Operní víkend v Curychu - Otello, Fanciulla, Brahms - Requiem

Do Curychu jsem se tentokrát vypravila především na premiéru nového nastudování opery Otello, pobyt jsem však jako vždy využila i k návštěvě dalších představení, konkrétně derniéry opery La Fanciulla del West , reprízy Otella a nedělního dopoledního koncertu v Tonnhalle, kde zaznělo Brahmsovo Německé requiem.

Otello
( 20.10.2011 premiéra, 23.10.2011 repríza)

Curyšská opera nabízí často moderní scénické a režijní pojetí operních představení, většinou ale ne žádné provokující či šokující výstřelky. Již první zveřejněné fotografie z inscenace svědčily o tom, že stejně tomu bude i v případě nového Otella. Režie se ujal zkušený anglický režisér Graham Vick, který se rozhodl pro časový posud děje do současnosti.


Příběh se odehrává v prostředí západní vojenské mise kdesi na Blízkém východě, divák na scéně vidí obrazy, které důvěrně zná z denních televizních zpráv. Nechybí zde tank, ohořelé vraky aut, ostnaté dráty ani televizní kamery. Změna nastane až v posledním jednání, kdy se vše odehrává na zcela prázdném jevišti, takže plně vynikne osobní drama obou hlavních postav. Graham Vick však i přes tuto aktualizaci velmi citlivě respektuje děj i vztahy mezi jednotlivými postavami, takže aktualizace příběhu nepůsobí rušivě. Otello se v jeho pojetí neliší od ostatních barvou pleti, spíše jen svou vírou (islám), režisér zdůrazňuje, že za veškeré události nese Otello plnou zodpovědnost, není obětí žádné diskriminace. Je to člověk vnitřně nejistý, který o sobě neustále pochybuje, hledá svoji identitu a s postupem děje stále více vyplývá na povrch jeho krutá povaha . Desdemonina smrt zde není výsledkem afektu, ale chladnokrevně plánovanou vraždou. Na rozdíl od Shakespeara tedy Vick zobrazuje Otella jako negativní postavu a naopak poněkud mírní negativní rysy jeho hlavního protivníka Jaga. Desdemona je zobrazena jako naivní mladá dívka, připomínající lady Dianu, která žije jen pro svoji lásku, ve své naivitě naprosto netuší, jaký „démon“ v Otellovi dříme.


Otella měl zpívat v prvních čtyřech představeních Peter Seifert, ale pro onemocnění odřekl. Pohotově za něj zaskočil José Cura. Vzhledem k tomu, že tuto roli zpíval již v minulé curyšské inscenaci (která se prý odehrávala v kosmické lodi) a roli má dobře zažitou, nebyl to pro něj zřejmě žádný velký problém. Curu jsem na jevišti naposledy zažila před více jak 10 lety jako Cania a Samsona, tehdy mě však nijak zvlášť nenadchnul. Jeho Otello mě naproti tomu velmi příjemně překvapil. Je to role, která velmi dobře „sedí“ jeho naturelu i hlasovému potenciálu. Získal si mě zejména svým naprosto přirozeným civilním hereckým ztvárněním role. K vrcholným scénám z tohoto pohledu patřil závěr 3. dějství, kdy se ze sebevědomého vojevůdce stává během chvíle naprostá lidská troska, ale i celé poslední dějství. V prvním dějství zněl Curův hlas ještě mírně unaveně, ale s postupem času se rozezpíval do vrcholné formy. Jeho temně zabarvený tenor velmi dobře koresponduje s „temnou“ duší Otella, zní jakoby tlumeně ve středních polohách, jistě ve výškách, kdy dokáže vyjádřit všechny odstíny vášně, zoufalství, smutku. Jeho projev je velmi niterný a procítěný. Při zpěvu využívá také celé spektrum výrazových prostředků, od sotva slyšitelného piana až po dramatické výbuchy zoufalství a vzteku.


S napětím a zvědavostí byl očekáván debut Thomase Hampsona v roli Jaga. Hamspon si v poslední době „libuje“ v rolích padouchů ( viz Scarpia v Tosce nebo Francesco v Loupežnících). S rolí, která se možná svou hlubší polohou blíží k hranici jeho možností, se vyrovnal velmi zdařile. Role úlisného intrikána mu dává možnost využít veškerých výrazových prostředků, jak hereckých, tak pěveckých. Pěvecky Hampson dokonale „modeluje“ každé slovo a zdůrazňuje tak jeho význam, zdařile se mu tak daří překonat handicap svého „menšího“ hlasu. Velmi sugestivní bylo zejména jeho Credo, ale také scéna, kdy Otellovi vypráví údajný Cassiův sen o Desdemoně. Pěveckou stránku umocňuje i Hampsonovo herecké mistrovství, které spočívá v úsporných gestech, postojích, pohledech - ani ve chvílích, kdy právě nezpívá, ale je pouze přítomen na jevišti, Hampson nevypadne z role.


Překvapení večera byla pro mě osobně italská sopranistka Fiorenza Cedolins v roli Desdemony. Pěvkyně, která se pohybuje mimo marketingovou mašinerii v rámci tzv. „nezávislých“ operních pěvců, a má díky tomu možnost svobodného výběru rolí , zaujala výrazově bohatým jistým hlasem i promyšleným ztvárněním postavy. Během posledního dějství, kdy je celou dobu skoro sama na prázdném jevišti, dokázala diváky zaujmout natolik, že téměř nedýchali ( natož aby se někdo odvážil zakašlat!). To se skutečně často nezažije.


Velmi silným zážitkem bylo i hudební nastudování. Představení dirigoval
Daniel Gatti který je pověstný svým sklonem k pomalejším tempům a dramatickým pauzám. Byl požitek pozorovat dokonalou „symbiózu“ dirigenta s orchestrem, pěvci i sborem, orchestr vedl tak, že byl zcela „ ve službě“ pěvcům, nikdy je nepřehlušil, i když zpívali velmi tiše. Gatti jakoby při dirigování jednotlivé tóny přímo hladil, mazlil se s nimi, pozorovat ho při dirigování byl skutečně estetický zážitek sám o sobě.
Premiérové publikum odměnilo všechny protagonisty na můj vkus pouze zdrženlivým potleskem, režisér byl za své pojetí částí publika vybučen.





Otello, Opernhaus Zürich
Dirigent : Daniel Gatti
Režie: Graham Vick
Otello : José Cura
Desdemona: Fiorenza Cedolins
Jago: Thomas Hampson
Cassio: Stefan Pop
Emilia: Judith Schmid
Roderigo: Benjamin Bernheim

Termíny dalších repríz: 6., 13., 22. a 27.11.2011
1., 5., 8.1.2012, 21.a 24.6.2012



La Fanciulla del West
(21.10.2011)

Den po premiéře Otella se konala derniéra inscenace opery Dívka ze zlatého západu, která se v Curychu hrála více jak 10 let. Jednalo se o tzv. Volksvorstellung, tedy představení, které je sponzorováno některou z velkých místních firem a vstupné je proto o poznání levnější, než obvykle.


