Steven Harrison: "Chopin je stejně jako Werther darem pro tenoristu".

Jistě si vzpomínáte na Stevena Harrisona a na z některé z jeho pražských vystoupení (Puccini Gala, Samson v Národním divadle v Praze). Dnes vám přinášíme rozhovor s tímto světoznámým pěvcem, který minulý týden debutoval v titulní roli Werthera v Ostravě. Zde již slíbený rozhovor...

Zpíval jste někdy v minulosti nějaké dílo v češtině? Kterou z českých rolí byste rád přidal do svého repertoáru?

Bohužel jsem doposud nikdy žádnou roli z českých oper nezpíval. Studoval a naučil jsem se roli Prince z Rusalky. Myslím, že pro můj hlas je tato role ideální; byla by to také moje první volba z českého repertoáru, kterou bych ztvárnil na jevišti. V repertoáru mám také tenorový part z Glagolské mše. Jak ale jistě víte, toto dílo není zpívané v češtině.

Samson (Samson a Dalila), Opera Wroclawska

Operní diváci si stále pamatují Vaše úchvatné ztvárnění Samsona, kterého jste zpíval v roce 2008 v Národním divadle v Praze. Jak vzpomínáte na Prahu a Národní divadlo? Plánujete se na prkna tohoto divadla v budoucnu vrátit?

Děkuji, že si stále pamatujete mého Samsona. Byla to nádherná práce. Ohledně návratu do Národního divalda to závisí především na vedení divadla a rozhodnutí o mém případném hostování.

Moc rád vzpomínám na práci a čas strávený v Praze. Nejkrásnější vzpomínku mám na Sergeje Larina, který změnil navždy můj život. Měl jsem veliké štěstí, že jsem s ním mohl pracovat. Byla to pocta. Sergej a já jsem se během této produkce velice spřátelili. Zůstali jsem dobrými přáteli až do jeho smrti. Naučil jsem se od něj mnoho. Byl upřímným, skutečným umělcem, divadelním badatelem a skvělým pěvcem. Především to ale byl nádherný človek. Často se setkávám s lidmi, kteří s ním pracovali nebo ho znali. Každý z nich vždy vzpomíná na jeho talent, lidskost a umění. Sergej navždy zůstane v mé mysli; je pro mne hrdinou a inspirací - já mohu pouze doufat v to, že jednou dosáhnu takových úspěchů, které provázely celou jeho kariéru. Díky němu budu vždy s láskou vzpomínat na Samsona. Byl skutečným Samsonem, naučil mne mnoho o charakteru této postavy, o životě a umění.

Byl jste jedním z umělců, kteří zpívali ve světové premiéře opery Giorgia Battistelliho THE FASHION. Jaký je to pocit zpívat světovou premiéru díla? Domníváte se, že je pro pěvce obtížnější zpívat novou roli než zpívat známou operní roli, kterou spousta umělců před vámi již interpretovala?

Interpretovat novou operu je velice vzrušující. Je zde vždy element nepoznaného, který prostupuje myšlenku díla. Bude opera dobře přijata? Bude to hit? Bude to propadák? Bude mít dílo pozitivní dosah na repertoár? Všechny tyto otázky a nejistoty dělají světovou premiéru napínavou a všechny příznivce ponechávají v nejistotě. Myslím si, že svým způsobem je jednodušší zpívat nové a neznámé dílo. Není zde žádný předpojatý názor či teorie, jak by se mělo či nemělo dílo interpretovat. Nejsou zde žádné tradice ani očekávání. Pěvec tedy "vlastní" partituru i roli, interpretuje po svém.

Hrajete velice dobře na klavír a hoboj. Je to pro vás spíše přínosem (především po stránce spolupráce s orchestry a dirigenty)?

Na klavír a hoboj hraji již od dětství, takže nemohu říci, jestli mi to pomáhá. Hra na oba nástroje je nedílnou součástí mého života. Ve své podstatě je to pro mne přínos. Nechci si lichotit, ale mohu vám říci, že mnozí dirigenti mi řekli, že jsem "darem" pro dirigenta, protože znám partituru zepředu dozadu, umím ji zahrát kompletně na klavír a ovládám ji také ve své mysli. Dovedu předvídat rytmus a tempa tak, jak si maestro přeje.

