Alžběta Poláčková: "Rodina pro mě byla a vždycky bude na prvním místě" - rozhovor se sopranistkou a maminkou v jedné osobě

Alžbětu Poláčkovou nemusím asi dlouze představovat. Sólistka pražského Národního divadla nám prozradila novinky ohledně operní premiéry Philipa Glasse Les enfants terribles, ve které se poprvé 17. června představí v roli Lise. Svěřila se nám také s tím, co má ráda a na to se těší do budoucna...

V roce 2003 jste získala stálé angažmá v Národním divadle v Praze? Jak vzpomínáte na své začátky?

Vzpomínám na to období moc ráda. Bylo to pro mě něco jako “velmi dobře zrežírovaný film”,do kterého jsem byla obsazena. Prostě všechno plynulo jako zázrakem tím správným směrem a já jsem se nechala unášet. Snažila jsem se dělat svou práci podle mého nejlepšího vědomí a svědomí, vnímat reakce okolí, své kolegy, rodinu a pracovat na sobě. Myslím, že je důležité si připomínat tato základní “pravidla” po celý život.

Za poměrně krátkou kariéru jste nastudovala velkou řadu operních rolí. Váš repertoár je velice pestrý – od Mozarta, Janáčka či Rossiniho až k Bernsteinovi. Ve kterém operním období se po pěvecké stránce cítíte nejlépe?

Poslední dobou čím dál tím víc tíhnu k hudbě 20.století, ať už je to L.Janáček, B.Martinů, D.Šostakovič, či Vámi zmíněný L. Bernstein. Právě čistota Janáčkovy hudby spolu s dokonalým textem mě neuvěřitelně naplňuje. Mám pocit, že to jde přímo ze mě. Někdy trvá hodiny a hodiny, než interpret najde tu správnou cestu k podstatě díla. Jakmile ale jednou objevíte klíč k Janáčkovi, poznávání jeho dalších děl se zdá rázem logičtější.

Moc ráda zpívám take Mozartovu hudbu, kterou považuji za pěveckou “hlasovou hygienu”. Snažím se stylově vyvažovat  svůj repertoár, každou nabídku pečlivě zvážit a konzultovat tato rozhodnutí s lidmi, kterým věřím.

 Hry o Marii, Národní divadlo Praha 

Která z Vašich dosavadních rolí Vám dala takzvaně „nejvíce zabrat“ a proč?

Po pěvecké stránce je to samozřejmě Smetanova Mařenka, která prostě musí být dokonalá. Zpívat Mařenku v Národním divadle je pro mne opravdu velká pocta a snažím se neustále na této roli pracovat a hledat v ní další možnosti interpretace. Musím zmínit také Martinů Mariken, která klade velké nároky nejen na pěveckou stránku, ale také na fyzickou a hereckou stránku interpreta.

V průběhu února a března jsem absolvovala zkoušení opery P. Glasse Les enfants terribles pod režijním vedením Alice Nellis. Musím říct, že je to pro mě zatím jednoznačně nejtěžší věc, kterou jsem kdy dělala. Tato opera je opravdu extrémně náročná na paměť, téměř 200 stran francouzského textu, k tomu minimalistická Glassova hudba a během celého představení téměř “neslezu” z jeviště. Měla jsem několik krizí, kdy jsem doma házela notama a dokonce jsem si i kopla do klavíru, protože už mi to prostě nelezlo do hlavy. Seděla jsem třeba nad jednou stránkou dvě hodiny a nebyla jsem schopná si to zapamatovat.

Ale přes tohle všechno to pro mě byly dva nejkrásnější “zkouškové” měsíce, které jsem zažila, v pracovním týmu panovala úžasná atmosféra, Alice Nellis se nás snažila podporovat jak to šlo a troufám si říct, že se zrodilo opravdu velmi zajímavé dílo. Ostatně přijďte se přesvědčit sami. Premiéru máme 17.6. v bývalé vývařovně v areálu PLB. A já už se na to MOC TĚŠÍM. 

Pražské jaro 2006 

Přímé přenosy operních představení nejenom z MET z New Yorku jsou velkým lákadlem pro operního diváka. Jste také příznivcem těchto přenosů? Které představení se Vám nejvíce líbilo?

Bohužel se mi nepodařilo dostat se ještě ani na jeden přenos. Dokonce jsem už měla zamluvené vstupenky, pak přišel záskok v divadle a z přenosu nebylo zase nic. Doufám, že se mi podaří to brzy napravit :)

V této sezóně Vás čeká premiéra opery Philipa Glasse Les enfants terribles, ve které zpíváte part Lise. Operní režie se ujala uznávaná filmová a divadelní režisérka Alice Nellis. Jaká je spolupráce s paní Nellis?  

Na tuto otázku jsem odpověděla o pár řádků výše, ale ráda zopakuji, že spolupráce byla skvělá, Alice  má neuvěřitelné množství energie, je inspirativní,  velmi lidská a má stejný smysl pro humor jako já – tedy suchý anglický.