V hlavních rolích se představila Emily Magee a José Cura, na jehož výkonu naprosto nebylo znát, že den předtím zpíval Otella. S úsměvem po představení pouze podotkl "...uvidíme, jak na tom budu zítra". V roli Jacka Rance zaskočil za indisponovaného Ruggiera Raimondiho mladý italský barytonista Claudio Sgura.


Curyšská Fanciulla je spíše tradiční inscenací se zajímavým režijním nápadem – před začátkem každého dějství se na spuštěném plátně objeví titulky, oznamující, co bude následovat - je tak vytvořen dojem, jako bychom sledovali operu na plátně v kině ( začátky němého filmu spadají právě do doby, kdy byla opera zkomponována). Emily Magee mě nadchla v Curychu již jako Toska a nezklamala ani jako Minnii. Role jakoby jí byla napsána na tělo. Skvělý byl i José Cura, který svým charizmatem dává postavě Dicka Johnsona potřebnou hloubku a plastičnost. Opět zaujalo jeho skvělé dynamické odstínění role, hluboce přesvědčivé zejména ve 2. dějství . Také mladý Claudio Sgura je velmi charizmatickým pěvcem, který byl svým výkonem více než rovnocennou náhradou za onemocnělého Raimondiho.



La Fanciulla del West, Opernhaus Zürich
Dirigent: Carlo Rizzi
Režie: David Pountney
Scéna: Stefanos Lazaridis

Minnie: Emily Magee
Dick Johnson José Cura
Jack Rance Claudio Sgura



Johanes Brahms – Ein deutsches Requiem
( 23.10.2011)


Třešničkou na dortu během tohoto pobytu v Curychu bylo v neděli dopoledne Brahmsovo Requiem v koncertním sále Tonnhalle. Orchestr curyšské opery dirigoval opět Daniel Gatti, pěvecké party přednesli Camerata Vocale Freiburg a sólisté Martina Janková a Thomas Hampson. Za přispění úžasné akustiky sálu to byl skutečně nezapomenutelný zážitek. Podobně, jako v Otellovi, i zde naprosté souznění dirigenta s orchestrem, sborem i sólisty, podřízení zvuku orchestru hlasům, takže vše znělo naprosto vyváženě a lahodilo uchu.


Dirigent – Daniel Gatti
Martina Janková – soprán
Thomas Hampson – bariton
Camerata Vocale Freiburg
Orchestr curyšské opery

Bledar Zajmi: "I přesto, že albánská hudba není tak známá, setkává se s velkým ohlasem."

Albánský violoncellista Bledar Zajmi působí již jedenáctou sezónu v orchestru Národního divadla v Praze. Pravidelně také koncertuje u nás i v zahraničí. Před nedávnem natočil své první CD s albánskými skladbami pro violoncello. Pan Zajmi byl laskav a věnoval nám jednu kopii svého CD do soutěže. 

2. listopadu 2011 vystoupí společně s klavíristou Danielem Wiesnerem v Sukově síni pražského Rudolfina. O připravovaném koncertě, lásce k české hudbě, cestování a také svých albánských kořenech jsme si povídali před nedávnem...

 

Můžete nám prosím říci něco o svých profesních začátcích? Od kolika let hrajete na violoncello?

S hudbou jako takovou jsem v kontaktu od svých pěti let. V té době jsem navštěvoval mateřskou školku a vzpomínám si, jak se mnou tatínek chodil do hudebky. Zde jsem se naučil noty a poprvé se seznámil s housličkami. V první třídě Základní umělecké školy jsem musel absolvovat přijímací zkoušky,  na doporučení paní učitelky začal hrál na violoncello. Bylo mi tehdy šest let. 

Základní uměleckou školu a střední školu jsem absolvoval v Albánii v Tiraně. Zajímavé bylo to, že každé dítě mělo vlastní program, který muselo absolvovat během jednotlivých ročníků. S programy jsme poté vystupovali na různých soutěžích a koncertech.

Znamená to tedy, že jste už v útlém věku se spolužáky objížděli různá albánská města a tam koncertovali?

Přesně tak. V rámci školy jsme měli možnost koncertovat jak v Tiraně, tak i v jiných městech v Albánii...

Ve čtrnácti letech jsem absolvoval zkoušky do hudebního licea. Během studia na hudebním liceu jsem se toho naučil nejvíce, především co se týče hraní a interpretace. Můj profesor byl vynikající pedagog, který studoval dva roky v Praze na AMU u K. P. Sádla. 

Pan profesor mne naučil mnoho, především díky němu jsem začal hrát a více se věnovat české hudbě. Poprvé jsem hrál Dvořákovy skladby, když mi bylo asi čtrnáct či patnáct.

Vše se vlastně finalizovalo na přijímacích zkouškách na Akademii muzických umění v Praze. V roce 1992 jsem získat stipendium k magisterskému studiu na AMU. Díky studiu v Praze u profesora Rudolfa Lojdy  jsem měl možnost koncertovat všude možně po Evropě a účastnit se různých soutěží. Hrál jsme  koncerty a recitály v Itálii, Španělsku, Německu, Rakousku a také i v Japonsku. Měl jsem možnost hrát hodně českou hudbu, jak skladby pro violoncello, tak i komorní skladby.

V útlém věku jste hrál na různých koncertech doma v Albánii i v zahraničí. Jak jste se cítil jako mladičký umělec v zahraničí? Pamatujete si svoje vůbec první vystoupení?

Moje první zahraniční vystoupení bylo v Rakousku, ještě v rámci studia na hudebním liceu v Albánii. Bylo to turné se školním orchestrem, tehdy mi bylo šestnáct let.

Bylo to velice zajímavé, protože tehdy ne všichni měli tu možnost vycestovat do zahraničí. Pro koncertní turné si škola vybrala patnáct hudebníků, kteří jeli na turné a reprezentovali hudebně Albánii. Hráli jsme skladby albánských a světových autorů pro jiné publikum a v jiném prostředí, na které jsme nebyli zvyklí. Měli jsme veliký úspěch, pro mne to bylo privilegium a velká zkušenost. 

Pro umělce je všeobecně velice důležité, aby se ocitl v prostředí, kde může navázat kontakt s publikem. Lidmi, kteří rozumí jeho řeči, hudbě. Hraje pro obecenstvo, které má rád. Hudba jako taková je o lásce, o životě.

Když se potkají lidé různých národností, tak jediným společným jazykem je hudba. Fráze se přirovnají k větám, celé hudební dílo se může přirovnat k životní cestě.

Ve které zemi, kde jste koncertoval, se Vám nejvíce líbilo?

Rád vzpomínám na svůj první recitál v Japonsku. Byla to pro mne zcela neznámá země. Byl jsem tam dva týdny, měl jsem velké problémy s časovým posunem. V noci jsem byl stále vzhůru a přes den jsem chtěl jenom spát. Japonsko mne skutečně zaujalo. Kultura, lidé, architektura a láska k umění. Zkrátka všechno.

Velice rád hraji samozřejmě v Čechách. Občas se mi zdá, že jsem hrál již naprosto všude. Rád cestuji, poznávám nové lidi a nové kraje. 