Chopin (Chopin), Opera Wroclawska

Minulou sezónu jste ztvárnil hlavní postavu v opeře Chopin v polské Wroclawi. Autorem opery je Giacomo Oferice. Mohl byste nám říci více o tomto projektu a Vašich zážitcích?

Chopin je stejně jako Werther darem pro tenoristu. Jsem velice vděčný a děkuji opeře Wroclaw a speciálně panu dirigentovi Michnikovi za tuto úžasnou příležitost. Chopin je opera, do které jsem se zamiloval. Je velice emocionální a náročná. Skladatel Oferice propojil stovky Chopinových klavírních skladeb a připsal libreto. Takto vznikla opera Chopin, která je fantazií o Chopinově životě. Dílo je věrohodné, je skutečnou fantazií, protože Chopin byl sám velkým snílkem. Wroclawská opera natočila toto dílo na CD komplet. Nahrávka by měla vyjít v rámci Chopinova výročí. Divadlo ve Wroclavi patří k jednomu z mých nejoblíbenějších divadel na světě, ve kterém jsem zpíval. Nebojí se být odlišní, unikátní a neobvyklí. Pracují s maximální precizností a láskou. Pěvci, Laco Adamik (režisér inscenace), orchestr, sbor a především maestro Michnik (dokonce přepsal a vylepšil některé části partitury) pracovali s nadšením a láskou. Práce na opeře Chopin patří k nejhodnotnějším momentům v celé mé dosavadní kariéře.

Werther (Werther), Národní divadlo moravskoslezské, Ostrava

V minulém týdnu jste debutoval v titulní roli Werthera v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě. Jaký máte vztah k této opeře a k charakteru hlavní postavy?

Máte zde dostatek místa pro moji odpověd? :) Werther je nejkrásnější, nejdokonalejší role v nejkrásnější a nejdokonalejší opeře. Pro mne je Werther perfektní romantická opera. Je naprosto dojemná, fascinující, filozofická, nádherná, děsivá, neuvěřitelná a okouzlující. Je cestou člověka do duše, srdce a mysli. Když se všechny umělecké složky spojí v jeden celek, výsledek je mimořádný. Od předehry, přes první Wertherovu árii "O Nature" jsou obecenstvo i hlavní hrdina vtaženi do jiného světa. Bohužel, Werther není operou oblíbenou u obecenstva, protože pojednává o našich vnitřních rozporech a strachu z možné sebevraždy. Charlotta a Werther jsou velice zamilovaní. Pokud to na jevišti není patrné, kouzlo je to tam. Nicméně, jestliže to patrné je, potom je to nezapomenutelný zážitek.

Hagenbach (La Wally), Deutsche-Oper-am-Rhein

 

Jaké máte plány do budoucna?

Zanedlouho budu debutovat ve Velké Británii v Leedsu (Opera North) v roli Florestana. Velice se na to těším. Operu Fidelio mám moc rád. Také doufám, že naleznu mír, lásku, osobní úspěch v životě a budu pokračovat ve studiu a v rozvoji své kariéry jako umělec a člověk, který má to štěstí, že může zpívat všechny tyto nádherné role. S každou rolí se učím poznávat sám sebe, lidské vztahy a záhady života.

---------------------------------------------------------

Interview in English:

Have you ever sung anything in Czech language? What would you like to add to your repertoire from Czech works and why?

Unfortunately, I have never sung any operas in the Czech language. I studied and learned the role of the Prince in “Rusalka.” I think this role uits me very well and it would be my first choice of the Czech repertoire to sing. The closest I’ve come was the “Glagolitic Mass.” But, as you know that is not Czech. But close, in a way.

Some of Prague opera goers still remember your wonderful Samson you sang at National Theatre in Prague. Do you have any special memories of NT, Prague? Do you plan to come back in the future?

Thank you for remembering my Samson in Prague. It was a wonderful time. As far as returning to Prague that would depend on the theatre’s desire to have me back. I do have a very very special memory of my time in Prague which changed my life forever. That memory is of the great tenor Sergej Larin. I was very lucky to have shared the stage with him. It was an honor. Sergej and I became very good friends during that production and we remained friends afterward until the time he died. I learned some great lessons from him. Sergej was one of the great artists of the 20th Century. He was a great man, a dignified soul, a true artist, thespian, scholar and great singer. More importantly, however, he was a great man. I often come across people who worked with him or who knew him, Every person has the utmost praise for his talent, his humility, his artistry. Sergej remains one of my heroes and I can only hope to achieve the level of success and artistry he maintained in his life. I will always think of Samson fondly because of Sergej. He truly was Samson and taught me much about the character, life and art.

