pondělí 27. června 2011

Ostravský Cardillac hitem této i příští sezóny

Národní divadlo moravskoslezské uvedlo v minulém týdnu svou poslední premiéru sezóny. Tou byla německá opera Cardillac. Operní detektivka Cardillac (hudba Paul Hindemith, libreto Ferdinand Lion) měla premiéru 9. listopadu 1926 v Drážďanech. Operní dílo sám Hindemith v roce 1952 upravil (původní tříaktovou verzi přepracoval na čtyřaktovou, sám také přepsal i libreto). 



V dnešní době se uvádí většinou původní verze z roku 1926. V Ostravě tomu nebylo jinak. V téměř zaplněném divadle se v sobotu odehrálo něco skutečně neobyčejného. Hned po předehře se na jevišti objevil sbor, který svým strašidelným (ale především bezchybným úvodem) všechny přítomné diváky doslova "přišpendlil" k sedadlům. 

Hlavní roli psychopata a zlatníka v jedné osobě ztvárnil britský barytonista Jacek Strauch, který svým sytým hlasem a hereckým výkonem diváky nadchl! Jeho Cardillac byl dychtivý a nekompromisní. Zlatníkovu dceru si při druhé premiéře zahrála a zazpívala Dana Burešová. Zaujala dívčím půvabem a především bezchybným pěveckým výkonem a dikcí (je patrné, že němčina není paní Burešové cizí, před několika lety zpívala roli Alžběty ve Wagnerově opeře Tannhäuser). Valentin Prolat neměl svůj nejlepší den, v některých částech opery jeho hlas zcela zanikal. V koženém oblečení a tmavovlasé paruce byl k nepoznání.  

Největší pochvala patří ale sboru Národního divadla moravskoslezského! Pod vedením sbormistra Galatenka se představil v plné síle. Není to poprvé, co hovořím o sboru pozitivně. Ostravská opera má být na co pyšná. Bravo!

Hudebního nastudovaní nesnadného operního díla se ujal hudební ředitel Robert Jindra. Pod jeho vedením jsem měla možnost slyšet již několik operních představení. A to nejen v Ostravě. Vždy to byl nezapomenutelný zážitek.

Sezóna 2010/2011 byla zakončena geniálním dílem, které je pro většinu lidí velkou neznámou. A opět se potvrzuje pravidlo, že český divák nechodí a nechce chodit jenom na Carmen, Dona Giovanniho a La Traviattu. Chce vidět také nové a zajímavé opery. K těm Cardillac bez nadsázky patří.

V příští sezóně bude možnost vidět a slyšet Cardillaca i v Praze. Piště si tedy již dnes do diáře! Národní divadlo moravskoslezské hostuje 23. října 2011 s inscenací ve Stavovském divadle v Praze. 

HUDEBNÍ NASTUDOVÁNÍ A DIRIGENT:  Robert Jindra
REŽIE:  Jiří Nekvasil
SCÉNA:  Petr Matásek
KOSTÝMY:  Zuzana Krejzková
POHYBOVÁ SPOLUPRÁCE:  Števo Capko
SBORMISTR:  Jurij Galatenko
Dramaturgie:  Daniel Jäger

Osoby a obsazení 2. premiéry:
CARDILACC:  Jacek Strauch
CARDILACCOVA DCERA:  Dana Burešová
DŮSTOJNÍK:  Valentin Prolat
OBCHODNÍK SE ZLATEM:  Martin Gurbal'
KAVALÍR:  Josef Moravec
DÁMA:  Zuzana Šveda
VELITEL POLICEJNÍ HLÍDKY:  David Szendiuch
LUDVÍK XIV.:  Jan Kolda

pondělí 13. června 2011

Výstava o životě a díle Antonína Dvořáka - pozvánka do Českého muzea hudby

V Českém muzeu hudby byla minulý týden otevřena nová výstava. Jedná se o ojedinělý projekt, který se koná u příležitosti 170. narozenin skladatele Antonína Dvořáka.


