KRÁSNÉ HLASY - 15. část - Ivana Mixová

Do srdcí diváků se Ivana Mixová zapsala především nezapomenutelným ztvárněním Carmen. V roli vášnivé a svůdné hrninky slavila úspěchy doma i v zahraničí.

Narodila se 2. prosince 1930 v české rodině ve Vídni. Odtud se záhy rodina přestěhovala do Brna. Rodiče, pro které bylo velkou láskou ochotnické divadlo, vedli své děti ke zpěvu. Malá Ivanka začala tedy docházet do dětského sboru. V roce 1947 začala studovat na brněnské konzervatoři ve třídě Bohumila Soběského. Své vzdělání dále zdokonalovala i po vstupu do olomoucké opery v roce 1950. Soukromě zde studovala u tenoristy Konstantina Karenina, který ji byl velkou oporou pro její další umělecký růst.

Již jako devátenáctiletá dívka se představila v Olomouci v roli Carmen. V roce 1953 odešla do Ostravy, odtud vedla v roce 1956 její umělecká cesta do Národního divadla v Praze.

nezapomenutelná Carmen

K prvním interpretačním příležitostem patřila mimo jiné také účast při nahrávání kompletních nahrávek Smetanovy Čertovy stěny a Dvořákovy Rusalky pod taktovkou Zdeňka Chalabaly.

A v Národním divadle se Mixová úspěšně uvedla jako Carmen. O této roli sama prozrazuje: “Titulní úloha v opeře Carmen je zvláštním způsobem spjata s celou mou pěveckou dráhou - od brněnské konzervatoře před olomouckou a ostravskou operu až do Národního divadla. Rostla s mými uměleckými vzestupy i zklamáními, pokaždé jsem se k ní vracela znovu, kdykoliv jsem přišla na jinou scénu. V olomoucké opeře jsem byla ve svých devatenácti letech nejmladší Carmen na světě. Od té doby jsem tuto náročnou roli studovala s mnoha našimi i zahraničními dirigenty a režizéry. Ke každému novému provedení přistupuji tak, jako bych roli předtím nestudovala.”

Dulcinea (Don Quijote)

Svou Carmen studovala v šestnácti inscenacích u nás a v zahraničí. K mimořádným náleží čtyři realizace režizéra Václava Kašlíka (tři pražské a jedna z Hannoveru).

Bizetova hrninka nebyla jedinou postavou, ve které Mixová vynikala. K jejím mimořádným výkonům patří postavy ze smetanových oper. Děčana (Braniboři v Čechách), Háta (Prodaná nevěsta), Radmila (Libuše), Martinka (Hubička), Panna Róza (Tajemství) a Záviš (Čertova stěna).

Oktavián (Růžový kavalír)

Nemalou pozornost věnovala Ivana Mixová operám Leoše Janáčka; spolu s Ruchtářkou a Pastuchyní v Její pastorkyni a Lapákem v Příhodách lišky Bystroušky vynikla především v Kátě Kabanové v roli Kabanichy a Varvary.

Svou půvabnou a temperamentní barvou hlasu upoutala jako Orfeus v Gluckově Orfeovi a Eurydice, v mozartovských dílech jako Cherubín ve Figarově svatbě a Dorabellu v Cosi fan tutte. Dále ztvárnila Marcelinu v Rossiniho Lazebníku sevillském, ve verdiovském repertoáru Amneris v Aidě, Maddalenu z Rigoletta či princeznu Eboli z Dona Carlose.

K vrcholům umělecké kariéry Ivany Mixové patřila bezesporu hlasově svěží Magdalena z Mistrů pěvců norimberských, Fricka ve Valkýře, ale také postavy z oper Richarda Strausse, které patřily spolu s Carmen ke jejím nejoblíbenějším.

Fricka ( Valkýra)

Ivana Mixová se v roce 1965 účastnila také mezinárodního festivalu v irském Wexfordu, kde oslnila publikum i kritiky svým pojetím Dulciney v Massenetové Donu Quijotovi.

Pěvkyně úspěšně hostovala v mnoha evropských zemích, po devět sezón působila v berlínské Státní opeře. Významné bylo též její pětileté angažmá v Hannoveru. Neopomenutelná je její koncertní a písňová činnost, spolupráce s rozhlasem a televizí. Při svých operních i koncertních vystoupeních zpívala po boku významných pěveckých osobností, pod taktovkou proslulých dirigentů ( Claudio Abbado, Roberto Benzi, Charles Mackerras, George Solti, atd).