You were one of the performers who were part of the World Premiere of Giorgio Battistelli’s THE FASHION. How does it feel to perform a work for the first time ever? Do you think it’s more difficult for a singer to sing a new work then to sing a known opera that many other artists did sing before?

If feels very “exciting” to perform a new work. There is the element of the unknown which surrounds the piece. Will it be well received? Will it be a hit? Will it be a flop? Will it make an impact on the repertoire? All of these questions and uncertainties make a world premiere exciting and leaves everyone on edge. I think in a way it is easier to sing a new and unknown piece because there are no preconceived notions of how it should be sung or played. There are no traditions or expectations – so – the singer owns the score and the role to do his own interpretation with acceptance.

You play the piano and oboe very well. Does it help you to understand and get in touch more with the orchestra / conductor and the music itself? What other instrument would you like to play?

I have been playing the piano and oboe ever since I was a child so I can not say if it helps me because that is a fundamental part of me. I would have to say, however, that it does. I do not mean to flatter myself when I tell you that many conductors have told me that I am “a gift” to a conductor because I know the score backwards and forwards. I can play it on the piano and I know it inside my head. I have great pulse within my soul and I anticipate rhythms and tempos as a conductor would wish.

Last season you performed the title character in Giacomo Orefice’s opera Chopin in Wroclaw, Poland. Could you please tell us more about the project and your experience?

Chopin, like Werther is a gift to a tenor. I have so much gratitude and thanks to the Opera Wroclaw and Maestro Michnik for giving me this golden opportunity. “Chopin” is an opera which became very dear to me. It is a very emotional piece and quite demanding. The composer, Orefice, linked together hundreds of Chopin piano pieces and added vocal lines to them and created this opera, which is a Fantasy about Chopin’s life. It is so appropriate that it IS a Fantasy because Chopin himself was so fond of the Fantasy. It is a very special piece. Opera Wroclawska made a professional CD of the opera, which is due out shortly for this Chopin anniversary year. The theatre in Wroclaw is one of my favorite theatres in the world in which to sing. They dare to be different, unique and unusual and create productions with the utmost finesses and care. It is a very special city, as well. The cast, Laco Adamik, the director, the orchestra, chorus and especially Maestro Michnik (who even rewrote and improved much of the score) gave all of their hearts, as I tried to do, as well, for this piece. It was a great labor of love and one of the most satisfying and rewarding moments of my entire career. 

 

Last week you did portrait the title role in Massenet’s Werther in Ostrava. Do you have any special feeling towards this opera and Werther’s character?
Have you got enough room in your column for the answer to this question? “Werther” is the most beautiful and perfect role in the most beautiful and perfect opera. It is, for me, the consummate romantic opera. It is utterly poignant, fascinating, philosophical, beautiful, frightening, unbelievable and mesmerizing. The role of Werther is a journey into the soul, heart and mind of this man. It is so complete that when I sing it, I can literally feel myself take flight. There is a very special transcendent experience that happens when everything in this opera works and takes off. From the opening arpeggio, which introduces the character for his first of four arias “O Nature” the public and the tenor are taken into another place and time. “Werther” is unfortunately not a crowd pleaser, I feel because it deals with our innermost fears of mortality and questions the possible alternative, which is suicide. It does it rather beautifully, in my opinion, and contrary to modern belief, the characters Charlotte and Werther, are deeply deeply in love. If they are not, if they are played as such, the magic is gone. However, when the magic if there, watch out, it is an unforgettable experience.

 

What are you plans for the future?
In the future I will be singing Florestan for my United Kingdom debut with Opera North. I love that opera and that role and looking forward to it very very much. I am also hoping to find peace, love and personal success in my life and continue to grow as an artist and a man by portraying these beautiful characters. Each one gives me something to learn about myself, the human condition and life’s wonderful mysteries.