Písňová tvorba je velice odlišná od tvorby operní. Jak přistupujete k interpretaci písní? Které písňové cykly ráda zpíváte a které byste si ráda zazpívala?

Zrovna se připravuji na písňový recitál, který mám společně s Romanem Janálem koncem června v Kroměříži. Na programu jsou Lisztovy a Mahlerovy písně. Velmi se na to těším, protože je to moje “srdeční” záležitost. Lisztovy i Mahlerovy písně se se svou náročností dají s klidem přirovnat k operním áriím. Ovšem obsah bývá rozsáhlejší, často se jedná o celý příběh, který se odehraje během jediné písně. Je důležité pochopit význam každého slova, pak je daleko lehčí najít výslednou podobu skladby.

Ráda zpívám i české písně, ať jsou to písně A. Dvořáka, G.Sch. Trnavského, K. Slavického či  L. Janáčka.

s Alice Nellis při zkouškách opery Les enfants terribles

Co Vás čeká v blízké budoucnosti a na co se těšíte?

Připravuji se na koncert v rámci Pražského jara 3.6., kde budu zpívat výstup Janáčkovy Káti Kabanové a výstup Kateriny z Šostakovičovy Lady Mackbeth z Mcenského Újezdu. Hned poté následuje “Glassovský marathon”, který končí posledním představením 24.června. 

25. 6. mě čeká koncert s orchestrem na zámku v Průhonicích, 29.6. již zmíněný písňový recitál v Kroměříži a od 30.6.-do 2.7. budu v Litomyšli, kde hrajeme s ND Nápoj lásky a Její pastorkyni.

Příští sezónu mě čeká Terinka v Dvořákově Jakobínu, potom role Mluvící knihy v Ivanovičově opeře “Čarokraj” (režii a scénu budou dělat Petr a Matěj Formanovi), potom Brittenova Gloriana a na závěr sezóny nové nastudování Mozartova Dona Giovanniho pod režijním vedením D. Poutneyho.

Přiznávám, že se začínám dost intenzivně těšit na prázdniny. Dopřeji si alespoň 14 dní “ticha”, tedy žádné zpívání. Mám dvě malé děti, prázdniny si tedy vždy nechávám volné, abychom mohli být spolu a užít si společně volna. Hudba je nádherná věc, ale rodina pro mě byla a vždycky bude na prvním místě.

Gianluca Zampieri: "Mou vysněnou rolí je Hoffmann" - rozhovor s italským tenoristou nejen o opeře...

Italský tenorista Gianluca Zampieri žije již několik let v Čechách. Diváci jej mohli vidět a slyšet například v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, Národním divadle v Praze či Státní opeře. Pravidelně hostuje na evropských operních scénách a festivalech. Je držitelem Thálie 2008 za titulní roli Cyrana z Bergeracu.

Před nedávnem jste ztvárnil roli v Janáčkově opeře Věc Makropulos, kterou v koprodukci s English National Opera uvedlo Národní divadlo v Praze. Které další české role máte v repertoáru?

Mou první českou operní rolí byl Laca v Její pastorkyni, kterou jsem odzpíval a odehrál v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě. V Ostravě to byly také Řecké pašije Bohuslava Martinů, v rámci festivalu Smetanova Litomyšl jsem ztvárnil titulní roli v opeře Dalibor. Prince v Dvořákově Rusalce jsem zpíval mimo jiné v Římě.

     Toto jsou skutečně překrásné role. Máte mezi českými operními skladateli svého favorita?

Je to jistě Janáček. Jeho styl a tvorba jsou ideální pro můj typ hlasu. Hudební a dramatické myšlenky jsou mi velice blízké. Není to jen o krásném hlase a odzpívaných áriích, které diváci znají. Janáček používá často legatové fráze, mluvené dialogy, ve kterých vám musí být dobře rozumět. Je velice důležité se do rolí vcítit a na jevišti si je prožít.

Zdá se, že je vše jednoduché, ale není to pravda. Tento styl zpěvu je velice moderní, důraz je kladen na melodii  - ale ne vždy jen a pouze na melodickou linku. Musíte být schopni odzpívat tyto role bez toho, abyste si poškodili hlas - přecházet plynule z mluvených recitativ do legatového zpívání.

Dá se tedy po pár minutách zpěvu dobře rozeznat, který pěvec či pěvkyně tento styl zpěvu ovládá a který nikoliv..

Zajisté. Je zapotřebí mít dostatek zkušeností - sedm až osm let na jevišti k ztvárnění hlavních rolí. Dalším důležitým aspektem je vytrénované hlasové svalstvo. Během lekcí se můžete naučit koncept, nikoliv ale styl a dramatické cítění. K tomu je zapotřebí mnohem více.

Jak jsem již zmiňoval, vše není postaveno jen na krásném hlase. Operní umění a tím spíše Janáček vyžaduje komplexní znalosti – hlasovou dispozici, herecké nadání, atd. Stejně tak je to v případě tvorby Richarda Wagnera...