Hvězdný Trubadúr - s hvězdami pod hvězdami

V roce, kdy vleklé důsledky krize dopadají snad na všechny operní domy, zvedla - zdánlivě navzdory- veronská Arena hozenou rukavici a věnovala celý letošní ročník 2010 svého festivalu Franco Zeffirellimu a jeho režiím, spojeným s operními "lekcemi", které pro zájemce se Zeffirellim pořadatelé připravili. Milovníci historicky poučeného a k autorům hudby a textu přívětivého, autentického inscenačního přístupu jásali a s kalendáři v ruce vybírali data chystaných produkcí. Nicméně nelze popřít, že u inscenací Franca Zeffirelliho se nedá šetřit, tak se kolem inscenací v tisku rozproudila nutná diskuze o financích, kterou v Itálii milovaný režisér odbýval se svým renesančním viděním světa. Politici by se do kultury neměli vůbec plést a Arena by konečně měla být zproštěna povinnosti platit daně. A basta ! Prapor, který dýchá středomořskou kulturou prostě musí vlát bez strachu a kompromisů.
Nutno ale dodat, že u 4 z 5 inscenací se jednalo o obnovení a mírnou úpravu z minulých ročníků a pouze u Turandot se jednalo i inscenaci zcela novou, navíc zajímavou tím, že se Zeffirelli rozhodl podpořit provedení opery bez Alfanem dokomponované hudby. Jednalo se proto asi o uměle vyvolanou bouři, protože Arena novou Turandot chtěla a potřebovala. Předchozí inscenaci jsem viděla ( s Curou jako Calafem) a inscenačně byla dost zoufalá, takže ani krásný zpěv nevedl k spokojenému pocitu z večera. Tuto novou jsem žel vidět nemohla......

V době mého pobytu bylo ve městě možné navštívit "pouze" tři opery - a to Madam Butterfly, Trubadúra a Aidu. U všech tří večerů, platí to, že jsem inscenace velmi nebo poměrně dobře znala z předchozích ročníků. Ozvláštněním u Madam Butterfly byla přítomnost dvou malých neteří, které ve svých 5 a 7 letech projevily zájem vidět operu i pod širým nebem. Vzrušená atmosféra v kotli diváků a reálně pojatá scéna je nadchla a jímavý projev sopranistky Hui-He je s ostatními strhl k potlesku a výkřikům, v čemž ta sedmiletá pokračovala i v polospánku při třetím jednání, kdy ležela mamince na klíně a mumlala na těch správných místech bravo. Návrat v půl druhé ráno s rozdováděnými dětmi do hotelu byl triumfem, který hudbymilovní Italové umějí ocenit jako nikdo jiný.
Inscenace Butterfly je z DVD známá a o Aidě jsem již psala jinde, proto bych se ráda zmínila zejména o krásném kulturním šoku, který jsem utrpěla při Trubadúrovi.

Trubadúr byl bezpochyby hlavním tahounem letošní veronské sezóny , protože byl vybaven opravdu pozoruhodně silným obsazením, v podstatě ve složení jaké bylo a bude slyšet a vidět v Metropolitní opeře (projekt METinHD bude operu vysílat 30. dubna 2011 a pokud se obsazení nebude měnit, bude pouze místo Marianne Cornetti zpívat Dolora Zajick).
Za dirigentským pultem stál Marco Armiliato a na jevišti byli: Marcelo Álvarez (Manrico), Dmitri Hvorostovsky (hrabě Luna), Marianne Cornetti (Azucena), Sondra Radvanovsky (Leonora).