Videotéka - Verdi: Rigoletto, Semperoper Drážďany

Na DVD v září vyšla inscenace Verdiho majstrštyku z drážďanské Semperoper (záznam z června 2008) v režii Nikolause Lehnhoffa.
Lehnhoff režii pojal v minimalistickém, moderním (rozuměj nadčasovém) stylu s využitím surrealistických prvků. Poslední jmenované se týká provedení kostýmů dvořanů, kteří v 1. dějství představují různé opeřence, ještěry a hmyz, poté je ve 2. dějství vystřídají masky s červenými rohy. Sálu ve Vévodově paláci dominuje černý leštěný mramor. Vše jakoby jen podtrhuje dekadentní styl způsobu života znuděné smetánky, cynismus a odlidštěnost.
Zajímavě pojat je Rigolettův a Gildin "příbytek" - uzavřený box na vyvýšeném pódiu, perforovaný hvězdami, uvnitř pouze postel, při změnách nasvícení vytvářející barevné světelné efekty. Dalším zajímavým prvkem je spuštění mříže ze stropu na konci 2. dějství (poté co Rigoletto zjistí, že se stal obětí pasti, kterou sám chystal na někoho jiného, zůstává "vězněm ve svém vlastním domě").
Ve 3. dějství je jeviště horizontálně rozděleno do dvou částí, přičemž Sparafucileho hospoda je na vyvýšeném boxu, k němuž vedou schody. Dominují šedo-černá a červená barva (hospoda), atmosféru dokresluje použití kouřových efektů. Vynikající je nápad s nasvětlením malovaných obrazů při závěrečné scéně během bouře (použity jsou renesanční motivy na téma Peklo), dokonale sladěné s hudbou.
Co bych vytkla režii, ale možná to bylo záměrem, je to, že Rigoletto a Gilda si svá osobní trápení a dramata prožívají většinou každý sám, i když zjištěná bolest je už společná (finále 2. dějství). Finále 3. dějství je sice pojato opravdu originálně - Gilda "jde do nebe", připomíná Madonnu, je spíše hrdinkou než obětí. Zajímavé, ale pro mě málo "dotykové".
V roli Rigoletta se představil srbský barytonista Željko Lučič. Vynikající Rigoletto! Plný, zvučný hlas, přitom dostatečně měkký, vřelý a lahodný. Diana Damrau podala strhující výkon jako Gilda - pěvecky technicky i výrazově dokonalá, energická, milující, přesto odhodlaná. Vztah otec - dcera zde podle mého názoru v rámci režie (to zdůrazňuji) funguje dobře. Nejsilnější jsou momenty, kdy je možné číst Rigolettovi - otci v obličeji obavy, varování, tušení.
Třetím magnetem v roli Vévody se stal Juan Diego Flórez. Přestože Vévodu již v budoucnu zpívat nebude - skutečně jeho parketou je především belcanto a toto je přece jen už dramatičtější obor, roli si užil se vším všudy a je dobře, že právě s ním vznikl tento záznam. Jeho Vévoda je typický produkt zlaté mládeže - okouzlující, bezzásadový narcis.
Z vedlejších rolí bych ještě vyzdvihla vynikajícího Georga Zeppenfelda v roli zabijáka Sparafucileho.
Orchestr Sachsische Staatsoper Dresden vedený Fabiem Luisim hrál se skvělou dynamikou, některé motivy spolu s vizuálními efekty byly dechberoucí (například již zmíněná bouře ve 3. dějství).

Giuseppe Verdi: Rigoletto
Libretto Francesco Maria Piave

Rigoletto - Željko Lučič
Gilda - Diana Damrau
Vévoda Mantovský - Juan Diego Flórez
Sparafucile - Georg Zeppenfeld
Maddalena - Christa Mayer

Sachsische Staatskapelle Dresden
Dirigent - Fabio Luisi

Režie - Nikolaus Lehnhoff
Divadelní architekt - Raimund Bauer
Kostýmy - Bettina Walter

Hodnocení - 90 %

Rozhovor s polskou sopranistkou Wiolettou Chodowicz

Wioletta Chodowicz patří k nejtalentovanějším polským sopranistkám poslední doby. V minulé sezóně vystoupila v roli Rusalky a Tatiany (Evžen Oněgin) na prknech Národního divadla v Praze. Zde již slíbený rozhovor...

Kdy jste poprvé zjistila, že byste chtěla být operní pěvkyní? Byl to Váš sen již od dětství?