Žijete již dlouhá léta v České republice. Trvalo Vám dlouho, než jste se naučil česky? Domníváte se, že je čeština obtížná?

Když jsem přišel do Čech a poprvé jsem se setkal s češtinou, tak mi čeština zněla velice zvláštně. Když jsem dostal z AMU vyrozumění o tom, že jsem byl přijat ke studiu, tak mi můj otec, který studoval také v Praze, dal starou gramatiku češtiny, ze které se sám učil. Vyndal ji ze zásuvky a řekl mi: “V září jedeš do Prahy, tak je nejvyšší čas na to, abychom se naučili každodenní konverzaci."

A protože mám cizí řeči rád, tak jsem byl skutečně zvědavý. Největší problémy jsem měl s písmeny ř a ch. Co se týká jazyka jako takového, tak jsem se nejvíce naučil v Praze během studia. Nebylo to ale vůbec jednoduché. Musel jsem absolvovat předměty z dějin hudby, rozboru skladeb či čínskou filozofii v českém jazyce. 

Kolika jazyky tedy mluvíte dnes?

Italsky, anglicky, německy. Albánštinu a češtinu nepočítám..

Od roku 2000 působíte jako koncertní mistr skupiny violoncell v orchestru Národního divadla v Praze. Je to již dlouhá řádka let. Měl jste jistě možnost spolupracovat s vynikajícími dirigenty a sólisty. Na které nejraději vzpomínáte?

Práce v orchestru Národního divadla je veliká zkušenost. Opera jako taková je pro muzikanta veliká škola života. V operním orchestru se člověk naučí spoustu věcí. Nejedná se pouze o to, aby se přizpůsobil v hraní. Jste součástí souboru, kde každá složka má určitou úlohu k finalizaci díla. Všichni musí souznít v jedno. Opera je velice emocionální záležitost. 

Nejsem člověkem, který upřednostňuje konkrétní dirigenty. Většinou záleží také na tom, jak je vám ten či onen dirigent příjemný po povahové stránce či spirituální, duševní.

Měl jsem tu možnost spolupracovat se skutečně vynikajícími dirigenty. Velice rád bych jmenoval Johna Fioreho. Je totiž velice důležité, jak se k orchestru jako celku postaví sám dirigent. Dirigent je osoba, která vytvoří nebo nevytvoří správnou atmosféru k finalizaci díla. S Johnem jsem měl možnost absolvovat několik operních představení  (spolupráce na Wagnerově Prstenu, Pucciniho La Fanculla del West, Čajkovského Oněginovi, poslední byl Wagnerův Parsifal). Je to vynikající dirigent. Nikdy nejedná s muzikanty s nadřazeností, je vaším kolegou, který se snaží pomoci a poradit. Vždycky se snaží vytvořit tu správnou atmosféru. 

Moc rád jsem vždy hrál pod taktovkou Jiřího Bělohlávka a Olivera Dohnániho. Z mladých dirigentů bych rád jmenoval Tomáše Netopila.

Osobně mám moc rád Evu Urbanovou, především její Libuše je nepřekonatelná. Líbí se mi také nová generace pěvkyň a pěvců, mají velice nadějnou budoucnost. 

Které skladatele nejraději interpretujete?

Mám ráda romantickou hudbu. Brahmse, Schumanna, Chopina... Také rád interpretuji českou hudbu. Martinů, Dvořáka, Janáčka, Josefa Suka. 

Rád bych pozval všechny milovníky hudby na koncert, který se uskuteční 2.11.2011 v 17:30 v Sukově síňi v Rudolfínu. Program bude následující: Beethoven - 12 Variací  v G Dur, Martinů – Variace na slovenskou píseń, R. Strauss – sonáta F Dur pro violoncello a klavír op. 6

S klavíristou Danielem Wiesnerem se již nyní na koncert velice těším.

Albánská hudba není v Čechách až tak známá. Mohl byste nám o hudbě Vaší země říci něco bližšího?

Tuto otázku mi položilo spousta lidí. Je zajímavé, že i přesto, že albánská hudba není tak známá, setkává se s velkým ohlasem. Jsou to velice krásné melodie a skladby. To byl také důvod, proč jsem se vloni rozhodl natočil album albánských autorů. Jsou to nejznámější skladby violoncellové literatury, které se hrají na konzervatoři a na AMU v Tiraně.

Na CD je prezentováno sedm albánských autorů. Většina skladeb pramení z lidových písní. I přesto, že je Albánie malá země, tak na jihu je jiný folklor než na severu. Proto jsou skladby různorodé. 

Jaký je Váš názor na sloučení Národního divadla se Státní operou?

Odpověděl bych asi také otázkou. Co ale znamená reforma v opeře? Vždy je dobré, když se vymyslí něco, co pomůže k vylepšení situace. Co se týče slučování operních domů, tak je to citlivá otázka a mělo by se postupovat velice opatrně. 

Bylo by také rozumné, aby existovala komunikace mezi lidmi, kteří rozhodují o slučování a lidmi, kterých se reforma týká. 

Nikdo prozatím neví, jak to bude. Není zcela jasné, co se bude dít. Věřím ale, že se oba soubory podaří zachovat.

CD, které nám věnoval pan Zajmi do soutěže, získá jeden ze čtenářů, který správně odpoví na následující otázku.

Napište jména alespoň tří albánských hudebních skladatelů?

Odpovědi posílejte na emailovou adresu operapuls@centrum.cz do 15. listopadu 2011.

Juan Diego Flórez v Milánské Scale

Již dlouho jsem se těšila na recitál Juana Diega Flóreze v Teatro Alla Scala v Miláně. Recitál byl naplánován na 9. říjen tohoto roku a já, jakožto Flórezův příznivec, jsem tam nemohla chybět.

Musím říct, že ačkoliv má očekávání byla velká, nic se nemohlo rovnat přímému zážitku, který je o několik tříd překonal.

Začněme ale popořadě. Jednalo se o pěvecký recitál s doprovodem klavíru. Nejdříve jsem byla mírně zklamána, že to bude "pouze" s klavírem, ale mohu říct, že lepší věc se nemohla stát! Juana Diega Flóreze doprovodil Italo-Američan Vincenzo Scalera, který dokázal, že v oboru doprovod a korepetice patří k těm nejlepším. Celý večer byl pro Flóreze nesmírnou oporou, dokázal velice citlivě a pružně přizpůsobovat tempa zpěvákovi, nehledě na měkký úhoz a citlivou dynamiku v doprovodných pasážích. Když přišla řada na sólovou mezihru, dokázal to "své" zahrát přesvědčivě a s výrazem.

Juan Diego Flórez patří již dlouho mezi špičky ve svém oboru. Jeho lehký, pohyblivý, nádherně sametový tenor, získal trochu medovější nádech a tmavší základy. Celý program byl koncipován tak, aby se dostalo na známé i méně známé kusy. Střídala se tempově odlišná díla a Flórez tedy mohl dokázat, že mezi jeho silné stránky nepatří pouze brilantní koloratura, ale i procítěná legata v tklivých melodiích.

