Alžbětu Poláčkovou nemusím asi dlouze představovat. Sólistka pražského Národního divadla nám prozradila novinky ohledně operní premiéry Philipa Glasse Les enfants terribles, ve které se poprvé 17. června představí v roli Lise. Svěřila se nám také s tím, co má ráda a na to se těší do budoucna...
V roce 2003 jste získala stálé angažmá v Národním divadle v Praze? Jak vzpomínáte na své začátky?
Vzpomínám na to období moc ráda. Bylo to pro mě něco jako “velmi dobře zrežírovaný film”,do kterého jsem byla obsazena. Prostě všechno plynulo jako zázrakem tím správným směrem a já jsem se nechala unášet. Snažila jsem se dělat svou práci podle mého nejlepšího vědomí a svědomí, vnímat reakce okolí, své kolegy, rodinu a pracovat na sobě. Myslím, že je důležité si připomínat tato základní “pravidla” po celý život.
Za poměrně krátkou kariéru jste nastudovala velkou řadu operních rolí. Váš repertoár je velice pestrý – od Mozarta, Janáčka či Rossiniho až k Bernsteinovi. Ve kterém operním období se po pěvecké stránce cítíte nejlépe?
Poslední dobou čím dál tím víc tíhnu k hudbě 20.století, ať už je to L.Janáček, B.Martinů, D.Šostakovič, či Vámi zmíněný L. Bernstein. Právě čistota Janáčkovy hudby spolu s dokonalým textem mě neuvěřitelně naplňuje. Mám pocit, že to jde přímo ze mě. Někdy trvá hodiny a hodiny, než interpret najde tu správnou cestu k podstatě díla. Jakmile ale jednou objevíte klíč k Janáčkovi, poznávání jeho dalších děl se zdá rázem logičtější.
Moc ráda zpívám take Mozartovu hudbu, kterou považuji za pěveckou “hlasovou hygienu”. Snažím se stylově vyvažovat svůj repertoár, každou nabídku pečlivě zvážit a konzultovat tato rozhodnutí s lidmi, kterým věřím.
Hry o Marii, Národní divadlo Praha
Která z Vašich dosavadních rolí Vám dala takzvaně „nejvíce zabrat“ a proč?
Po pěvecké stránce je to samozřejmě Smetanova Mařenka, která prostě musí být dokonalá. Zpívat Mařenku v Národním divadle je pro mne opravdu velká pocta a snažím se neustále na této roli pracovat a hledat v ní další možnosti interpretace. Musím zmínit také Martinů Mariken, která klade velké nároky nejen na pěveckou stránku, ale také na fyzickou a hereckou stránku interpreta.
V průběhu února a března jsem absolvovala zkoušení opery P. Glasse Les enfants terribles pod režijním vedením Alice Nellis. Musím říct, že je to pro mě zatím jednoznačně nejtěžší věc, kterou jsem kdy dělala. Tato opera je opravdu extrémně náročná na paměť, téměř 200 stran francouzského textu, k tomu minimalistická Glassova hudba a během celého představení téměř “neslezu” z jeviště. Měla jsem několik krizí, kdy jsem doma házela notama a dokonce jsem si i kopla do klavíru, protože už mi to prostě nelezlo do hlavy. Seděla jsem třeba nad jednou stránkou dvě hodiny a nebyla jsem schopná si to zapamatovat.
Ale přes tohle všechno to pro mě byly dva nejkrásnější “zkouškové” měsíce, které jsem zažila, v pracovním týmu panovala úžasná atmosféra, Alice Nellis se nás snažila podporovat jak to šlo a troufám si říct, že se zrodilo opravdu velmi zajímavé dílo. Ostatně přijďte se přesvědčit sami. Premiéru máme 17.6. v bývalé vývařovně v areálu PLB. A já už se na to MOC TĚŠÍM.
Pražské jaro 2006
Přímé přenosy operních představení nejenom z MET z New Yorku jsou velkým lákadlem pro operního diváka. Jste také příznivcem těchto přenosů? Které představení se Vám nejvíce líbilo?
Bohužel se mi nepodařilo dostat se ještě ani na jeden přenos. Dokonce jsem už měla zamluvené vstupenky, pak přišel záskok v divadle a z přenosu nebylo zase nic. Doufám, že se mi podaří to brzy napravit :)
V této sezóně Vás čeká premiéra opery Philipa Glasse Les enfants terribles, ve které zpíváte part Lise. Operní režie se ujala uznávaná filmová a divadelní režisérka Alice Nellis. Jaká je spolupráce s paní Nellis?
Na tuto otázku jsem odpověděla o pár řádků výše, ale ráda zopakuji, že spolupráce byla skvělá, Alice má neuvěřitelné množství energie, je inspirativní, velmi lidská a má stejný smysl pro humor jako já – tedy suchý anglický.
Písňová tvorba je velice odlišná od tvorby operní. Jak přistupujete k interpretaci písní? Které písňové cykly ráda zpíváte a které byste si ráda zazpívala?
Zrovna se připravuji na písňový recitál, který mám společně s Romanem Janálem koncem června v Kroměříži. Na programu jsou Lisztovy a Mahlerovy písně. Velmi se na to těším, protože je to moje “srdeční” záležitost. Lisztovy i Mahlerovy písně se se svou náročností dají s klidem přirovnat k operním áriím. Ovšem obsah bývá rozsáhlejší, často se jedná o celý příběh, který se odehraje během jediné písně. Je důležité pochopit význam každého slova, pak je daleko lehčí najít výslednou podobu skladby.
Ráda zpívám i české písně, ať jsou to písně A. Dvořáka, G.Sch. Trnavského, K. Slavického či L. Janáčka.
s Alice Nellis při zkouškách opery Les enfants terribles
Co Vás čeká v blízké budoucnosti a na co se těšíte?
Připravuji se na koncert v rámci Pražského jara 3.6., kde budu zpívat výstup Janáčkovy Káti Kabanové a výstup Kateriny z Šostakovičovy Lady Mackbeth z Mcenského Újezdu. Hned poté následuje “Glassovský marathon”, který končí posledním představením 24.června.
25. 6. mě čeká koncert s orchestrem na zámku v Průhonicích, 29.6. již zmíněný písňový recitál v Kroměříži a od 30.6.-do 2.7. budu v Litomyšli, kde hrajeme s ND Nápoj lásky a Její pastorkyni.
Příští sezónu mě čeká Terinka v Dvořákově Jakobínu, potom role Mluvící knihy v Ivanovičově opeře “Čarokraj” (režii a scénu budou dělat Petr a Matěj Formanovi), potom Brittenova Gloriana a na závěr sezóny nové nastudování Mozartova Dona Giovanniho pod režijním vedením D. Poutneyho.
Přiznávám, že se začínám dost intenzivně těšit na prázdniny. Dopřeji si alespoň 14 dní “ticha”, tedy žádné zpívání. Mám dvě malé děti, prázdniny si tedy vždy nechávám volné, abychom mohli být spolu a užít si společně volna. Hudba je nádherná věc, ale rodina pro mě byla a vždycky bude na prvním místě.