Vždycky jsem se zajímala o zpěv. Snažila jsem se využít každé přiležitosti k tomu, abych mohla zpívat: v kostele, ve škole, ... ale nikdy jsem ani nepomyslela na to, že bych se někdy mohla stát profesionální zpěvačkou. Nedovolila jsem si ani snít o operním zpěvu. Když mi bylo asi 13 let, chtěla jsem být zdravotní sestrou nebo... herečkou. Nepamatuji se, kdy jsem tyto „sny” vzdala a rozhodla se, že budu zpívat. Vždycky jsem chtěla vystupovat na jevišti, být umělkyní. Díky této touze jsem složila zkoušky na uměleckou školu (protože herečky musí umět také zpívat, že). Zde jsem zjistila, že chci opravdu zpívat a být profesionální pěvkyní.

Během své kariéry jste se účastnila několika pěveckých soutěží. Také jste některé z nich vyhrála. Je pro mladé umělce důležitá účast na soutěžích? Domníváte se, že jste se díky těmto soutěžím mnohé naučila? Jakou radu byste předala mladé a začínající generaci umělců?

Moje profesorka Agata Młynarska mi během prvního roku studia řekla toto: "Budeš se účastnit pěveckých soutěží a klání i přesto, že napoprvé neuspěješ." Musím se přiznat, že jsem neuspěla mnohokrát, ale ničeho nelituji. Nejsem typický prototyp umělce, který se za každou cenu musí dostat na soutěže. Lépe se cítím na pódiu, ale je pravda, že pěvecká klání byly vždy důležitou součástí mého vzdělávání. Vždy to pro mne byla motivace k tomu, abych se snažila naučit různorodý repertoár. Také jsem si ověřila, že dovedu soutěžit s ostatními, učit se od nich a s nimi. Vypořádávat se se stresem, strachem a vlastními nedostatky. Jsem vděčná především za situace, ve kterých jsem neuspěla. Úspěch nás činí sice štastými, ale také pohodlnými – lehce zapomínáme na chyby, které zapříčinily to, že jsme zrovna tu danou cenu nevyhráli nebo jsme se neumístili na lepším stupínku. Pokud nezvítězíme, je to podnět k zamyšlení - proč nejsme dostatečně dobří.. A poté můžeme neúspěch proměnit v úspěch, vyvarovat se stejných chyb. Během soutěží jsem se nikdy nesnažila myslet na výsledek. Vždy to byla především úžasná možnost zpívat před velice vytříbeným publikem; porotou, složenou z vynikajících umělců, kteří mi mohli ledacos doporučit a poradit mi. Soutěže jsou především přínosné umělecky. Získáváme zde cenné rady.

Káťa Kabanová, Varšava (s Rafałem Bartmińskim)

Váš repertoár čítá hned několik mozartovských rolí. Která je Vaše oblíbená a proč?

V repertoáru mám prozatím pět mozartovských rolí. Paminu, Hraběnku Almavivu, Vitellii, Fiordiligi a Donnu Annu. Všechny jsou různorodé a také velice těžké. Mozart neakceptuje žádné falešné noty a chyby. Myslím si, že mojí nejoblíbenější rolí je Vitellia z opery La clemenza di Tito; je to silná žena dychtící po moci. Současně také velice jemná a zranitelná duše, která chce být milována. Nakonec též přiznává svou vinu. Moc ráda zpívám Rondo Non piu di fiori. Další roli, kterou bych ráda nastudovala, je Elektra z opery Idomeneo.

Zpívala jste v Mnichově, v Gewandhausu v Lipsku, Tonhalle v Curychu a v dalších prestižních a známých koncertních sálech. Kde se Vám nejlépe zpívalo? Kde byste si ráda zazpívala v budoucnu? Nějaké vysněné místo?

Existují samozřejmě sály a divadla, ve kterých by každý umělec rád zpíval. Nebo je přinejmenším navštívil. Je to například Metropolitní opera v New Yorku, Covent Garden v Londýně, La Scala v Miláně, Opera Bastille v Paříži atd. Mají svoje vlastní příběhy, prestiž a kouzlo. Nejdůležitejší je ale ten fakt, že v těchto divadlech máte šanci pracovat s vynikajícími umělci a kolegy. Obecenstvo je též unikátní. V Lucernu a Curychu můžete například vidět i pár nadšenců, kteří během opery drží v ruce libreto. Musím se přiznat, ano, bylo by skutečně úžasné vystoupit na nejslavnějších prknech divadel a operních domů ve světě, na festivalech. Je to ale také veliká zodpovědnost. Doufám, že se mi to jednou také podaří. Až na to budu připravena.

