Novinky na DVD!

Nápoj lásky á la Hollywood

Rolando Villazon v letošní sezoně zpíval roli Nemorina v Donizettiho Nápoji lásky na mnoha operních jevištích, a také pro své letošní vystoupení v Baden Badenu si vybral právě tuto operu. Zde ovšem nebyl pouze v roli účinkujícího, ale celou operu také režíroval. Už samotný tento fakt sliboval, že to bude báječná podívaná, která bude stát za to. A Rolando skutečně nezklamal.

Zvolil velmi netradiční režijní pojetí, protože děj opery umístil do filmového studia v Hollywoodu 30. let, kde se natáčí jakýsi western. Scéna je stále zaplněna „herci“ a „komparsem“, kteří střídavě hrají scény z filmu a nebo se baví o přestávkách mezi natáčením. Adina je zde všemi obletovanou filmovou hvězdou, Nemorino je její přítel z dětství, za kterého se přimluvila u režiséra, aby mohl dělat ve filmu statistu. Nemorino se nemotorně pohybuje „na place“ v mexickém ponču a klobouku a zkazí, co se dá. Dulcamara je režisérem filmu, ve kterém ale také hraje roli indiánského medicinmana. Režijní záměr je postaven na faktu, že Nemorino ve své prostotě nedokáže rozlišovat mezi realitou a tím, co se odehrává během natáčení ( Adině se ve filmu dvoří důstojník – Belcore). Režisér Rolando Villazon hýří zajímavými nápady, takže během celé opery není jediné hluché místo. Samozřejmě paroduje různá filmová klišé ( např. Dulcamara- medicinman přijíždí na dřevěném koni, za ním se pohybuje plátno s oblaky, naznačující, že jede krajinou), na jevišti se objevují některé známé postavy holywoodských filmů - např.  bratři Daltonové, Fred Astair, King Kong, dále celý filmový "štáb" - garderobiérka, vizážistka, klapka.... a nechybí ani mlčící postava Apače, kterému se Nemorino "svěřuje" se svými milostnými trablemi a ten to komentuje pouze lakonickým "how".

A při tom všem, i když se to může zdát nemožné, se odehrává děj Donizettiho opery a vše do sebe naprosto logicky zapadá. Aby iluze byla dokonalá, tak občas, když skončí sekvence natáčení, se ozve krátký úryvek ragtimu nebo jiný zvuk, který charakterizuje filmové studio, občas jsem zaznamenala i nepatrné změny textu, ale jinak je to důvěrně známý, a přece jaksi nový Nápoj lásky. Plný laskavého humoru a gagů, které vyvolávají salvy smíchu v hledišti. Hlavně z něj je ale cítit, jak si to všichni účinkující „užívají“.

Roli Nemorina bravurně zvládnul Rolando Villazon, spodobnil ho jako prostého mexického venkovana, který zcela nechápe, co se ve filmovém studiu děje, a proto ho stále znovu vyvádí z míry, když se jeho milované Adině dvoří její filmový „nápadník“ Belcore. V nejméně vhodných chvílích ruší natáčení, čímž přivádí k šílenství režiséra, a působí při tom nesmírně komicky, ale zároveň i dojemně dětsky. Je také vhodným objektem žertů svého okolí, k nimž patří zejména ten, když mu Dulcamara v roli indiánského medicinmana prodá údajný „nápoj lásky“, ve skutečnosti však pouhou láhev obyčejného vína.  Všichni se baví Nemorinovou naivitou a jsou na konci jaksi zaskočeni tím, že se mu skutečně podaří získat Adininu lásku. Rolando má v této roli možnost naplno rozehrát široký rejstřík svých hereckých schopností a jeho postava vzbuzuje chvílemi smích, chvílemi dojetí. Ne  náhodou se poté, co ho převléknou do vojenské uniformy, podobá až nápadně Charliemu Chaplinovi. Také po pěvecké stránce publikum potěšil.  Jeho hlas se, pravda, stal po přestálé operaci cysty na hlasivkách jaksi „menším“, než byl dříve, ale stále dojímá svým nezaměnitelným témbrem, procítěnou dynamikou a lahodným sametovým legatem.