Inscenaci považuji za zcela úchvatnou a právě za jednu z těch , za niž bych starému florentskému kouzelníkovi imaginárně a s gustem políbila ruku. Španělský rytířský příběh, který Verdi vybavil bohatstvím krásné hudby, trpí velmi špatným libretem, které jeho autor Salvatore Cammarano psal se značnou nechutí a před jehož dokončením libretista zemřel. Verdi musel dokončením pověřit básníka Leona Emanuela Bardara (který oproti původnímu záměru rovněž více rozpracoval úlohu Leonory). Výsledkem těžce získané práce byl nesourodý text, jehož děj často návštěvníci obtížně chápou (dějové zvraty se většinou odehrávají mimo scénu) a divadla drama často dorazí chmurnou, odpudivou atmosférou, takže publikum vnímá jen jednotlivá krásná hudební místa.
Zeffirelliho inscenace je jednou z těch zcela ve službách a ku prospěchu autorů a jejich díla. Nesnaží se je překřičet svou "vizí" ani nedává najevo opovržení vůči příběhu, který musí být upraven pro "složitého" člověka 21. století. Zde režisér příběh respektuje a zároveň ho přitom efektivně podepře, kde se může jevit vratce či hluše. Zkrátka navzdory nedokonalostem tímto způsobem opera rozkvete do pozoruhodné krásy a suverenity. Zeffirelliho Trubadúra jsem viděla 2x předtím a stejně mě to znovu ohromilo. Barvité rušné scény středověkého podhradí, divoký a temný cikánský tábor, snivě působící milostné scény a s ohromujícím účinkem provedená klášterní scéna skvěle podtrhuje hudební náladu každé scény a její proměny, takže režisér jako když násobí účinek práce dirigenta a orchestru a zejména skladatelův záměr. Zeffirelli sjednotil inscenaci v textu se opakujícím tématem ohně, jehož plameny nechal v různém stupni gradace projekcí promítat na kamenné stupně Arény v pozadí děje, aby podtrhl neskrývanou vášnivost v povahách a motivech všech protagonistů, která je žene k nezvratnému tragickému konci.

Od Marco Armiliata, Marcelo Álvareze a Hvorostovského jsem očekávala hodně a ani jeden z pánů mě nezklamal. Orchestr hrál oproti Butterfly předchozího večera mnohem ukázněněji a kompaktněji a pěvecká úroveň byla skutečně nejen v hvězdnosti jmen, opravdu zpívali s bravurou i citem, průraznost a technika jejich hlasů se zřetelně prokázala v prubířské akustické zkoušce v pro mnoho zpěváků nezvladatelném prostoru Arény . Nicméně oba hvězdní pánové byli pro mě zastíněni jasnou a průzračnou září hlasu Sondry Radvanovsky, která pro mě byla tou, která proměnila večer v naprostý zázrak. Jistota a přesné vedení v koloraturách a jas hlasu patrný a slyšitelný i při tom nejjemnějším pianissimu doslova tlačily překvapené slzy do očí. Pro mě byla tato zpěvačka naprostým objevem, ačkoliv jsem poté zjistila, že se o ní již dobře ví a získala již svou "verdiovskou" korunu. Srovnávat jí s legendární Callasovou jistě vede k zbytečným slovním potyčkám, ale hlasová příbuznost tam je a já jsem se ten večer cítila tak, že by zážitek slyšet Callasovou pod veronským nebem nemohl být větší - prostě ohromení, krása, hudba. Možná to byl momentální výkon a pouze krása okamžiku, ale byl to můj vrchol léta a překvapení roku.
Mám li tomuto Trubadúrovi něco vytknout, tak to, že Azucena večera Marianne Cornetti byla sice vynikající pěvkyní, ale ve stínu jasnějších hvězd si tato postava nedobyla tu sugestivní středobodou pozici, kterou Verdi pro tuto postavu zamýšlel. Tak jak Leonora měla být pouze ženským protikladem fascinující Azuceny a svou oddanou láskou vyvažovat dvěmi vášněmi rozpolcenou postavu cikánky, tak v tomto konkrétním představení příběh Leonory a její jímavě náruživé lásky zvítězil.

Lze říct, že letošní veronský ročník se vydařil. Nevím, zda finančně, ale dle toho, co jsem viděla já , ano. Zeffirelliho inscenace jistě nejsou jedinou kvalitní inscenační volbou a nemusí je milovat každý (někteří je jistě upřímně nenávidí), ale při nich , s kvalitním dirigentem a při nádherném zpěvu je tak snadné a přirozené operu milovat jako dýchat. Těším se, kdo další mi dá podobný pocit. Viva VERDI!

Národní divadlo moravskoslezské v sezóně 2010/2011 - operní premiéry, hvězdy světových scén a MOZART GALA koncert

Premiéry sezóny 2010 / 2011:

Leoš Janáček (1854–1928)

ŠÁRKA

Bohuslav Martinů (1890–1959)

ARIADNA

Hudební nastudování: Jakub Klecker

Režie: Rocc

Scéna: Rocc

Kostýmy: Vendula Johnová

DVĚ ŽENY – DVA MÝTY. První opera Leoše Janáčka a poslední opera Bohuslava Martinů v režii slovinského režiséra Rocca. V roli Šárky se v alternaci představí držitelky Ceny Thálie – hostující Dana Burešová (sólistka opery Národního divadla v Praze) a přední ostravská pěvkyně Eva Dřízgová-Jirušová. Ariadnu ztvární v alternaci dvě vynikající sólistky opery NDM – Agnieszka Bochenek-Osiecka a Zuzana Marková.