Wozzeck, Varšava (s Matteo de Montim)

Letošní rok je velikým svátkem Fryderyka Chopina. Domníváte se, jako polská umělkyně, že se Chopinova hudba provozuje a hraje dostatečně? Účastnila jste se také nějakého koncertu či představení k poctě Chopina? Které další polské hudební skladatele máte ráda?

Chopin je náš nejznámější hudební skladatel. Letošní rok je mu plně věnován. Komponoval především klavírní skladby. V roce 2010 je možné jeho umění obdivovat v divadlech, operních domech, galeriích – zkrátka všude. A například také v ulicích. V hlavním městě probíhá Chopin Open Festival a Chopin a jeho Evropa 2010 (Chopin and his Europe 2010). Státní opera ve Vroclavi uvedla operu Chopin (autorem je Giacomo Orefice). Polská národní opera má na programu baletní představení věnované Chopinovi (na hudbu H. Berlioze, F. Chopin, M. de Fally, S. Lapunowa, F. Liszta, F. Schuberta and R. Schumanna). Kompletní Chopinovy písně v intepretaci polských pěvců jsou k dostání na CD kompletu. Všechny důležité festivaly jsou věnovány Chopinovi a jeho hudbě. Ve Varšavě bylo nově otevřeno Chopinovo muzeum. Toto je pouze několik událostí a akcí, které jsou věnovány polskému velikánu klasické hudby.

K mým oblíbeným skladatelům patří také Karol Szymanowski – zpívala jsem některé jeho písně a také části z jeho dvou oper Hagith a Král Roger. Mám ráda Mieczysława Karłowicza – nejen jeho překrásné písně, ale také jeho symfonické básně. Pokaždé velice ráda interpretuji tvorbu Stanisława Moniuszka, k mým oblíbeným patří Halka a další písně.

V letošním roce jste debutovala ve welšském Národním divadle ve Velké Británii v roli Marie v opeře Wozzeck. Jak se Vám v Cardiffu pracovalo?

Tato překrásná inscenace Richarda Jonese se navracela na repertoár WNO. Dirigoval Lohar Koenings. Byla jsem velice poctěna, že mohu pracovat na jevišti vystoupit společně s umělci jako jsou Christopher Purves, Peter Hoare, Clive Bayley. Britové jsou velice tolerantní a přátelští. WNO má úžasnou company, jsou velice profesionální. Vše bylo naplánováno do nejmenších detailů předem; toto samozřejmě usnadnilo práci všem účinkujícím. V Cardifu mají každou sezónu na repertoáru nové inscenace, se kterými záhy vyjíždí na turné po celé Velké Británii. Operní přiznivci mají tedy možnost vidět tyto inscenace bez toho, aby museli složitě a nákladně cestovat do hlavního města Walesu. Pro mne bylo toto velice přínosné – zpívala jsem pro diváky například v Oxfordu, Bristolu, Birminghamu a samozřejmě Cardiffu.
Lothar Koenings intepretuje Berga v romantickém duchu. ..Není to atonální hudba, je to romantická hudba.. Mnoho jsem se od něj naučila. Moc se mi také zamlouvalo režijní pojetí Richarda Jonese. Sama se dovedu v jeho pojetí Marie najít. Christopher Purves (úchvatný Wozzeck) byl skvělým partnerem na jevišti. Bylo zajímavé pozorovat, jak se vztahy a charaktery našich postav během opery přetvářely. Tato inscenace mi dopomohla odkrýt a také se dozvědět více o Marii. A také o sobě samé.

v roli Tatiány v Národním divadle v Praze

Operní diváci v Čechách si Vás pamatují z titulní role Dvořákovi Rusalky. Zpívala jste též Tatianu v poslední incenaci Evžena Oněgina v Národním divadle. Byla to pro Vás první pracovní příležitost v Praze? Jak se Vám pracovalo s českými kolegy a maestrem Johnem Fiorem? Je pro Vás zpívaná čeština obtížnější než ruština?