     Cyrano de Bergerac, Staatstheater Karlsruhe

     Richard Wagner. A to je další otázka, na kterou se chci zeptat. Jaký je Váš vztah k Wagnerově tvorbě? Vím, že jste v minulosti zpíval Siegfrieda...

Ano, v repertoáru mám Siegfrieda, prozatím pouze z opery Soumrak bohů. V budoucnu bych si velice rád zazpíval také titulní roli Siegfrieda v opeře Siegfried.

Můj hlas nepatří striktně do lyrické či dramatické kategorie. Hlasově patřím částečně do obou. Díky tomu mohu interpretovat některé role z obou hlasových oborů. Nepovažuji se pouze za pěvce, herecká složka je pro mne stejně důležitá jako ta pěvecká. Toto bylo pro mne v mých začátcích problematické. Když jsem začínal s operním zpěvem, tak jsem chtěl dělat vše najednou. To ale nešlo, protože moje hlasové svalstvo a celkový hlasový aparát nebyly ještě dostatečně vyvinuty. Byl jsem frustrovaný tím, že vše nejde hned tak, jak bych si přál. Nejdůležitější je nic neuspěchat. Pokud pravidelně a poctivě cvičíte, máte dobré učitele a skutečně se věnujete studiu, tak se výsledky zajisté dostaví. Poté máte šanci, že si vás všimne a vybere některá operní instituce, kde začnete studovat operní party a dále se zdokonalovat i po herecké stránce...

Jakým způsobem u Vás probíhá nastudování nové role? Odlišujete například přípravu a studium italské role na rozdíl od německé?

Hlasově ani ne. Víte, mně osobně zabere nastudování hlavní role ve Wagnerově opeře minimálně rok. Minimálně. Italský repertoár je pro mne přirozený a mnohem jednodušší, protože jsem Ital. V příští sezoně budu zpívat titulní roli v Brittenově opeře Peter Grimes. Role v Brittenových operách musíte zvládnout nejenom po pěvecké stránce, váš projev musí být také velice přirozený. Na studium role a inscenaci Brittenova geniálního díla se velice těším.

Jak udržujete svůj hlas v kondici? Máte nějaký speciální recept, který nám můžete prozradit?

Žádný extra recept nemám. Samozřejmě dodržuji základní pravidla – před představením nejím nic studeného a nepiji žádný alkohol. Člověk se musí udržovat v celkové kondici, není to jenom o hlase. Zjednodušeně bych to popsal asi takto – pěvec nezpívá na jevišti pouze svým hlasem, ale zpívá pažemi, hrudníkem, celým tělem.  Pokud se necítíte v den představení fyzicky dobře, je velice pravděpodobné, že se to odrazí i na pěveckém výkonu. Proto je důležitá kompletní tělesná péče.

Máte nějakou vysněnou roli, kterou byste rád zařadil do svého repertoáru?

Mou vysněnou rolí byl vždy Offenbachův Hoffmann. Prozatím jsem neměl to štěstí si ho zazpívat, ale věřím, že se k němu jednou propracuji. Dále by to byla titulní role Siegfrieda z třetí části Wagnerova Prstenu. Z italského repertoáru bych rád nastudoval Mauricia z opery Adriana Lecouvrer,  pro můj hlasový obor ideální role.

Z českých postav mám velice rád titulní roli Smetanova Dalibora, kterou mám již v repertoáru. Doufám, že si ji budu moci v budoucnu opět zazpívat.

Norma

Se kterými operními kolegy byste si rád zazpíval? Se kterými dirigenty byste rád spolupracoval v budoucnu?

Pokud bych si mohl skutečně vybrat kohokoliv, tak bych velice rád spolupracoval s Elinou Garančou. V příští sezóně mne čeká spolupráce s paní Evou Urbanovou. Společně zpíváme v Janáčkově opeře Její pastorkyňa v Ostravě. Na to velice těším.

V minulosti jsem spolupracoval například s vynikajícím dirigentem Nello Santim. Upřímně se těším na spolupráci s Robertem Jindrou, který diriguje Její pastorkyni v Ostravě. Minulý rok jsem pod jeho vedením zpíval na koncertě v Mělníku. Robert je mladý a talentovaný dirigent, který má před sebou slibnou budoucnost.

Jak a při čem rád relaxujete?

Jsem velkým příznivcem světové kinematografie. Velice rád chodím do kina, sleduji staré i nové filmy na DVD. Je to taková moje očista. Takže filmový maniak...

Tiroler Festspiele, Innsbruck

Co Vás pracovně čeká do budoucna? Na co se těšíte? 
V květnu budu zpívat Verdiho Otella v Argentině. Poté se vracím zpět do Ostravy na několik představení Fedory. Další mou zastávkou je Tiroler Festspiele v Innsbrucku, kde zpívám hlavní roli ve Wagnerově opeře Tannhäuser. V říjnu se chystám do St. Peterburgu, kde budu zpívat na Italské ambasádě. Velice se těším na příští sezónu, kdy budu v Národním divadle moravskoslezském zpívat roli Laci v Její pastorkyni. Poté mne v německém městě Trier čeká titulní role v Brittenově opeře Peter Grimes.