Roli Adiny měla ztvárnit švédská sopranistka Miah Persson, avšak vystoupila pouze v prvním a třetím představení, ve druhém, o kterém píši, ji pro náhlou indispozici bravurně zastoupila sympatická ruská pěvkyně Olga Peretyatko. Představení kvůli tomu začalo o půlhodiny později, protože tato pěvkyně má sice roli Adiny v repertoáru, ale neměla ani tušení o režijním pojetí. Takže v poledne přislíbila účast, v sedm hodin večer přicestovala do Baden Badenu, půl hodiny strávila s Rolandem Villazonem, který jí vysvětlil režijní koncepci a připravil ji na její roli a poté vstoupila na scénu a jak se říká „ přišla, viděla a zvítězila“. Nikdo, kdo by nevěděl, že roli nemá nazkoušenou, by to nepoznal, tak přirozeně se začlenila do dění na jevišti. Po pěvecké stránce pak oslnila publikum svým jasně zvonivým a dokonale ohebným sopránem, takže zaslouženě sklidila největší ovace večera.

Obrovský potlesk ovšem sklidil i Ildebrando D´Arcangelo coby Dulcamara ve své „dvojroli“ režisér filmu – indiánský medicinman. Na jedné straně uhlazený „donchuán“, který nenechá na pokoji jedinou sukni ve studiu, na straně druhé parodie indiánského náčelníka, při které se skutečně herecky „vyřádil“ a publikum smíchy skoro padalo ze sedadel. Po pěvecké stránce suverénní jako vždy.

Výraznou postavou byl i Belcore v podání Romana Trekela. Své neobyčejně vysoké a zároveň štíhlé postavy využil k vytvoření dokonalé karikatury nadutého sebestředného milovníka.

Ale nebyli to pouze sólisté, kdo nadchli publikum. Také členové sboru Balthasara Neumanna zaujali jak po pěvecké stránce, tak zejména herecky. Na scéně byli totiž neustále v herecké akci jako kompars nebo členové filmového štábu, každý jejich pohyb měl své opodstatnění a smysl. Stejnou pochvalu zaslouží i orchestr Balthasara Neumanna, který zaujal svým transparentním a zároveň plným plastickým zvukem, výborně odstíněnou dynamikou a samozřejmě i entusiasmem, který byl ostatně cítit z výkonu naprosto všech účinkujících.

Nápaditou „třešničkou“ na dortu byl závěr opery, kdy po poslední sborové árii orchestr zopakoval její melodii a při tom měli diváci možnost shlédnout na spuštěném platně western, který se během večera ve studiu natočil. Takže ti, kteří do té doby ještě trochu tápali v tom, co se dělo ve filmu a co v „reále“, měli od té chvíle už dokonale jasno.

Bouřlivé ovace ve stoje, připomínající spíše atmosféru koncertu popové hvězdy, po zásluze odměnily tuto báječnou a vtipnou inscenaci. Je škoda, že se v Baden Badenu hrála pouze 3x. Zbývá jen doufat, že ji třeba v budoucnu převezme i jiná operní scéna. Každopádně se ale můžeme těšit na její uvedení televizním kanálem ARTE 31.12.2012 a následné vydání na DVD.

Gaetano Donizetti – Nápoj lásky

Baden Baden, 31.5.2012

Dirigent: Pablo Heras-Casado
Orchestr: Balthasar-Neumann_Ensembl
Režie: Rolando Villazon
Scéna: Johanes Leiacker
Kostými: Thibault Vancraenenbroeck

Adina: Olga Peretyatko
Nemorina: Rolando Villazon
Belcore: Roman Tekel
Dulcamara: Ildebrando DÁrcangelo
Gianetta : Regula Mühlemann

Wagner / Janowski cyklus aneb deset operních skvostů v koncertním provedení v budově Berlínské filharmonie

V příštím roce bude celý hudební svět slavit 200. let od narození Richarda Wagnera. Wagner se bude skloňovat ve všech pádech, mnohé operní domy chystají galakoncerty, nové operní produkce a další doprovodné akce. Berlínský rozhlasový symfonický orchestr s dirigentem Markem Janowskim zahájil oslavy již v minulé sezoně.

Rozhlasový orchestr měl a má na programu všechna skladatelova veledíla. Jedná se vždy o koncertní provedení, která za velkého zájmu publika a médií zaznamenala obrovský úspěch. Je to skutečně ojedinělý projekt. Všechna koncertní provedení postupně vychází také na CD nosičích. Některé nahrávky jsou již k dostání, ostatní postupně vyjdou. 

 

V příští sezoně se uskuteční koncertní provedení kompletního Wagnerova Prstenu. A to v naprosto fantastickém obsazením, které naleznete ZDE. První ze dvou oper cyklu jsou na programu 22. a 24. listopadu 2012. Siegfried poté 1. března 2013, Soumrak bohů 15. března 2013. Prozatím se dají vstupenky na celý cyklus objednat. Od 1. července 2012 bude možné koupit lístky na jednotlivé opery cyklu. Více informací o vstupenkách naleznete na oficiální webové stránce orchestru.