Premiéra 23. 9. 2010 v Divadle Antonína Dvořáka

Nastudování v českém originále (Šárka) a českém překladu Evy Bezděkové (Ariadna) s anglickými titulky.

-----------------------------------------------------------------------------------------------

Jules Massenet (1842–1912)

WERTHER

Hudební nastudování: Robert Jindra

Režie: Jiří Nekvasil

Scéna: David Bazika

Kostýmy: Marie Blažková

Vrcholné dílo francouzského operního romantismu, jehož libreto vzniklo na motivy slavného Goethova románu Utrpení mladého Werthera. Příběh nešťastné lásky citlivého muže, jehož vnitřní bolest nakonec vykoupí až dobrovolná smrt. V titulní roli se ostravskému publiku poprvé představí americký tenorista Steven Harrison, který bude alternovat s předním sólistou opery NDM Lucianem Mastrem. V roli Charlotty se v alternaci představí vynikající mezzosopranistky Jana Sýkorová a Zuzana Šveda.

Premiéra 18. 11. 2010 v Divadle Antonína Dvořáka

Nastudování ve francouzském originále s českými titulky.

-----------------------------------------------------------------------------------------------

Jacques Offenbach (1819–1880)

ORFEUS V PODSVĚTÍ

Hudební nastudování: Karol Kevický

Režie: Pavel Mikuláštík

Scéna: Adolf Born

Kostýmy: Adolf Born

Na pozadí mytologického příběhu o bájném Orfeovi a jeho manželce Eurydice lze v libretu tohoto díla vysledovat kritiku poměrů v pařížské společnosti poloviny devatenáctého století. Společnost se vyvíjí, a tak je dnes možné toto dílo představit jako ostrou vtipnou politickou a společenskou satiru, navíc plnou podmanivé nesmrtelné Offenbachovy hudby. Scénu a kostýmy pro ostravskou inscenaci navrhne významný český výtvarník Adolf Born!

Premiéra 24. 2. 2011 v Divadle Antonína Dvořáka

Nastudování v českém překladu Ivo Fischera.

------------------------------------------------------------------------------------------------

Umberto Giordano (1867–1948)

FEDORA

Hudební nastudování: Zbyněk Müller

Režie: Peter Gábor

Scéna: Jozef Ciller

Kostýmy: Katarína Holková

Děj této vzácně uváděné tříaktové opery nás postupně zavede do Ruska, Francie a Švýcarska, kde budeme svědky tragické lásky hraběte Lorise Ivanova a kněžny Fedory Romanovové. Titulní part patří k těm nejkrásnějším sopránovým z italského repertoáru, hlavní mužskou roli skladatel napsal pro legendárního italského tenoristu Enrica Carusa. Titulní roli v ostravské inscenaci vytvoří vynikající pěvkyně, stálý host opery NDM Zuzana Šveda v alternaci s gruzínskou sopranistkou Naná Miriani, v roli Lorise se představí stálý host opery NDM Gianluca Zampieri v alternaci s Lucianem Mastrem.

Premiéra 14. 4. 2011 v Divadle Antonína Dvořáka

Nastudování v italském originále s českými titulky.

------------------------------------------------------------------------------------------------

Paul Hindemith (1895–1963)

CARDILLAC

Hudební nastudování: Robert Jindra

Režie: Jiří Nekvasil

Scéna: Petr Matásek

Kostýmy: Zuzana Krejzková

Operní detektivka! V souvislosti s výtvory pařížského zlatníka Cardillaca dochází k nevysvětlitelným vraždám, které děsí celé město…

Premiéra 23. 6. 2011 v Divadle Antonína Dvořáka

Nastudování v německém originále s českými titulky.

-----------------------------------------------------------------------------------------------

Mimořádný projekt sezony 2010 / 2011:

MOZART GALA

– recitál basbarytonisty Adama Plachetky, sólisty Vídeňské státní opery

Orchestr opery Národního divadla moravskoslezského

Dirigent Robert Jindra

Na programu zazní árie a předehry z oper Le nozze di Figaro (Figarova svatba), Cosí fan tutte (Takové jsou všechny) a Don Giovanni.