K vidění je například originální autograf 9. symfonie Z Nového světa, která je dodnes nejhranější symfonií na světě. Některé exponáty pochází ze sbírky Českého muzea hudby. Několik z nich je vystaveno vůbec poprvé. Návštěvníci muzea mají skvělou možnost vidět části a náčrty partitur, originální a vlastnoručně psané dopisy či několik osobních věcí skladatele. 


pracovní brašna Antonína Dvořáka 

skica 10. symfonie, New York 1894


stříbrné pouzdro na doutníky - dar českých hudebníků působících v Petrohradě, 
Dvořákovi předán v roce 1890 


Výstava potrvá až do 29.2. 2012, všechny příznivce krásné hudby srdečně zvu! Více informací na webové stránce Českého muzea hudby.

středa 18. května 2011

Alžběta Poláčková: "Rodina pro mě byla a vždycky bude na prvním místě" - rozhovor se sopranistkou a maminkou v jedné osobě

Alžbětu Poláčkovou nemusím asi dlouze představovat. Sólistka pražského Národního divadla nám prozradila novinky ohledně operní premiéry Philipa Glasse Les enfants terribles, ve které se poprvé 17. června představí v roli Lise. Svěřila se nám také s tím, co má ráda a na to se těší do budoucna...


V roce 2003 jste získala stálé angažmá v Národním divadle v Praze? Jak vzpomínáte na své začátky?

Vzpomínám na to období moc ráda. Bylo to pro mě něco jako “velmi dobře zrežírovaný film”,do kterého jsem byla obsazena. Prostě všechno plynulo jako zázrakem tím správným směrem a já jsem se nechala unášet. Snažila jsem se dělat svou práci podle mého nejlepšího vědomí a svědomí, vnímat reakce okolí, své kolegy, rodinu a pracovat na sobě. Myslím, že je důležité si připomínat tato základní “pravidla” po celý život.

Za poměrně krátkou kariéru jste nastudovala velkou řadu operních rolí. Váš repertoár je velice pestrý – od Mozarta, Janáčka či Rossiniho až k Bernsteinovi. Ve kterém operním období se po pěvecké stránce cítíte nejlépe?

Poslední dobou čím dál tím víc tíhnu k hudbě 20.století, ať už je to L.Janáček, B.Martinů, D.Šostakovič, či Vámi zmíněný L. Bernstein. Právě čistota Janáčkovy hudby spolu s dokonalým textem mě neuvěřitelně naplňuje. Mám pocit, že to jde přímo ze mě. Někdy trvá hodiny a hodiny, než interpret najde tu správnou cestu k podstatě díla. Jakmile ale jednou objevíte klíč k Janáčkovi, poznávání jeho dalších děl se zdá rázem logičtější.

Moc ráda zpívám take Mozartovu hudbu, kterou považuji za pěveckou “hlasovou hygienu”. Snažím se stylově vyvažovat  svůj repertoár, každou nabídku pečlivě zvážit a konzultovat tato rozhodnutí s lidmi, kterým věřím.

 Hry o Marii, Národní divadlo Praha 

Která z Vašich dosavadních rolí Vám dala takzvaně „nejvíce zabrat“ a proč?

Po pěvecké stránce je to samozřejmě Smetanova Mařenka, která prostě musí být dokonalá. Zpívat Mařenku v Národním divadle je pro mne opravdu velká pocta a snažím se neustále na této roli pracovat a hledat v ní další možnosti interpretace. Musím zmínit také Martinů Mariken, která klade velké nároky nejen na pěveckou stránku, ale také na fyzickou a hereckou stránku interpreta.

V průběhu února a března jsem absolvovala zkoušení opery P. Glasse Les enfants terribles pod režijním vedením Alice Nellis. Musím říct, že je to pro mě zatím jednoznačně nejtěžší věc, kterou jsem kdy dělala. Tato opera je opravdu extrémně náročná na paměť, téměř 200 stran francouzského textu, k tomu minimalistická Glassova hudba a během celého představení téměř “neslezu” z jeviště. Měla jsem několik krizí, kdy jsem doma házela notama a dokonce jsem si i kopla do klavíru, protože už mi to prostě nelezlo do hlavy. Seděla jsem třeba nad jednou stránkou dvě hodiny a nebyla jsem schopná si to zapamatovat.