První polovina byla pojata čistě klasicky. Střídala se díla G.B. Bonocini, V.L. Ciampi, N. Piccini a G. Rossini. Druhá polovina nabídla autory jako F. Boieldieu, E. Lalo, J. Offenbach, G. Donizetti, ale i autory "lehčího" žánru jako: J.P. Sánchez, J.M. Lacalle, T. Barrera a R. Calleja.

Po nesmírně náročném programu Flórez chtivému publiku nabídl 5 přídavků. Jestliže v programu nezazněl ani jeden z jeho "hitů", v této části vše vynahradil. Jako první zazněla árie z Gounodovy opery Romeo a Julie - Ah! Leve-toi, soleil!, dále jedna ze španělských zarzuel. Jako třetí přídavek zpěvák zvolil Pour mon ame z opery Dcera pluku, kde vystřihl 9 vysokých C jako na běžícím pásu, bez nejmenšího zaváhání. Po dalším frenetickém potlesku přišla na řadu Ah, il piu lieto z Lazebníka sevillského a Flórez předvedl neskutečnou jistotu v záludných koloraturách. Mnohým by se zdálo, že to byl již konec koncertu, ale Juan Diego nám dal ještě poslední dárek - Una furtiva lagrima z Nápoje lásky. Myslím, že nejednomu divákovi slza skutečně ukápla, jelikož prožitek, ultra pomalé provedení a nádherné pianissimo na konci, udělaly své.


Jsem nesmírně vděčna, že jsem mohla být přítomna, jednak kvůli úžasné atmosféře a jednak kvůli skvělým výkonům, kterých jsme se dočkali.

Po skončení produkce Juan Diego Flórez, obklopen svými příznivci, rozdával autogramy. Působil nesmírně laskavým a milým dojmem a trpělivě podepisoval vše, co se před něj postavilo. 


Na závěr mohu dodat jen jediné: více takových zážitků a takových kumštýřů! :-)

Sir Willard White: "K ztvárnění Porgyho potřebujete pochopit lidskou bolest."

Sir Willard White. Umělec, učitel, legenda. Po včerejším rozhovoru je pro mne také milým a usměvavým člověkem, který podle mne více dává než bere. V rámci festivalu Struny podzimu dnes vystoupí v Divadle na Vinohradech s programem písní a spirituálů, které jsou velice blízké jeho srdci.

Jsem moc ráda, že Vás mohu přivítat v České republice. Jste podruhé v naší zemi, jestli se nepletu.

Děkuji Vám. Ano, jsem v České republice podruhé. Poprvé jsem zde vystupoval v roce 1980, ještě v období “železné opony”. Vše bylo tento trošku stresující a smutné. Nyní je vše jiné, podle toho, co jsem měl možnost vidět v ulicích během dneška...

V rámci festivalu Struny podzimu vystoupíte 20. října v Divadle na Vinohradech. Program Vašeho koncertu je skutečně mimořádný. Vzdáváte holt pěvecké legendě Paulu Robesonovi. Paul Robeson byl a je mým velkým oblíbencem…

Sám jsem ani neplánoval, že budu v Praze zpívat pouze spirituály. Pokud by mne do Prahy někdo pozval a já si mohl vybrat svůj vlastní program, asi bych zvolil kombinaci spirituálů, árií a písní. Tento program zpívám na koncertech několik měsíců. Původní myšlenka ale pochází již z let dřívějších..

V roce 2004 jste vydal album s písněmi, které interpretoval Paul Robeson...

Ano, natočil jsem album písní. Ale ani nevím, jak znějí. Po natočení a finální úpravě nahrávky jsem album mockrát neslyšel.

Vy se tedy sám ke svým nahrávkám již nevracíte?

Ani ne. Nemohu vlastně už nic změnit. Vše je natočeno a zaznamenáno. Většinou začnu okamžitě pracovat na jiném projektu...

Hudba George Gershwina je do jisté míry také spirituální. Spirituální vliv je slyšet především v jeho jediné opeře Porgy a Bess. Vy sám jste se podílel na dvou kompletních nahrávkách této opery, poprvé v roce 1975, podruhé v roce v 1993. Kdo je podle Vás Porgy? Jak se Vy sám ztotožňujete s tímto mužem?

Toto je těžká otázka. Jak se vcítím do charakteru? Do každé své role dávám vždy velkou část své osobnosti.

Řeknu Vám jeden příběh. Vzpomínám na období, kdy mi bylo asi osm let. Chodíval jsem se svou nevlastní matkou nakupovat na trh. Jednou jsem tam uviděl muže, který seděl na takovém rádoby skateboardu. Vypadal velice nemocně a slabě. Pohyboval se pomocí vlastnoručně vyrobeného prkna, které mělo zespodu kolečka. Žebral, ale nebyl arogantní ani nezdvořilý. Jeho tvář byla kostnatá, pamatuji si především na jeho obrovské dobrácké oči. Stál většinou na místě a díval se. Tato událost mne velice zasáhla a pamatuji si ji dodnes. 

Když jsem dostal první nabídku nastudovat Porgyho, (byl jsem osloven dokonce několikrát) rozhodl jsem se s rolí vyčkat. Porgy je skutečný zabiják. Vokálně je Gershwinova hudba podobná Wagnerově. Je velice dramatická - například ve scéně, kdy si Porgy uvědomí, že Bess je nadobro pryč z jeho života... Pokud nejste vokálně připraveni na roli, může se stát, že váš hlas to nezvládne a zažijete skutečně perné chvilky.

Trevor Nunn (režíroval filmovou verzi opery Porgy a Bess, která vyšla na DVD) se mne zeptal, jestli jsem Porgyho zpíval někdy předtím na jevišti. Odpověděl jsem mu, že ne. Dlouho jsme společně přemýšleli, jaký můj Porgy vlastně bude. Nechtěl jsem v žádném případě používat berle, protože by to vypadalo, že se Porgy právě vrátil z nemocnice.

Velkou inspirací pro mne byl právě muž, kterého jsem měl v paměti z dětství. Především jeho obličej a výraz. To bylo nejdůležitější. Jednou během zkoušek jsem si řekl, že by bylo dobré, abych měl jako Porgy jenom dvě obyčejné hole. Jednu delší než tu druhou. Poprosil jsem kolegy, aby mi je vytvarovali do T tvaru, abych se mohl o ně opírat. Trevor o tom vůbec nevěděl. Když poprvé viděl Porgyho s holemi a především s výrazem ve tváři, řekl mi, že toto přesně hledal. Byl to Porgy podle jeho i mých představ. 

A tak se to stalo. K ztvárnění Porgyho potřebujete znám a pochopit lidskou bolest. Lidé, kteří žebrají, mohou být arogantní a zatrpklí. On nebyl. Byl to kripl a žebrák, ale nebyl zatrpklý.

Zmínila jsem Todda Duncana, který jako první zpíval Porgyho. Setkal jste se s ním někdy?

Ne, nikdy jsem se s ním nepotkal. Odešel jsem z New Yorku v roce 1975. To už je pěkná řádka let. Jako student a interpret jsem chtěl především najít svůj vlastní styl, svou vlastní cestu. Byl jsem také v místě, kde jsem nebyl jen tak jednoduše akceptován. Zkrátka jsem chtěl být sám sebou.

