. A byl vynikající - má dokonalou techniku, úžasná piana, nemá v hlase sice "italský oheň", ovšem má tam cosi, co bych nazvala noblesou a dokáže vyjádřit širokou škálu emocí. Jeho Maurizio má šarm, kouzlo, tajemství.
Kněžnou de Bouillon byla Michaela Schuster - a v mých očích zazářila. Árie "Acerba volutta, dolce tortura" byla v jejím podání strhující, ovšem i scény s Mauriziem a Adrianou.
Posledním ze čtyřlístku je Alessandro Corbelli v roli inscpicienta divadla Michoneta. Budu se opakovat - Corbelli byl excelentní v roli starého mládence, neopětovaně milujícího Adrianu, dojemný.

Režisér David McVicar spolu se scénografem Charlesem Edwardsem a kostýmní výtvarnicí Brigitte Reiffenstuel pojali inscenaci ve velkém stylu. Připomíná mi to velkorysou kostýmní výpravu ve filmu - stejně tak to bylo uděláno zde. Nic víc, nic míň. A v jaké už jiné inscenaci by tomu tak mělo být, když ne v Adrianě - v dobové opeře plné vášní, intrik a velkých citů. Motiv barokního divadla se inscenací tahne jak červená nit, část děje se odehrává před, část za scénou.
Dirigent Mark Elder vedl orchestr s jistotou, orchestr mi připomínal dokonale promazaný stroj, který šlape bez sebemenšího zaváhání přesně.

Francesco Cilea: Adriana Lecouvreur
Repríza dne 27.11.2010, Royal Opera House
Osoby a obsazení:
Adriana Lecouvreur: Angeles Blancas Gulín
Maurizio: Jonas Kaufmann
Princesse de Bouillon: Michaela Schuster
Michonet: Alessandro Corbelli
Prince de Bouillon: Maurizio Muraro
Abbé de Chazeuil: Bonaventura Bottone
Mademoiselle Duclos: Barbara Rhodes
Dirigent: Mark Elder
Režie: David Mc Vicar
Scénograf: Charles Edwards
Kostýmy: Brigitte Reiffenstuel
Vystavil MarciBe
Štítky: Alessandro Corbelli, Angeles Blancas Gulín, Jonas Kaufmann, Michaela Schuster
středa 8. prosince 2010
Smetana Gala
Každoročně se v předvánočním čase vydávám na galakoncerty do Kongresového centra. Letos se konečně dostalo také na českého skladatele - včerejší gala bylo věnované tvorbě Bedřicha Smetany.
Celková dramaturgie koncertu byla volena velice štastně. První část večera patřila především známým a oblíbeným hudebním úryvkům a áriím z Prodané nevěsty. V podání sopranistky Kateřiny Kněžíkové zazněly dvě árie z opery Hubička a veselá árie z opery Dvě vdovy. Tomáš Černý se předvedl jako skvostný Dalibor - zazpíval hned dvě árie ze stejnojmenné opery a to "Slyšels to příteli" a "Toť třetí noc".
Hřebem celého galakoncertu byl Pražský komorní sbor, který by zajisté pochválil i sám skladatel. Sborový chorál "Uhodila naše hodina" z opery Braniboři v Čechách byl největším zážitkem večera.
Dalším překvapením byl orchestr, který hrál pod taktovkou Vladimíra Válka bezchybně a doslova s úsměvy na rtech. Na koncertě zazněly vedle notoricky známých orchestrálních skladeb také méně známé kusy jako Slavnostní předehra C Dur, Pochod studentské legie či Pochod k slavnosti Shakespearově, které slýcháváme na koncertních pódiích zřídka či vůbec.
Snad jediným, a bohužel velkým zklamáním, byla návštěvnost koncertu. Chybu si mohou přičíst jenom a pouze pořadatelé, kteří naprosto podcenili veškerou propagaci.
Celý koncert natáčela Česká televize. Doufejme, že záznam tohoto vydařeného koncertu uvidíme již brzy na televizních obrazovkách.
Vystavil annav
Štítky: Bedřich Smetana, Kateřina Kněžíková, Tomáš Černý
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)