Myslím si, že mám docela dobrý talent na jazyky. Ruština je mi samozřejmě bližší – učila jsem se ji od základní školy, bylo to povinné (učila jsem se ji ale ráda, protože je to velice zpěvný jazyk). Když jsem poprvé přijela do Prahy, nemluvila jsem česky ani slovo. Ze začátku jsem nerozuměla skoro ničemu. Obdivovala jsem maestra Fioreho, který mluví česky velice dobře i přesto, že není Slovan. Trošku jsem se zpočátku styděla, že mluvím se svými slovanskými bratry anglicky. Tříměsíční pohyt v Praze byl pro mne velice důležitý; pracovala jsem společně s českými kolegy na přípravě nejslavnější české opery. Nyní už pro mne čeština není tak nesrozumitelná. Domnívám se, že ji vládnu stejně dobře jako ruštinou.

Byla jsem velice poctěna, že mohu pracovat v Národním divadle v Praze. Je to překrásné divadlo s úžasným týmem a musím podotknout - s velice náročným publikem. O to více si vážím všech komplimentů. Pracovat s Johnem Fiorem bylo nezapomenutelné - je to brilantní dirigent, přísný ale přátelský člověk. Do inscenace přinesl hodně svých nápadů. Nechal ale také prostor zpěvákům a jejich interpretaci. Mám krásné vzpomínky na spoustu kolegů z Prahy, kteří mi byli nejednou nápomocni. S láskou vzpomínám na Danu Burešovou, Hannu Esther Minutillo, Dagmar Peckovou, Romana Janála a Petera Bergera, se kterým jsem se viděla před pár měsíci v Lodži(zpívali jsme společne v Rusalce).

 Před pár měsíci jste si zazpívala Kátu Kabanovou v Polsku. Jak obtížné je naučit se roli v Janáčkově opeře (se srovnáním s Dvořákovou Rusalkou)? Kterého autora upřednostňujete a proč?

Toto jsou dvě odlišné role. Mám je obě velice ráda. Rusalka je nadpozemský charakter. Nezáleží na tom, jestli interpretujeme Rusalku jako pohádkovou bytost či ne; Rusalčin příběh v sobě nese symbolickou myšlenku. Je to bezesporu krásná role pro lyrický soprán.Je velice důležité sledovat melodii, protože Dvořák "přeložil" příběh do hudebního jazyka. V Janáčkových operách musíte rozumět textu a sledovat jej. Je zde velké množství recitativů – precizní výslovnost je velice důležitá. Je nutné naslouchat orchestru, který neslouží pouze jako doprovod. Role je také velice náročná po herecké stránce, vytráření charakteru, vztahy s ostatními na jevišti a podobně. Káťa je osoba, se kterou se můžeme lehce ztotožnit. Je neuvěřitelné, jak Janáček načrtl postavy a scény opery vyzdobil svými melodiemi. Je jednoduché vidět Kabanichu, která se čepíří a velí všemu a všem. Je evidentní, jak se Káťa často pokouší skrýt své pocity, aby zabránila svému úplnému zhroucení.

Je těžké srovnávat různorodé role a skladatele. Nemohu si tak jednoznačně vybrat, který je mi bližší. Mám ráda Rusalku pro krásné melodie, které odkryjí krásu a barvu hlasu. Janáčkova hudba vyžaduje více intelektu při ztvárnění role (charakteru). Doufám, že si v budoucnu budu moci zazpívat Jenůfu, je to překrásná role.

Co Vás čeká v nové sezoně 2010 / 2011?

Na začátku sezóny se vracím do Varšavy, kde opět zpívám Janáčkovu Káťu Kabanovou. V Národním divadle dále vystoupím v roli Hraběnky ve Figarově svatbě. Učastním se také festivalu Guanajuato Cervantino v Mexiku, kde zpívám sopránový part v 9. symfonii L.van Beethovena. Poté zpívám stejné dílo s Varšavskou filhamonií ve španělské Pamploně. S Poznaňskou filharmonií a dirigentem Lukaszem Borowiczem vystoupím v koncertním provedení opery Giovanna d’Arco. Toto se uskuteční v listopadu, před Vánoci bude k dostání CD nahrávka.