Jste uznávaným operním pěvcem a interpretem písní. Ne každý ale ví, že jste ztvárnil titulní roli Shakespearova Othella. To bylo v roce 1990 v produkci Royal Shakespeare Company. Je asi dost rozdílné hrát na jevišti bez hudebního doprovodu.. Domníváte se, že činoherectví je jednodušší než opera?

Zprvu jsem si nemyslel, že to bude tak složité. Když jsem se najisto rozhodl pro roli Othella, tak jsem zjistil, že je to neskutečně obtížné. Jak budu recitovat 35 veršů tak, aby zněly zajímavě a ne hloupě? Jak to dám všechno dohromady? Shakespearova tvorba je tak geniální. Každý verš má svůj rytmus. Já jsem ale netušil, jak mám verše přednášet. Vzpomínám si na první čtení, kdy jsme se všichni poprvé sešli a četli jsme své party. Othellův první verš zní takto: Tis better as it is.

V opeře je to tak, že povětšinou první zpívaný verš má svůj specifický zvuk, rytmus. Přesně jak to skladatel napsal. Vy máte roli nastudovanou a víte, jak a co bude následovat. A pak se podíváte na první verš Shakespearova Othella a myslíte si, že je to jenom obyčejný verš...

Během zkoušek jsem si uvědomil, jak se všechny ty hlasy a charaktery prolínají, přinášejí svou energii do celé divadelní hry. Přišel jsem asi na 32 různých možností, jak ten či onen verš intepretovat. A nezapomínejme, že v činohře není žádný dirigent, který vám dává povel na dannou dobu. Takže jsem byl naprosto svobodný v tom, jak dlouhé pauzy si mezi větami a verši udělám. Poté jsem si to začal skutečně užívat a byl jsem velice vděčný.

Asi po týdnu zkoušek jsem jednou opouštěl divadlo a byl jsem osloven jedním starším kolegou, který mi řekl, že jsem odvedl skutečně dobrou práci. Já jsem ale nebyl tak nadšen. Cítil jsem se bezmocný a uvězněn. On mi řekl, že jeho dobrý přítel Ralph Richardson má dobrý recept. Pokaždé, když ztvárňuje roli v Shakespearově hře, podtrhne si poslední slovo v řádku, na které se soustředí a v řeči jej zdůrazňuje. 
Když jsem dorazil domu, tak jsem si cvičně zkoušel asi pět řádků a zjistil jsem, že to skutečně funguje. Pochopil jsem. Bylo to tak jednoduché a tolik mi to pomohlo.

V repertoáru máte také několik českých rolí. Dvořákův Vodník je jednou z nich. Budete ji zpívat také příští rok v březnu v Bruselu. Hovoříte česky? Bylo pro Vás obtížné naučit se češtinu?

Ano. Pěkně vítám... (Sir Willard White se pokusil mluvit česky). 

Samozřejmě je to těžké, protože já česky nehovořím. Problémy mi dělaly povětšinou souhlásky ž a š. Jako umělec se ale učit musíte, je to vaše práce. Práce pěvce, interpreta. Vodník byl vlastně první českou rolí, kterou jsem se učil. Vzpomínám si, že jsem ji zpíval před lety v Amsterodamu. Po představení za mnou přišli lidé z českého velvyslanectví a poprosili mne, jestli bych neměl zájem přijet do Prahy a učit mladé pěvce správnou výslovnost operní češtiny. Mysleli si tedy, že jsem zpíval dobře. Nakonec jsem ale pozvání musel odmítnout.

Několik měsíců poté jsem ale do Prahy přijel a v Národním divadle roli Vodníka zpíval. Poté jsem ji zpíval i v Bratislavě. 

Již jsme zmínili Wagnera a jeho tvorbu. Podle Vás je Wagnerova hudba blízká Gershwinově po stránce pěvecké..

Wagner stejně jako Janáček, Dvořák a Čajkovský jsou lidé, kteří se snaží nalézt životní moudrost. My všichni hledáme a nalézáme různé způsoby, kterými dáváme najevo své pocity. Jedním ze způsobů je právě hudba. Hudba doplněná o slova, o filozofii, se kterou se více či méně ztotožňujeme. Wagner sní o svých bozích a bohyních. Každý z nás má různý názor a různé představy o tom, kdo vlastně bůh je a jaký je.

Já nevím, kdo je Wotan. Vím pouze to, co k němu cítím. Měl bych svým pocitům věřit? Jistě, je to vlastně to jediné, co mám, co máme my všichni.

Na co se nejvíce těšíte?

Těším se na to, že budu zdravý, že budu dobře zpívat a dobře přemýšlet. Na to, že se budu stále vzdělávat. Pokud toto vše bude možné, tak budu moci zpívat, tančit, milovat....

Národní divadlo moravskoslezské v sezóně 2011/2012 - operní premiéry, novinky a galakoncert Evy Urbanové

NÁRODNÍ DIVADLO MORAVSKOSLEZSKÉ – OPERA

- premiéry v sezóně 2011 / 2012

Benjamin Britten (1913–1976)

HRAJEME OPERU! – KOMINÍČEK

Opera pro děti o prologu a třech jednáních z roku 1949

Libreto Eric Crozier, český překlad Lubor Cukr

Hudební nastudování:  Jan Šrubař

Dirigent: Jan Šrubař

Režie: Lubor Cukr

Scéna: David Bazika

Kostýmy: Eva Kotková

Sbormistr: Lenka Živocká

Dramaturgie: Daniel Jäger

Osoby a obsazení:

Prolog
Gladys	Alena Sasínová-Polarczyk
Norman	Jiří Sedláček
Max	Martin Gurbal'/ Jiří Sedláček
Todd	Václav Morys
Pamela	Veronika Holbová / Mariana Pillárová
Annie	Patricie Janečková / Natálie Podškubková
Barbara	Lucie Juráková / Veronika Dohnalová
Monica	Veronika Fuknová / Marie Schestágová
Paula	Michaela Bóková / Anna Crhová
Mavis	Karolína Strouhalová / Barbora Morysová
Ralph / Rose	Jakub Jendřejek / Bára Knopová
John	Jan Dunděra / Vilém Honysz
Opera
Slečna Baggottová, hospodyně	Erika Šporerová / Jitka Zerhauová
Černý Bob, kominík / Tom, kočí	Martin Gurbal´/ Václav Živný
Clem, pomocník Boba / Alfréd, zahradník	Václav Morys
Rowan, vychovatelka	Veronika Holbová / Mariana Pillárová
Julie Brooková	Patricie Janečková / Natálie Podškubková
May Brooková	Lucie Juráková / Veronika Dohnalová
Sofie Brooková	Veronika Fuknová / Marie Schestágová
Janie Cromeová	Michaela Bóková / Anna Crhová
Tina Cromeová	Karolína Strouhalová / Barbora Morysová
Hughie Crome /Annie Cromeová	Jakub Jendřejek / Bára Knopová
Sam, nový kominický učeň	Jan Dunděra / Vilém Honysz

Dále účinkují členové orchestru NDM a Operní studio NDM pod vedením Lenky Živocké

Premiéra 18. září 2011 v 16 hodin v Divadle Antonína Dvořáka

Reprízy: 21. září, 8. října, 20. listopadu (2x) 2011; 5., 6., 7. a 22. ledna, 19. února 2012

Počet představení v sezóně 2011 / 2012: 11 (včetně veřejné generálky)

Nastudování v českém překladu.