Ale přes tohle všechno to pro mě byly dva nejkrásnější “zkouškové” měsíce, které jsem zažila, v pracovním týmu panovala úžasná atmosféra, Alice Nellis se nás snažila podporovat jak to šlo a troufám si říct, že se zrodilo opravdu velmi zajímavé dílo. Ostatně přijďte se přesvědčit sami. Premiéru máme 17.6. v bývalé vývařovně v areálu PLB. A já už se na to MOC TĚŠÍM. 

Pražské jaro 2006 

Přímé přenosy operních představení nejenom z MET z New Yorku jsou velkým lákadlem pro operního diváka. Jste také příznivcem těchto přenosů? Které představení se Vám nejvíce líbilo?

Bohužel se mi nepodařilo dostat se ještě ani na jeden přenos. Dokonce jsem už měla zamluvené vstupenky, pak přišel záskok v divadle a z přenosu nebylo zase nic. Doufám, že se mi podaří to brzy napravit :)

V této sezóně Vás čeká premiéra opery Philipa Glasse Les enfants terribles, ve které zpíváte part Lise. Operní režie se ujala uznávaná filmová a divadelní režisérka Alice Nellis. Jaká je spolupráce s paní Nellis?  

Na tuto otázku jsem odpověděla o pár řádků výše, ale ráda zopakuji, že spolupráce byla skvělá, Alice  má neuvěřitelné množství energie, je inspirativní,  velmi lidská a má stejný smysl pro humor jako já – tedy suchý anglický.

Písňová tvorba je velice odlišná od tvorby operní. Jak přistupujete k interpretaci písní? Které písňové cykly ráda zpíváte a které byste si ráda zazpívala?

Zrovna se připravuji na písňový recitál, který mám společně s Romanem Janálem koncem června v Kroměříži. Na programu jsou Lisztovy a Mahlerovy písně. Velmi se na to těším, protože je to moje “srdeční” záležitost. Lisztovy i Mahlerovy písně se se svou náročností dají s klidem přirovnat k operním áriím. Ovšem obsah bývá rozsáhlejší, často se jedná o celý příběh, který se odehraje během jediné písně. Je důležité pochopit význam každého slova, pak je daleko lehčí najít výslednou podobu skladby.

Ráda zpívám i české písně, ať jsou to písně A. Dvořáka, G.Sch. Trnavského, K. Slavického či  L. Janáčka.

s Alice Nellis při zkouškách opery Les enfants terribles

Co Vás čeká v blízké budoucnosti a na co se těšíte?

Připravuji se na koncert v rámci Pražského jara 3.6., kde budu zpívat výstup Janáčkovy Káti Kabanové a výstup Kateriny z Šostakovičovy Lady Mackbeth z Mcenského Újezdu. Hned poté následuje “Glassovský marathon”, který končí posledním představením 24.června. 

25. 6. mě čeká koncert s orchestrem na zámku v Průhonicích, 29.6. již zmíněný písňový recitál v Kroměříži a od 30.6.-do 2.7. budu v Litomyšli, kde hrajeme s ND Nápoj lásky a Její pastorkyni.

Příští sezónu mě čeká Terinka v Dvořákově Jakobínu, potom role Mluvící knihy v Ivanovičově opeře “Čarokraj” (režii a scénu budou dělat Petr a Matěj Formanovi), potom Brittenova Gloriana a na závěr sezóny nové nastudování Mozartova Dona Giovanniho pod režijním vedením D. Poutneyho.

Přiznávám, že se začínám dost intenzivně těšit na prázdniny. Dopřeji si alespoň 14 dní “ticha”, tedy žádné zpívání. Mám dvě malé děti, prázdniny si tedy vždy nechávám volné, abychom mohli být spolu a užít si společně volna. Hudba je nádherná věc, ale rodina pro mě byla a vždycky bude na prvním místě.