Neděle 2. ledna 2011 od 18.30 hodin, Divadlo Antonína Dvořáka

VSTUPENKY JIŽ V PRODEJI!

-------------------------------------------------------------------------------------------------

Repertoár sezóny 2010 / 2011:

Bedřich Smetana (1824–1884)

PRODANÁ NEVĚSTA

Dirigent: Robert Jindra, Jan Šrubař

Režie: Ilja Racek, scéna a kostýmy: Alexander Babraj

V hlavních rolích: Linda Ballová (Mařenka), Aleš Briscein / Tomáš Juhás (Jeník), Martin Gurbal´ / Jan Šťáva (Kecal), Jaroslav Březina (Vašek) a další

Obnovená premiéra 19. září 2010 v Divadle Antonína Dvořáka

Nastudováno v českém originále s anglickými titulky.

Giuseppe Verdi (1813–1901)

LA TRAVIATA

Nové hudební nastudování a dirigent: Jan Chalupecký

Režie: Carmen Or, scéna: Alexander Babraj, kostýmy: Eliška Zapletalová

V hlavních rolích: Agnieszka Bochenek-Osiecka (Violetta Valéry), Luciano Mastro (Alfredo Germont), Ivan Kusnjer (Giorgio Germont) a další

Obnovená premiéra 30. listopadu 2010 v Divadle Antonína Dvořáka

Nastudováno v italském originále s českými titulky.

Leoš Janáček (1854–1928)

JEJÍ PASTORKYŇA

Nové hudební nastudování: Robert Jindra

Režie: Michael Tarant, scéna a kostýmy: Dana Hávová

V hlavních rolích: Eva Dřízgová-Jirušová / Maida Hundeling (Jenůfa), Eva Urbanová / Yvona Škvárová (Kostelnička Buryjovka), Jan Vacík (Laca Klemeň), Aleš Briscein / Luciano Mastro (Števa Buryja) a další

Obnovená premiéra 9. ledna 2011 v Divadle Antonína Dvořáka

Nastudováno v českém originále s anglickými titulky.

Giuseppe Verdi (1813–1901)

FALSTAFF

Nové hudební nastudování: Robert Jindra

Režie: Venjamin Směchov, scéna: Stanislav Morozov, kostýmy: Marija Danilova

V titulní roli Peter Mikuláš

Obnovená premiéra 20. března 2011 v Divadle Antonína Dvořáka

Nastudováno v italském originále s českými titulky.

Giuseppe Verdi (1813–1901)

NABUCCO

Nové hudební nastudování: Tomáš Brauner

Režie: Michael Tarant, scéna: Milan Čech, kostýmy: Tomáš Kypta

V hlavních rolích: Avez Abdullayev / Martin Bárta (Nabucco), Morenike Fadayomi / Nana Miriani (Abigaille) a další

Obnovená premiéra 2. května 2011 v Divadle Antonína Dvořáka

Nastudováno v italském originále s českými titulky.

Gioacchino Rossini (1792–1868)

L’ITALIANA IN ALGERI (ITALKA V ALŽÍRU)

Hudební nastudování a dirigent: Jan Chalupecký

Režie: Lev Pugliese, scéna a kostýmy: Sabine Lindner

V hlavních rolích: Anna Nitrová / Zuzana Šveda (Isabella), Otokar Klein / Martin Šrejma (Lindoro), Martin Gurbaľ / Bogdan Kurowski (Mustafà), Michal Křístek / Martin Bárta (Taddeo), Zuzana

Marková / Marianna Pillárová (Elvira) a další

Uvádíme v Divadle Antonína Dvořáka

Nastudováno v italském originále s českými titulky.

Georges Bizet (1838–1875)

CARMEN

Hudební nastudování: Oliver Dohnányi, dirigent: Oliver Dohnányi, Jan Šrubař

Režie: Marián Chudovský, scéna: Jozef Ciller, kostýmy: Simona Vachálková

V hlavních rolích: Jana Sýkorová / Zuzana Šveda (Carmen), Rafael Álvarez /

Tomáš Černý / Luciano Mastro (Don José), Agnieszka Bochenek-Osiecka /

Eva Dřízgová-Jirušová / Zuzana Marková (Micaëla), Miguelangelo Cavalcanti /

Svatopluk Sem (Escamillo) a další

Uvádíme v Divadle Antonína Dvořáka

Nastudováno ve francouzském originále s českými titulky.

Podrobné informace ke všem inscenacím naleznete na webových stránkách www.ndm.cz