Giacomo Puccini (1858–1924)

BOHÉMA (La bohème)

Opera o čtyřech jednáních z roku 1896

Libreto Luigi Illica a Giuseppe Giacosa

Hudební nastudování: Robert Jindra

Dirigent: Robert Jindra 

Režie: Tomáš Studený

Scéna: Sylva Marková

Kostýmy: Sylva Marková

Sbormistr: Jurij Galatenko a Lenka Živocká

Dramaturgie: Daniel Jäger

Osoby a obsazení:

Rodolfo	Peter Berger / Luciano Mastro
Mimì	Eva Dřízgová-Jirušová, / Frédèrique Friess / Maria Kobielska
Marcello	Evez Abdullayev / Martin Bárta / Svatopluk Sem
Musetta	Agnieszka Bochenek-Osiecka / Marie Fajtová / Marianna Pillárová
Schaunard	Michal Křístek / Richard Šveda
Colline	Martin Gurbal' / David Szendiuch / Jan Šťáva
Benoît	Jaroslav Kosec / Bogdan Kurowski
Alcindoro	Bogdan Kurowski / Václav Živný
Parpignol	Aleš Burda / Pavel Ďuríček
Seržant	Michal Onufer / Roman Vlkovič
Mýtný	Vlastimil Nitschmann / Petr Urbánek

  

Dále účinkuje sbor a orchestr NDM – koncertní mistři Vladimír Liberda a Petr Kupka – a Operní studio NDM pod vedením Lenky Živocké

První premiéra 13. října 2011 v 18.30 v Divadle Antonína Dvořáka

Druhá premiéra 15. října 2011 v 18.30 v Divadle Antonína Dvořáka

Reprízy: 18. října, 2., 26. listopadu, 8., 27. prosince 2011; 14., 18., 27. ledna, 5. února, 27., 30. března, 10., 21. dubna, 3. a 14. června 2012

Počet představení v sezóně 2011 / 2012: 18 (včetně veřejné generálky)

Nastudování v italském originále s českými titulky.

Charles Gounod (1818–1893)

ROMEO A JULIE (Roméo et Juliette)

Opera o pěti jednáních z roku 1867

Libreto Jules Barbier a Michel Carré podle stejnojmenné tragédie Williama Shakespeara

Hudební nastudování: Tomáš Brauner

Dirigent: Tomáš Brauner / Jakub Žídek

Režie: Peter Gábor

Scéna: Jozef Ciller

Kostýmy: Katarína Holková

Sbormistr: Jurij Galatenko

Dramaturgie: Daniel Jäger

Osoby a obsazení:

Juliette	Agnieszka Bochenek-Osiecka /Jana Šrejma Kačírková / Kateřina Kněžíková
Roméo	Aleš Briscein / Tomáš Juhás / Luciano Mastro
Bratr Laurent	Martin Gurbal' / Václav Živný
Mercutio	Aleš Jenis / Michal Křístek
Stéphano	Linda Ballová / Marianna Pillárová
Capulet	Bogdan Kurowski / David Szendiuch
Tybalt	Josef Moravec / Martin Šrejma
Gertrude	Erika Šporerová / Jitka Zerhauová
Paris	Matěj Chadima / Martin Štolba

Dále účinkuje sbor a orchestr NDM – koncertní mistři Vladimír Liberda a Petr Kupka

První premiéra 15. prosince 2011 v 18.30 v Divadle Antonína Dvořáka

Druhá premiéra 17. prosince 2011 v 18.30 v Divadle Antonína Dvořáka

Reprízy: 6., 19. a 31. ledna, 7., 18. a 22. února, 8., 21. a 25. března, 9. května 2012

Počet představení v sezóně 2011 / 2012: 13 (včetně veřejné generálky)

Nastudování ve francouzském originále s českými titulky.

Leoš Janáček (1854–1928)

VĚC MAKROPULOS

Opera o třech jednáních z roku 1925

Libreto skladatel podle stejnojmenné komedie Karla Čapka

Hudební nastudování: Robert Jindra

Dirigent: Robert Jindra

Sbormistr: Jurij Galatenko

Osoby a obsazení:

Emilia Marty	Eva Urbanová
Albert Gregor	Aleš Briscein
Dr. Kolenatý	Peter Mikuláš / Martin Gurbal'
Vítek	Jozef Kundlák
Kristina	Agnieszka Bochenek-Osiecka
Baron Jaroslav Prus	Ivan Kusnjer
Janek	Luciano Mastro
Hauk-Šendorf	Václav Morys
Strojník	Jaroslav Kosec
Poklízečka	Erika Šporerová
Komorná	Anna Nitrová

  

Koncertní uvedení 13., 21. a 26. ledna 2012 v Divadle Antonína Dvořáka

Nastudování v českém originále s anglickými titulky.

Igor Stravinskij (1882–1971)

ŽIVOT PROSTOPÁŠNÍKA (The Rake's Progress)

Opera o třech jednáních a epilogu z roku 1951

Libreto Wystan H. Auden a Chester Kallman

Hudební nastudování: Jakub Klecker

Dirigent: Jakub Klecker / Jan Šrubař

Režie: Jiří Nekvasil

Scéna: Daniel Dvořák

Kostýmy: Marta Roszkopfová

Sbormistr: Jurij Galatenko

Dramaturgie: Daniel Jäger

Osoby a obsazení:

Tom Rakewell	Jaroslav Březina
Anne Trulove	Jana Šrejma Kačírková / Nicola Proksch
Nick Shadow	v jednání
Baba the Turk	Yvona Škvárová / Erika Šporerová
Father Trulove	Bogdan Kurowski / Václav Živný
Sellem	Ondřej Koplík / Václav Morys
Mother Goose	v jednání
Keeper of the Madhouse	v jednání

Dále účinkuje sbor a orchestr NDM – koncertní mistři Vladimír Liberda a Petr Kupka

První premiéra 1. března 2012 v 18.30 v Divadle Antonína Dvořáka

Druhá premiéra 3. března 2012 v 18.30 v Divadle Antonína Dvořáka

Reprízy: 9., 15. a 20. března, 14., 22. a 26. dubna, 17., 20. a 25. května, 20. června 2012

Počet představení v sezóně 2011 / 2012: 13 (včetně veřejné generálky)

Nastudování v anglickém originále s českými titulky.

