Tvář Jonase Kaufmanna důvěrně
zná snad každý druhý Pražan, protože jeho pohledná tvář na nás už několik let téměř
nepřetržitě shlíží s pražských tramvajových zastávek a dalších
plakátovacích ploch. A většina z těchto
Pražanů už také ví, že se jedná o světoznámého tenoristu, takže Kaufmann by si
klidně pro sebe mohl říci. „ Moji Pražané mě dobře znají“. Ano, možná ho dobře
znají, ale bohužel se nedá říci, že mu „rozumějí“. To se bohužel v plné míře
projevilo na jeho úterním recitálu v Obecním domě.
Důvod, proč pořadatelská
agentura PanArt do posledního dne před koncertem tajila, s čím vlastně
Kaufmann v Praze vystoupí, se pravděpodobně nedozvíme, ale není zas tak
těžké ho uhodnout. Výsledek tohoto postupu byl ale skutečně fatální – jak pro
publikum, tak i pro samotného umělce. Zatímco při předchozích vystoupeních v Berlíně,
Grazu, Londýně a Paříži Kaufmanna vítaly vyprodané sály a nadšené, pozorné a
vnímavé publikum, které si přišlo poslechnout písňový cyklus „Winterreise“, v Praze
se většina návštěvníků koncertu až z programu na místě dověděla, co uslyší.
Z této většiny pak dle mého odhadu další dvě třetiny v životě neslyšely,
co to je Winterreise a nikdy žádný písňový recitál neslyšely. Takže výsledek ani nemohl být jiný, než byl. Neklidné, nudící se publikum, které dávalo
najevo svoji nevoli i šeptanými komentáři mezi jednotlivými písněmi, čímž
dokázali i těm pár nadšencům, co si skutečně přišli vychutnat Kaufmannovo mistrovství,
dokonale pokazit dojem z koncertu. Chladná atmosféra velkého koncertního sálu,
kde již přibližně od 15. řady docházelo k akustickému zkreslení umělcova hlasu
tak, že nebylo zřetelně rozumět textu. Hlasitý kašel nejen mezi písněmi, ale
velmi často i během nich. A jako „zlatý hřeb“ náznak potlesku po první písni
cyklu, i když pořadatel pro jistotu vložil upozornění o tom, že se během
přestávek mezi písněmi netleská, přímo do programu.
Umělci jsou, jak víme,
velmi citlivý na reakci publika, a tak je jasné, že atmosféru v hledišti musel
velmi citlivě vnímat i samotný Kaufmann. Díky vysoké profesionalitě to však jeho
výkonu nikterak neubralo na působivosti. Byli jsme svědky naprosto
soustředěného přednesu ve velmi intimní rovině, zároveň však s velkým citem
pro dynamické odstínění. K hloubce prožitku přispělo i umělcovo dokonalé
souznění s textem, který je psán v jeho rodném jazyce, a proto
Kaufmann dokáže mistrovsky předat posluchačům doslova každé hnutí mysli. Během
jedné hodiny se mu podařilo skoro nemožné – ztišit zpočátku neklidné publikum
do té míry, že během některých momentů přednesu by bylo možno slyšet i upadnout
špendlík. Výsledný dojem umocnil i dokonalý klavírní doprovod v podání Kaufmannova
„dvorního“ klavíristy Helmuta Deutsche.
Jonas Kaufmann se řadí
mezi přední interprety klasického písňového repertoáru a je proto velká škoda,
že české publikum se s touto stránkou jeho umění poprvé setkalo v ne zcela
ideálních podmínkách. Nezbývá než
doufat, že umělec proto na Prahu nezanevře a v budoucnu opět přijme
pozvání na přednes písní, příště však už od zkušenější agentury, která recitál
umístí do intimnějšího sálu a hlavně dá návštěvníkům od počátku vědět, na co si
lístky kupují. Do té doby příznivcům písňového přednesu nezbývá než navštívit některý
z Kaufmannnových zahraničních recitálů.
Praha, 10.4.2014,Smetanova
síň Obecního domu
Franz Schubert –
Winterreise
Jonas Kaufmann – tenor
Helmut Deutsch - klavír