Antonín Dvořák (1841–1904)

ARMIDA

Opera o čtyřech jednáních z roku 1903

Libreto Jaroslav Vrchlický

Hudební nastudování: Robert Jindra

Dirigent: Robert Jindra

Režie: Jiří Nekvasil         

Scéna: David Bazika

Kostýmy: Simona Rybáková

Sbormistr: Jurij Galatenko

Dramaturgie: Daniel Jäger

Osoby a obsazení:

Hydraot, král Damašku	Martin Gurbal' / Bogdan Kurowski
Armida, jeho dcera	Dana Burešová / Eva Dřízgová-Jirušová / Maria Kobielska
Ismen, vládce Sýrie a čaroděj	Ivan Kusnjer
Rinald, rytíř	Tomáš Černý / Valentin Prolat
Bohumír, vůdce křižácké výpravy	Michal Křístek / Martin Bárta
Petr, poustevník	Ondrej Mráz / David Szendiuch
Gernand, rytíř	Václav Živný
Dudo, rytíř	Josef Moravec / Václav Morys
Ubald, rytíř	v jednání
Sven, rytíř	v jednání
Roger, rytíř	v jednání
Hlasatel	v jednání
Muezin	Jaroslav Kosec / Martin Štolba
Siréna	Veronika Holbová / Marianna Pillárová

Dále účinkuje sbor a orchestr NDM – koncertní mistři Vladimír Liberda a Petr Kupka

První premiéra 3. května 2012 v 18.30 v Divadle Antonína Dvořáka

Druhá premiéra 5. května 2012 v 18.30 v Divadle Antonína Dvořáka

Reprízy: 16. a 26. května, 4. a 12. června 2012

Počet představení v sezóně 2011 / 2012: 7 (včetně veřejné generálky)

Nastudování v českém originále s anglickými titulky.

 -------------------------------------------------------------------------------------------------

NÁRODNÍ DIVADLO MORAVSKOSLEZSKÉ – OPERA

- ostatní repertoár sezóny 2011 / 2012

Paul Hindemith (1895–1963)

CARDILLAC

Opera o třech dějstvích z roku 1926

Libreto Ferdinand Lion podle povídky Das Fräulein von Scuderi od E. T. A. Hoffmanna

Hudební nastudování: Robert Jindra

Dirigent: Robert Jindra

Režie: Jiří Nekvasil

Scéna: Petr Matásek

Kostýmy: Zuzana Krejzková

Pohybová spolupráce: Števo Capko

Sbormistr: Jurij Galatenko

Dramaturgie: Daniel Jäger

Osoby a obsazení:

Cardillac	Martin Bárta / Jacek Strauch
Cardillacova dcera	Dana Burešová / Eva Dřízgová-Jirušová
Důstojník	Valentin Prolat / WeiLong Tao
Obchodník se zlatem	Martin Gurbal´/ Jan Šťáva
Kavalír	Luciano Mastro / Josef Moravec
Dáma	Zuzana Šveda / Erika Šporerová
Velitel policejní hlídky	Bogdan Kurowski / David Szendiuch

Dále účinkuje sbor a orchestr NDM – koncertní mistři Vladimír Liberda a Petr Kupka

Reprízy: 23. září, 20., 23*. a 27. října, 14. a 22. listopadu, 7. prosince 2011

Počet představení v sezóně 2011 / 2012: 7

Nastudováno v německém originále s českými titulky.

* Představení 23. října bude uvedeno ve Stavovském divadle v Praze

Georges Bizet (1838–1875)

CARMEN

Opera o čtyřech jednáních z roku 1875

Libreto Henri Meilhac (1831–1897) a Ludovic Halévy (1834–1908) podle stejnojmenné novely Prospera Mériméa (1803–1970) z roku 1847

Hudební nastudování: Oliver Dohnányi

Dirigenti: Oliver Dohnányi / Jan Šrubař

Režie: Marián Chudovský

Scéna: Jozef Ciller

Kostýmy: Simona Vachálková

Choreografie: Igor Vejsada

Sbormistr: Jurij Galatenko

Osoby a obsazení:

Carmen	Jana Sýkorová / Zuzana Šveda
Don José	Tomáš Černý / Luciano Mastro
Micaëla	Agnieszka Bochenek-Osiecka / Eva Dřízgová-Jirušová
Escamillo	Jakub Kettner / Svatopluk Sem
Frasquita	Marianna Pillárová
Mercédès	Anna Nitrová / Erika Šporerová / Michaela Kapustová
Dancaïro	Michal Křístek
Remendado	Ondřej Koplík / Václav Morys
Moralés	Jaroslav Kosec
Zuniga	Bogdan Kurowski / Václav Živný

Dále účinkuje sbor a orchestr NDM – koncertní mistři Vladimír Liberda a Petr Kupka

Reprízy: 24. září, 1. listopadu, 17. června + Litomyšl 29., 30. června 2012

Počet představení v sezóně 2011 / 2012: 5

Nastudováno ve francouzském originále s českými titulky.

druhá premiéra opery Fedora 

Umberto Giordano (1867-1948)

FEDORA

Opera o třech dějstvích z roku 1898

Libreto Arturo Colautti podle dramatu Victoriena Sardoua Fédora

Hudební nastudování: Zbyněk Müller

Dirigent: Zbyněk Müller / Jan Šrubař

Režie: Peter Gábor

Scéna: Jozef Ciller

Kostýmy: Katarina Holková

Pohybová spolupráce: Kristýna Černá

Sbormistr: Jurij Galatenko

Dramaturgie: Daniel Jäger

Osoby a obsazení:

Fedora Romanoff	Nana Miriani
Olga Sukarev	Agnieszka Bochenek-Osiecka / Marianna Pillárová
Loris Ipanoff	Tomáš Černý / Gianluca Zampieri
Giovanni de Siriex	Roman Janál / Jakub Kettner
Dimitri	Veronika Höpflerová / Tatina Pituchová
Désiré	Josef Moravec / Václav Morys
Rouvel	Rudolf Medňanský / Pavel Ďuríček
Cirillo / Boroff	Michal Křístek / Martin Štolba
Gretch	Martin Gurbal´/ Bogdan Kurowski
Loreck	Jaroslav Kosec / Václav Živný
Nicola	Pavel Kozel / Vlastimil Nitschmann
Sergio	Aleš Burda / Petr Němec
Michele	Petr Jonszta / Jan Rychtář
Boleslav Lazinski	Michal Bárta / Jozef Katrák
Un piccolo savoiardo	Jan Dunděra / Jakub Jendřejek

Dále účinkuje sbor a orchestr NDM – koncertní mistři Vladimír Liberda a Petr Kupka

Reprízy: 22. ledna, 3. února 2012

Počet představení v sezóně 2011 / 2012: 2

Opera je nastudována v italském originále s českými titulky

Leoš Janáček (1854–1928)

JEJÍ PASTORKYŇA

Opera o třech jednáních na libreto skladatele

podle stejnojmenného dramatu Gabriely Preissové (1862–1946)

Nové hudební nastudování: Robert Jindra

Dirigent: Robert Jindra

Režie: Michael Tarant

Scéna a kostýmy: Dana Hávová

Choreografie: Igor Vejsada

Sbormistr: Jurij Galatenko

Osoby a obsazení:

Stařenka	Erika Šporerová
Laca	Jan Vacík / Gianluca Zampieri
Števa	Luciano Mastro / Tomáš Juháš
Kostelnička	Nana Miriani / Eva Urbanová
Jenůfa	Eva Dřízgová-Jirušová / Maida Hundeling
Stárek	Jaroslav Kosec / Michal Křístek
Rychtář	Martin Gurbal'/ Václav Živný
Rychtářka	Anna Nitrová  / Yveta Tannenbergerová
Karolka	Jana Šrejma Kačírková / Simona Mrázová
Pastuchyňa	Veronika Höpflerová
Barena	Veronika Holbová
Jano	Marianna Pillárová
Tetka	Monika Kratochvílová
Muž	Pavel Kozel / Petr Urbánek

Dále účinkuje sbor a orchestr NDM – koncertní mistři Vladimír Liberda a Petr Kupka

Reprízy: 6., 9. září 2011, 10., 17. února 2012

Počet představení v sezóně 2011 / 2012: 4

Nastudováno v českém originále s anglickými titulky.

Giuseppe Verdi (1813–1901)

LA TRAVIATA

Opera o třech jednáních z roku 1853

Libreto Francesco Maria Piave (1810–1876) podle dramatu Alexandra Dumase ml. (1824–1895) La dame aux camelias (Dáma s kaméliemi) z roku 1848

Nové hudební nastudování: Jan Chalupecký

Dirigent: Jan Chalupecký

Režie: Carmen Or

Obnovené nastudování: Bohuslava Kráčmarová

Scéna: Alexander Babraj

Kostýmy: Eliška Zapletalová

Choreografie: Tamara Černá a Igor Vejsada

Sbormistr: Jurij Galatenko

Osoby a obsazení:

Violetta Valéry	Agnieszka Bochenek-Osiecka / Jana Šrejma Kačírková
Flora Bervoix	Anna Nitrová / Erika Šporerová
Annina	Veronika Holbová / Marianna Pillárová
Alfred Germont	Aleš Briscein / Luciano Mastro
Giorgio Germont	Martin Bárta / Jakub Kettner
Gastone	Václav Morys / Petr Němec
Baron Douphol	Jaroslav Kosec / Roman Vlkovič
Markýz D'Obigny	Waldemar Wieczorek / Václav Živný
Doktor Grenvil	Martin Gurbaľ / Michal Onufer
Giuseppe	Aleš Burda / Petr Němec
Sluha u Flory	Pavel Kozel / Petr Urbánek
Posluha	Petr Jonszta / Vlastimil Nitschmann
Přítelkyně Flory	Alena Golatová
Ďagilev	Petr Jonszta
Isadora Duncan	Tatiana Pituchová

Dále účinkuje sbor a orchestr NDM – koncertní mistři Vladimír Liberda a Petr Kupka

Reprízy: 11., 21. února, 6. března, 25. dubna 2012

Počet představení v sezóně 2011 / 2012: 4

Nastudováno v italském originále s českými titulky.

Giuseppe Verdi (1813–1901)

NABUCCO

Opera o čtyřech jednáních z roku 1842

Libreto Temistocle Solera

Nové hudební nastudování: Tomáš Brauner

Dirigent: Tomáš Brauner

Režie: Michael Tarant

Scéna: Milan Čech

Kostýmy: Tomáš Kypta

Sbormistr: Jurij Galatenko

Osoby a obsazení:

Nabucco	Evez Abdulla / Martin Bárta / Jakub Kettner
Abigail	Morenike Fadayomi / Nana Miriani
Fenena	Michaela Kapustová / Zuzana Šveda
Ismael	Luciano Mastro / Valentin Prolat
Zachariáš	Martin Gurbal' / Bogdan Kurowski
Velekněz	Roman Vlkovi / Václav Živný
Anna	Veronika Holbová / Marianna Pillárová
Abdallo	Rudolf Medňanský / Václav Morys

Dále účinkuje sbor a orchestr NDM – koncertní mistři Vladimír Liberda a Petr Kupka

Reprízy: 16., 20. září, 8. října, 6. listopadu 2011, 25. ledna, 15. února, 18. března, 5. dubna 10., 5. června 2012

Počet představení v sezóně 2011 / 2012: 10

Nastudováno v italském originále s českými titulky.

Jacques Offenbach

ORFEUS V PODSVĚTÍ

Opéra-bouffon o 2 jednáních a 4 obrazech z roku 1858

Libreto Hector Crémieux a Ludovic Halévy, český překlad Ivo Fišer

Hudební nastudování: Karol Kevický

Dirigent: Karol Kevický / Jan Šrubař

Režie a choreografie: Pavel Mikuláštík

Scéna a kostýmy: Adolf Born

Realizace scény: David Bazika

Realizace kostýmů: Eva Kotková

Sbormistr: Jurij Galatenko

Dramaturgie: Daniel Jäger

Osoby a obsazení:

Aristeus / Pluto	Josef Moravec / Martin Šrejma
Jupiter	Jozef Kundlák / Václav Morys
Orfeus	Jaroslav Březina / Tomáš Černý
Jean Styx	Michal Křístek / Vladimír Polák
Merkur	Ondřej Koplík / Juraj Nociár
Mars	Jaroslav Kosec / Václav Živný
Veřejné mínění	Ilona Kaplová / Erika Šporerová
Eurydika	Jana Šrejma Kačírková / Jana Sibera
Diana	Marianna Pillárová / Liana Sass
Venuše	Eva Dřízgová-Jirušová / Katarína Jorda Kramolišová
Juno	Janka Hoštáková / Ludmila Machytková
Minerva	Věra Likérová / Simona Mrázová
Cupido	Lucie Fišer Silkenová / Martina Šnytová

Dále účinkuje sbor a orchestr NDM – koncertní mistři Vladimír Liberda a Petr Kupka

Reprízy: 11., 13., 22. září, 1., 5., 29. říjen, 3., 16. listopadu, 31. prosince 2011, 23. března 2012

Počet představení v sezóně 2011 / 2012: 10

Nastudováno v českém překladu.

Bedřich Smetana (1824–1884)

PRODANÁ NEVĚSTA

Komická zpěvohra o třech jednáních z roku 1870

Libreto Karel Sabina (1813–1877)

Dirigent: Robert Jindra / Jan Šrubař

Režie: Ilja Racek

Scéna a kostýmy: Alexander Babraj

Sbormistr: Jurij Galatenko

Choreografie: Ivan Hurych

Osoby a obsazení:

Krušina	Jaroslav Kosec
Ludmila	Marie Málková
Mařenka	Linda Ballová
Mícha	Václav Živný
Háta	Erika Šporerová
Vašek	Josef Moravec
Jeník	Jaroslav Březina
Kecal	Martin Gurbal´
Principál	Václav Morys
Esmeralda	Marianna Pillárová
Indián	Michal Onufer

Dále účinkuje sbor a orchestr NDM – koncertní mistři Vladimír Liberda a Petr Kupka

Reprízy: 28. října, 17. listopadu 2011

Počet představení v sezóně 2011 / 2012: 2

Nastudováno v českém originále s anglickými titulky.

Galakoncert EVY URBANOVÉ

6. dubna 2012 v 18.30 v Divadle Antonína Dvořáka

Robert Jindra, dirigent

Orchestr opera Národního divadla moravskoslezského

Program:

Smetana, Dvořák, Catalani, Cilea, Wagner